Zlatí úhoři

03.06.2019

Mám moc ráda povídky Oty Pavla a mám moc ráda Berounku a Křivoklátsko. Ani nevím, kolikrát už mám tuhle knížku přečtenou, ale vím, že se k ní za čas zase vrátím.

09.05.2019

Nádherné.Hlavně Smrt krásných srnců a Kapři pro Wehrmacht.Jsou krásné,ale také hodně smutné.Je vidět,že autor tu dobu prožil a přesně ví,o čem píše.

04.05.2019

Ota Pavel patří mezi mé nejoblíbenější české spisovatele. Jeho povídky, zvláště pak ty o rybách, jsou pro mě jako laskavé pohlazení od táty, který mě přivedl k lásce k přírodě a také k rybám. V tomto výběru jsou zastoupeny ty nejlepší "kousky" od Oty Pavla. Jsem velmi rád, že mám knihu ve své knihovně.

26.02.2019

Tak tahle kniha se mi hodně líbila. Jako malá jsem trávila hodně času v přírodě a aspoň takto jsem si to mohla připomenout. Některé pasáže byly velice dojemné - hlavně ty s tatínkem, jak sháněl kapry. Určitě si ji přečtu zase znovu a dávám plný počet hvězdiček.

12.02.2019

Kniha byla srozumitelná a dobře se četla. Pomohla mi nahlédnout do doby druhé světové války a poznat pocity lidí, kteří i přes možnost ztráty života vzdorovali nacistickým němcům.

"Tatínku, pojď pryč. Jestli nás chytí, tak nás zabijou. Podíval se na mě nepřítomným pohledem a dneska vím, že mu tenkrát bylo jedno, kdyby ho chytili a na místě ubili. Nemohl odejít a nechat Němcům své kapry."

26.01.2019

Dcera měla tuto knihu v povinné četbě, proto jsem si ji přečetla také. Některé příběhy jsou super, některé mi nic neříkaly. Moc se mi líbily povídky Smrt krásných srnců, Kapři pro wehrmachr a Můžou tě i zabít. Byly v podstatě velice smutné, ale měly úžasné rozuzlení.

09.01.2019

Znamenitá kniha, ohromně čtivá. Pavlův styl je působivý, snadno se zaryje pod kůži a nepustí.

22.10.2018

Ota Pavel je jedním z mých nejoblíbenějších autorů. Povídky o rybách patří do zlatého fondu české prózy. Jednomu se spustí slzy jen tak, když čte, jak je na tom světě krásně...

02.10.2018

Dá se k této knize napsat ještě něco co tu ještě nebylo? Filmové zpracování s nezapomenutelným panem Menšíkem patří mezi zlatý fond a kniha zase velmi pochopitelně studentům zošklivována v povinné četbě :D

17.07.2018

Filmovou verzi znám a mám ráda. Nechala jsem se zlákat i knižní předlohou. Musím přiznat, že mě kniha moc nebavila. Do první půlky docela jo, to jsem měla před očima film a známé tváře. Asi od poloviny na mě bylo moc "přerybováno" a už jsem se i nudila. Nemůžu říct, že by to bylo špatně napsané, to určitě ne, je to všechno hezky popsané, ale ... není to můj šálek kávy.

12.06.2018

Krásný a také smutný příěh lidí z malé vesničky. O malém chlapci, kterému říkali Prdelko, o jeho tatínkovi a mamince, o jeho bratřích, o strejdovi Hoškovi a jeho krásném vlčákovi jménem Holan, o začínající válce, o milované řece, rybách a úhořích.
Tak, jak to umí jen Ota Pavel.

21.05.2018

Četl jsem poprvé jako kluk u prarodičů na chalupě, protože tam mnoho jiných knih nebylo. A dodnes si pamatuji, jak mne příběhy upoutaly. Vzrušení z rybaření, krásy přírody... Hrůza války mi přišla servírovaná tak nějak... nenapadá mne jiný výraz než „s obroušenými hranami“. Přes dobu, o které vypráví, jsou ty příběhy svým způsobem něžné, lidské.
Kdo nezná, rozhodně doporučuji.

02.05.2018

Příjemné chlapecky vyprávěné příběhy nejen o zlatých úhořích.

Berounku mám nedaleko, jejím údolím čas od času projíždím na koloběžce, ale chytání ryb mě nikdy nechytlo. Takže jsem ve vztahu k Otovi Pavlovi objektivní. Znovu se zde nabízí srovnání s filmovým zpracováním. Každé z toho je trochu jiné. V knize se víc pojí poetika se syrovostí a na jejím konci, kdy už se místo k řece jezdí na přehradu, už se objevuje hlavně nostalgie po časech, které se nikdy nevrátí. Každopádně výborná kniha pro všechny, nejen pro nás od Berounky.

20.02.2018

Přiznám se, že jsem se ke knize stavěla lehce nedůvěřivě. Četla jsem jí s dcerou v rámci povinné četby. Začátek mi dal docela zabrat, páč ryby mě vůbec neoslovují. Nicméně se do knihy krásně začetlo a ta romantika, ze všech stran dýchající láska k rodičům a v neposlední řadě laskavý humor, který autor rozhazuje plnými hrstmi, mě dostaly. Na konci i slza ukápla.

31.10.2017

Pavel musí oslovit snad každého čtenáře.

27.09.2017

Dlouhá míle:
Moc jsem se těšil do mlýna. Byl to v mé mysli pohádkový mlýn, co v něm bydlí čerti Pacufráci. Vypravoval jsem se týdny, než jsem vyšel, a když jsem vyšel, tak jsem si broukal tu, co mě ji naučila maminka:
Po potoce chodila, drobné ryby lovila.
Drobné ryby rybářům,
hezké holky mlynářům.
Sládkům ještě hezčejší,
to jsou hoši pyšnější.
Vykračoval jsem si nahoru k zámku po kraji lidických polí. Dole, kde stávaly Lidice, nastoupila do práce německá Pracovní fronta a zpívala velice zvučně a přesvědčivě svou hymnu:
Wir sind die Jugend
mit Hacke und Spaten.
Motykou a rýčem tu převraceli zemi, aby ji ani Stvořitel nepoznal. Rybník, ke kterému jsem chodil s lidickými kluky, rozmetali dynamitem a vodu rozházeli do okolí stejně jako kostel. Potůček malý, co přitéká z Hřebče, odvedli jinam. Z bílých hřbitovních mramorových kamenů udělali cestu. Šlapou po jménech a příjmeních lidí, kteří tu tiše spali, a zpívají. Teď zmlkli. Budou asi pracovat. Chystají dynamit, protože motykou a rýčem nelze vyhladit bílé vesnice ze světa.
(1988, s. 93-94)
- Jedna z mnoha ukázek toho, proč všichni milujeme Otu Pavla - dovedl neuvěřitelně lehce zkombinovat naivní dětský pohled a prosté věci s ukrutnostmi války a střízlivým stanoviskem dospělých. Vyprávění působí uvolněně, reportážní charakter oslovuje a strhuje, ale stejně je vám při čtení jaksi ouzko, protože tam někde, za hranicemi dětských snů, jsou Němci a válka a bráškové jsou do koncentráku a tatínek už neprodává vysavače a Židi už nemůžou lovit ryby a... Dýchá z toho atmosféra. Vybrala jsem tuhle pasáž, protože myslím, že nejen veleznámá Smrt krásých srnců či Zlatí úhoři stojí za přečtení. I kvůli nádherně plastickému vyobrazení tatínka, kterého doma všichni obdivují:
Otázka hmyzu vyřešena
... Žil z minulosti a vzpomínal, jak před válkou chodil domů a sázel s velkým potěšením stovky na kulatý stolek. Měl pravdu, to uměl jak artista, pouštěl stokoruny z výšky anebo je připlácával. Maminka provolávala výkřiky obdivu a tleskala a my kluci jsme stáli, pusy dokořán. Později sice následoval obvykle druhý a třetí výstup, o němž už tatínek nerad hovořil: když vymáhal peníze z maminky zpátky, ale to známe jen z doslechu, a tak máme tatínka v živé paměti z dějství prvého.

10.06.2017

Velice čtivá sbírka povídek. Všechny povídky se mi líbily, ať měly šťastný nebo smutný konec. Původně jsem měl číst jen tři jako povinnou četbu, ale tolik mě to chytlo, že jsem tu knihu nemohl nechat nedočtenou. Každá povídka je hned přečtená. Všem moc doporučuji.

08.05.2017

Mé první setkání s Otou Pavlem a velice překvapivé. Nevím proč, ale vždycky jsem k němu měla nějaký blok. Jsem ráda, že jsem si tuto sbírku povídek přečetla, protože se mi velice líbila. Bylo velice příjemné, dozvědět se o jeho životě něco víc, i když třeba ne vše byla pravda.
Povídky byly krátké, čtivé, veselé nebo smutné. Při čtení se mi chtělo plakat, chtělo se mi smát. Určitě doporučuji :)