Život je jinde

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

„Tématem mých románů není kritika společnosti. Život je jinde je situován do roku 1948, do doby zešílevšího stalinismu. Ale mou ambicí nebylo kritizovat režim! Kritizovat ho v roce 1969, kdy jsem román dopisoval, by bylo nošení dříví do lesa. Téma románu je existenciální: je to téma lyrismu. Revoluční lyrismus komunistického teroru mne zajímal, protože vrhal netušené demaskující světlo na odvěký lyrický sklon člověka. “Nesmrtelnost. Milan Kundera napsal Život je jinde česky v roce 1969; poprvé vyšel francouzsky pod názvem La vie est ailleurs v Éditions Gallimard roku 1973; v témže roce román získal francouzskou literární cenu Prix Médicis. Česky vyšel poprvé v nakladatelství Sixty-Eight Publishers, Corp. v Torontu roku 1979....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/89_/896/zivot-je-jinde-Xop-896.jpg 4.4338
Žánr:
Romány, Literatura česká
Vydáno:, Sixty-Eight Publishers
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (52)

Kniha Život je jinde

Přidat komentář
callahanh
25. února

Velice zajímavý a typicky kunderovsky odosobněný román je plný metafor a filozofických úvah, které doplňují příběh jednoho básníka, který si vytvořil vlastní, odvážnější alterego, jemuž přisuzoval hrdinské skutky, sám byl ale zbabělec, upsal se nastupujícímu komunismu a celý život byl pod silným vlivem panovačné matky. Dilema umělců krutých padesátých let tu Kundera vystihl výborně a na Jaromilovi popsal velkou část národa, která se sklonila před totalitou a nebála se udávat. Velkou roli tu opět hraje pro autora zcela signifikantní nevinný žert, který se změní v osudovou záležitost a změní život hned několika lidem. Autorova schopnost ironie je zcela jedinečná, a vzhledem k tomu, že nad svými hrdiny má nadhled a de facto se jim vysmívá, je pak pointa celého příběhu o to krutější. Možná, že si mohl ušetřit srovnávání Jaromilova života s ostatními básnickými velikány, to je ale snad jediná výtka, kterou lze k románu mít. Život je jinde je výborná kniha o selhání levicového intelektuála, české malosti a o tom, jaká tragédie je nemít vlastní názor, být neustále pod něčím vlivem a o zoufalé snaze proslavit se. 80 %

bookemma
01. února

La vie est ailleurs?

Non, la vie est ici, jen je potreba ho za ten spravny konec uchopit. Ale co je to vlastne "zivot"? Jak poznam, ze ziji plnohodnotne? A co to znamena? Jsem sobec, kdyz chci zit jen svuj zivot? A proc si to rodice tak casto mysli?

ronnie_vrh
29.12.2018

To, jak si Kundera dokáže hrát se slovy a metaforami je až neuvěřitelné. Zpočátku vás nechá, ať si malého Jaromila oblíbíte, poté ve vás začne vzbuzovat myšlenku, že je jenom malý a rozmazlený fracek a u posledních kapitol budete Jaromilem jenom opovrhovat, ale přesto Kunderovo vyprávění zůstane krásně milé, jedinečné, příjemné. Život je jinde je důkaz toho, že hlavního hrdinu můžete bezmezně nenávidět ale knihu bezmezně milovat.

anna0480
22.11.2018

Jako i v jiných Kunderovo knihách se příběh týká společnosti a člověka, který se v ní pohybuje. Stalinismus, revoluce, udavačství. Jaromil, jehož příběh je vyprávěný od úplného začátku - a tím začátkem mám na mysli dobu, kdy ho jeho maminka čeká - a vlastně až do úplného konce. Jaromil, který propadá komunismu a v revoluci vidí spásu, cíl. Básník, protloukající se životem, mladík, z kterého se postupem stává muž. Složitý vztah matky a syna, žárlivost, závislost jednoho na druhém, nenávist.
Tohle všechno (a ještě mnohem víc) je v knize popsáno a já na závěr řeknu už jen jedno - Kundera mě opět nezklamal!

Acamar
19.09.2018

Ke knihám Milana Kundery mám poněkud ambivalentní vztah. Na jednu stranu, díky jeho vypravěčskému odstupu z chladných bezemocionálních výšin, ve mně budí dojem jakési až lehce nepříjemné literární "pitvy" s podprahovým výsměchem, jeho hrdinové jsou vesměs arogantní, sebestřední a mstiví zneuznanci a citoví mrzáci, (ženské postavy obvykle zase hloupě naivní a slepě oddané), a proto mám často pocit, jako bych četla jednu a tutéž knihu v různých variacích. Na stranu druhou psát umí zajímavě, čtivě a mistrovsky, a tak je stejně vždycky zhltnu jedním dechem.
Nejinak tomu bylo i v případě narcise Jaromila, který pod jhem výjimečnosti vtiskávaném mu od dětství jeho matkou, celý svůj krátký život hledal prostor pro svou prorokovanou velikost, až jej využil a řádně zneužil v neblahé poúnorové době.

Amazonka72
08.09.2018

Kundera se vším, co k němu patří. Poetický jazyk, filozofické úvahy a otázky, vyhrocené milostné vztahy, velmi problematické hlavní postavy. Život je jinde je pro mě velkým překvapením a čtenářským zážitkem. Ano, Jaromil je ryze nesympatická postava, nemohu se však zbavit pocitu, že je pouze obětí své doby a své matky, jejíž všeobjímající mateřská láska vychovala ze syna sobeckého jedince. Duchem básníka, který se narodil do špatné doby. Hledajíc své místo v dospělém životě stává se sloužícím komunistického režimu, o jehož smyslu a významu nemá nejmenších pochyb. První měsíce po převratu v roce 1948 musela být těžká doba. Ponurá, chaotická, plná strachu. Nikdo nemohl tušit, co, resp. kdo opravdu se skrývá za tváří jeho přátel, sousedů, spolupracovníků. Ve jménu lepší budoucnosti se lidé houfně udávali. A i přesto, že se velká část románu odehrává právě v tomto období, není na první pohled v textu cítit “pach doby”. Příběh Jaromíra však tento “pach” nese s sebou, pod rouškou lyrické textu a lyrických básní. V tom je, podle mého názoru, kouzlo této knihy a vlastně většiny Kunderových knih. Je z nich cítit atmosféra doby, která mě vždy doslova zaplaví nepříjemnými pocity. Proto bychom se k nim měli vracet, abychom nezapomínali a tu podivnou atmosféru neustále na vlastní kůži prožívali.
A co je na knize ještě krásné, jsou vsuvky vracející se k zivotům jných velkých básníků. Jakoby byly jejich životy navzájem propojeny, a to i s životem básníka Jaromila. Lermontov, Puškin, Rimbaud, Wolker...
“A pak odložil pero a raději chvíli snil; snil o tajemného prahu, který musí překročit chlapec, aby se stal mužem; zdálo se mu, že zná jméno tohoto prahu; nebylo to jméno láska, ten práh se jmenoval povinnost.”
“A jestliže náhle odhalíme vlastní malost, kam od ní utéci? Od ponížení lze utéci jen směrem vzhůru!”

123Lussy
11.06.2018

přesně typ knihy, kdy opravdu z celého srdce nenávidíte hlavní postavu - tedy Jarmila. Podle mě je Jarmil zcela zaujat sám sebou a myslí si, že jemu patří celý svět a jeho názory jsou vždy ty správné.

swon
07.06.2018

Uff, mam to za sebou. Moje prvni a s nejvetsi pravdepodobnosti posledni kniha od Milana Kundery. Neni to tim, ze ten roman neni dobry. Cele je to o tom, ze jeho styl intelektualne nezvladam ja. A nebavi me se trapit takrka od zacatku do konce. Jistotou behem cetby je ale obrovska nechut, kterou clovek pociti k hlavni postave. Totalne sebestredny, bezohledny jedinec s neuveritelne nevyvinutou sebereflexi.