Život je jinde

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

„Tématem mých románů není kritika společnosti. Život je jinde je situován do roku 1948, do doby zešílevšího stalinismu. Ale mou ambicí nebylo kritizovat režim! Kritizovat ho v roce 1969, kdy jsem román dopisoval, by bylo nošení dříví do lesa. Téma románu je existenciální: je to téma lyrismu. Revoluční lyrismus komunistického teroru mne zajímal, protože vrhal netušené demaskující světlo na odvěký lyrický sklon člověka.“ Milan Kundera: Poznámka autora [prosinec 1992] v románu Nesmrtelnost, Atlantis 2006, s. 376. Milan Kundera napsal Život je jinde česky v roce 1969; poprvé vyšel francouzsky pod názvem La vie est ailleurs v Éditions Gallimard roku 1973. V témže roce román získal francouzskou literární cenu Prix Médicis. První, exilové české vydání vydalo v roce 1979 nakladatelství Sixty-Eight Publishers manželů Škvoreckých v Torontu. Obálku s použitím autorova obrazu navrhla Barbora Munzarová....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/89_/896/zivot-je-jinde-Gn3-896.jpeg 4.4396
Žánr
Romány, Literatura česká
Vydáno, Sixty-Eight Publishers
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (61)

Kniha Život je jinde

Přidat komentář
Lykos
27. srpna

Kundera se na své postavy vždycky dívá trošku shora, má od nich odstup, ale tak dokonale cynický postoj k hlavní postavě přece jen nikde nepředvedl. Celkem mrazivá doba, mrazivé téma, podáno s lehkostí a vtipem. Je na každém, jak si to pak v sobě srovná. Výborné.

Jorgito
30. června

Říká se, že kniha Život je jinde je absolutní Kunderův vrchol, musím tu tezi podpořit, myslel jsem si, že půjde jen o román o rádoby zapáleném rozmazleném fakanovi a komunistovi, co bude jen tak klouzat po povrchu..opak byl pravdou, existenciální fraška, která se Vám dostane hluboko pod kůži a závěr je absolutní vrchol


JP
31. května

Kundera počtvrté (4). Ale jde o jeho druhý román (2). A když přidám sebe (0), mám 420, uknow'amsayin'. Ale něco na tom zacyklení bude, protože u každého Kunderu se vracím k podobným myšlenkám. Jak řekl Slavoj Žižek, Žert je jeho nejlepší kniha, vše ostatní jde z kopce dolů. A to se opět potvrdilo. Možná je to spíš tím, že první Kundera bude vždy ten nejlepší, ale já začal Žertem. Opět nemůžu přehlídnout hlavně to, jak autor chápe médium (román) a plně ho využívá. Tenhle je opět totiž tak literární, v tom, jak pracuje s textem, příběhem, humorem, že nemůže jinak, než jako kniha, fungovat - což je déjà vu, které zažívám od momentu, co jsem s Kunderou začal a které musím pokaždé zmínit, protože málokdo umí tak nechutně čtivě psát (minimálně v první půlce, v té druhé mě to tempo vykleštilo, abych použil básnických obratů). Je hned několik způsobů, jak text interpretovat a obecně, když je autor dostatečně sofistikovaný, vždycky rozpoutá diskuzi, a to Kundera samozřejmě umí. Těžko zaujmout k jeho knize vyloženě jedno stanovisko. Jaromil (hehe, ale já byl málem Hynek, tak bacha) mi přišel jako parodie na mládí, naivitu, všechen ten idealismus nepochopeného génia (trampoty s nasazováním kondomu mě fascinovaly, ale hádám, že tohle se zkrátka skutečným géniům stává - s lidma se má jednat na rovinu a když se vám náhodou začnou smát, spražíte je hněvem... a pokračujete s dalším ze slovního arzenálu nadávek), toho, že když vás rodič vychová s tím, že vám do hlavy vštípí, že jste Mr. Worldwide, permanentně vás tím poškodí pro váš budoucí život, ale poškodí vás velice specifickým způsobem, což můžete na postavě Jaromila vysledovat... moje zkušenost byla opačná, máma mi častěji říkala, že jsem idiot a strávila půlku života tím, že mě tolčokovala a kritizovala vše, co dělám, což vás v určitých aspektech života přiměje se víc snažit... mít zodpovědnost vůči věcem, ale taky mít věci v pi** a všechny tam i poslat... drahokam se vám jen tak nezjeví u nohou, protože jste génius, drahokam se objeví, když vezmete krumpáč a budete tak dlouho mlátit v dole, až zapomenete kdo jste a proč to děláte... a jednoho dne, když už to nebudete čekat, se to na vás usměje a vy jen pokrčíte rameny, protože drahokam vás už nebude zajímat. Asi nějaká analogie o dětství a dospívání. Všichni jsme nějak poznamenaní. Ale tahle kniha mě od Kundery z těch čtyř, co jsem zatím četl, bavila asi nejméně, i když jsem se chytal a chápal ji, druhá polovina se táhla a nudila mě. Připadal jsem si, jako bych sledoval nějaký solo video Kundery na xvideos, jseš dobrej, chápu, ale ta kniha mohla být klidně i kratší, nebylo nutný to zvrtnout v tak dlouhou onanii - a uvědomuju si, jak krátkozrace to vůči velikánovi, jakýmu se tu všichni klaněj, působí, ale je mi to celkem jedno. 7/10

Izi14
07. dubna

Tak přeci jen voda, žádné plameny...

jejda.majda
04. února

Za mě nejlepší Kundera. Kniha mi prostě sedla. Chápala jsem ty přesahy do literatury, především té anglické. Pro mě naprostá bomba. Skvěle se četla a bavilo mě, že jsem věděla, co Kundera myslí těmi svými náznaky.

Miko-man
22. ledna

Život je jinde, ale ne v této knize. Kundera má svou poetiku, ale připadá mi podivná, jaksi až příliš a uměle vzletná, či jak to říct. K postavám si čtenář nevytvoří prakticky žádný vztah a když už ano, začnou se chovat iracionálně a nevěrohodně. Scéna, která to ilustruje (a je to paradoxně jedna z nejzajímavějších částí knihy) když matka v domě slyší, jak se syn s miluje s milenkou, a zuřící vtrhne dovnitř s tím, že podle zvuků slečna dostala záchvat žlučníku, že ji jde pomoct. Je to podivně bizarní. Pár zajímavých úvah, zvláště ta nad nezkušeností básníků, ale například podstatná otázka, kde se v básníkovi vzal socialismus, o tom tam není ani slovo. Zajímalo by mě, nakolik je to autobiografické a taky to, kde autor neustále do svých knih bere ta nesympatická jména postav (Jaromil, Xaver). Hodnotil bych 50%.

Kacennnka
03.11.2019

Kunderovo psaní je často trochu zvláštní a tady se to odrazilo víc než dost. Pohled Jaroslava je naivní, jeho postava místy až otravná, ale přesto má takový být. Oproti tomu surrealistické části z Xaverova pohledu jsou přesným opakem, ač je někdy těžké sledovat jeho děj.

VikyKleinik
29.09.2019

Pustil jsem se do knihy, páč mne kamarád nalákal na panickou osobnost básníka protagonisty a já cítil potenciál synáčkovství. A ano, smál jsem se, když malíř poukazoval na to, že Jaromil je stále panic a on rudl jako rajčátko. Smál jsem se, když na pláži maminka chtěla, aby se její stydlín převlékl do plavek. Avšak představa, že mu maminka udělá závoj z ručníku, byla stále natolik trapná, že neviděl jiné východisku úniku, než-li panický útěk.
Grotesknost tohoto románu však překrývá závoj melancholie.
Jaromilova osobnost byla zformována labilní výchovou jeho nesebevědomé maminky, která si ze svého synka udělala nezpochybnitelný důkaz vlastní podstatnosti. Nepřipravila ho do života, nedala mu svobodu - jen ho svou škodlivou láskou mačkala ke své hrudi, ke svému prsu... Kolik jen lidí by se nemělo množit, protože není schopno vychovat solidní lidskou bytost?
Jaromil je do jisté míry obětí vlivu své maminky, ale to neomlouvá jeho chování. Nejistý panic se bál vlastní budoucnosti a tak sympatizoval s komunismem, protože v něm nacházel jistoty. Ideu použil jako náplast pro vlastní strachy a dopadl stejně uboze jako žil.
Chtěl shořet jako pochodeň - být světlem, zářivým bodem, ale nakonec se utopil ve své vlastní niterní hlubině.

Není to i do jisté míry sebekritická zpověď, jenž je zakryta právě tou Kunderovou perspektivou jenž je přeci krutá svojí chladnou konstancí a trefností, jenž poukazuje na to, jak uchcaný vystrašený slabý človíček dělá ubohé chybičky a skrývá se za něco, čim není, ač být by chtěl... Kundera není Jaromil, ale nějaké jeho neduhy můžou být znásobeny a začleněny do jinak smyšlené postavy.

eliska2669
18.06.2019

Co si o tom myslet? Kundera je z jedné strany génius, geniální psycholog, vůbec nechápu, jak může být schopen tak výstižně popsat lidské pohnutky a motivace k činům, při čtení člověk zjišťuje, kolik toho vlastně dělá, aniž by o tom věděl, a nestačí se divit, jak to, že to Kundera dokáže tak popsat.
Na druhou stranu jsem asi od knihy očekávala cosi jiného, přišlo mi, že konec se k příběhu nehodil, myslela jsem si, že to bude méně ... patetický konec, a on byl patetický dost. Asi. Přišlo mi to celkově takové bezvýchodné a beze smyslu. A štvou mě tam vždycky takové ty vsuvky, kdy vám autor cpe svoje moudrý moudra. Sice jsou, narozdíl od jinejch knih a autorů, fakt moudrý, ale stejně mě to vždycky zbytečně dekoncentruje a do formátu románu se to dle mého názoru nehodí.

callahanh
25.02.2019

Velice zajímavý a typicky kunderovsky odosobněný román je plný metafor a filozofických úvah, které doplňují příběh jednoho básníka, který si vytvořil vlastní, odvážnější alterego, jemuž přisuzoval hrdinské skutky, sám byl ale zbabělec, upsal se nastupujícímu komunismu a celý život byl pod silným vlivem panovačné matky. Dilema umělců krutých padesátých let tu Kundera vystihl výborně a na Jaromilovi popsal velkou část národa, která se sklonila před totalitou a nebála se udávat. Velkou roli tu opět hraje pro autora zcela signifikantní nevinný žert, který se změní v osudovou záležitost a změní život hned několika lidem. Autorova schopnost ironie je zcela jedinečná, a vzhledem k tomu, že nad svými hrdiny má nadhled a de facto se jim vysmívá, je pak pointa celého příběhu o to krutější. Možná, že si mohl ušetřit srovnávání Jaromilova života s ostatními básnickými velikány, to je ale snad jediná výtka, kterou lze k románu mít. Život je jinde je výborná kniha o selhání levicového intelektuála, české malosti a o tom, jaká tragédie je nemít vlastní názor, být neustále pod něčím vlivem a o zoufalé snaze proslavit se. 80 %

bookemma
01.02.2019

La vie est ailleurs?

Non, la vie est ici, jen je potreba ho za ten spravny konec uchopit. Ale co je to vlastne "zivot"? Jak poznam, ze ziji plnohodnotne? A co to znamena? Jsem sobec, kdyz chci zit jen svuj zivot? A proc si to rodice tak casto mysli?

ronnie_vrh
29.12.2018

To, jak si Kundera dokáže hrát se slovy a metaforami je až neuvěřitelné. Zpočátku vás nechá, ať si malého Jaromila oblíbíte, poté ve vás začne vzbuzovat myšlenku, že je jenom malý a rozmazlený fracek a u posledních kapitol budete Jaromilem jenom opovrhovat, ale přesto Kunderovo vyprávění zůstane krásně milé, jedinečné, příjemné. Život je jinde je důkaz toho, že hlavního hrdinu můžete bezmezně nenávidět ale knihu bezmezně milovat.

anna0480
22.11.2018

Jako i v jiných Kunderovo knihách se příběh týká společnosti a člověka, který se v ní pohybuje. Stalinismus, revoluce, udavačství. Jaromil, jehož příběh je vyprávěný od úplného začátku - a tím začátkem mám na mysli dobu, kdy ho jeho maminka čeká - a vlastně až do úplného konce. Jaromil, který propadá komunismu a v revoluci vidí spásu, cíl. Básník, protloukající se životem, mladík, z kterého se postupem stává muž. Složitý vztah matky a syna, žárlivost, závislost jednoho na druhém, nenávist.
Tohle všechno (a ještě mnohem víc) je v knize popsáno a já na závěr řeknu už jen jedno - Kundera mě opět nezklamal!

Acamar
19.09.2018

Ke knihám Milana Kundery mám poněkud ambivalentní vztah. Na jednu stranu, díky jeho vypravěčskému odstupu z chladných bezemocionálních výšin, ve mně budí dojem jakési až lehce nepříjemné literární "pitvy" s podprahovým výsměchem, jeho hrdinové jsou vesměs arogantní, sebestřední a mstiví zneuznanci a citoví mrzáci, (ženské postavy obvykle zase hloupě naivní a slepě oddané), a proto mám často pocit, jako bych četla jednu a tutéž knihu v různých variacích. Na stranu druhou psát umí zajímavě, čtivě a mistrovsky, a tak je stejně vždycky zhltnu jedním dechem.
Nejinak tomu bylo i v případě narcise Jaromila, který pod jhem výjimečnosti vtiskávaném mu od dětství jeho matkou, celý svůj krátký život hledal prostor pro svou prorokovanou velikost, až jej využil a řádně zneužil v neblahé poúnorové době.

Amazonka72
08.09.2018

Kundera se vším, co k němu patří. Poetický jazyk, filozofické úvahy a otázky, vyhrocené milostné vztahy, velmi problematické hlavní postavy. Život je jinde je pro mě velkým překvapením a čtenářským zážitkem. Ano, Jaromil je ryze nesympatická postava, nemohu se však zbavit pocitu, že je pouze obětí své doby a své matky, jejíž všeobjímající mateřská láska vychovala ze syna sobeckého jedince. Duchem básníka, který se narodil do špatné doby. Hledajíc své místo v dospělém životě stává se sloužícím komunistického režimu, o jehož smyslu a významu nemá nejmenších pochyb. První měsíce po převratu v roce 1948 musela být těžká doba. Ponurá, chaotická, plná strachu. Nikdo nemohl tušit, co, resp. kdo opravdu se skrývá za tváří jeho přátel, sousedů, spolupracovníků. Ve jménu lepší budoucnosti se lidé houfně udávali. A i přesto, že se velká část románu odehrává právě v tomto období, není na první pohled v textu cítit “pach doby”. Příběh Jaromíra však tento “pach” nese s sebou, pod rouškou lyrické textu a lyrických básní. V tom je, podle mého názoru, kouzlo této knihy a vlastně většiny Kunderových knih. Je z nich cítit atmosféra doby, která mě vždy doslova zaplaví nepříjemnými pocity. Proto bychom se k nim měli vracet, abychom nezapomínali a tu podivnou atmosféru neustále na vlastní kůži prožívali.
A co je na knize ještě krásné, jsou vsuvky vracející se k zivotům jných velkých básníků. Jakoby byly jejich životy navzájem propojeny, a to i s životem básníka Jaromila. Lermontov, Puškin, Rimbaud, Wolker...
“A pak odložil pero a raději chvíli snil; snil o tajemného prahu, který musí překročit chlapec, aby se stal mužem; zdálo se mu, že zná jméno tohoto prahu; nebylo to jméno láska, ten práh se jmenoval povinnost.”
“A jestliže náhle odhalíme vlastní malost, kam od ní utéci? Od ponížení lze utéci jen směrem vzhůru!”

123Lussy
11.06.2018

přesně typ knihy, kdy opravdu z celého srdce nenávidíte hlavní postavu - tedy Jarmila. Podle mě je Jarmil zcela zaujat sám sebou a myslí si, že jemu patří celý svět a jeho názory jsou vždy ty správné.

swon
07.06.2018

Uff, mam to za sebou. Moje prvni a s nejvetsi pravdepodobnosti posledni kniha od Milana Kundery. Neni to tim, ze ten roman neni dobry. Cele je to o tom, ze jeho styl intelektualne nezvladam ja. A nebavi me se trapit takrka od zacatku do konce. Jistotou behem cetby je ale obrovska nechut, kterou clovek pociti k hlavni postave. Totalne sebestredny, bezohledny jedinec s neuveritelne nevyvinutou sebereflexi.

regulax
15.05.2018

Fajn příběh o zrodu básníka až po jeho skon. Lyrický, filosofický, politický, ale i jednoduše psaný příběh. Někdy bylo více filosofie jindy lyriky. Celkově vyvážené čtení o dávné době.

Lenka4
15.01.2018

Ne příliš zdařilý pokus o karikaturu lidí i doby. Důraz a soustředění jen na některé rysy vede ke zjednodušenému a schematickému vykreslení postav, které postrádají životnost a uvěřitelný vývoj. Text je nevyvážený, místy ztrácí tempo i náboj. Celek působí bizarně jako Jaromilovy výtvarné počiny – psi s lidskými těly a bezhlavé akty.

tovlasek
14.01.2018

Absolutně brilantní dílo o mladém Jaromilovi, který prochází svým básnickým mládím. Mnoho malých příběhů ze života, mnoho úvah nad životem, láskou, dospíváním, ideologií. To všechno zde v knize najdeme, knize plné fantazie, tvrdé upřímnosti, která se dotýká nás všech, jenom občas proto nemůžeme nalézt slova. V mnoha situacích jsem se přímo viděl, jiných jsem se naopak štitil a znechucoval, ale o tom už je ten život. Každý v sobě má určitého Jaromila, který promlouvá k nám všem přes svou zbrklost, oddanost, žárlivost, nedospělost, ale i ve hledání své identity. Absolutně brilantní kniha, hodná mnoha zamyšlení.

Miriam5
08.12.2017

Kundera mě vždycky dostane. Svým způsobem jsem na něj z mnoha důvodů naštvaná. Jenže pak zas otevřu jeho knihu a jsem v pasti. Nikdo mi nerozumí tak, jako Kundera :-)

Mira7
25.11.2017

Velmi zábavné čtení psané krásnou češtinou s ironií a vtipem vloženými do příběhu odehrávajícím se v jedné z nejtěžších dob naší nedávné historie. Hlavní postava, básník Jaromil, hodnotící sám sebe velmi vysoko je nestvůra. Ačkoliv se mi zdálo, že si z něj autor po celou dobu dělá vlastně jen legraci, dokáže Jaromil svému okolí dost znepříjemnit život.
Jakkoliv komentovat knihu Milana Kundery je velmi náročné. Ve srovnání se „standardní literaturou“ jsou jeho knihy úplně jinde…

Robbins
22.10.2017

Po delší době jsem opět otevřel Kunderu a opět jsem se nezklamal. Příběh je velmi dobře vystavěný, plný sžíravé ironie a smíchu, ze kterého mrazí. Kolik takovýchto Jaromilů žije mezi námi a kolik z nich nikdy nepozná svou vlastní obludnost. Knižního Jaromila nechává Kundera milosrdně zemřít, takže se nikdy nedozvíme, jestli by ve svém pozdějším životě dospěl a prožil si uvědomění své viny.

AnjaVCL
15.10.2017

Hlavní hrdina je tak nesnesitelný... Ale v tom je právě genialita díla pojednávajícího o vyrovnání účtů s "lyrickým věkem". S typickým kunderovským smyslem pro směšnost i filosofické hloubky.

pavel64
11.10.2017

Kniha na jeden deštivý den:-) Kundera ještě více než v předchozích svých dílech čtenářům nabízí román místy doplněn filosofickými úvahami, které plněji rozvinul v později, např. Nesnesitelná... A jsem přesvědčen, že se zde Kundera za pomoci hlavního hrdiny, básníka plného revolučních ideálů a naivity, vypořádává s okolnostmi, které před pár lety vedly k mediální polemice o autorově "selhání" na počátku padesátých let. Díky knize Život je jinde si dokážu představit souvislosti "příběhu", a nemám potřebu Milan Kunderu soudit (jako jiní). Knize i pro tohle dávám 5*

snimcibdim
09.09.2017

Ach jo. Tuto knihu mezi nejlepší autorova díla rozhodně neřadím.
Útrapy jinochova dospívání nebo básnického dozrávání samozřejmě jsou zajímavá témata - tím spíše jsou-li prezentována brilantním jazykem - problém ale je, když se z jinocha před vašima očima líhne postava čím dál nesympatičtější - a bohužel nesympatická ne poutavě - ale prostě je to jen někdo, jehož bolesti mě nedojímaly a problémy nezajímaly - ba mě přímo odpuzoval.
A co se týče pohledu na tehdejší režim - s paradoxem toho, jaký koktejl a s jakými důsledky uměla namixovat bující komunistická diktatura plus láska plus mladický entuziasmus - s tím se autor dle mého soudu nepoměrně zdařileji vypořádal v "Žertu".
Jsem ráda, že toto není první kniha od Kundery, která mi padla do ruky, jinak by se bohužel pro mě mým oblíbeným autorem nestal. Knihu jsem pracně dochroupala jako projev respektu jen proto, že mým oblíbeným autorem je.

5020
01.09.2017

Kunderu jednoduše zbožňuji...

Pablo7
19.08.2017

Skvělá kniha o naivitě mládí. Hlavní hrdina básník bere hrozně vážně sám sebe i celý svět. Podléhá snadno komunistickým ideám a chce změnit svět. Přitom si vůbec neuvědomuje svoji hloupost a směšnost. Kundera poměrně nenápadně na pozadí příběhu básníka vylíčí nástup komunistů i padesátá léta. Kromě příběhu hlavního hrdiny obsahuje krátké příběhy dalších už známých básníků.

Nifredil
24.07.2017

Dlouho trvalo, než jsem se začetla, ale když se to konečně povedlo, všechno se propojilo a knihu jsem si velmi užila. Formálně je to dokonalé. Motivy ze života básníků skvěle použité, skoky v knize psané Jaromilem, jeho příběh... Nakonec je to vlastně i velmi čtivé, jen mě osobně hlavní hrdina neskutečně zlobil a mockrát jsem si při čtení vzpomněla na autorovu udavačskou aféru. Tak jak to je? Je tedy tím básníkem on? Vypisuje se z vlastní viny? Nevím, ale bylo zajímavé o tomhle číst a vidět v knize zrovna tuhle rovinu. Jinak jsem bohužel přesvědčená, že Kundera napsal i lepší knihy, ale ani trochu nelituji času s knihou stráveného. A podobně jako jiní zde, chápu i já to, proč kniha nemohla v době svého napsání vyjít u nás, jen v cizině. Tohle opravdu nemohlo socialistickým cenzorům projít skrz prsty. Moc pozitivně ten budovatelský čas věru nevypadá a řada poznámek vůči režimu musela být vyloženě přes čáru a málem i o vězení.

zanetkov77
24.07.2017

Další skvělý Kunderův román o životě básníka, mateřské lásce, o ovlivnění života i tvorby básníků socialismem. Kniha obsahuje spoustu krásných i zajímavých myšlenek. Možná je zvláštní, že se mi celý příběh líbil i přesto, že jsem ani s jednou z hlavních postav (Jaromilem a maminkou) příliš nesympatizovala. Líbilo se mi Xavierovo cestování mezi sny.

parxel
23.06.2017

Tato kniha mne hned na počátku zaujala tím, že vypráví příběh o zcela obyčejných věcech, ale tak trochu "jinak". Jakoby vám hned úvodu chtěla říct: "Pozor mne psal pan spisovatel".

Poté následovala na můj vkus trochu delší mezihra, ve které si autor sem tam trochu decentně zafilosofoval, ale přitom tím nijak nenarušil linii příběhu.

Závěr mne pak překvapil zejména tím, že přede mnou zcela náhle a neočekávaně odhalil nepříjemnou pravdu o charakteru hlavních postav. Najednou přede mnou stanuli, jako hromada nahnilých jablek. A současně s tím přišlo uvědomění, že k tomu všemu celý příběh vlastně od začátku směřoval.

Za mne plný počet hvězd, zejména díky překvapivému a netypickému zakončení.

lil_monster
20.06.2017

Ústřední postavy děje vykreslil Kundera jako pověstnou biblickou Madonu - sousoší Matky a Syna, které je pevně a neoddělitelně srostlé. Matčino je tělo, které sousoší tvoří, a Synova je mysl, které do sousoší vkládá.
A je to mysl zkažená. Zahleděná do sebe, bezohledná, brutální. Tohle dostanete, budete-li svému dítěti od dětství vštěpovat, jak je jedinečné. Nadané. Že to v životě někam dotáhne.
Máte ve svém okolí nějakého maminčina mazánka? Mamánka? Dospělého muže na maminčině vodítku?
Prokažte mu laskavost. Omlaťte mu tenhle příběh o hlavu. A mlaťte tak dlouho, dokud maminčino vodítko nepřetrhá.

Nebyl by to však Kundera, aby si nezvolil další velká témata, kterými prohloubí své postavy a okolnosti děje. Tentokrát knihou krom opovržení socialismem a režimem obecně prosakuje jeho opovržení nad sebeproklamovaným uměním a vámi bude po jejím přečtení dozajista prosakovat také.
Opovrhovat budete nejen hlavním hrdinou a jeho poezií, budete opovrhovat i všemi básníky, které hrdina kdy obdivoval a chtěl se jim přiblížit. Básníky, kteří své bitvy bojují u psacích stolů a fňukají nad kritikami v novinách. Básníky, kteří přes samou citovost svých vnitřních světů nevidí skutečná h*vna na chodnících.
,,(...) v magickém poli poezie se každé tvrzení stává pravdou, je-li za ním síla prožitku. A lyrici prožívali, až se z jejich citů kouřilo a po obloze se rozlila duha, nádherná duha nad vězicemi...", říká Kundera.
,,Lyrik je ten, kdo je impotentní citlivka.", říkám já.

Život je zkrátka jinde. A kvalita Kunderových děl jakbysmet.

(,,Náš román je jako vy. I on touží stát se jinými romány, těmi, kterými být mohl a nebyl.")

puml
29.05.2017

Asi nejautentičtější Kunderův román ve smyslu autorovi vlastní zkušenosti s takzvanou angažovanou poezií v padesátých letech. I když autor by s tím samozřejmě nesouhlasil, protože je to román a podobnosti autora a jeho postav jsou zavádějící. Ale tady se to srovnání leckde přeci jen nabízí.

Formálně dokonalá výstavba, která propojuje eseje o poezii, umění a lásce (atd.) se samotnými úryvky "fiktivních" básní a klene pomyslný most až k revolučním básníkům jakými byli Shelley, Rimbaud, Lermontov a Wolker, které ale Kundera demaskuje a ukazuje že pod revolučním pláštíkem je král nahý a pod často nabubřelými revolučními gesty zeje propast směšnosti a raněné pýchy.

Je v tom kus kumštu starého socialistického básníka, který se ale změnil a procitl, i když určitá lyrická manýra mu zůstala po celý život. Je to ale jeden z mála autorů, který s ní umí jako spisovatel pracovat. Samu smrt v závěru je dle mého názoru potřeba vnímat spíše symbolicky. Kundera nemá rád spekulace a hledání souvislostí mezi romány a autorovým životopisem. Ale tady se to přeci jen v některých místech nabízí. - Doporučuji.

mirektrubak
19.05.2017

Četl jsem tuhle knihu po více než desetileté pauze od posledního kontaktu s Kunderovým dílem, ale moje nadšení se nezmenšilo. Mně prostě přijde zajímavý ten přístup, kdy se Kundera zaobírá svým objektem s emocionálním odstupem. Je jako nějaký kulturní antropolog, který popisuje chování představitele dosud neznámého kmene. Sice se zájmem, ale přesto tak nějak "zvnějšku".

Postava Jaromila je dokonale odpudivá. Připomněla mně Hendrika z Mefista, ale ten si alespoň uvědomoval nízkost svého chování (a občas v něm zvítězilo svědomí a někomu pomohl). Jaromil boj s vlastním svědomím nemusí ani svádět, protože cokoli udělá, to si okamžitě interpretuje tak, že z toho vyjde sám před sebou čistý - i tu největší špinavost si vyloží ve svůj prospěch. Je jako biologická černá díra, která pohlcuje veškerou lásku a energii svého okolí a na oplátku ze sebe nevydá vůbec nic. To je dobře vystiženo i tím, že je jedinou postavou, která má v románu jméno, ostatní postavy jsou nazvány pouze svými charakteristikami (maminka, zrzka, malíř, filmařka...), což přesně odpovídá Jaromilově postoji ke světu: Důležitý jsem pouze já a ostatní lidé existují pouze jako kompars v mém životě.

Román se odehrává v době nástupu komunismu, ale já si nemyslím, že by to bylo pro příběh až tak podstatné. Protože lidí žijících v sebeklamu a sebelásce je v každé době víc než dost (naštěstí teda ne v tak úplně extrémní poloze). A rodičů (píšu rodičů záměrně, to zdaleka nemusejí být jen matky), kteří deformují vlastní děti tím, že je zahrnují jejich falešnými obrazy? No co si budeme povídat. A ruku na srdce - nenašli bychom něco z Jaromila každý i v sobě?

Hledat v tomto příběhu autobiografické prvky by mohlo být zajímavé a trochu "bulvárně dráždivé". Ale Milan Kundera je vášnivým obhájcem tvrzení, že smysl románu by se neměl hledat v životopise autora (popisuje to v Nechovejte se tu jako doma, příteli) a tak by bylo slušné to nechat být. Život je jinde je dostatečně silná kniha i bez toho.

hammond
15.05.2017

Aj napriek tomu, že som veľký fanúšik Milana Kunderu, po prečítaní jeho štyroch kníh v pomerne krátkom čase, som mal pocit, že sú si tématicky, formálne aj obsahovo do veľkej miery podobné a nemal som istú dobu potrebu ho objavovať ďalej. Po viacročnej pauze ma upútala novo vydaná kniha Život je jinde a asi som si za ten čas dostatočne oddýchol, pretože som si toto čítanie opäť skvelo užil a aspoň čiastočne sa mi vrátil pocit z čítania Neznesitelné lehkosti bytí či Nesmrtelnosti.

Za mňa najsilnejšou líniou celej knihy bol určite vzťah matky so synom. Nepamätám si, kde inde bol takto silno a zaujímavo zobrazený.

*Čitateľská výzva 2017 - kniha, ktorej dej sa odohrava v Prahe

tanuki
27.04.2017

Po přečtení této knihy je mi více než kdy jindy jasné, proč autor musel opustit svou rodnou zem, aby mohl dál psát své romány. Je naprosto nemyslitelné, že by tento příběh v době svého vzniku mohl vyjít. Dalo se očekávat, že už by Kunderovi taky nemuselo vyjít nikdy nic, což by určitě byla ohromná škoda.
Styl je typicky kunderovský - přesný, precizní, chladný a odtažitý. Vypravěč neprojevuje žádné citově zabarvené emoce ke svým postavám. Kundera byl v mládí básník, který se zapletl s režimem a Jaromil se jeví hodně podobně. Chce se prosadit jako básník, jako muž a jako revolucionář. Ač se mu všechny jeho touhy podaří realizovat, tak vždycky trochu jinak, než by si přál.
Kundera opět v příběhu nechává velký prostor ke svým filosofickým úvahám, které se ale někdy jeví jen jako intelektuální předvádění. Když je pronesena věta o pár slovech, tak opravdu není nutné na dalších třech stranách pitvat, co tím mluvčí myslel, proč zvolil zrovna daná konkrétní čtyři slova, jak by to formuloval před dvěma lety, co si pod tím představil posluchač, jak by to bývalo mohlo zapůsobit na někoho jiného, k jakým asociacím tvrzení vede...Někdy působí chaoticky i míchání s osudy dalších reálných básníků, kdy čtete nějakou kapitolu v jejíž polovině vám dojde, že popisuje události, které se přihodily úplně někomu jinému. :o)
V jádru je příběh vlastně jednoduchý a zabývá se popisem vztahu matky a syna, syna a jeho dívky. Matčina láska je omezující a dusivá. Je prostředkem k ovládání synova života, jeho spoutání a udržení v domě. Syn ale touží po milostných dobrodružstvích a zažívá dokonce podobnou příhodu jako Bridget Jonesová, jen bohužel bez potřebného nadhledu a komediálnosti. Po prvotních nezdarech se mu konečně povede milostně prosadit, matka se ale stejně nevzdává. Stejně jako se syn nevzdává v boji za své socialistické ideály a jeho pomýlená aktivita má neblahé důsledky.
V domech, v nichž se narodili lyrici, vládnou ženy. Jaromil je lyrik celou svou duší a svému osudu neunikne.

Jolina
11.04.2017

Jedinečné, ale ne zrovna přímo čtivé...zajímavé obrazy, pomalé rozjezdy, těžká ruka při psaní, těžké čtení čtenářovo. Kunderovština, to je jasné, ale asi ne zrovna jeden z mých nejoblíbenějších románů tohoto skvělého spisovatele.

Arella
03.04.2017

Tentokrát to byla velká dřina. Kundera mistrně vykresluje hlavního hrdinu, kterého zasadil do ne zrovna "hezké" doby našich dějin a rozkryvá nám nejtemnější stránky básníka i české historie. Kultivovanost autorova jazyku je nesmírná, každé slovo, každá věta je "uložena" na svém správném místě, že pocity z tohoto románu jsou neuvěřitelně silné, ovšem ne zrovna pěkné, tedy aspoň ne pro mně. Musím se přiznat, že jsem se těšila, až knihu dočtu a občas jsem sledovala počet stránek, kolik mi ještě zbývá. Knihu jsem "pokořila" a doufám, že u další si ani nevšimnu čísel na stránkách....

Radka_p
22.03.2017

Napísať tak dokonale psychologicky prepracovanú postavu a zároveň tak neskutočne nesympatického štrutúrou osobnosti narcisticky ladeného hlavného hrdinu,,,,klobúk dole ale za seba by som túto knihu druhý krát prečítať nezvládla a asi ani nechcela práve vďaka Jaromilovi.

Káča2015
09.03.2017

Kundera je skvělý spisovatel, v podstatě mi nedovolil knihu odložit. Jenom si nejsem jistá, že chci s podobnými individui trávit svůj volný čas a to ani v literatuře. Od první stránky mi z nich bylo na nic a nezlepšilo se to až do konce. Prostě hnusná doba, pokřivení lidé, vše skvěle vystiženo. Kdo o 50. letech nic neví, nebo ví málo, tomu se dostane drobnokresbou namalovaný obraz, který mu přiblíží ten marasmus. Pro mě zůstane už asi napořád Kunderovým vrcholem Nesmrtelnost, která mi dávala silné podněty k zamyšlení. To se mi v Život je jinde stalo jenom jednou, spíš jsem měla pocit, že čtu brilantní popis... Aha - efekt nastane asi jenom u čtenářů, kteří nemají v tomto tématu tolik načteno.

sioux
11.01.2017

Nehezký ale docela zajímavý román. Kundera si hraje se slovy a fantazií, chvílemi není jasné, o kom se právě píše. Chybí tomu pravidelný děj. Milostná část života Jaromilova a jeho matinky mě docela bavila, věci kolem revoluce, básní a stylizování se do rolí už dávno mrtvých básníků mě otravovala a přeskakoval jsem ji.

Melanka
02.01.2017

Kniha napsaná s ironií a nadhledem. Ke konci jsem se už vlastně těšila, až se toho do sebe zahleděného básníka a jeho matinky zbavím.

Petra21
16.12.2016

Vzhledem ke skutečnosti, že Kunderovy reflexe miluji "tělem" i duší, znovuvydání románu Život je jinde jsem nemohla odolat. Díky bohu nezklamal má velká očekávání, byl fascinující, melancholický, krásný i ošklivý. Kdybych měla porovnat tento román s Kunderovým Žertem, určitě by zvítězil Žert, ale ten jen tak něco nepřekoná.

KvF
16.11.2016

Nevím jestli je pro mě na této knize nejcennější to zrcadlo doby, nebo otevřené okno do duše mladého egoisty panice a urputně milující matky, nebo ta, pro mě zatím nevídaná, dokonalost jazyka a um autorův popsat slovy skutečnosti i pozadí tak, že jsem několikrát knihu s hnusem musela odhodit a nebo naopak postupovat stránku za stránkou utopena v životě postav. Je to moje první větší setkání s Kunderovo dílem a těším se na ta příští a zejména na to, až dospěju do bodu, kdy mi budou dávat smysl další a další slova mezi řádky.

Radek99
05.11.2016

Život je jinde! Román o tom, že revoluce potřebuje mládí a mládí revoluci. A tak trochu také román o mladém Kunderovi - básníku revoluce. O mladém naivnímu mladíkovi, který uvěřil revoluční ideologii. Té sofistikované ,,nositelce pokroku". Uvěřil učení o tom, že staré je třeba smést ve jménu nového. Podlehl duchu a nadšení doby. Román reflektující (opakovaná) selhání levicového intelektuála (navíc ta paralela se studentskými bouřemi roku 1968 v Západní Evropě!). Román o všech mladých básnících - buřičích, kteří chtějí měnit svět. O Jaromilovi, Jiřím Wolkerovi, o Arthuru Rimbaudovi, Lermontovovi...Milanu Kunderovi... Postmoderní román formou i obsahem, v roztříštěné postmoderní naraci, s postmoderně vševědoucím vypravěčem. Musí se nechat, že tohle je na Kunderovi obdivuhodné - že dokáže nastavit zrcadlo i sám sobě...a i když Jaromil na rozdíl od mladého Milana Kundery umírá, možná právě toto je nejvíc symbolické...abych použil slova Churchillova - kdo nebyl v mládí komunistou, nemá srdce, kdo jím ve stáří zůstal, nemá rozum...

ziriant
12.10.2016

Po poslední stránce bych se mohla vrátit na tu první, opět dočíst a dělat to znova a znova a potom ještě minimálně jednou. Pro tak exaktního autora jako je Kundera by to bylo jistě jen další z gest, která by rozebral až na dřeň, a kdoví, zda by se mu vůbec líbil tento romantický a patetický postoj, ale to je jedno, úplně jedno, protože jeho knihy zbožňuju.

Isserley
07.10.2016

Tak moc jsem si tuhle knihu toužila přečíst, že jsem ji kdysi začala číst ve francouzštině, což bohužel nešlo. Nyní si ji konečně mohu vychutnat a stojí to za to.

Christo
24.09.2016

Ne život, ale tato literatura je jinde. O hodně dál a překonává i známější díla (Žert, Nesnesitelná lehkost bytí). Mně už se líbil jenom o chlup víc Valčík na rozloučenou a Nesmrtelnost.

adorjas
19.09.2016

Dobrý deň pán Kundera. My sa ešte nepoznáme, ale po tejto knihe som sa Vás rozhodla spoznať dôkladnejšie. Teším sa na naše stretnutie...

Driftersoul
14.09.2016

Mé první ryze čtenářské setkání s MK, (soudím, že právem považovaného za našeho asi nejlepšího současného spisovatele). Počáteční kapitoly mi připadaly kapku bizarní - než jsem se naladil na tu správnou vlnovou délku. A začal intenzivně vnímat hutný děj. Strukturu, odkazy, smysl vět a alegorií. Je to nemilosrdná sonda do duše jedince, zde navíc nezralého narcise, jehož jednání budí hnus. To je dle mého názoru podstata příběhu. Jeho zasazení do reálií té zvráceně rudé doby, již naštěstí minulé, zde není rozhodující. Příběh je totiž i mementem pro časy dnešní. Poněvadž i dnes se rodí další a další patologičtí "noví bojovníci", schopní kvůli svým pomateným představám udělat cokoliv, co zapadá do jejich černobílého vidění světa. Jen dostat tu příležitost .....

81Erinka
13.09.2016

Kniha ma zaujala od 1. strany. Príbeh o naivnom básnikovi, ktorý si asi neuvedomuje čo vlastne svojim chovanim spôsobuje. Takýchto ľudí stretávame denne.Veľmi sa mi páčilo, ako autor nazýval postavy "básnik", "vysokoškolačka", "strýc, který myslel, že Voltaire vymyslel volt"

Mrs.Dallloway
09.09.2016

Román je to výborný a Jaromila jsem na konci autenticky nenáviděla.

chary
07.09.2016

Když jsem si knihu v r. 1979 připašoval z Frankfurtu, přečetl jsem jí jedním dechem a v dobových souvislostech mě přišla naprosto fantastická. Protože mi jí moji "dobří" kamarádi přepůjčovali až k úplnému odcizení (ztrátě-krádeži), těším se, jaký dojem na mě udělá po 37 letech od mojí tehdejší čtenářské premiéry. Bývalí kamarádi: Styďte se, knihy se nekradou, ale vracejí!!! Jirka Charypar

koMaty
03.09.2016

Prvních 200 stran mě dost nudilo, ale čekala jsem, že obsah aspoň bude podstatný pro další děj - nebyl.. Kunderu mám moc ráda, ale z této knihy jsem celkem zklamaná.. Zbytek knihy standard..

manus
20.08.2016

Standardně skvělý Kundera - poutavé vyprávění důmyslně protkané velmi zajímavou filozofií. Životní příběh zbytečného člověka, který čímkoliv, co dělá, škodí svému okolí. Kundera zde velmi zajímavě konfrontuje různé osobnostní typy s našimi dějinami kolem roku 1948.
Rozhodně stojí za přečtení! :)

Cella
17.08.2016

Životy nás všech jsou občas jinde... Kateřina Kadlecová v Reflexu to ve své recenzi dost dobře vystihla, když Jaromila nazvala narcistickým monstrem. Jeho "maminka", to je snad ještě horší případ. Tento román považuji za jedno ze slabších děl tajemného pana K., ale pořád je to špičkové dílo, proti jehož magnetismu není obrany. Krásný popis mladických ideálů. A tu autobiografii bych tam nehledala, Kundera by se asi pobavil nad všemi těmi "souvislostmi", které někteří čtenáři vidí. Ostatně – kdykoliv tohoto pána čtete, musíte se smířit s vědomím, že si z vás mezi řádky dělá prdel.

Hodža
08.08.2016

Podle mne nejlepší Kunderova kniha. A nejen proto, že jsem ji mohl číst už v 84.roce...ani nevím, kdo ji z mých přátel či známých ji propašoval (vyšla v češtině díky Škvoreckému v Torontu),vím jen, že jsem na ni měl jednu noc...měl jsem jít na noční, a tak jsem si vzal dovolenou. Druhý den ráno jsem ji předal dál...A od té doby se mi zažrala do mozku. I s Jaromilem...a já se definitivně změnil...Jsou prostě knihy, které jsou více než jen knihy...

Raysee_97
04.08.2016

K seznamu povinné maturitní četby existuje spousta předsudků. A přiznejme si, že většina autorů v ní obsazených většinou neláká čtenáře, aby sáhnul po další autorově díle. Udělala jsem výjimku, a po okouzlení Směšnými láskami jsem se pustila na Život je jinde. A vůbec toho nelituji.

amaenium
01.07.2016

Tento román, svou obecností tak konkrétní, je podle mě další skvělé dílo. Naivita a témeř uzavřený svět hlavního hrdiny tvořily další příběh v příběhu. Také to, jak si autor opět, ovšem jinak, hraje s rozvržením románu a jeho časovou linií mi přijde velice zajímavé.

kristleko
12.12.2015

Další Kunderův výsměch mládí a naivitě, ztělesněný v až parodicky pojatý životní příběh básníka Jaromila, který nemůže uniknout z milující náruče své maminky. Svou nevyzrálost a nedospělost se snaží maskovat navlékáním různých škrabošek – tu z něj promlouvá malíř, tu se zhlédne v komunistické ideologii. Jeho verše jsou dobré jen tehdy, když nad nimi nepřemýšlí a nestylizuje je, nýbrž když z něj samovolně prýští. A když má jednat sám za sebe, tak je nejistý a selhává, když by naopak měl stát zpět, působí bolest a utrpení. Na konci tak ze všech lyrických a idealistických řečí zůstává jen odporný udavač, který „píše odporné sračky“.

Montezuma
26.07.2012

Ve svém třetím románu Kundera odsuzuje tzv. 'lyrické vidění světa', což je prý součást každé ještě nezralé osobnosti a jde pouze o to smysluplně je překonat. Člověk vyrůstá v prostředí plném lásky a rodina, která o něj pečuje je důvěrně známým přátelským územím; problém nastává v okamžiku, kdy má mladý člověk vykročit do reálného světa: udělá téměř vše, aby tento svět proměnil v ono ideální prostředí svého dětství. Všechny revoluce a vzpoury jsou tak produktem tohoto 'lyrického chtění', jež musí tváří v tvář netečnému světu nevyhnutelně ztroskotat. Nejde tu však jen o revoluce a velké činy: jedinec, jenž nepřekoná tuto fázi je odsouzen k životu ve svých představách, jenž nikdy nemůže být životem zralým a plnohodnotným. Kundera tento problém demonstruje na básnících a na jistém údobí českých dějin, kdy takovéto popírání reality mohlo mít - a také mělo - tragické následky.

Doporučujeme

Prašina
Prašina
Roznese tě na kopytech
Roznese tě na kopytech
Sňatky z rozumu
Sňatky z rozumu
Neviditelný
Neviditelný