Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/113303/bmid_zitkovske-bohyne-g8g-113303.jpg
4
6982
6982
Nový román autorky bestselleru Vyhnání Gerty Schnirch. Fascinující příběh o ženské duši, magii a zasuté části naší historie. Vysoko v kopcích Bílých Karpat žily odedávna ženy obdařené výjimečnými schopnostmi. Uměly léčit a pomáhat s kdejakým trápením, uměly poradit v nesnázích a také prý viděly do budoucnosti. Říkalo se jim bohyně a své umění si předávaly z generace na generaci. Dora Idesová patří k posledním z rodu žítkovských bohyní. Jejich umění se však nenaučila, vystudovala etnografii a rozhodla se napsat o nich rozsáhlou vědeckou studii. Na konci devadesátých let objeví v pardubickém archivu ministerstva vnitra operativní svazek StB vedený na vnitřního nepřítele - její tetu, bohyni Surmenu. Dora rozplétá osudy žítkovských žen a s překvapením zjišťuje, že ačkoli se sama bohyní nestala, je i ona nedílnou součástí tajemné tradice..... celý text
Přidat komentář
Nemuzu si pomoci, na to jaky ta kniha mela potencial mi prijde vyzneni tak nejak.. ploche. Zbytecne odbocky kde Dora spi nebo jak ceka na otviracku archivu..
Sam o sobe to byl silny pribeh a myslim ze by vice vyznel bez tech rusivych odskoku.
Kazdopadne konec me dostal a moc rada bych se dozvedela nazory vas ostatnich ctenaru.
Nechci spoilerovat, tak prosim klidne do zprav- kdo si myslite ze to byl? Kdo prisel? A kdo byl to dite? To znamenko na hlave..?
Komu se bude chtit, budu rada za vase tipy a nazory :-)
Fenomén žitkovských bohyň je veľmi zaujímavý a príbeh samotný, ma mimoriadne upútal. Autorka postupne rozplieta rodinné tajomstvo, ktoré malo zostať skryté, pretože niektoré odhalenia z minulosti, nám môžu ovplyvniť budúcnosť viac, než by sme si priali... Mierne ma zaskočil záver knihy, nečakala som práve takéto uzatvorenie príbehu, ale aj napriek tomu bola kniha veľmi pekná.
Zajímavě psané, čtivé, napínavé až do poslední stránky. Občas jsem se v bohyních lehce ztratila a musela se o pár stránek vrátit, ale dojem z knížky mi to nezkazilo. Těším se na další knížky od autorky.
Téma velmi zajímavé a i mně blízké. Líčení Bílých Karpat, život v něm, moudrost hlavních hrdinek, i archivní záznamy, to se mi líbilo. Ale celkově kniha působí tak nějak neuceleně, autorčin styl mě nebavil. Nelíbilo se mi ani, jak si autorka příběh dokreslila, no a ten závěr, Dora s nálepkou lesby, no pardon...
Knihu si žena půjčila v knihovně a moc ji nezaujala. Takže jsem rovněž knihu vzal do ruky, jelikož moje žena přečte v podstatě skoro vše. Ale tentokrát se jí moc nedivím. O žítkovských bohyních existují kratší a faktograficky zajímavější dvě knihy Jiřího Jilíka (a zajímavé, že při tom boomu zájmu o bohyně jeho knihy nikdo z čtenářů této knihy už nečetl a nehodnotil), a v podstatě v místě samém jde o okrajový fenomén, asi jako by někdo v Praze vytáhl postavu sv. Prokopa, který tam žil v jeskyni v dnešním Prokopském údolí, a udělal z toho velký krajový objev. Celkově mi neseděl ani styl psaní - jak často opakovaná slova hnedle po sobě, tak styl, a vlastně i střídání žánrů. Chvíli to vypadá na příběh vyprávěný běžným beletristickým způsobem, aby se pak několikrát přehoupl do formy dopisů a policejních záznamů, což velmi tříští pozornost. A pak se objeví ty ideologické věci, viděné očima poučené současnice, takže vše komunistické je špatné a zlé, áno? Nesmíme zapomenout ani současná politicky korektní témata. Vlastně ani samotné postavy mne moc nezaujaly, to, jak se holky hádaly mezi sebou a škodily si, mi nepřišlo nijak poetické ani duchovní, natož krajově krásné. Navíc charaktery jsou popsány velmi ploše a naivně, nemůžu si pomoct. Z knihy si tak člověk odnese leda depresi a znechucení. Jak snadno čtenáři podlehnou reklamnímu kalkulu, a jak je jim pak blbé říct, že se jim vlastně ta vychvalovaná věc nelíbila.
Kniha mě velmi zaujala. Opravdu poutavý příběh žen, které to v životě - obzvlášť za komunismu - neměly vůbec lehké. Za takovéto knihy jsem všeobecně velmi ráda, protože nám odhalují špatné stránky nedaleké minulosti, ke které v dnešní době má bohužel hodně lidí opět sklon. Díky za ni! :)
Byla to moc zajímavá kniha. Některé pasáže teda byli dost nudné a některé bych uplně vynechala, ale i tak to bylo moc pěkné.
Kniha přečtená již dva roky zpět. K žitkovským bohyním jsem se dostala coby čtenář Gabry a Málinky ve velmi útlém věku s dětským pohledem, proto mě lákalo si o nich přečíst ve zralém věku. Moc jsem po ději nešla, ale hlavně jsem ocenila nasbíraný materiál. V části o psychiatrické léčebně, kde jsem prožila ve služebním bytě své dětství, mi naskakovala hodně husina. Konfrontace idylického dětství a toho, co se dělo za zdmi secesních pavilonů, byla docela krutá.
Paní Tučkovu čtu ráda, její tvorba je hodně čtivá s výbornou znalostí reálií.
Pěkná kniha, zajímavá. První půlka více poutavá jak druhá...tedy pro mne. Průběh podrobný, konec zbytečně uspíšený. Ale ve své podstatě ano, kniha u mne určitě najde své místo a v knihovně zůstane.
Musím říct, že ve mně tato kniha zanechala silný zážitky. Věřím, že i v dnešní době jsou mezi námi někteří, který mají určitý dar od boha v léčitelství.
Skvělá knížka, která časově popisuje působení bohyň, čarodějnic, léčitelek, či jak tomu chcete říkat. Měla jsem zhruba nějakou představu, že osoby, které měly zvláštní schopnosti a uměly využít dary přírody naplno skutečně existovaly, netušila jsem však, že jejich působení sahalo až do doby poměrně blízké. Tuhle knihu nelze obstojně shrnout pár větami, je potřeba si ji přečíst a udělat si o ní vlastní obrázek. Ve zkratce lze jen říct, že jednoduchý život tyto ženy neměly.
Knížka se výborně čte. Jelikož pocházím kousek od místa, kde se děj odehrává, dovedla jsem si dobře představit všechny malé chaloupky v horách a nehostinné kopce a pláně Bílých Karpat. Kateřina Tučková je jako jedna z mála novodobých autorek opěvována oprávněně. Vypravěčský talent a důkladná příprava, kterou knize věnovala, je opravdu znát. Všechny záznamy z archivů, o které se příběh opírá, umocňují dojem z knihy. Možná na úkor odborných spisů utrpěly hlavní ženské charaktery. Nejsou dobře rozvinuté a staré báby z Kopanic jsou jako přes kopírák. Neautentický jazyk bohyň či pamětnic byl autorce vytýkaný oprávněně. Samozřejmě by bylo pro novodobého čtenáře obtížné číst nářečí, ale v přímé řeči pamětníků být mohlo. První část knihy mi příjde naprosto výborná a ,,vymazlená", pak za mě laťka trochu spadla. Jedna věc mi ale na knize, respektive na vydání vadila - přímá řeč. Nevím co to bylo za nápad, oddělit přímou řeč pomlčkou namísto uvozovek.
Pro me tato kniha byla skoro utrpením, ale dočetla jsem ji aspoň z principu. Čekala jsem strhující román a dostalo se mi literatury faktu okorenenou výňatky ze svazků StB a archivů. Ke konci jsem preskakovala odstavce, což v podstatě nikdy nedělám. Sympaticke mi nebyly ani postavy, ani téma - a to nejsem z těch, kteří by nevěřili na věci mezi nebem a zemí. Z letargie me dostala snad jen poslední kapitola, ktera přinesla překvapení.
Výborná knížka, kterou jsem přečetla jedním dechem. Moc se mi líbil popis Dořina pátrání v archívech, aspoň se čtenář dozvěděl, co se v nich dá nalézt. I když čtení to bylo velmi smutné.
Silný příběh všech žítkovských žen. Rozhodně stojí za přečtení!
Zajímavá kniha od začátku do konce. Trochu rozmělněný příběh, mnoho postav, o něco delší než by bylo ideální, ale přesto je to vynikající počin. Nedivím se cenám, opravdu jde z knihy mráz po zádech!
Kamaŕadka češtinářka o knize básnila, kolegyně mi ji půjčila s upozorněním, že je to trošku náročnější čtení.. skoro mne urazila (ale věděla, že čtu skoro jen na běhátku :))) nakonec jsem jí dala za pravdu... místy velmi čtivé... ale místy jsem zdlouhavé pasáže přeskakovala... čekala jsem od vychvalované knížky asi trochu víc, je však pravdou, zda k danému tématu toto není právě maximum... místy mi běhal mráz po zádech a místy se mi chtělo skoro zoufalstvím jak mne to vtáhlo plakat... přesto mám z knihy dost rozporuplné pocity...
Fantastické a strhující, nelze přestat číst. Skvěle napsáno a jelikož žiji nedaleko Žítkové tak mě kniha pohltila zcela.
Kniha byla pro mě velmi rozpoluplná a i nyní po dočtení nevím, jestli se mi vlastně líbila nebo ne. K ději se tedy raději nebudu vyjadřovat.
Dávám autorce hvězdy hlavně za přípravu a "výzkum", který pro napsání knihy udělala. Kniha je také čtivá a prostředí celého příběhu neotřelé. Bohužel mě zklamala druhá půlka knihy, která mi nepřišla tak dobrá jako ta první. Nicméně, knihu k přečtení známím doporučuji, i kdyby jen kvůli archivovaným záznamům "moderní socialistické společnsti" z 50. - 70. let.
Štítky knihy
čarodějnice ženy věštění pro ženy léčitelství česká literatura etnografie, národopis Bílé Karpaty žítkovské bohyně Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Částečně vesnická próza a částečně detektivka. Bylo to napínavé čtení, vždycky když Dora něco zjistila, objevily se další otázky, na které bylo třeba vypátrat odpovědi. Ani o dějové zvraty nebyla nouze. Kvůli množství dokumentů (protokolů, korespondence, záznamů výslechů atd.) se kniha místy špatně četla, ale zase díky nim vznikl zajímavý mix reality a fikce, kdy si čtenář nemůže být jist, co je vlastně co. Trochu jsem se ztrácela ve jménech a přízviscích bohyň, kterých bylo prostě moc, a třeba u Janigeny jsem měla pocit, že se v ději vynořila odnikud, ale jinak se mi to moc líbilo.