Židovka z Toleda
od: Lion Feuchtwanger
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/443792/bmid_zidovka-z-toleda-dxX-443792.jpg
4.3
855
Španělsko ovládané křesťanskými Vizigóty dobyli muslimové,kteří se zasloužili o rozvoj zemědělství, obchodu i kultury. Dokonce ani nebránili Židům svobodně se hlásit ke svému vyznání. Vizigóti jsou vytlačeni na sever země a v dalších staletích se jim daří dobýt polovinu poloostrova nazpět, proto si muslimové zavolají na pomoc své bojovné soukmenovce z Afriky, aby ubránili zbytek své říše. Svoboda vyznání je tatam. Mnoho Židů odchází bez majetku do křesťanského Španělska nebo přestupuje k islámu . Tím začíná příběh Ibrahima ze Sevilly , který byl jako malý chlapec židovskou rodinou ponechán v muslimském Španělsku. Bohatý a vážený kupec Ibrahim se řídí islámskými zvyky, ale srdcem je stále Žid . Panovník je jeho přítel a jeho víru víru toleruje. V křesťanské Kastilii vládne Alfonso VIII. , který stále vede marné boje s muslimy. Po jedné prohrané bitvě mu vládce muslimů na radu Ibrahima navrhne osmileté příměří. Ibrahim očekávající další Svatou válku opouští Sevillu a odchází i se svou dcerou Rachel, synem Alazarem i služebnictvem do křesťanského Toleda, kde smí vyznávat svou víru. Uzavírá s králem dohodu, že mu tento výměnou za půjčku obrovské částky peněz učiní svým rádcem.... celý text
Literatura světová , Historické romány
Vydáno: 2018 (ekniha) , Omega
Originální název:
Die Jüdin von Toledo , 1955
více info...
Komentáře (134)
Komentáře 134 Recenze 1
Zpočátku jsem měl pocit, že mě příběh i forma minou, ale po rozvláčném úvodu kniha nabrala na tempu a když mě skutečně chytla, už bohužel spěla k očekávatelnému a poněkud frustrujícímu závěru.
Bavilo mě to hodně. Politika, skrývání víry, moc peněz. Poměry v tehdejším Španělsku, informace o panovnickém páru.
Přečteno podruhé z rozestupem čtyřiceti let, tentokrát jsem ocenila i filozofické pojetí, historické souvislosti a také snahu zachytit vztah židů, křesťanů a muslimů. Zase tolik se za těch 800 let nezměnilo. Nadčasová kniha.
Smutná kniha...
Zkuste si pro zajímavost porovnat tuto knihu s knihou Ivanhoe Waltera Scotta.
Scott je sice čtivější, ale Feuchtwanger autentičtější. Každopádně podle obou autorů nebyl život židů ve středověké Evropě žádný med.
Trochu jsem se bála, aby to na mne nebyla moc velká romantika. Ne, nebyla. Přesně takhle by asi vypadal skutečný příběh vzplanutí mezi dvěma lidmi úplně jiného založení a hlavně jiného náboženství. A to v době, kdy na pyrenejském poloostrově probíhal boj o moc mezi Kastílií a Aragónií, ale rovněž se projevovaly rozpory mezi křesťany, muslimy a Židy. Navíc je to doba křížových výprav a taky útěků Židů z jednoho státu do druhého.
Konec knihy ukazuje, co dokáže zmanipulovaný dav. Plyne z toho nějaké poučení? Kdepak, lidé jsou nepoučitelní.... Podobně bezútěšně na mne působila i nedávno dočtená kniha Mé dobré město Paříž o řádění za Bartolomějské noci. A tam šlo dokonce o dva druhy křesťanství, ne o diametrálně různá náboženství.
Jediné, co mi na knize trochu vadilo, byla přemíra některých filozofických úvah, hlavně co se týká náboženství. Ale celkově je kniha psána květnatým, poutavým stylem. Mile mne překvapila.
Uroven Zidovske valky zustava v nedohlednu. Nepochopte me spatne, roman je na vysoke urovni, ovsem ja jsem to autorovi proste neveril. Mam sice velkou slabost pro hebrejsky narod, ale predstava, jak sebou necha pomerne mocny a uspesny panovnik manipulovat neni v mych ocich realisticka.
Příběh o mladé židovce Raquel, která se zamiluje do kastilského křesťanského krále dona Alfonsa. Její otec, Jehuda ibn Ezra, je královým poradcem.
Alfonso ale touží po válce, která změní osud nejen jemu.
Klasický román, který pro mě stále dokola popisuje nesmyslnost svatých válek i náboženských neshod.
Pútavý román popisujúci spolužitie židov, kresťanov a moslimov v stredovekom Španielsku. Román má pomerne pomalé tempo rozprávania a obsahuje rozsiahle opisy. Prelína sa tu náboženská, historická, filozoficka aj romantická rovina. Pre niekoho môže byť román ťažký na čítanie, mňa osobne sa čítal veľmi dobre.
Je to zvláštní, ale kniha se mi četla lehko i těžko. Velmi těžce se mi četly pasáže týkající se jakéhokoli náboženství, ať už křesťanského nebo moslimského či o židovské víře. Možná proto, že jsem sama nevěřící a je pro mě celou podstatu náboženství/víry velmi těžké pochopit.
Když se ale vyjádřím pouze k tomu podstatnému - k historickému příběhu ze Španělska, kde se křesťanský král Alfons zamiluje do krásné dcery Raquel svého židovského poradce, pak se mi příběh líbil a to se vším, co k tomu patřilo - rozkvět, úpadek, válčení, intriky ze stran lidí, kterým se vztah krále s židovkou nelíbil, atd. A i když mi bylo jasné, kam příběh od samého počátku povede, stejně jsem byla smutná, že to tak dopadlo.
Neshodnu se se zdejšími pozitivními komentáři. Knížka byla pro mě od začátku velice těžkopádná, popisní. Zvláštní styl psaní, kde mi čtení jedné stránky trvalo snad věčnost. (Poprvé za roky jsem prodlužovala výpůjčku v knihovně!!) Zajímavý historický příběh ze Španělska, křesťané vs. muslimská a židovská víra, láska, mír, rozkvět, válka, úpadek. Nejsem typ čtenáře, který nakoukne na poslední stránky, aby se dověděl, jak děj dopadne. Tady mi to vyloženě pokazil sám autor hned na začátku každé ze třech částí. Ochudil mě o čtenářské překvapení (i když bylo předem jasné, jak to dopadne, úplně jsem byla ochuzena o ten efekt, kdy se postupně dopracuji k výsledku "tak přeci jenom"...).
Nejspíš asi budu jedna z mála ale kniha se mi nečetla vůbec dobře, musela jsem ji odkládat a vždy jsem doufala, že se jednalo jen o momentální rozpoložení ale zkrátka mi nesedla. Historické události zajímavé, taktéž milostný příběh ale pro mě tam všude okolo bylo strašně moc "omáčky"..
Krásný, ale také smutný příběh ze středověkého Pyrenejského poloostrova, který je v té době rozdělen na muslimský a křesťanský, a kdy světem zmítá svatá válka, kterou nejvíce trpí třetí skupina obyvatelstva, a to Židé. Ocitáme se v křesťanském Toledu, kde se král Alfons zamiluje do dcery svého židovského poradce. Mají spolu vášnivý vztah, a král díky tomu často zapomíná na své povinnosti, což se pochopitelně nelíbí jeho baronům a rytířům, a vzhledem k probíhající Třetí křížové výpravě ani papeži. Už od začátku tušíme, že tenhle příběh nemůže dopadnout dobře, a tak, když se král se svým vojskem ke křížové výpravě konečně připojí , směřuje děj knihy ke svému nevyhnutelnému konci.
Na knize oceňuji spoustu historických reálií a nádherný překlad, a nemůžu jinak, než dát plný počet hvězdiček.
Napsat román stylem Liona Feuchtwangera, který se věnuje detailům a dokáže bez nudných popisů vylíčit dobovou mentalitu, rozdílnost kultur i dobu 12.století, ze současných autorů dokáže možná jeden z tisíce. Dobová freska nám předkládá příběh kastilského krále Alfonse VIII. (1158-1214), který díky své lásce k Rachel, dceři židovského kancléře jeho dvora, změnil svůj život i způsob vlády. Nechybí intriky nepřátel Židů, královských rádců, církevních prelátů i samotné podváděné královny a její matky proslulé Eleonory Akvitánské. Strhující příběh z časů křížových výprav a problematického soužití tří náboženství na Pyrenejském poloostrově má co říci i 66 let po svém prvním vydání.
Další skvělý historický román tohoto autora. Znovu se vrací na španělskou půdu a vypráví zde příběh panovníka a jedné mladé židovky, který prostě nemůže skončit dobře. To snad ani není spoiler. Příběh vychází z klasického díla Kniha Ester, o kterém jsem se (nepřekvapivě) dozvěděl poprvé až díky tomuto románu. Prostě další Feuchtwangerova klasika.
Příběh tekoucí pomalu jako med, do kterého je sladké se ponořit, navzdory jeho krutému ději.
„Nevyhledávej dobrodružství, ale nevyhýbej se jim.“
„Jen málokteří chápou, že nežijeme, nýbrž že jsme žiti. Dávno jsem poznal, že nejsem rukou, která hází kostku, ale kostkou.“
Ani jedna z postav mi nebyla sympatická, ale stejně jsem knihu přečetla rychle a dokázala mě zaujmout. Jsem ráda, že jsem se dozvěděla něco nového o období křižáckých výprav, svaté válce a o střetu kultur na Pryrenejském poloostrově. Zaujalo mě, že nenávist vůči židům je zakořeněná tak hluboko. Nikdy mě tohle téma nelákalo, ale autor ho zpracoval moc hezky.
V románu na mě nejsilněji zapůsobilo to, co dnes nazýváme "radikalizací" a co autor musel sledovat i ve své době. Slovník se epochu od epochy obměňuje jen málo, verbíři stále nabízejí tlustou čáru, očištění a smysl, stále jim k tomu vyhrává muzika. Připadá mi, že jde i o určité vysvědčení společnosti - nakolik počítá s lidmi, kteří by brali její proklamované hodnoty opravdu vážně, nakolik je v ní přítomno něco konstruktivního, co by si také žádalo krajního nasazení síly a přinášelo smysl i příležitost vymanit se z předchozího života. Anebo je tohle možná příliš velké sousto a přikývnout násilí a verbířům je prostě jednodušší.
Knihu jsme měl delší dobu na mušce, ale k samotné četbě mě vyprovokoval poslech Toulek českou minulostí. Tedy, zrovna jsem se nacházel u Přemyslovců za dob Vladislava II., který se připojil i ke křižové výpravě...
No a říkám si, jak to vypadalo v onom období jinde po Evropě, třeba na Pyrenejském poloostrově?
Hle, Židovka z Toleda se v tomto období odehrává. Obsah knihy a historických informací nezklamal, spíše naopak. Mámě tu střet náboženství, život širokého spektra obyvatelstva, křižovou výpravu i královskou marnivost.
Feuchtwanger s dějem nespěchá (jako obvykle), ale o to více mám jeho knihy rád.
Při čtení Židovky z Toleda, a vlastně i komentářů k ní, mi přišly na mysl filmy dejme tomu ze 70. let. Při úvodních několikaminutových titulcích se tam často neděje nic jiného, než že auto projíždí městem nebo jezdec na koni krajinou... Dnešní filmy začínají přímým skokem do děje dokonce ještě předtím, než se objeví titulky. A s knihami je to podobné. Je třeba čtenáře zaujmout okamžitě, aby knížku hned na začátku neodložil.
No, Feuchtwanger si v 50. letech takové cíle nekladl. Tempo jeho vyprávění je pomalé. Důkladné. Takové, že když jsem jednoho dne byla podrážděná a nervózní, stačilo mi přečíst si stránku, nebo možná odstavec této knihy a byla jsem klidná. Jako kdybych prošla ulicí plnou tlachajících lidí, z níž jsem se najednou ocitla v téměř prázdné síni, kde na židli sedí muž a rozvážně hovoří.
Vážím si práce, kterou autor musel vynaložit na to, abych si mohla přečíst knihu v takovéto kvalitě.
Vynikající román, který se mi četl velice lehce a vůbec mi nevadily rozsáhlé popisy. Je pravda, že o středověkém Španělsku před ukončení reconquisty něco málo vím a tudíž pro mě nebyly informace a reálie z knihy něčím úplně novým. Jako obvykle se Feuchtwanger prostřednictvím historického vyprávění dotýkal své vlastní současnosti, protože sám zažil, jak netolerance a nenávist zničila staleté relativně mírové soužití mezi lidmi různého etnika i vyznání. Hlavní zápletka se sice pravděpodobně nezakládá na pravdě, protože o údajné lásce krále Alfonse k židovské dívce svědčí pouze jedna pozdější kronika, ale i tak lze pozorovat fascinující vývoj krále Alfonse od omezeného krále-rytíře v krále-státníka. Bude to právě Alfons, který dovede křesťany k rozhodujícímu vítězství u Las Navas de Tolosa v roce 1212. Druhá dějová linie sleduje marné úsilí židovského obchodníka Jehudy Ben Ezry o zachování míru a prosazení rozumu v době kolektivního náboženského běsnění. Pro svoji práci obětuje svého syna, dceru i rodinné dědictví, ale nakonec jeden člověk nemůže zastavit chod dějin, byť se ubírají špatným směrem. Knihu rozhodně doporučuji, ale není na škodu si o středověkém Španělsku něco přečíst.
Konečně dočteno! Tato kniha se mi četla opravdu těžko. Snad proto, že to byla pro mě část historie teprve objevovaná. Křižácké války jsem měla spíš spojené se Svatou zemí, Richardem Lví srdce nebo Přemyslem Otakarem I.. Tato kniha mi poodhalila dějiny vrcholného středověku na území Španělska, seznámila mě s tehdejším kastilských králem Alfonsem VIII. a jeho ženou Eleonorou Anglickou, dcerou Jindřich II. Plantageneta a Eleonory Akvitánské, která měla na svého muže obrovský vliv.
Velmi zajímavá kniha a vyplatí se dočíst ji do konce.
Naprosto úžasný román. Prolínají se zde filozosofická, historická, náboženská a romantická rovina. Líbí se mi, že je to dílo opravdu rozsáhlé, že čtenáře uvede do souvislostí a pak pomalu do děje.
Kniha mj. nastiňuje spoustu otázek, např. kdo že je to vlastně hybatelem velkých dějinných událostí? Po přečtení bych řekl, že nejsilnější je zhrzená žena, ne? Byl jsem dojatý, donucen k přemýšlení i se něco dozvěděl. Chtěl bych toho napsat o této knize mnohem víc, skutečně na mne mocně zapůsobila, ale nějak si vlastně ani netroufám.
Poslouchal jsem to jako audioknihu načtenou Alešem Procházkou, naprosto bravurní a podmanivá záležitost.
Tuto knihu jsem začala číst a jediné co jsem znala byl název. Nepřečetl jsem si nic o autorovi ani o knize. Proč? Potřebovala jsem rychle nějakou knihu do čtenářského deníku. Usoudila jsem, že to nejspíš bude kniha o židovské dívce, která emigrovala z Německa do USA během války. Ach. Jak já se spletla.
Děj knihy zajímavý, ale té omáčky okolo byla na můj vkus až příliš. Každopádně zajímavé.
Historický román popisující soužití Židů, křesťanů a muslimů ve středověkém Španělsku. V románu se nachází také milostný příběh kastilského krále ALFONSA a židovské dívky RAQUEL. Kniha má 3 části. O této knize jsem dlouho uvažoval a konečně jsem se pustil do četby. Kniha se mi nečetla úplně lehce, zpočátku mi trvalo, než jsem se dokázal začíst, ale postupně jsem se více ponořoval do příběhu a kniha se mi celkově líbila. Knihu hodnotím na 80 %.
LION FEUCHTWANGER byl německý spisovatel židovského původu. Psal historické romány s židovskou tematikou. Je určitě vypravěčem sáhodlouhých příběhů. Pro některé čtenáře můžou jeho knihy působit hodně rozvláčně až nudně. Na autorovy knihy je třeba si najít více času, ale rozhodně autor umí psát zajímavé příběhy, jen ne každému čtenáři musí sednou vypravěčský jazyk autora. Autorovy knihy jsou nadčasové.
Od autora jsem četl tyto knihy: BRATŘI LAUTENSACKOVÉ a ĎÁBEL VE FRANCII (biografie). Časem možná vyzkouším další knihy.
V knize se nachází AUTORŮV DOSLOV a POZNÁMKY.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Pírko míru je lepší než železná hromada vítězství.
Jsem věřící tří náboženství. Každé z nich má něco dobrého a každé z nich učí věcem, kterým se rozum vzpírá uvěřit.
Vařené vejce v míru je lepší než pečený vůl za války.
Čím se asi zabýval Bůh, než stvořil nebe a zemi? A Augustin odpověděl: Stvořil peklo, aby tam mohl poslat lidi, kteří kladou takového otázky.
Válka není zlo, je dobrá a správná; neboť válka se toliko snaží učinit z bezpráví právo a nepokoj obrátit v pokoj právě tak, jak to přikazuje Písmo.
Tak jako choroby, praví Hippokrates, mají i lidské skutky málokdy jen jedinou příčinu, každý skutek má obyčejně rozmanité kořeny.
Knihu mi půjčila tchýně, jako svou velmi oblíbenou.. Do mých top nebude patřit, četla se mi těžce, některé pasáže jsem jen rychle přeletěla. Na druhou stranu mi poskytla zajímavé historické informace, jak se to ve Španělsku vlastně mlelo a vyvíjelo.
Poslouchala jsem jako audioknihu. Výborné zpracování příběhu, postavy jsou živé, námět prolínání tří monoteistických náboženství stále aktuální. Ale podruhé bych to asi číst nepotřebovala. Možná i proto, že je to povedené a postavy jsou dost realistické na to, aby mě rozčilovaly.
Z dnešního pohledu možná trochu těžší čtení, ale když se prokoušete poněkud rozsáhlejšími historickými popisy, čeká na vás nádherný romantický příběh nevšední lásky.
Štítky knihy
Židé středověk 12. století německá literatura Španělsko křížové výpravy milenky panovníků historické romány
Autorovy další knížky
| 2008 |  Židovka z Toleda |
| 2007 | Lišky na vinici |
| 1967 |  Ošklivá vévodkyně Markéta Pyskatá |
| 1992 | Židovská válka |
| 1967 | Žid Süss |
Kniha Židovka z Toleda je v
| Právě čtených | 28x |
| Přečtených | 1 404x |
| Čtenářské výzvě | 90x |
| Doporučených | 101x |
| Knihotéce | 717x |
| Chystám se číst | 508x |
| Chci si koupit | 50x |
| dalších seznamech | 14x |