Žert
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/129926/bmid_zert-grV-129926.jpeg
4
2702
2702
Román Žert postihuje úděl intelektuála v totalitní společnosti. Ironický lístek adresovaný krásné, ale hloupé dívce a zachycený pozornými funkcionáři uvede do pohybu lavinu, která vrhá lidské osudy do nicoty. Svým existenciálním vyzněním však tento zoufalý románový výkřik přesahuje politické souvislosti. Exilové vydání manželů Škvoreckých v Torontu. Obálku s použitím obrazu Pavla Krause navrhla Barbora Munzarová.... celý text
Přidat komentář
Občas jsem se ztrácela v autorových myšlenkách a kniha mi místy přišla nudná. Více se mi líbily Směšné lásky a myslím, že k Žertu už nebudu mít potřebu se vracet.
Zkrátka to není kniha pro každého.
Žert mě přesvědčil, že Milan Kundera je náš (?) nejlepší spisovatel. Nalezla jsem zde spoustu myšlenek k zamyšlení. Začátek hodnotím jako velmi čtivý, poněkud nudné jsou pasáže o folkloristice, od druhé půli je to napínavé a Kundera excelentní. "A pocítil jsem děs, že věci vzniklé omylem jsou stejně skutečné jako věci vzniklé právem a nutně. Jak rád bych odvolal svůj životní příběh ! Jenomže jakou mocí bych ho mohl odvolat, když omyly, z nichž povstal, nebyly jen mými omyly ?"
Toto je má nejoblíbenější kniha od Kundery. Líbila se mi víc než Nesnesitelná lehkost bytí, Směšné lásky a Valčík na rozloučenou. Jinak odpověď na otázku, zda je to jeho autobiografie - mám za to, že částečně ano - čerpal z vlastních zkušeností.
Ze začátku mě kniha vůbec neoslovila. Postupem jsem jí ale přišla na chuť - i když jsem místy byla spíš znechucená. Dobře vylíčené prostředí komunismu a mentalita lidí. Kniha se mi sice líbila, ale znovu bych si jí už nepřečetla.
Tato kniha mě zaujala od samého začátku, kdy jsem hořela nedočkavostí, jak se to bude vyvíjet. Kunderův popis komunistického režimu v Čechách mi pomáhá představit si, jak to v této zemi vypadalo. Jako člověk, který od narození vyrůstá v demokratickém státu, si myslím, že by si tuto knihu měly přečíst všichni mladí lidé, jelikož v této době nevědí o dějinách 20. století vůbec nic a z Žertu by zjistili, jak rychle jste se mohli stát nepřítelem státu a být šikanováni.
Na tuhle knížku je třeba mít dostatek času a klidu, jinak je zajímavá :-) v pozadí příběhu dost výstižně popsán komunistický režim, přesto kdybych jí neměla v povinné četbě, asi bych si ji přečetla až někdy později, jestli vůbec..
Velmi autenticky zobrazen vývoj chlapecké a později mužské duše a jeho náhledu na svět. Může se zdát, že cílem knihy bylo popsat a kritizovat tehdejší režim. Já si však myslím, že hlavní myšlenka je nadčasová a může být použita v kterékoliv době - lidé se v životě často nacházejí v podobných tragikomických situacích jako postavy v knize.
Kterak soudruha odsoudruhovat.
Ze začátku jsem byl přesvědčen, že knihu nedočtu. Ale nakonec musím před panem Kunderou smeknout. Jak se od slibně rozvíjející budoucí kariéry dostat až téměř na dno pro jeden "povedený" žertovní lístek.
Pocit ze Žertu se u mě neustále měnil. Ke konci jsem si to však celé poskládala a došla jsem k závěru, že vše se vším souvisí a že celek je vážně dobrý. Některé pasáže mi přišly zbytečné, ale celku to nijak výrazně neubralo. Myslím ale, že znovu už Žert číst nebudu.
Velmi zajímavě napsaný román ať jde o formu nebo i o otevřenost s jakou je příběh vyprávěn. Scházejí se zde různé typy, jedno je však spojuje a to láska k folkloru, ať už ta dávná nebo přetrvávajcí. Líbí se mi jak autor ukazuje obyčejné příběhy obyčejných lidí. Díky ich-formě, kterou je psána celá kniha jsem měla pocit, jako bych četla jejich deníky ve který se vyznávají ze svých pocitů a trápení.
Po opětovném přečtení se Žert stává jednou z mých nejoblíbenějších knih. Šokuje otevřeností, baví vyprávěním... Hořkost z toho jen čiší. Pro mě osobně jedna z nejlepších protirežimních knih.
Chystala jsem se, že po přečtení knihy budu moudřejší, doživotně obohacená a tak všelijak, tak jak mi lidé říkali. A nestalo se. Moc očekávat škodí.
Hodně dlouho jsem váhal, kolika hvězdičkami knihu ohodnotit. Byly chvíle, kdy bych dal jen dvě tři. Jenže ono je nutné knihu přečíst celou, a najednou je jasné, že Kundera měl při psaní naprosto jasné, co píše a jak a proč. Jednotlivé linie příběhů čtyř pěti lidí, podávané někdy v ichformě, totiž směřují k jednomu katarznímu bodu, který není veselý. Jenže ona ani ta doba nebyla veselá, ani lásky a dospívání v ní. Ztrácely se ideály a ztrácela se identita. Název knihy je tedy sám o sobě žertem, negací všeho, co bylo do lidí do té doby huštěno, a to nemluvím jen o komunistických ideálech. Je znát, že je autor Moravák, protože z knihy čiší ona pravá moravská nostalgie, smutek nad ztracenými a zmařenými láskami, osudy, přátelstvími. Rovněž je s podivem, kolik toho měl Kundera načteného - vyzná se v hudební historii, křesťanství, Lutherovi, dokáže použít ta správná slova a argumenty i protikladných postav. I když i zde prosakuje Kunderova erotická vášeň, která mi třeba kazí čtení Směšných lásek, protože často nadbytečně převažuje, ještě se to dá, tu míru si tentokrát uhlídal. Velmi se mi líbilo i samotné literární členění knihy, kdy neprozrazuje hned, že ta dáma, jejíž křestní jméno už řekl, je ta samá dáma, o níž se dále mluví jen s jejím příjmením. A stejně tak u mužských postav. Je na čtenáři, aby si postavy se jmény sám propojil, a když se mu to nepovede, nakonec je samozřejmě vše prozrazeno, což je o to větší šok, pokud čtenář do té chvíle si různé věci a vztahy nedal dohromady. Fascinuje mne, jak dokáže i mluvit za několik různých postav s naprosto odlišnými názory. A že dává prostor oběma stranám, že nakonec není kniha jen přehlídkou Kunderových názorů, ale dokáže najít i smířlivější postoj k věcem, jež nechápe nebo jim nerozumí či se jich nejde logikou dobrat (a Kundera později hodně dal právě na logiku - zde však ještě dokáže zapojit i svůj cit). Ano, je v tom cynismus, je v tom ironie, ale jde o obranné prvky, pod nimiž se skrývá citlivý člověk, který neměl možnost "rozkvést".
Byla jsem mírně zklamaná. Ze začátku se mi kniha velmi líbíla, ale postupem času jsem se začala příliš ztrácet ve folklóru a v depresivním rozpoložení hlavního hrdiny, jeho přemítáním nad "zkaženým" životem.
Vůbec jsem nečekala, že to bude takové. Snad už jen pro ten název... myslela jsem, že to bude tragikomické. Možná je, ale já dokázala vidět jen tu černou. Bylo to tak destruktivní, až mi z toho běhal mráz po zádech. Asi potřebuju spíš knihy s nadějí.
I když byla tu jediná věc, která mě opravdu rozesmála. Ten poslední žert - záměna pilulek.
Velice zajímavě (nejen formou) napsaný román. Líbí se střídání postav, jejich popis charakteru. Zajímavě popsána smutná padesátá léta, trocha filozofie... Hezký...
Prvních 120 stránek bylo fajn, ale pak nastala nesmírně nudná, encyklopedická fáze o historii lidového umění a folklóru, potom se to zlepší, ale začátku se to nevyrovná a byl jsem rád, že jsem se prokousal do konce. Nějak jsem ztratil zájem o osudy staronových Ludvíkových kamarádů a vadila mi občasná nejasnost v tom, koho autor zrovna obsadil do role vypravěče příběhu. Stěžejní a skvělá je však na straně 234, 235 Kostkova intervence proti Ludvíkovy zbytečné zatrpklosti, která plodí akorát další zášť a nenávist. A tím to klidně mohlo i skončit.
Knihu jsem si vybral na referát na "seminář z literatury" aniž bych ji měl přečtenou a věděl do čeho jdu. Nelitoval jsem. Nejvíc se mi líbilo druhé vyprávění Ludvíka o jeho působení u "černých" a platonické lásky k Lucii. Lucii samotnou považuji snad za nejlepší postavu z knihy, prostá a přesto tajemná a záhadná. Naopak Jaroslav mě tolik neoslovil. Kundera si Jaroslavovými ústy vystřihl naprosto úchvatný a strhující popis metaforovaný do hudebních slůvek a výrazů, jsem si jist, že to je bravurní pasáž. Bohužel já těm slovům rozumím asi jako eskymák chovu velbloudů... ale jinak smekám, Kundera mi ukázal, že i knihy českého autora se mohou vyrovnat světové špičce, už se těším na Nesmrtelnost a Nesnesitelnou lehkost bytí.
Štítky knihy
Morava Ostrava česká literatura studenti 60. léta 20. století PTP (Pomocné technické prapory) Moravská Ostrava
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Žert se mi moc líbil, i když mi více než ústřední romantický příběh (a pak motiv "žertu") utvkěly úvahy o moravské hudbě, zanikajícím folklóru, Jízdě králů...