Bouřková sezóna
Andrzej Sapkowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/222384/bmid_zaklinac-zaklinac-bourkova-sezona-Dmb-222384.jpg
4
2425
312
Zaklínač Geralt. Muž, jehož posláním je chránit obyčejné lidi před magicky stvořenými nestvůrami. Mutant, který má za úkol zabíjet nepřirozené bytosti. Používá magická znamení, kouzelné lektvary a chloubu každého zaklínače – dva meče, ocelový a stříbrný. Co se však stane, když Geralt nešťastnou shodou okolností o své meče přijde? Zaklínačské zbraně mají nejen obrovskou hodnotu, ale jejich ztráta je pro majitele zároveň obrovskou potupou. Geralt je musí získat zpátky. Co nejrychleji... Andrzej Sapkowski se na stránkách samostatného románu vrací ke svému nejpopulárnějšímu hrdinovi. Zaklínač Geralt znovu bojuje, cestuje a miluje, Marigold zpívá a lítá z průšvihu do průšvihu, čarodějové intrikují… a nad celým světem se stahují mračna – přichází bouřková sezóna.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2014 , LeonardoOriginální název:
Sezon burz , 2013
více info...
Přidat komentář
Po relativně negativních recenzích jsem se obávala nejhoršího, ale nic takového nepřišlo. Tento díl jsem přečetla velmi rychle, jednalo se o takovou jednodušší povídku, nenáročné čtení. Díky tomu je kniha nejspíš brána za nejhorší v sérii knih o Zaklínačovi. I přesto ale Geralt zůstane mým oblíbencem a nezanevřu na něj.
Ja jsem spokojeny. Bourkova sezona velmi vkusne kombinuje zabavnou epizodicnost puvodnich povidkovych sbirek s koncepcnosti a epicnosti nasledne sagy, je to chutny mix neceho mezitim a ve finale tak vznikla vlastne jedina kniha o Geraltovi, ktera funguje samostatne (cist samostatne nekterou z knih sagy nema smysl) a ktera je skutecne o Geraltovi (saga byla spis o Ciri). Sice to nedosahuje nejlepsich momentu sagy ve sve vrcholne forme (podle me Krest ohnem a Vez vlastovky), ale stale je to velmi chytlave, pestre, zabavne fantasy a Sapkowski dokazuje, ze je i po letech dobry spisovatel. Aktualne sjizdim The Witcher 3, takze jsem si knihu skvele uzil jako literarni doprovod, jen je skoda, ze uz mam vse prectene a tohle je tedy zrejme posledni setkani s Geraltem & spol :( 8/10
Já osobně hodnotím knihu velmi pozitivně....jasně....za prvé : Je to zaklínač, no ne? :D Za druhé, neboli *secundo* Má tato kniha náboj který udržuje celou dobu příběh napínavý jak už to u Sapkowského známe. Snad to není poslední kniha o Geraltovi....ještě nejsem dostatečně nabažen.
Opravdu des, podle meho absolutne nejhorsi kniha z cele serie hodnotim za 3 a to jenom za nazev!!!
Čtení jsem prodlužovala, protože jsem věděla, že je to (na dlouhou dobu) poslední setkání s Geraltem. Když už jsem se ke čtení dostala, nemohla jsem se odtrhnout a raději prokládala jinými knihami, aby mi Bouřková sezóna vydržela co nejdéle.
Trochu mi vadily latinské vsuvky a názvy v textu, některé obraty a věty které mi k autorovi neseděly. Něco málo tomu chybělo, ale jiné dějové linie to přebily. Bylo to příjemné setkání s oblíbenými postavami.
Nejnovější knižní verze Zaklínače jako by byla psána perem jiného autora. Je tu spousta skvělých momentů i nápadů, ale i spousta špatných, zbytečných a mnohdy nelogických. Jak povídky, tak román jsem si zamiloval. Zaklínač je fantastický hrdina, ale při čtení této knihy jsem se do něj nedokázal vcítit. Mnohdy se choval až vyloženě hloupě a dokonce jsem měl i pocit, že sleduji příběh úplně jiného Zaklínače. A rozhodně ne Geralta. Ano, vracíme se tu časově před povídky, ale ani to pro mě není ospravedlněním. Po přečtení (a čtivé to ve výsledku bylo) mi zůstal pocit, že tato kniha vůbec nemusela vzniknout. Pokud chtěl Sapkowski další knihu, tak by mě snad více potěšil novým setem povídek. Nakonec mi nezbývá než smutně konstatovat, že vývojáři z CD Project RED pochopili Geralta mnohem lépe, než s odstupem času jeho duchovní otec. A kdo se chce ponořit do světa Zaklínače, tak by si měl raději zahrát poslední hru, The Witcher 3: Wild Hunt.
Nemůžu si pomoct, Bouřková sezóna na mě působila jako fanfikce. Sice po čertech dobrá fanfikce, ale pořád fanfikce. Sapkowski si opět hraje se slovy a pere do čtenáře množství neznámých výrazů, slangu a k mému překvapení i latinu. Občas to až přeháněl a jakoby si chtěl něco dokazovat a musím přiznat, že mi to až přišlo otravné. Bouřková sezóna je bezpochyby skvěle napsaná knížka, ale do geniality předchozích děl o zaklínači Geraltovi z Rivie ji něco chybí a není toho málo. Knížka má pár skvělých momentů (milostné pletky v úvodu, kapitola s aguarou, bouře), místy mi ale přišla trochu natahovaná, protože samotná zápletka (ztráta mečů) není ani zdaleka tak nosná a jednotlivé (značně epizodické) kapitoly nejsou ani zdaleka tak dopointované, jako byly původní povídky. A i ty postavy se chovají trošku jinak, opět, jako kdyby je napsal někdo jiný a ne Sapkowski. Především Geralt ze sebe až nezdravě často nechá dělat idiota. A i přesto: nečetlo se to vůbec špatně, v rámci fantasy literatury je to pořád vysoký nadprůměr.
Na Geraltovi jsem vyrostla. Povídky s ním jsem zbožňovala. Ale poslední dva díly ságy ve mně zanechaly určité zklamání. Bouřková sezóna mě proto velice potěšila. Sapkowského suchý humor, návrat do povídkového stylu a zástup oblíbených postav, co víc si přát. Za mě plný počet.
Dialogy v úvodní povídce, ve které Geralt flirtuje s čarodějnicí, a pár dalších mě velmi dobře pobavily. Zbytek knihy už tolik ne. Prostě to nebylo ono. Ale je to zaklínač a je to Geralt. Tak ho vezmem na milost, protože Geralt se nakonec vyhrabe z každé šlamastiky i z blbého hodnocení na databázi knih. Za mě tři hvězdy, tedy průměr.
Není to špatné, jenom trochu naředěné. Příběh i celková atmosféra už nepůsobí tak silně, skvělých pasáží je méně než v Sáze, nemluvě o původních povídkách. Jde spíše o povrchně pospojované povídky, což podtrhuje i etapovitý závěr, který je ještě slabší než v Paní jezera.
Na jedné straně se řadím ke skupině anticipačních stresařů, protože i já jsem se bála, že Sapkowski vykrade sám sebe (jako se to ostatně stává i jiným bestsellerovým autorům); ale na straně druhé jsem se těšila, protože jsem prostě baba zvědavá a Sapkowského styl miluju. Geralta už ne, z toho jsem vyrostla po druhém přečtení ságy; Bouřková sezóna mi jen potvrdila, že někdy není příjemné být naivní.
Takže krátké shrnutí - Jsem konzumenstký čtenář, který si spíš než detailů v příběhu všímá koncepce a stylu, jakým je kniha psána, takže za mě paráda. Příběh pěkně plynul, nehemžil se zbytečně "starými známými", svět je tak strašně osobnostně bohatý a i Zaklínačův čas si zasloužil nové postavy. Zpočátku jsem se usmívala nad nápadem ukradnutých mečů, říkala jsem si, že by byl z Geralta až takový blbous, nicméně zápletka byla nakonec pěkně zamotaná a kvalitně rozmotaná.
Ale klidně už bych nechala Geralta do děl budoucích odpočívat poklidným věčným spánkem udatného reka.
... "Smrt je jediný moudrý rádce, kterého máme. Kdykoliv máš pocit, že je něco špatně a že budeš sprovozen ze světa, a ty máš tenhle pocit pořád, obrať se ke své smrti a zeptej se jí, jestli je to tak. Smrt ti řekne, že se mýlíš. Protože doopravdy vlastně záleží jen a jen na jejím dotyku a na ničem jiném už ne. Smrt ti řekne: Ještě jsem na tebe nesáhla."...
Po koupi Bouřkové sezóny jsem knihu odložil do své knihovny a přečetl si nejprve znovu všech sedm předchozích dílů. Nelituji, druhé čtení celé ságy o Zaklínači mě bavilo ještě mnohem více než první. Když jsem dočetl posledních 250 stran Paní jezera v kuse, sáhl jsem po Bouřkové sezóně spíš ze zvědavosti - že si jen přečtu první kapitolu, abych viděl, jakým stylem Sapkowski po tak dlouhé době na svoje romány navázal. Že jsem místo první kapitoly přečetl asi 100 stran a ze čtení mě musel vytrhnout až telefon, mluví samo za sebe. A přestože příběh a styl psaní je přeci jen trochu (ale opravdu jen trochu) jiný, jde o knihu, na kterou jsem musel myslet, když jsem ji zrovna nečetl.
Po delší době od přečtení jsem se konečně odhodlala k tomu, abych napsala komentář, který by snad mohl mít nějakou vypovídající hodnotu.
*
Och Sapkowski, co to bylo? Vatová výplň do krabic? Náhrada bublinkových fólií, které mají údajně končit? Ale bohužel bych stránky nemohla používat jako relaxační fólii, byť bych je přetřela na červeno...
Jako nezaujatý čtenář bych mohla s klidem říct, že to nebyla nejhorší kniha, ačkoli bych sem tam měla pocit, že autor svého hrdinu asi moc rád nemá. O to víc by mě pak překvapilo, že ono to má víc dílů, které tomuto pseudozávěru předchází! Nicméně jako čtenáři, který přečetl všechny předchozí knihy, je mi z toho ouzko.
Bolí to Sapkowski, víš to? Pokud jsi chtěl, abychom měli pocit, že náš bělovlasý hrdina nebyl vždy hrdinou, ale taky tak trochu "deb*lem", namyšleným klučíkem, který by občas potřeboval proliskat od barda (a to je, prosím, co říct!), tak se ti to povedlo. Chápu, možná jsi chtěl ukázat, že nikdo není dokonalý (ale to jsme přece věděli už dříve!), tak fajn, ale stejně mi jaksi byl mnohem bližší ten Gerald předtím.
Takže promiň Sapkowski, ale tenhle závěr prostě byl, jako když se pes, honící se za svým ocasem, do něj konečně zakousne a nejspíše tam nechá i zuby, protože tohle bylo podle stylu: "Pes, který štěká, nekouše." A tahle sága si zasloužila lepší závěr...
Vzpomínáte si na komedii Muž z Acapulca, kdy autor začal nesnášet svého literárního hrdinu a dělal z něj pak v knize soustavně troubu? Tak takový dojem jsem bohužel měla z velké části příběhu. Jinak tu už asi všechno bylo řečeno. Pocity smíšené.
Jako sorry, Andrzeji, ale pustit do světa tuhle vykrádačku sebe sama, beru jako podvod na fanoušky. Tady si očividně někdo potřeboval přilepšit k důchodu. Kniha ani zdaleka nedosahuje kvalit původní série. Příběh je hloupý, až dětinsky přímočarý, hlavní zápletka ukradené meče... ale prosím tebe :) Jde o snůžku méně povedených povídek sešitých horkou jehlou do jednoho příběhu. První dvě třetiny jsou opravdu nuda, a nezachrání to ani Sapkowského vypravěčská genialita, kdy na posledních sto stránkách dokazuje staré moudro, že i z hovna se dá uplést bič. Nemyslím, že by Sapkowski neměl na to napsat kvalitní pokračování, ale prostě se na to vys... Promiňte mi tu smělost, ale takový umělec, a živí se takovým kýčem! Kam se na to hrabou keramická prasátka Bedřicha Máry.
Ok, je to Sapkowski. Něco však v něm zůstalo, ale není to ono. Spíše pohádka, plytký prvoplánovitý příběh bez větší atmosféry. Vtipy a různé narážky, které Andrzeje vždy zdobily jsou jakoby moc povrchní a nucené psané v křeči. Trošku se mi vytratila lehkost písma. Příběh o dvou ztracených mečích někdy trochu nudí a prostě tam chybí něco, co asi autor v předchozích dílech vytvářel samovolně a nevědomky a co dávalo silnější auru a speciální požitek ze čtení jeho dílům. Toto se trochu zdá, že autor napsal během dvou měsíců na objednávku, na kšeft. Nevím. Každopádně jako velký vyznavač předchozích děl vím, že i dalšího zaklínače si pořídím a přečtu. 8/10
Štítky knihy
polská literatura zaklínači fantasy
Autorovy další knížky
| 1999 |  Poslední přání |
| 2019 | Zaklínač – komplet 8 knih |
| 2005 | Narrenturm |
| 2015 | Bouřková sezóna |
| 2000 | Meč osudu |
Kniha Bouřková sezóna je v
| Právě čtených | 67x |
| Přečtených | 3 831x |
| Čtenářské výzvě | 239x |
| Doporučených | 185x |
| Knihotéce | 1 423x |
| Chystám se číst | 725x |
| Chci si koupit | 195x |
| dalších seznamech | 22x |
Ne takovej odvaz jako sága ale za to dosti zábavné .