Výklad Bible v církvi
Papežská biblická komise
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/405249/mid_vyklad-bible-v-cirkvi-QJT-405249.png
5
6
1
Biblická exegeze plní v církvi a ve světě nepostradatelný úkol. Kdo se chce dobrat smyslu biblických textů, jak jim vždy rozuměla církev, a zároveň se nechat oslovit jejich stále aktuálním poselstvím, neodmítá pomoc, kterou mu exegeze nabízí. Papežská biblická komise v roce 1993 vypracovala dokument Výklad Bible v církvi, který tuto nezastupitelnou úlohu katolických exegetů jasně vymezuje. Ve čtyřech kapitolách osvětlují autoři dokumentu vše podstatné, co je třeba respektovat, aby katolická exegeze byla opravdovou službou Božímu slovu i církvi.... celý text
Náboženství Literatura naučná Filozofie
Vydáno: 1996 , Křesťanská akademie ŘímOriginální název:
Interprétation de la Bible dans l’Eglise , 1993
více info...
Přidat komentář
Štítky knihy
křesťanství katolická církev Bible exegeze Bible biblistika, výklad Bible hermeneutika kritika Bible studium Bible učení katolické církve metodologie
Autorovy další knížky
Kniha Výklad Bible v církvi je v
| Přečtených | 9x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 6x |
| Chystám se číst | 3x |
| Chci si koupit | 3x |
„Bible působí svým vlivem v průběhu staletí. Ustavičný proces aktualizace přizpůsobuje její výklad současné mentalitě a jazyku. Toto přizpůsobování je do značné míry usnadněno konkrétním a bezprostředním charakterem biblické mluvy, avšak její zakořeněnost ve starověké kultuře vyvolává řadu obtíží. Je proto třeba neustále znovu převádět biblické myšlení do současného jazyka, aby bylo vyjádřeno způsobem vhodným pro posluchače. Toto tlumočení musí ovšem zároveň být věrné originálu a nesmí texty znásilňovat ve snaze přizpůsobit je názoru nebo přístupu, který je v dané chvíli v módě. Je zapotřebí nechat v plném jasu zazářit slovo Boží, byť ‚vyjádřené lidskými jazyky‘.“
Na pohled nenápadná knížečka, která je ale důležitá svým významem, protože uvolňuje biblickým exegetům (a vlastně teologům obecně) ruce pro jejich Sapere aude :-) A dělá to velmi rozumným, uvážlivým stylem: zároveň se svobodou upozorňuje na meze a hranice jednotlivých exegetických metod, na vzájemné doplňování jednotlivých způsobů bádání: typicky kombinováním vědecké i duchovní exegeze, synchronního a diachronního čtení, literárního i alegorického smyslu - jsme upozorňování, že žádný výklad není výlučný (se zvláštním upozorněním na nebezpečí fundamentálního pohledu - který je „sebevraždou myšlení“), že smysl celku Písma je podobný „mnohohlasé symfonii“.
Zároveň autoři díla (vedeni kardinálem Ratzingerem – budoucím papežem) upozorňují na nutnost prozkoumávání Písma v tradici církve, protože čtení Písma nikdy není zcela soukromé, ale slouží celému společenství. To je důležité: intelektuální vědecká práce musí být v úzkém spojení s růstem duchovního života, musí sloužit rozkvětu života ve víře a lásce jednotlivce i církve.