Výklad Bible v církvi

Výklad Bible v církvi https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/151387/mid_vyklad-bible-v-cirkvi-g28-151387.png 5 6 1

Dokument Papežské biblické komise z 15. dubna 1993. Biblická exegeze plní v církvi a ve světě nepostradatelný úkol. Kdo se chce dobrat smyslu biblických textů, jak jim vždy rozuměla církev, a zároveň se nechat oslovit jejich stále aktuálním poselstvím, neodmítá pomoc, kterou mu exegeze nabízí. Papežská biblická komise v roce 1993 vypracovala dokument Výklad Bible v církvi, který tuto nezastupitelnou úlohu katolických exegetů jasně vymezuje. První kapitola knihy se zabývá různými metodami a přístupy k výkladu Bible; druhá probírá otázky týkající se smyslu inspirovaného textu; třetí je věnována charakteristickým dimenzím katolického výkladu Bible, úkolům exegetů a jejich spolupráci s ostatními obory; čtvrtá kapitola pak mluví o postavení, jaké zaujímá výklad Bible v životě církve.... celý text

Žánr:
Náboženství , Literatura naučná , Filozofie

Vydáno: , Karmelitánské nakladatelství
Originální název:

Interprétation de la Bible dans l’Eglise , 1993


více info...

Přidat komentář

mirektrubak
03.01.2021 5 z 5

„Bible působí svým vlivem v průběhu staletí. Ustavičný proces aktualizace přizpůsobuje její výklad současné mentalitě a jazyku. Toto přizpůsobování je do značné míry usnadněno konkrétním a bezprostředním charakterem biblické mluvy, avšak její zakořeněnost ve starověké kultuře vyvolává řadu obtíží. Je proto třeba neustále znovu převádět biblické myšlení do současného jazyka, aby bylo vyjádřeno způsobem vhodným pro posluchače. Toto tlumočení musí ovšem zároveň být věrné originálu a nesmí texty znásilňovat ve snaze přizpůsobit je názoru nebo přístupu, který je v dané chvíli v módě. Je zapotřebí nechat v plném jasu zazářit slovo Boží, byť ‚vyjádřené lidskými jazyky‘.“

Na pohled nenápadná knížečka, která je ale důležitá svým významem, protože uvolňuje biblickým exegetům (a vlastně teologům obecně) ruce pro jejich Sapere aude :-) A dělá to velmi rozumným, uvážlivým stylem: zároveň se svobodou upozorňuje na meze a hranice jednotlivých exegetických metod, na vzájemné doplňování jednotlivých způsobů bádání: typicky kombinováním vědecké i duchovní exegeze, synchronního a diachronního čtení, literárního i alegorického smyslu - jsme upozorňování, že žádný výklad není výlučný (se zvláštním upozorněním na nebezpečí fundamentálního pohledu - který je „sebevraždou myšlení“), že smysl celku Písma je podobný „mnohohlasé symfonii“.
Zároveň autoři díla (vedeni kardinálem Ratzingerem – budoucím papežem) upozorňují na nutnost prozkoumávání Písma v tradici církve, protože čtení Písma nikdy není zcela soukromé, ale slouží celému společenství. To je důležité: intelektuální vědecká práce musí být v úzkém spojení s růstem duchovního života, musí sloužit rozkvětu života ve víře a lásce jednotlivce i církve.