Vítězové
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/515304/bmid_vitezove-JlZ-515304.png
5
493
132
Medvědín / Medveďovce série
< 3. díl
Završení trilogie z hokejového městečka Medvědín Od událostí, o nichž nikdo nechce mluvit, uběhly dva roky. Všichni se snažíme posunout dál, jenže cosi v tomhle lese to člověku nikdy úplně nedovolí. Jsme město se smutkem v srdci a násilí zde visí ve vzduchu, máme rádi pohádky s dobrým koncem, ale vlastně jsme tušili, že tahle mezi ně nepatří. Tentokrát to začíná vichřicí a končí střelbou. Někdo, kdo byl dlouho pryč, se vrací domů. Někdo nás opouští navždy. Někdo se zamiluje, někdo sní o NHL a někdo o pomstě. Někdo usíná vedle své nejlepší kamarádky, někdo se pokouší vzkřísit manželství a někdo se snaží ochránit své děti. Někdo nenávidí, někdo bojuje, někdo popadne zbraň a zamíří ke stadionu. Ne všichni, za koho jsme bojovali, se dočkají šťastného konce a ne všichni, které milujeme, zestárnou. ––– Nejpůsobivější na této trilogii je způsob, jakým Backman popisuje svět sportu. Vylíčí jeho krásu a zároveň vytáhne na světlo veškerou jeho odpornost. Když příběh skončí, máme pocit, že jsme viděli to nejhorší, ale přesto je to pro nás stále krásné.... celý text
Přidat komentář
Když jsem otevřela knížku Vítězové, tak jsem si řekla páni 643stránek. Tolik? Když jsem ji dočetla, tak jsem si řekla 643 stránek. Jenom?
-Naše děti nás nikdy nevarují, že se chystají dospět, jednoho dne jsou už zkrátka velké na to, aby se nás chtěly držet za ruku, a ještě štěstí, že nevíme, kdy nás drží naposledy, protože jinak bychom je nikdy nepustili.
Již u předchozího dílu jsem psala, že to nebylo pro mě to pravé ořechové. Tato kniha mi to jen potvrdila. Nejvíce se ztožnuji s komentářem kap66. Také jsem měla pocit, že mě všechno, co se na mě hrnulo z té spousty stránek zavaluje. Nejsem příznivcem fanatismu a do sportu podle mě nepatří vůbec. Vlastně nejsem ani příznivec sportu na vyšší úrovni než rekreační. To asi silně ovlivňuje můj dojem ze čtení. Autora mám moc ráda, ale v tomto příběhu mi strašně chyběl jemný humor z ostatních knih. Za vše, co chybělo a hlavně za vše co přebývalo budu tentokrát hodně přísná a uberu dvě hvězdičky. Pokud autor bude zvát čtenáře na další výlet do Mevědína, jak naznačuje na konci knihy, já už se nezúčastním.
Autor si vzal lopatu. Co lopatu, bagr! A hrnul na mě ohromné, obří hory nenávisti a rivality, projevů lásky pomocí velkých slov, mouder a ponaučení, velikých gest, pomstychtivosti a neodpouštění, tragédií a životních dramat. Zavalilo mě to. Mám raději, když dostávám filozofování a životní pravdy po kapkách, nejlépe zamíchané v sirupu prostého a všedního života, proloženého malými radostmi a trochou nadhledu (Ove, Britt-Marie, Úzkosti).
Skvěle napsané vztahové linky a vykreslení hlavní hrdinové knihy (vlastně všichni hrdinové), ale ten závěr knihy, uf, nevím no...
Na Backmana určitě nezanevřu a budu vyčkávat další jeho knihy, přece jenom se mi bude po rodině Anderssonových a Ovičových stýskat. Po přečtení celé trilogie mám ale z toho závěru takové smíšené pocity. Medvědín 5*, My proti vám 5*, Vítězové 4*
Začnu tím, že nemám ráda tlusté knihy, což byl důvod proč mi trvalo tak dlouho tuhle přečíst a proč jsem chtěla ubrat hvězdu na hodnocení. Hned potom je ale nadšení z toho, co se mnou opět tento příběh dělal. A hned potom smutek, že už nebudu zítra v Medvědíně se všemi těmi lidmi. Za mě zatím nejlepší knihy od pana Backmana a nejlepší knihy co jsem zatím kdy četla.
Jeho príbehy si držia vysoký štandard, a stále patrí k mojím najobľúbenejším autorom, ale tým neustálim predikovaním nešťastia od začiatku knihy, ma neskutočne štval. Rozumiem že každý autor skúša nové prístupy, ale je to ako kúpiť psa a od prvého dňa riešiť že jedného dňa zdochne, celý ten príbeh dostal pochmúrny nádych a nevedel som si tak užiť opäť výborne vykreslené postavy a silné posolstvo rodiča, ktorý sa tým niesol.
Fredrik Backman je skutečně mistrem svého řemesla. Dokáže často až filozoficky psát o životě, vztazích a v téhle knize teda hlavně o hokeji. To mě na něm hodně baví. Nicméně u Vítězů jsem měla pocit, že děj se strašně vleče. Najednou jste na straně 500 a vlastně se pořád ještě nic zásadního nestalo. Hlavní postavy pořád tak nějak proplouvají kapitolami. Všechno zásadní se ale stane na posledních 100 stranách a pak je to emocionální výbuch. Teď budu hodně přísná, ale asi bych se bez téhle poslední knihy trilogie obešla, nebo bych ji aspoň o půlku zkrátila (proto ubírám na hodnocení). Nicméně i tak u mě vítězí hlavní message této knížky! My holky to všechno víme, ale naučte to vnímat ty kluky!!! NE znamená NE!!!
Tak tohle bylo skvělé zakončení. Bála jsem se jaké to bude, přeci jen už třetí díl, ale moje obavy byly zbytečné, příběh pokračoval jako by to byla celé jedna tlustá kniha.
Za mě celá série Medvědín patří k tomu nejlepšímu, co jsem zatím četla.
Knihu jsem neěkolik let netrpělivě vyhlížela. Hrozně jsem se na ni těšila. Backman je můj nejoblíbenějších současný autor.jenže vůbec mi nešlo se jí prokousat, přišla mi strašně zdlouhavá a pasáže o politice, které mi přišli dost přitažené za vlasy bych vynechala. I styl psaní mi tentokrát přišel až takový mazlavý, přemoudřelý. Už jsem to chtěla odložit. ALE, autor umí hrát na city fest, nakonec mě nostalgie stejně přemohla a po postavách se mi bude stýskat jak po vlastní rodině. Ještě jsem nečetla kllnihu, ke které bych měla takový ambivalentní postoj, na jednu stranu jsem byla straně zklamaná z velkého očekávaní a chtěla to mrsknout do kouta, na druhou stranu, Medvědím a Hed mi tak moc přirostly k srdci, že úplně toužím se tam vydat hned zítra, lehnout si na led a zavřít oči.
Život jsou jen okamžiky, jediný den, který můžeš ovlivnit je dnešek. Příběhy obyčejně neobyčejných lidí, nejistoty, vina, trest a hodně lásky k životu a hokeji.
Řemeslně dobře odvedená práce. Způsobem vyprávění je to klasický Backman. Ale v rámci celé série, kniha nepřináší mnoho nového. Je to pouze taková nastavovaná a ohřátá kaše. Za mě je jednoznačně nejlepší knihou této série první část Medvědín. Vítězové jsou z této série nejhorší a já poprvé nedávám plný počet bodů. Příliš mnoho věcí se opakuje, politiky je stále víc a víc a to na úkor skutečného příběhu. V první třetině nám autor dokonce prozradí jak příběh dopadne a tak tato kniha postrádá to hlavní a to je napětí a emoce. V podstatě je to celou dobu čekání na neodvratitelnou tragickou událost. Za mě to byl hodně špatný nápad, připravit čtenáře o nálož emocí. Občas tento způsob vyprávění použije také King, ale ten nikdy nenechá čtenáře čekat po zbytek knihy co se nakonec stane. Audioknihu načetl velice dobře a procítěně pan Pavel Soukup.
Nádherné zakončení trilogie plné dojetí, slz a smíchu. Nelze hodnotit jinak než 5* Děkuji pane Backmane.
Objemná kniha. Přečetla jsem ji velmi rychle, protože se na ni v knihovně stojí ve frontě. Tak šup šup.
Šup šup si možná měl říct i autor. Jeho vypravování se mi zdálo velmi rozvleklé, místy nudné a nezáživné. Měl potřebu opakovat to, co čtenáři znají z předchozích dílů. A ty předpovědi, co se v budoucnu stane, mě možná iritovaly víc, než "životní moudra". Tolik sentimentu...
Knížka mě začala opravdově bavit až ve své druhé polovině, ale stačilo. Bylo to krásné, ale bylo toho příliš.
Miluju miluju miluju, celá série je TOP.
Není to jednoduché čtení, ale může se vám jednoduše zažrat pod kůži.
Samozřejmě že, snad jako každý z nás čtenářů Backmana, jsem ocenil pokračování milované medvědínské série. Musím ovšem konstatovat, že díl jako takový byl již zbytečný. Backman sice měl za potřebu uzavřít příběhy, jenž otevřel ve druhém díle, i přesto mi přišly nedotažené. Nebo naopak spíše místy i přetažené.
Amat, Benji, Bobo, Ana, Maya... to je pětice, na jejichž dokreslení jsem se těšil nejvíce. A zklamán jsem rozhodně nebyl.
Jako pokud Backmana fakt zbožňujete, Vítěze oceníte. Nečekejte ovšem román na úrovni jedničky a dvojky, to vskutku ne. :)
Od událostí druhého dílu této série uběhly dva roky. Městečko Medvědín zasáhne na začátku obsáhlého třetího dílu vichřice, která zahýbe kartami osudu a zároveň nás naplno vtáhne do akce! Backman ani v závěrečném díle nikoho nešetří - a čtenáře už vůbec ne - a nemilosrdně sází jeden zvrat za druhým. Kdo ví, kteří šťastlivci se dožijí konce...
Bylo to dlouhé. To je asi první věc, která mě ve spojitosti s Vítězi napadá. Naštěstí začátek byl plný akce a zapojení přírodní katastrofy do rozehraných bojů a osudů obyvatel Medvědína bylo napínavé sledovat. Bylo tu méně politiky než ve druhém díle a celkově děj ubíhal rychleji.
Nedá se toho říct moc, aby člověk neprozradil víc, než by chtěl. Zakončení celé Medvědínské série dopadlo na výbornou a za sebe hodnotím jako nejlepší díl. Místy si budete napětím netrpělivě okusovat nehty, jindy zase hledat kapesník a proklínat autora do sedmého kolene a ještě dál. Číst Vítěze je jako setkat se se starými známými a po celou dobu vědět, že ne všichni se dočkají svého šťastného konce. Autor navíc dopředu často informuje, co se bude dít, budete to vědět, ale ani tento fakt vás předem nepřipraví na to, co nakonec přijde.
Konec byl... náročný! Silný. Emotivní. A taky mě pěkně naštval! Ale jiný konec si asi po tom všem ani nedovedu představit. Takové konce dělají knihy výjimečnými - a přesně taková je celá série Medvědín. Vyzbrojte se pevnými nervy, zásobujte se kapesníky a běžte tohle severské městečko navštívit. Nebudete litovat!
Završení trilogie které je už trochu navíc. Příliš rozvláčné, příliš hokejové a příliš obsáhlé. Děj opět výborný, ale díky různým vsuvkám a popisům až příliš natahovaný. Jsem ráda, že jsem dočetla a těším se od autora na něco nového
Štítky knihy
švédská literatura znásilnění mezilidské vztahy lední hokej severská literatura švédské romány
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Tento díl byl tak bolavý. I první dva díly byly smutné a dojemné svou křehkou nadějí, Vítězové mě ale emociálně úplně rozbili. Už v průběhu čtení mě párkrát v očích pálily slzy, ale posledních 40 stránek jsem regulérně probrečela. Jak napsal sám autor v kapitole Stromy: "Příliš to bolí pod dotykem slov." V poděkování autor doufá, že si jeho čtenáři odnesou z jeho vyprávění alespoň něco, jelikož do něj dal vše. Nevím, jestli jsem si odnesla všechno, co jste do příběhu lidí z Medvědína a Hedu vložil, pane Backmane, ale odnesla jsem si toho dost, abych mohla tvrdit, že série Medvědín je dokonalá. Nikdy na ni nezapomenu a všem ji budu do nekonečna doporučovat. Protože je to skvost.