Věž vlaštovky
Andrzej Sapkowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/97_/97646/bmid_vez-vlastovky-FfC-97646.jpg
5
3729
275
Kdyby se toho dne po setmění někdo přikradl k chatrči v mokřinách a škvírou v okenici se podíval do světnice, spatřil by i v chabém osvětlení bělovousého starce soustředěně naslouchajícího popelavé dívce sedící na špalku u krbu… * Ciri se léčí z těžkých, téměř smrtelných zranění na samotě v bažinách Pereplutu a vypráví starému poustevníkovi o všem, co se událo od chvíle, kdy na Thaneddu prošla portálem ve Věži racka. Postupně vychází najevo, že jedinou možností, jak uniknout pronásledovatelům a dostat se domů, je projít mytickým portálem ve Věži vlaštovky. Věž však mohou spatřit jen Vyvolení…... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2011 , LeonardoOriginální název:
Wieża Jaskółki , 1997
více info...
Přidat komentář
blíží se konec, cítím to! vůbec se mi nechce skončit tento příběh... chtěla bych v něm zůstat... napořád...
Čím více má zaklínač stran, tím méně mi trvá, než ho dočtu! Knihu jsem zhltla jedním dechem a tento díl už asi jen tak nic nepřekoná. Skvělé skoky mezi postavami, mezi časovou posloupností a také zajímavý vývoj událostí!
Tohle už je bomba. Netřeba to nějak dál rozvádět, koho tohle nebaví, ať se jde bodnout Geraltovým novým mečem!
Od série Zaklínače se očekávalo leccos, jen ne tohle. Přesto mělo to své kouzlo, jen Zaklínače mi tam bylo málo.
Konečně jsem dočetla tenhle díl a tedy nechápu proč mi to trvalo tak dlouho :/ Ten konec jsem hltala jedním dechem a pokaždé, když se zdálo, že se Ciri něco stane, tajila jsem dech dokovaď jsem si nebyla jistá, že to zvládne.
Parádička. Děj neomrzí díky neustálým skokům mezi postavami a skoky v čase. Styl psaní je jakoby místní - protože i vypravěč používá přirovnání a popisy, které jakoby vypadly z úst některé z postav. Každý charakter má svůj slovník, je znát rozdíl když mluví prostý chasník, sadistický lovec lidí nebo vzdělaný a urozený vladař. Začátkem mě autor zaujal zvláštním použitím epického refrénu, který přidal na dojmu, že prožíváme legendu.
Jen jedno slovo: perfect! Díl, ve kterém se opět děje hodně událostí, a je zde spousta pamětihodných momentů. Za mě je nejlepší moment knihy bez debat "krasobruslení" (kdo četl určitě pochopí :) Sapkowski je pro knižní kulturu takovej machr, jako Spielberg pro tu filmovou. Dokonalost sama.
Sapkowski a jeho vypravěčský talent snad ani nejde ještě více vychválit. Vše už bylo řečeno v předchozích komentářích. Já můžu už jen uctivě mlčet, zhluboka se poklonit a zatleskat jako malá holčička, která konečně dostala pod stromeček vysněnou panenku :-) Geralt a jeho příběh je mojí panenkou. Jsem nadšená, že toto brilatní fantasy můžu prožívat vkuse už několik týdnů. Sice se občas malinko ztrácím v tom kdo, kdy, proti komu, změna věrnosti, zase zrada, nová politická hra a dokonce některá jména si asi nikdy nezapamatuju, ale to jsou jenom detaily, které mi ten celkový prožitek nemůžou zkazit :-).
Jsem napnutá jak kšanda, protože netuším, jak tohle všechno dopadne. Ciri, Geralte, Yennefer jdu si pro vás k "Paní jezera"!
Další skvělý díl ze zaklínačského světa. Ciri jsem fandila po celou dobu, s Geraltem a jeho partou zase putovala. Prožívala jejich dny s napětím a okouzlením. Jeden z nejlepších dílů!
Asi nejlepší díl ze všech předchozích, uvidíme, jestli ho trumfne poslední. Bál jsem se jakéhosi posunu v čase, o kterém jsem slyšel, ale nakonec jsem se vyznal. Vlastně skoro celá kniha byla retrospektivní, z vyprávění Ciri, ale pořád to nebylo moc dávno. Nejvíc se mi líbila poslední kapitola (samozřejmě, jak jinak), ale také kapitola o Koviru a Esteradu Thyssenovi, ten je fakt super. :D
Geralt i Yennefer tu byli spíše už jen jako epizodní postavy, ale v předchozích dílech se stávalo, že i Ciri byla jen epizodně narozdíl od Geralta, takže toho se nebojím, že by ho strčili do pozadí.
Děj byl úžasný, nemůžu se dočkat posledního dílu, ale zároveň nechci, aby to skončilo. :D
Jak jsem předchozí tři části přečetla jedním dechem, ve Věži mi většina hlavních postav lezla na nervy. Ciri se chová jako pubertální spratek (což vlastně je, ale vzhledem ke své výchově a výcviku by se mohla ovládat) a Geralt by potřeboval psychiatra. Konec to zachránil, 4* a jdu na Paní Jezera.
Mezi Křestem ohně a Věží vlaštovky jsem měla docela dlouhou prodlevu, takže mi chvilku trvalo, než jsem si upamatovala všechny předešlé události a utřídila si znalosti z předchozích dílů. Sapkowski opět potvrdil, že má úžasný vypravěčský talent. Jeho volba, napsat tento díl převážně v retrospektivě, byla skvělým tahem, který úžasně ságu oživil. Uvítala jsem taky to, že se do popředí konečně dostala Ciri a osudy Geralta ustoupily do pozadí, protože upřednostňování jeho postavy na úkor Lvíčete bylo to, co mi převážně vadilo na předchozích dílech. Slabší čtenáři možná můžou být trochu zmatení z různých skoků v časových rovinách, ale mě tahle hra bavila a užívala jsem si ji. Smekám před spisovatelovým talentem poskládat všechny jednotlivé střípky příběhů různých postav, které se ještě udály v různých časech tak, aby to všechno nejenom dávalo smysl, ale i se dobře četlo a bylo poutavé. Tuším, ač mě poslední díl teprve čeká, že se připojím k dalším, kteří tento díl považují za nejlepší.
Předchozí díl se mi líbil více, přesto jsem knihu přečetl skoro na jeden nádech.
Celou sérii jsem četla před pár lety, ale pokud si dobře vybavuju, je Věž vlaštovky asi nejlepší knihou série. Co si pamatuju moc dobře, je scéna na ledě. Z té mám husinu vždycky, když si na ni vzpomenu.
Část s Geraltem se mi strašně moc líbila, bělovlasý zaklínač je jedna z mých úplně nejmilejších knižních postav.
Za část se Ciri musím odebrat dvě hvězdičky, protože mě nesmírně, ale vážně nesmírně, rozčilovalo, jak jsem každých 5-10 stránek musela číst pořád dokola: Kdyby se toho večera někdo podíval oknem...
Štítky knihy
magie polská literatura zaklínači
Autorovy další knížky
| 1999 |  Poslední přání |
| 2019 | Zaklínač – komplet 8 knih |
| 2005 | Narrenturm |
| 2015 | Bouřková sezóna |
| 2000 | Meč osudu |
S každým dalším dílem se mi zdá, že se Sapkowski zlepšuje. Tenhle díl oproti předchozímu vyniká zajímavým nechronologickým vyprávěním. Atmosféra by se opět dala chvílemi krájet a když né atmosféra, tak se tu docela ve velkém krájí všechno živé i neživé. Na scénu přichází zajímavé záporné postavy v čele se sadistickým nájemným lovcem lidí. Výborné ale nejsou jen akční scény(zejména závěr na zmrzlém jezeře) ale i obyčejné rozhovory. Hlavně ten mezi Geraltem a prastarým elfem v jeskyni donutí k zamyšlení. Škoda, že příštím dílem vše končí.