Rybí krev
Jiří Hájíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/126269/bmid_rybi-krev-OL5-126269.jpg
4
1665
1665
Venkovská trilogie morálního neklidu série
< 2. díl >
Románem Rybí krev pokračuje Jiří Hájíček ve své linii venkovských próz (povídkový soubor Dřevěný nůž, romány Zloději zelených koní a Selský baroko) a zavádí nás tentokrát na jihočeský venkov přelomu osmdesátých a devadesátých let dvacátého století. Po patnácti letech strávených v cizině se Hana v roce 2008 vrací do polozatopené vesničky na břehu Vltavy, kde vyrůstala, chtěla se vdát a být učitelkou ve zdejší jednotřídce. Ale všechno je jinak - na vylidněné návsi stojí sama. Má však odvahu podívat se zpátky, má odhodlání ptát se sama sebe i lidí, kteří pro ni kdysi mnoho znamenali. Člověk po čtyřicítce si chce udělat pořádek sám v sobě, uzavřít konečně staré záležitosti a bolesti, říká Hana, když se po dlouhých letech setkává s otcem, bratrem a kamarádkami z dětství. Po úspěšném románu Selský baroko (Magnesia Litera 2006 za prózu), který tematizoval rozpad tradičního venkova v padesátých letech minulého století, zkoumá autor dál českou vesnici. Rybí krev je především příběhem rozpadu jedné rodiny a vesnice za již zcela jiných společenských okolností. Téma vysídlování a bourání obcí, aby na jejich místě mohla stát jaderná elektrárna, se zdá veskrze současné, nevyhnutelné i dnes, kdy je nejistý osud dalších vesnic, například kvůli těžebním limitům v hnědouhelné oblasti severních Čech. Rybí krev však není nějakým „zeleným románem", je to především poutavý lidský příběh tří kamarádek z malé vesnice, které osud rozprášil do světa, příběh, v němž se silně ozývá touha po rodinné soudržnosti, a také příběh o síle lásky a odpuštění.... celý text
Přidat komentář
Zajímavý román o osudech lidí ze vsí, které zanikly kvůli výstavbě jaderné elektrárny Temelín.
Dokonalé. Už dlouho jsem nebyla knížkou tak unesena. Bylo pro mě překvapením (příjemným), jak se dokázal Hájiček vcítit do prožívání a vnímání světa ženy, s veškerými detaily. Oceňuji i proměnu/nebo naopak zakonzervovanost některých postav. Vřele doporučuji.
Výborná kniha, zajímavé téma, dobře a uvěřitelně vykreslená daná doba i postavy.
Naprosto zoufalá kniha, která mě ničím nevtáhla. Nezajímavý příběh, vztahy, které nás mají trápit tím, že nefungují, ale vůbec netrápí; rádoby šokující sdělení nakonec. A to nejhorší, autor to hrozně prožívá, ale bohužel beze mě.
Další knížka Jiřího Hájíčka, která byla pro mě tématem zajímavější než Selský baroko. Nicméně pravděpodobně od autora upustím - vesnický realismus není můj šálek čaj a nemohu se zbavit nutkavého pocitu, že mě autor nemůže ničím překvapit. Jeho knihy mi přijdou všechny "na jedno brdo". Ale z hlediska zachycení beznaděje obyvatel, kteří jsou chtíc nechtíc vysídleni kvůli přehradě a jaderné elektrárně, je to velmi zajímavé. A smutné... bohužel.
za mě plný počet - úžasná kniha, nemohla jsem se odtrhnout - přečetla jsem jedním dechem.
Moje první kniha Jiřího Hájíčka a určitě ne poslední. Trochu jsem se bála, že mě příběh z vesnického prostředí nebude bavit, ale opak byl pravdou. Celou knihu jsem přečetla velmi rychle, nebyla zde místa, která by mě nebavila.
Miluju venkov a číst tuhle knížku mi skoro trhalo srdce, hlavně asi proto, že i můj dědeček zažil podobný osud, i když v opačném koutu republiky.
Vždycky, když vyprávěl o své rodné vesničce nebo ukazoval fotky, slzy se mu draly do očí a hlas se mu třásl nad vzpomínkami z dětských let. Je to kruté, vyrvávat lidi z kořenů, pevně srostlých s určitým místem, s jejich domovem, rodnou chaloupkou, zahradou... Zajímalo by mě, jestli by dnes cítil takové vazby někdo, kdo vyrůstal např. v paneláku na Jižním městě. Pokrok bohužel nezastavíš, a tak na dědečka jezdím vzpomínat na břeh k hladině černé přehrady... Vše pomíjí... Poslouchejte vzpomínky svých rodičů a prarodičů a neodbývejte je s tím, že nemáte čas.
A druhé téma, která se mi na knize opravdu moc líbilo je síla odpuštění. Lidi, odpouštějte, každý dělá v životě nějaké krpy, buďte empatičtí, potlačte vlastní ego a ulevte těm, komu je chyb líto, vždyť nakonec ta zatvrzelost brzdí i vás samotné :) Z odpuštění nakonec těží zlato úplně všichni :)
Námět i jazyk naprosto skvělé, pět hvězd a těším se na další román!
Kniha je napsána krásným jazykem. Myslím, že přesně toto české literatuře chybělo. Určitě to není poslední kniha od tohoto autora.
Jsem přibližně o deset let starší, než hlavní hrdinka, takže pro mne byl tenhle román tak trochu ponorem do vzpomínek - mnohé pasáže vyvolaly vlnu reminiscencí na situace a vlastní zážitky - tohle dobrá literatura umí. Řekla bych, že hlavním tématem románu je VZTAH. Vztah rodičů a dětí, milenecký, manželský, vztah k půdě, k zemi, k historii - vztah k životu. Složitost vztahů je vyvážena nekomplikovaným jazykem - příběh má spád - jako řeka nás dokáže strhnout a nepustit - díky za takové knihy!
Moc hezká a čtivá kniha. Doporučuji všem, zejména těm, kdo mládí prožili na vesnici. Velice autentické.
Prvni kniha od tohoto autora a jsem lapena. Zajimave tema, syrovy realny styl psani, to je presne to, co tu chybelo!
V pořadí třetí moje kniha od J. Hájíčka opět s velmi poutavým příběhem, v němž líčí strasti obyvatel jihočeských obcí , které museli ustoupit výstavbě jaderné elektrárny Temelín. Hlavní hrdinka Hanka líčí jak bolestné a smutné bylo pro ni a pro ostatní obyvatele těchto vesnic opustit svá obydlí, kde prožili celý svůj život, a přestěhovat se do náhradních bytů. Hanka se po mnoha letech vrací s ciziny, aby se setkala se svojí rodinou a kamarádkami z mládí a dořešila si některé své neuzavřené záležitosti z mládí. Příběh mě velmi zaujal autorovým citlivým přístupem k tomuto tématu a hodnotím ho nejvýše z doposud přečtených Hájíčkových knih.
Dalšì krásná kniha z pera J.Hajíčka.Miluju jeho styl psaní - žádné rozvleklé popisy postav nebo krajiny na x stran,žádné zbytečné šťourání se v pocitech a citech,a přesto čtenář ví a cítí..je nenásilně vnesen do děje,najednou se ocitá na polích a loukách jižních Čech a žije příběh s hlavním hrdinou.
Paráda, po Dešťové holi další krásná kniha. A ještě lepší. Jdu na Selský baroko, beru to trošku pozpátku, ale vůbec to nevadí.
Polozatopení rodné vesnice i ztráta domova je tragická a dokazuje, že vědecký pokrok a modernita jsou často vykoupeny lidským neštěstím a nenahraditelnými ztrátami. V románu se silně ozývá historická křivda, která se projevuje už u otce, který byl se svými rodiči vysídlen kvůli procesům z padesátých let. Nenaplnění vlastních snů si projektuje do syna, který ale touží jít vlastní cestou. Právě scéna, kdy se Hana loučí se svým bratrem, patří k těm opravdu nejsilnějším v celém románu. Propletené rodinné i kamarádské vztahy román povyšují na něco víc než prostý boj proti atomové energii, proměňují jej na opravdový lidský příběh, který je dojemný i surový zároveň. Ztráta domova, marné ohlížení se za minulostí, přechod z dětství do dospělosti, to jsou univerzální témata, v nichž se čtenáři budou zrcadlit možná jeho vlastní vzpomínky. Podle mého názoru nejlepší Hájíčkův román.
Štítky knihy
20. století česká literatura venkov 80. léta 20. století venkovské romány jižní Čechy zaniklá místa jaderné elektrárny Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2012 |  Rybí krev |
| 2005 |  Selský baroko |
| 2020 | Plachetnice na vinětách |
| 2016 | Dešťová hůl |
| 2015 | Zloději zelených koní |
Autorův jazyk není kdovíjaký, ale smekám před jeho pozorovacím talentem a schopností vykreslit tehdejší socialistickou realitu. Asi nejvěrnější obraz venkova ze všech autorů.