Dešťová hůl
Jiří Hájíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/294939/bmid_destova-hul-HCr-294939.jpg
4
965
238
Venkovská trilogie morálního neklidu série
< 3. díl
Po úspěšných románech Selský baroko a Rybí krev završuje Jiří Hájíček svou volnou „venkovskou trilogii morálního neklidu“. Předešlé literární sondy obrácené do minulosti české vesnice následuje nyní román ze současnosti. Opět silný příběh, v němž kromě lidí tentokrát hrají důležitou roli pozemky — zděděná pole a spory kolem jejich vlastnictví. Venkovská krajina jihočeských blat je vůbec v textu silně přítomna a kromě jedinečné atmosféry dodává příběhu i historický kontext a také nepřímo vstupuje do osudů hlavních postav. Zbyněk, profesí správce pozemků, se po mnoha letech setkává se svou dávnou láskou, aby jí pomohl se zdánlivě jednoduchým majetkoprávním problémem. Vrací se na venkov, na místa svého dětství a dospívání, a zamotává se do nejasných okolností pozemkového sporu, ale také do osobní a manželské krize. Potýká se s nespavostí, bloudí krajinou a katastrálními mapami a nad ním se jako přízrak vznáší bláznivý venkovský aviatik z osmnáctého století. Ve zlomovém okamžiku jde Zbyněk s tváří pomalovanou válečnými barvami do boje. Za to, co považuje za správné, za sny dětství a „aby se jednoho rána neprobudil jako někdo jiný“.... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem četl krátce po Faberové Knize zvláštních nových věcí, což asi nastavilo laťku hodně vysoko. Nic to ovšem nemění na tom, že je to čtivý, obyčejný příběh z českého venkova. Možná až moc obyčejný. Vesnická tancovačka a formát krátkých povídek se mi líbil o něco více.
Klidná síla. Promyšlený román. Moc mě to bavilo. S hlavním hrdinou jsem se sžil. Hájíček dobře pracuje s náznaky a představivostí, což je často více než detailní popsání situace nebo charakteru. Hájíček zraje, podle mě jeho nejlepší práce.
Moc se mi líbí témata a prostředí, jaká Hájíček volí pro své knihy, i jeho styl psaní. Jižní Čechy, sympatické postavy, zajímavý příběh, ke konci vyloženě napínavý, obohacený o vedlejší linky (indiáni, nadšený aviatik). Ale když srovnám Dešťovou hůl s předchozími jeho prózami, jsem přece jen trošilililinku zklamaná. Rybí krev, moje první setkání s Hájíčkem, byla pecka, hlavní postavy v čele s vypravěčkou vykreslené tak, že mi připadalo, jako bych je fakt znala, Selský baroko na mě zas dýchlo svou letní atmosférou... Potěšilo mě, že autor uchopil to "své téma půdy" zase jinak - jednou kolektivizace, poté zatopení vesnic kvůli přehradě, nyní spory kolem vlastnictví pozemků. Dešťová hůl určitě stojí za přečtení, ale plný počet dát nemůžu. Pardon.
Hájíček mě opět přesvědčil o tom, že je můj nejoblíbenější český prozaik minimálně za poslední dva roky. Každá jeho kniha je naprosto skvělá. A tahle není výjimkou. Potvrzuje pravidlo, že je skvělý autor, který už byl za svůj talent oceněn. Těším se do budoucna na jeho další skvosty a díla, která vydá. Bezvadná kniha, kterou mohu jen doporučit.
Poslední díl tzv. venkovské trilogie morálního neklidu mě nadchnul stejně jako předchozí dva. Příběh poklidný a zároveň napínavý, postavy detailně vypracované a atmosféra jihočeského venkova výborně vykreslená. Nepochybuji o tom, že by si Hájíček zasloužil další Magnesii Literu.
Jiří Hájiček používá krásnou češtinu, jeho styl se mi velmi líbí. Krásně líčí atmosféru vesnice, pocity Zbyňka, jeho nespavost, touhu po spravedlnosti, vztah k Bohuně, k Tereze. I přesto mám dojem, že příběh mě nejvíc zaujal v poslední třetině knihy, děj byl napínavější a já čekala jak to všechno dopadne. Po knize Jiřího Hájíčka ráda zase sáhnu, české prostředí je místo, kde jsme doma.
Po dlouhé době jsem přečetla knihu od českého autora. Od Hájíčka jsem zatím nic jiného nečetla, takže to byla premiéra. Dešťová hůl není lehce stravitelná kniha, především kvůli své tématice, pesimismu, pocitům marnosti a neklidu. Čtení si musíte rozkouskovat a užít si ho. Hájíčkův styl se mi líbí: děj se odehrává v současnosti (přelom let 2013 a 2014), nechybí náhledy do minulosti a Hájíček se umí vyhrát s každou větou - je to mistr v poetičnosti, se kterou různé pocity popisuje. Umí skloubit hovorovou češtinu s odbornými termíny - v tomto díle zejména z právní oblasti. A moc se mi líbí obálka - k tématice perfektně zvolená.
Další kniha od českého Pana spisovatele!!!
Obdivuji lehkost jeho psaní, hloubku myšlenek, skvělé popisy a skvostný český jazyk. Při čtení této knihy mi zase před očima běžel film, byla jsem pohlcena příběhem. Bydlíme v Českých Budějovicích a když jsem četla o kavárně, bylo to jako bych v ní sama seděla a když jsem četla o zastávce MHD, jako bych na ní stále nebo s hrdinou přecházela přes mosty.
Jirko, děkuji za pěkný zážitek.
Atmosféru vesnice a venkova Hájíček umí vylíčit dokonale.Téma mi bylo blízké, protože mám pocit, že se "srdcem" taky pohybuju mezi městem a vesnicí. Po přečtení to člověka táhne na blata, tam do jižních Čech... A nejvíc mě dojala něžnost, s jakou Zbyněk popisuje Terezu.
Vzhledem k tomu, že je to už několikátá Hájíčkova kniha, kterou jsem měla možnost číst, prostředí, které představuje a vytváří, mi už bylo tak nějak důvěrně známé. Cítila jsem se v něm příjemně a bezpečně, a to navzdory tomu, že se hlavní hrdina stále nebezpečněji ubíral ze svého zavedeného života zcela na opačnou stranu. Příběh reflektuje témata, která jsou v současnosti aktuální a diskutovaná, čímž je čtenáři ještě bližší. Dešťová hůl drží standart knih předchozích (možná mi přijde vyzrálejší a méně průhledná než Rybí krev), napětí je vystupňované pozvolna, ale promyšleně, a po pár stránkách se už dá těžko odložit...
Jsem sice o dekadu mladsi nez pan autor, v osmdesatych jsem byl vlastne jen "decko" ale presto popis teto doby ve mne probouzi cirou nostalgii. Diky!
Má první zkušenost s tímto autorem dopadla nakonec celkem dobře, ale musím přiznat že i přes fakt, že jazyk, který autor zvolil je prvotřídní a kvalitní mě první polovina knihy nijak extra nebavila, jelikož jsem v ní neobjevila nic nového... Na druhou stranu mi to poslední třetina dokonale vynahradila, děj gradoval a já chtěla vědět, co bude dál... No a ten konec? Ten byl brilantní! Opravdu na to, jak těžká kniha to je, je až překvapivě hodně čtivá...
Je to moje první přečtená kniha od pana Hájíčka a musím říct, že jsem neskutečně ráda, že jich mám ještě spoustu před sebou. Podle mě je to PAN autor a takhle dobře napsanou a čtivou knížku jsem neměla v ruce už dlouho.
Úplně cítím bláto na holinkách, vidím indiánské obřady (i když netuším, kterou část Novohradek má autor na mysli). Četlo se to jedním dechem. A až skoro na konci jsem pochopil smysl ilustrací. Povedlo se. Za mne jedna z knih roku 2016.
Byla jsem nadsena, ze Hajicek vydal novy roman. A skvele mi pasoval jako posledni chybejici knizka do ctenarske vyzvy.
Po slibnem rozjezdu jsem mela pocit, ze uz se autor opakuje a hlavni hrdina mne stval... Rybi krev byla sthujici a Selsky baroko uzasne. Ale jak jsem otacela stranky, opet si mne knizka ziskala a drzela jsem Zbynkovi palce v osamelem boji v desti, za Tondu, za sebe, za to aby se neprobudil jednou jako nekdo jiny..
Doporucuji.
Není to Rybí krev, ale stejně - atmosféra, ve které se jenom topíte, necháte se vláčet vůní vesnice, její drsností a nekompromisností. Díky za Hájíčka, jak to umí dokonale popsat.
Štítky knihy
česká literatura první láska rodinné vztahy dědictví poruchy spánku, nespavost neplodnost venkovské romány krize středního věku jižní Čechy český venkov
Autorovy další knížky
| 2012 |  Rybí krev |
| 2005 |  Selský baroko |
| 2020 | Plachetnice na vinětách |
| 2016 | Dešťová hůl |
| 2015 | Zloději zelených koní |
Kniha Dešťová hůl je v
| Právě čtených | 13x |
| Přečtených | 1 367x |
| Čtenářské výzvě | 211x |
| Doporučených | 55x |
| Knihotéce | 292x |
| Chystám se číst | 295x |
| Chci si koupit | 55x |
| dalších seznamech | 4x |
Tak, další Hájíček přečtený, pěkně zvolna. Jen nevím, jak to čtení shrnout, nebylo z těch výrazně strhujících. Atmosférou mi připomínal ty lepší čs. psychologické filmy. Je to komorní román o současných vztazích, rodinných i přátelských a o návratech do let a vztahů minulých. Hrdina je utrápený nespavostí, jeho partnerka také, i když z jiných důvodů a hrdinova první láska si rovněž neužívá vesnické idylky. Na konci příběhu, je na tom každý z nich o něco lépe, než na začátku, a to jsem uvítala s povděkem. Takže, těm, kteří dávají při četbě přednost přemýšlení nad akcí, narodili se v 60.letech nebo trpí nespavostí a nespravedlností - doporučuji. (Na jméno Bohuna jsem si těžko zvykala, i když - mohlo by být i hůř a je to postava, která se autorovi povedla a měla moje sympatie).