Velké maličkosti
Jodi Picoult
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/349796/bmid_velke-malickosti-2Kx-349796.jpg
4
1325
418
Ruth je zkušená sestra pracující na novorozeneckém oddělení. Svého syna vychovává sama, neboť je vdovou po válečném hrdinovi. Nyní stojí před soudem, protože ji obvinili ze smrti novorozence – syna bílého amerického fašisty. Ruth je totiž černoška. Je však v tomto případu důležité, jakou má kdo pleť? Nebo je to jenom zástěrka pro předsudky a přesvědčení, které řídí životy nás všech?... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2017 , Ikar (ČR)Originální název:
Small Great Things , 2016
více info...
Přidat komentář
Kniha byla na muj vkus velice zdlouhavá. Zajímavé téma. Ale hodně dlouho jsem se nemohla začíst.
Moc pěkné, čtivé, ikdyž na mě chvílemi pomalé a vleklé. Ke konci už jsem četla pozorněji, jsou tam krásně popsané myšlenky. Vnitřní procesy rasové nesnášenlivosti - jak se odráží na jednotlivých hlavních postavách. Doporučuji
Já mám Jodi fakt ráda a kniha se mi ve finále líbila hodně, ale strašně dlouho jsem se nemohla začíst. Konec mě úplně uchvátil, začátek pro mě byl hrozně dlouhý. Jako celek však velice kvalitně zpracované náročné téma, jak je u této autorky zvykem.
SPOILER - ač chápu, že kapitoly psané z pohledu Turka měly za cíl přiblížit, proč je vlastně tak zarytým rasistou, tak mě prostě šíleně nebavilo popisování té minulosti.
Tohle byla kniha přesně ve stylu paní Picoult. Děj očima tří postav, každá s jiným vhledem a názorem. I po odložení knihy jsem na ní musela pořád myslet a přemýšlet jestli je to opravdu tak zlé, jak se o tom píše. Nechtělo se mi ani věřit, že je navíc kniha datována do současnosti nikoliv třeba do 50. let. Představovat si tu nespravedlnost ani nechci a člověk může být skutečně vděčný, že se narodil do země, ve které je majoritou.
Sice konec knihy není úplně šťastně napsaný (proto hvězda dolů), ale jako celek je kniha skvělá,
Autorku jsem si velmi oblíbila a toto je pro mě zatím nejlepší příběh. Líbí se, že si vybírá poměrně náročná témata, ale předkládá je velmi čtivě, otevřeně, se spoustu emocí. Je poznat, že si příběhy studuje a věnuje jim spoustu času a úsilí.
Teď už ke knize.
Kdybych ji měla popsat jednou jedinou větou, řekla bych, že mi projela skrz naskrz tělem, hlavou i duší.
Je to příběh, který by tě mohl donutit brečet, vztekat se, soucítit, diskutovat. Vidíme ho z pohledu všech zúčastněných osob. Vidíme na nich lepší i horší stránky.
Tahle kniha je protkána rasismem skrz naskrz, ale nutno říct, že oboustranně. Tohle není bílý proti černým. Je to i naopak. Od fašistického otce se to dalo čekat. Ale velký podíl na tom má i Ruth. Ale o tom si musí obrázek udělat každý sám.
Problém rasismu neznám na vlastní kůži ani ze svého okolí,proto se s knihou neumím úplně ztotožnit...i tak mě příběh upoutal,byl ctivy a srozumitelný. V tématech,která J.Picoult zpracovává mnohdy člověk otevře oči a nestačí se divit,co se vlastně jinde na světě může dít. Je znát,že spisovatelka důkladně téma studuje a za plus považuji i to,že se příběh opira o skutečné události.
Jodi Picoult je prostě paní Spisovatelka s velkým S. Vše, co si od ní člověk vezme do ruky, tak nesáhne vedle, zvláště u Velkých maličkostech. Zde se autorka zamýšlí nad rasovými problémy a předsudky, které jsou stále mezi námi, i když nemusí jít vidět, a proto je fajn si toto téma připomenout touto knihou.
I když konec byl jak z amerického filmu, díkybohu za něj. Jinak trochu rozporuplné pocity a Ruth mi extra sympatická nebyla.
Složitá kniha plná emocí. Nelehké téma rasismu - na jedné straně mrtvé novorozeně rodičů extremistů, na straně druhé zkušená sestra. Bílé dítě versus černá zdravotnice. Sledujeme soudní proces, který byl opravdu napínavý se všemi jeho zvraty. Konec knihy mi přišel poněkud nevěrohodný.
Chvíli mi trvalo se do knihy začíst. Kniha, dle doslovu autorky, splnila svůj účel...Člověk se moc často nezamýšlí nad rasovou segregací v USA.
Napsáno čtivě, konečné pocity rozporuplné. Dlouho jsem s Ruth sympatizovala, jenže čím déle jsem četla, tím víc jsem získávala pocit, že je hrozně ukřivděná, že nevidí svou společnost, ve které žije, v celkovém kontextu. To, co se jí stalo, bylo bezesporu špatně. Ale ona sama se svou bojácností dostala do vnitřního konfliktu, který měl následky, udělala základní chybu, kterou bych fakt u člověka s 20-letou praxí nečekala. Takže konec už mi přišel jak na objednávku multikulti zadavatele, který v tomto duchu razí povinnost býti v prvé řadě politicky korektní. Určitě jsem na toto téma četla už lepší příběhy.
Pro mne se tahle kniha zařadí mezi počtem maličkou kategorii "neměla jsem číst". Tak extrémně rasistický obsah aby jeden pohledal. Na jedné straně Bílá síla extremistických neonacistů (děsný otec a ještě děsnější matka, aktivní zločinci ujetých nenávistných názorů, ani mi jich líto nebylo, jen dítěte, i když ... kacířský červík hlodal, co že by z něj asi vyrostlo). Na straně druhé ale neméně rasistická černoška - podařilo se jí dosáhnout všeho (a to nejen díky svým vlastním schopnostem) - získat vzdělání, odpoutat se od své "komunity" (na tento pojem jsem začala být po přečtení alergická) - žít v bělošské čtvrti, mít dobrou práci - v nemocnici v bělošské čtvrti, rozmazlovat syna (rovněž studujícího na slušné bělošské škole a mířícího na prestižní univerzitu) a stát si za tím svým. S bělochy se ale nikde neintegrovala (nesnažila se, a na to jsou potřeba obě strany), ale neustále byla puzena na to upozorňovat, resp. upozorňovat ty bělochy, kteří se k ní třeba chovali "normálně", tedy naivně rovnocenně, na černo-bílou propast, komandovat je a poučovat. Přitom lhala, neposlouchala příkazy (a to ještě drze na konci zvolá: "už mě nebaví stále poslouchat cizí příkazy"!), ani v nemocnici od nadřízených, ani u soudu od své obhájkyně. V rasismu ji dokonce ještě překonala její sestra. A do toho ten uřvaný černý televizní reverend (Bože chraň nás něčeho takového), připomínající všechny křivdy páchané dávnými generacemi na dávných generacích černochů, od 17. století, od prvních otrokářů.
Autorka šla do extrému a rozhodně se jí podařilo u mne jako čtenáře dosáhnout takového účinku, jehož docela jistě zrovna nechtěla: rostlo a zůstává znechucení, zmatek, odpor, a to především k hlavní hrdince a vydělování jedné "komunity" ze všech možných a stavění ji na celkem nezasloužený piedestal. Co třeba jiní barevní, nebo vůbec imigranti, všech barev, jazyků, národností, tvarů a velikostí...?
Samozřejmě, rasismus v Americe neznám na vlastní kůži, ale podle zkušeností jiných rozhodně funguje oboustranně minimálně mezi bílými a černými: stejně jako se černí necítí dobře v některých bělošských čtvrtích, bílí si do ryze černošských čtvrtí ani netroufnou, protože tam jim nehrozí jen nevraživé pohledy, možná policejní dotazování, ale rovnou smrt, a to bez varování, pouze a výhradně na základě barvy pleti.
Mám toho na mysli po přečtení mnoho, co mi nesedělo, odporovalo si a nelíbilo se mi v téhle knize, ale je to pořád do značné míry fabulace, takže to nemusím brát komplet za bernou minci. Příběh byl zbytečně dlouhý. Soudní drama se rozjelo až v poslední třetině (že se nikdo nepídil po skutečných důvodech úmrtí podložených laboratorními výsledky, je ovšem do nebe volající) a závěr byl bombasticky ujetý hned v několika liniích. Takže i když autorka píše čtivě, v téhle knize mne tedy otrávila. A zůstane bez hodnocení.
Pozn.: O (možných) děsivých důsledcích předsudků všeho druhu ale nemám nejmenší pochyby, takže nezbývá, než si je snažit (u)hlídat aspoň u sebe.
(Autorka je asi roztomilého zjevu, ale přeci jen už padesátnice a volba fotky na obálce - aspoň našeho brožovaného vydání ji představuje vážně jako holčičku z první obecné, což se hodně nehodí. Ale tohle nemusí být její volba, takže ani její vina).
„Co když skládačka tohoto světa nabízí tvary, do kterých se prostě nevejdete? A vy můžete přežít jedině tak, že se zmrzačíte, odřežete si všechny rohy, vypilujete se, upravíte se tak, abyste zapadli?“
Velké maličkosti se mi četly dobře, mělo to spád a bylo to napínavé. Čas od času jsem sice musel trochu přimhouřit oko, když jsem narazil na nějakou tu nevěrohodnost v zápletce, na nějaký ten až příliš dramatický zvrat v událostech, náhodné setkání na toaletě, kde si aktérky na první dobrou vyměnily dokonale vycizelované repliky... ale to zřejmě patří ke zvyklostem žánru (soudní dramata nejsou můj přirozený literární biotop, za dobu co jsem na DK jsem dosud četl myslím jen Jako zabít ptáčka) a sotva si na to tedy mohu stěžovat.
Silnější dojem než konvenčně postavená struktura příběhu na mě udělalo prokreslení postav - příčiny rasismu jsou téma, o které se zajímám celoživotně a mám pocit, že se Jodi Picoult povedlo sloučit srozumitelnost s přesností velmi dobře - ve svých popisech Turka i Ruth se trefila do černého i bílého.
Nejvýraznější dojem ve mně zanechalo zobrazení každodenních předsudků. Advokátka Kennedy pro mě byla nejzajímavější postavou, měl jsem pocit, že právě ona zastupuje nás, běžné čtenáře, že skrze ni se můžeme dozvědět nejvíc. A myslím si, že by bylo chyba ji uzavřít jen do místa a času románu. Říct si, že je to „o vztahu k černochům v Americe“ by znamenalo minout vhodnou příležitost si uvědomit, kolikrát i my projevujeme necitlivost a předpojatost k různým skupinám obyvatel. Samozřejmě, svět je složitý a abychom v něm mohli efektivně fungovat, musíme přemýšlet ve zjednodušujících zkratkách a nelze být spravedlivý ke každému, to vím. Jenže pokaždé, když si tímto způsobem zlehčíme život, někomu jinému ho zkomplikujeme. Pokaždé tím uděláme ze světa trochu horší místo. Takhle prosté to je.
Dlouho jsem vybírala do výzvy knihu s oxymórem v názvu, až jsem objevila Velké maličkosti. Autorku jsem si zařadila mezi dobré vypravěčky nelehkých témat. Je vidět, že autorka před napsáním knihy věnovala důkladnou přípravu pro sběr informací, a tak prostředí hlavních aktérů působilo dostatečně autenticky. Příběh je čtenářům představen z více pohledů, tak jak jej každá z hlavních postav vnímá a prožívá. Konec mi připadal hodně přitažený za vlasy, částečně vysvětlený v autorčině doslovu, ale stejně mě autorka nepřesvědčila, že by mohlo dojít k obratu o 180°. Na závěr říkám "ach jo" nedostatečné korektuře textu, která kazí dojem z napínavého čtení.
Zaujímavá kniha, ktorá bola (aspoň pre mňa) náročná na čítanie kvôli rasistickej tematike, ale veľa som sa vďaka nej naučila o fungovaní amerického súdnictva a situácií Afroameričanov v USA. Rozhodne stojí za prečítanie...
Pro Evropana, který se nepohybuje v jistých kruzích, je toto téma jen těžko pochopitelné. Z tohoto důvodu mě kniha neoslovila, i když má autorka bezesporu velký vypravěčský talent. Zkusím to s ní, ale zcela jistě si vyberu jinou tematiku.
(SPOILER) Kniha, která mě vzala za srdce. Tragický příběh novorozeně Davise, velká nenávist fašistů a nelehká situace afroameričanů. Příběh měl spád, byla jsem vtažená do děje, některé části jsem četla se zadrženým dechem a některé se slzami v očích. Malinko mě zklamal konec knihy, nechce se mi věřit, že by Turk tak moc obrátil svoje přesvědčení.
Knihu o rasismu jsem četla snad poprvé a v podání od této autorky se mi libila.. Po Vypravecce další dobrá kniha
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2014 |  Vypravěčka |
| 2005 | Je to i můj život |
| 2015 | Čas odejít |
| 2011 | Nejsem jako vy |
| 2017 | Velké maličkosti |
Kniha Velké maličkosti je v
| Právě čtených | 39x |
| Přečtených | 1 826x |
| Čtenářské výzvě | 515x |
| Doporučených | 144x |
| Knihotéce | 634x |
| Chystám se číst | 779x |
| Chci si koupit | 154x |
| dalších seznamech | 7x |
Knížka byla plná zajímavých myšlenek a osudů, ale nemohla jsem uvěřit, že se jedná o tohle století. Zajímavý nápad autorky, skvělé zpracování, poutavá knížka.