Velké maličkosti
Jodi Picoult
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/349796/bmid_velke-malickosti-2Kx-349796.jpg
4
1324
418
Ruth je zkušená sestra pracující na novorozeneckém oddělení. Svého syna vychovává sama, neboť je vdovou po válečném hrdinovi. Nyní stojí před soudem, protože ji obvinili ze smrti novorozence – syna bílého amerického fašisty. Ruth je totiž černoška. Je však v tomto případu důležité, jakou má kdo pleť? Nebo je to jenom zástěrka pro předsudky a přesvědčení, které řídí životy nás všech?... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2017 , Ikar (ČR)Originální název:
Small Great Things , 2016
více info...
Přidat komentář
Autorka opět dokázala své kvality. Umí psát tak zajímavě a postavy tak plasticky a živě, že se dokážete vžít i do těch, co vám nejsou sympatičtí. Příběh vyprávěný ze tří úhlů velmi rozdílnými postavami vás vtáhne a donutí vás přemýšlet o vašich názorech. Podle mého to vystihla přesně. Rozhodně doporučuji k přečtení.
J. Picoult mě asi nemůže zklamat. Knížka byla prostě dechberoucí. Začátel byl trošku pomalejší, hlavně když jsem dané události četla z několika úhlů ale konec mě nenechal spát a já knihu musela dočíst. Otázka rasismu, která se v této knize otevřela, mě donutila hodně nad tímto tématem uvažovat, což byl jistě záměr samotné autorky.
To, co v USA muselo být skandální knihou je v českém prostředí spíše občas nepochopitelné. Celou dobu jsem bojovala s pocitem, že je to přehnaný, prostě americký přístup všechno brát strašně vyhroceně. Jenže oni takový jsou-je to dané jejich kulturou, výchovou, dějinami. Autorce se tak podařilo u neamerických čtenářů o další level, který ani možná nezamýšlela: svět postav černošky, bělošky ze střední třídy a skinheada, se rozrostl o bělošskou čtenářku ze střední Evropy, které to vše může připadat přehnané, ale nikdy v tomto světě nežila. Zajímavý je doslov autorky.
S Jodi Picoult mám tak trochu problém. Přesně ví, jak psát - i přes větší rozsah se její knihy čtou jedním dechem, nechybí zde detaily z nejrůznějších odvětví (lékařská věda, právo, soudnictví), i různé vypravěčské perspektivy, díky nimž je možné nakouknout do mikrosvětů a prožívání jednotlivých aktérů (zde je obzvlášť překvapivý vhled do prožívání Turka a Brittany Bauerových). Jenže pak si to u mě autorka pokaždé (zatím tedy podruhé :-)) nějak rozhází. V tomto případě jsem z knihy byla nadšená (i když z amerického soudního systému i dost zmatená) a zničehonic se stala ta věc kolem Brittany a všechno se to zvrtlo přesně tak, jak by si autorka i čtenářky (čtenáři?) přáli, aby se jim po tváři mohl rozlít blažený úsměv. Což není špatně, jen na můj vkus těch kombinací a osudových náhod a změn (vč. nekompromisního soudce) bylo opravdu trochu přesmíru.
P.S. Micah byl jako takový superhrdina všedního dne, který je vzdělaný, citlivý, vždy podporující a milující manžel, jenž si nikdy nestěžuje a vždy udělá, co je potřeba. Jen proto, aby se Kennedy mohla věnovat svému případu. Ačkoliv se objevuje v knize jen minimálně, stejně mě tam jeho přítomnost a dokonalost iritovala. :-D
P.P.S. Oceňuji autorčin doslov, díky němuž se dozvíme "pozadí celého příběhu" i vysvětlení zvoleného názvu: "Když nemůžu dělat velké věci, můžu dělat maličkosti velkým způsobem." (M. L. King Jr.) A asi největším přínosem je fakt, že to, že se k rasismu přímo nehlásíme a tváříme se, že už neexistuje, neznamená, že opravdu není (a to nejen kolem nás, ale i v nás samých). Už jen proto stojí za to knihu přečíst.
Než se budu věnovat samotné knize, chtěla bych podotknout, že Jodi Picoultová se obecně zaměřuje na závažná témata a ačkoli nelze říci, že jsou její knihy dokonalé, neboť dokonalosti jako takové zkrátka nelze dosáhnout, díky její odvaze psát o velmi diskutabilních problémech, odhodlání věnovat se jim, jak nejvíc to jde, a vždy skvělým výsledkům ji řadím k mým nejoblíbenějším spisovatelům a je možné, že se tento fakt promítne do mého hodnocení...
***
Další výjimečná kniha se skvěle propracovanou psychologií postav. Začátek byl zdlouhavý a informačně značně obsáhlý, nicméně vytrvalí čtenáři mají štěstí, jelikož to nejlepší z knihy se nachází na konci, respektive v její druhé polovině.
Zpočátku pro mě představovaly velké utrpení kapitoly vyprávěné z pohledu Turka Bauera, jeho svět mi připadal naprosto cizí a nijak zvlášť jsem nestála o to ho pochopit. Ale jeho příběh má pro knihu skutečně nějaký význam a rozhodně nepovažuji jeho čtení za ztrátu času.
Konec mě překvapil. Nevěřila jsem závěrečnému epilogu, ale po přečtení autorčina doslovu a zjištění, že takoví jako Turk skutečně existují, jsem se přinutila nad tím více uvažovat. A nemyslím si, že by to bylo nereálné, jen možná výjimečné a... krásné. I když jsem toho názoru, že nikdo z nás se nemůže od základů změnit. Myšlenky v nás zkrátka přetrvávají.
Postavy Ruth, Edisona a Kennedy jsem si zamilovala a bude těžké je teď po dočtení nechat jít. Ruthin životní příběh mě zasáhl a častokrát jsem se sama sebe ptala, jak bych se na jejím místě zachovala já. Byla bych tak odvážná, nenechala bych se unést vztekem a jednala bych? Nebo bych pod náporem emocí vyslyšela pokyny nadřízeného? Čí život bych stavěla na první místo? Budoucnost mě a mých dětí, nebo malého dítěte, z něhož by s největší pravděpodobností vyrostl někdo, kdo by mě po zbytek svého života nenáviděl?
Chtěla jsem napsat víc, ale slova nedokážou obsáhnout všechno to, co mi kniha dala. Mám pocit, jako bych procitla ze spánku, ale přitom vím, že stále napůl dřímám.
Svět je pln pasivního i aktivního rasismu. Myslím, že můžeme jen doufat a usilovat o to, aby se veškerý aktivní rasismus přeměnil v pasivní, který je přece jenom nevědomý. I když, těžko říct, zda nevědomý rasismus nepředstavuje mnohem větší hrozbu pro lidstvo. Slovo nevědomý nemusí přece nutně znamenat lepší, ne? Jak to, že část nás je tvořena nenávistí, pasivním rasismem zakořeněným v našem podvědomí už od počátku našeho žití? A jak je možné, že si to sami nejsme schopni uvědomit?
„Co když skládačka tohoto světa nabízí tvary, do kterých se prostě nevejdete? A vy můžete přežít jedině tak, že se zmrzačíte, odřežete si všechny rohy, vypilujete se, upravíte se tak, abyste zapadli? Jak je možné, že jsme nedokázali místo toho změnit tvary té skládačky?“
Nádherná kniha, která vede určitě k zamyšlení. Otázka rasizmu není určitě překonaná. Rozhodně doporučuji.
Silný příběh inspirovaný skutečnou událostí, který zpracovává nelehké téma rasové diskriminace. Tři vypravěčské linie dávají šanci se dívat na situaci z různých stran a můžeme tak nahlédnout do nitra hlavních postav a pochopit jejich motivy. Velmi se mi líbilo zpracovaní průběhu soudního procesu, ale úplný konec mi nějak nesedl. Oceňuji ale velmi pěkný doslov autorky, který dokresluje celou situaci. 4,5*
Skvělá kniha. Při některých pasážích se mi otvíral nůž v kapse i vyhrkly slzy do očí. Mám malé dítě a nemám ráda rasismus. A tady je vše, a probrané ze všech stran. Jen ten konec..já nevím..naivní?
Na začátku této knihy byly pasáže, které mě moc nebavily, ale jak se příběh rozvíjel nedalo se odtrhnout od čtení. Čekala jsem jen, jak dopadne soud, ale nakonec kniha měla plno zvratů, které jsem nečekala... Po přečtení této knihy se každý musí zamyslet nad tématem rasismu...
Od doby, kdy jsem viděla poprvé film Kult hákového kříže, uplynulo už několik let a neustále jsem si říkala, kde se ta nenávist bere? Spisovatelka dokázala popsat rasismus ze všech možných úhlů a tím mi odpověděla na mnoho mých otázek.
Tak nádherne spracovaná téma rasizmu, že toto by snáď malo byť povinné čítanie. Hlavne pre dospelých, nie pre deti v škole. Ako sa cíti černoch ak je vlastne menšinou? Kniha rozpráva o černoške Ruth a jej "bielou " obhajkyňou Kennedy, ktorá tak isto musela prejsť otázkami čo chcela v procese dosiahnúť? Svoju slávu alebo....? Dlho na knihu nezabudnem a budem ju mať v srdci zapísanú snáď navždy.....
Autorka nesklamala. Príbeh inšpirovaný skutočnou udalosťou prinúti premýšľať. Nič nie je čierne alebo biele.
Další velmi silný příběh od Jodi a musím se přiznat, že jsem se několikrát nad některými myšlenkami a průpovídkami hlavní hrdinky pozastavila. Opravdu se tak na tomto světě děje? Ruth mi přirostla k srdci, a přestože jsem s ní párkrát nesouhlasila, věřila jsem, že to dotáhne do konce. Závěr knihy byl absolutně šílený a nepředvídatelný.
Hodně dlouho jsem tuto knihu odkládala, vůbec se mi do ní nechtělo a asi jsem věděla proč. Téma mě nezaujalo, hlavní hrdinka nesympatická. Nebavilo mě to, do čtení jsem se musela nutit a konec to úplně dorazil. Knihy Jodi Picoult mají u mě sestupnou kvalitu - po vynikající Vypravěčce průměrný Čas odejít a teď totální propadák. Ještě mám doma Nejsem jako vy, tak dám autorce šanci.
Jodi Picoult ve formě, v jaké ji její čtenáři znají. Opět nastoluje otázky, na něž není jediná správná odpověď a hraje si s úhly pohledu, z nichž lze na ně nahlížet.
Příběh mě vtáhl hned od začátku. Zvlášť oceňuji, že i když to mohlo být banální drama o diskriminaci, zvládla autorka vnést do děje i rovinu, která se zabývá medicínskou stránkou sporu a skrytým rasismem, kterým pravděpodobně trpí většina společnosti, ačkoli si to nepřipouští.
A jelikož jsem tak trochu od fochu, vážně užívala jsem si část, která se už věnovala samotnému soudnímu procesu a argumentacím obou stran.
Dlouhý rozvláčný román na těžké téma. Místy jsem měla chuť některé odstavce kvůli té vatě přeskakovat. Jodi Picoult psát umí, to je víc než jasný, ale v tomto námětu až příliš tlačila hlavní postavu do role, která mi neseděla. Protože zároveň sama přiznávala, proč rasismus existuje. Chtěla jsem dát čtyři hvězdičky, ale když jsem dočetla... tak jen tři.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2014 |  Vypravěčka |
| 2005 | Je to i můj život |
| 2015 | Čas odejít |
| 2011 | Nejsem jako vy |
| 2017 | Velké maličkosti |
Kniha Velké maličkosti je v
| Právě čtených | 37x |
| Přečtených | 1 825x |
| Čtenářské výzvě | 515x |
| Doporučených | 144x |
| Knihotéce | 634x |
| Chystám se číst | 780x |
| Chci si koupit | 154x |
| dalších seznamech | 7x |
Jedním slovem TOP! Dlouho už mě žádná kniha tolik nezasáhla jako tato! A zasloužila by si 10 hvězdiček! Nejde ani slovy popsat, co mi přečtení tohoto příběhu dalo, ale vím, že "to" ve mně zůstane už napořád. Téma rasismu popisované na více než 500 stránkách vás vtáhne a ještě dlouhý čas po dočtení budete o příběhu přemýšlet. I název knihy je všeříkající a dokonale "sedí". A musím se k něčemu přiznat: na začátku pro mě byl hlavní impuls k vybrání této knihy ke čtení ten, že se hodí do ČV 2019 pro téma Kniha s oxymóronem v názvu. Vůbec jsem nečekala, že mě kniha natolik zasáhne a že to bude tak moc silný příběh. Všem MOOOOC doporučuji!