Velké maličkosti
Jodi Picoult
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/349796/bmid_velke-malickosti-2Kx-349796.jpg
4
1324
418
Ruth je zkušená sestra pracující na novorozeneckém oddělení. Svého syna vychovává sama, neboť je vdovou po válečném hrdinovi. Nyní stojí před soudem, protože ji obvinili ze smrti novorozence – syna bílého amerického fašisty. Ruth je totiž černoška. Je však v tomto případu důležité, jakou má kdo pleť? Nebo je to jenom zástěrka pro předsudky a přesvědčení, které řídí životy nás všech?... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2017 , Ikar (ČR)Originální název:
Small Great Things , 2016
více info...
Přidat komentář
Opět silné téma, tentokrát rasismus v Americe. Skvělá analýza toho, do jaké míry může barva pleti ovlivňovat život... Hlavní hrdinka se snaží zapadnout mezi ''bílé", ale stačí málo a její život je v troskách. Příběh je uvěřitelný, reálný. Ale závěr, ten to pokazil, škoda...
Moje první přečtená kniha od autorky a musím říct, že jsem nadšená. Přestože to bylo poměrně silné téma, tak se mi výborně četlo. Ruth je zkušená zdravotnická sestra na novorozeneckém oddělení a je plně oddaná své práci. Při její směně zemře novorozenec a je obviněna ze zabití. Bohužel Ruth má odlišnou barvu pleti než rodiče miminka. Kniha je psána v kapitolách z pohledu Ruth, otce dítěte Turka a její obhájkyně Kennedy. Román je propracovaný, postavy charakteristicky vykresleny. I když jsem tušila, jak probíhající soud dopadne, tak jsem vytrvale četla a vůbec jsem nebyla zklamaná. Na druhou stranu mě překvapil Turk, jakým směrem se posunul. Kniha ve mně zanechala zamyšlení a určitě neskončí brzy v zapomnění.
Velmi silné téma, krásný román, který mne zaujal již od prvního řádku. Odhaluje problém rasové diskriminace a až na kost detailně popisuje pohnutky, které vedly k soudnímu případu. Všechny hlavní postavy nám odhalují své nitro a myšlenky a my svým způsobem chápeme jejich konání. Moc dobře zpracované téma, ale konec příběhu mi v tomto románu nesedl. Malinko mi zkazil dojem z knihy.
Tak ještě k samotnému příběhu. Autorka se věnuje různým a rozhodně ne lehkým tématům. Myslím, že bych pro tu naléhavost nemohla její knihy číst jednu po druhé, ale rozhodně si přečtu i další.
Příběh porodní asistentky, která je obviněná ze smrti novorozence. Tím nic neprozrazuji, to je napsáno v souvislosti s touto knihou všude. Čtenář dostane propracovaný příběh s důrazem na detail, autorku obdivuji za práci, kterou musela odvést, aby kniha působila v nemocnici, domácnostech, ve vězení i u soudu tak věrohodně.
Osobně jsem žasla nad výběrem poroty, přemýšlela, zda bych chtěla tento soudní systém i nad prací obhájců, žalobců i soudců.
Dojetí nad krátkým životem malého chlapečka rozepisovat nebudu, možná bych jen vybídla k opatrnosti, pokud půjde o volbu knihy pro nastávající maminky.
Narozený človík v sobě nese TOLIK budoucnosti, a nad tím bychom měli vždy žasnout. Jakou má barvu kůže, by nemělo určovat tu budoucnost. Kéž jsme lidmi, kteří se toho dožijí.
Krásný je moment zamyšlení nad životem leváků a praváků ve světě kolem nás.
Doporučuji.
Je těžké připojit komentář k této knize.
Když jsem před časem četla Černobílý svět, měla jsem pocit sounáležitosti i přes rozdílné světy a různou cestu historií.
Tentokráte jsem měla dojem, že stojím na jiném břehu a mezi mnou a hrdiny z knihy se rozevírá stále větší propast, způsobená právě těmi naprosto jinými kořeny. Myslím, že opravdu nelze pochopit, jak hluboce zasáhla minulost otrokářství i současnou společnost v Americe.
Navíc tam nikdy nebudu žít, abych mohla nasávat přirozenou atmosféru a svým přínosem obrušovat hrany. Ano, chceme věřit, že bychom se snažili ty hrany a jizvy zacelovat, ale ta možnost nebude. Chvílemi mi při čtení velmi silně vytanul na mysli příběh ze Smrtonosné pasti III, kde Bruce Willis říká Samuelovi L. Jacksonovi, že rasista je on. Až tak mi jednání postav, jež v každém slovu vidí diskriminaci přišlo nepravděpodobné a vlastně tím osoby pro mě ztráceli věrohodnost.
A pak jsem si prvně v životě naplno uvědomila, že když říkáme, že něco vidíme černo- bílé, naprosto přirozeně pro nás tím černým je to špatné, to zlé. A když si řeknu v obchodě o punčocháče tělové barvy, tak nepožaduji punčochy černé barvy. To bylo velmi, velmi silné a překvapující.
Přesto si myslím, že máme za sebou tak velký úsek jiných dějin, a popravdě se s nimi také někdy nedokážeme popasovat, že ze mě absence podobných myšlenek ( ohledně volby barev) nedělá rasistu.
Ale jak jsem psala na začátku. Komentář se ke knize píše opravdu těžko.
Až dočtu, napíši něco málo ještě přímo k příběhu.
Jodi Picoultová je královna světové literatury. Pro mě rozhodně.
Velké maličkosti jsem přečetla jedním dechem a nestačila jsem se divit, jak jsou situace v knize krásně vylíčené a popsané. Děj mě vtáhl během prvních dvaceti stran a vyplivl až po poslední větě v knize.
Je až neskutečné, jaké věci se v minulosti děly, a které chyby jsme schopni opakovat i v dnešní době. Kniha mě šokovala, položila, odrovnala.
Autorka si vybírá samá zajímavá a leckdy dost ošemetná témata a já jsem strašně ráda, že jsem jejím knihám dala šanci. Určitě to také vyzkoušej!
Pěkná kniha, po jejímž přečtení vám zůstane v hlavě nejen krásný příběh, ale také uvědomění, že v životě máme štěstí, které si ani neuvědomujeme, a které nemají bohužel všichni. Autorka umí krásným způsobem předávat moudra svým čtenářům a to na ni velmi obdivuji.
Jodi je opravdu expertem ve svém oboru a má čich na zajímavá témata. Kniha jednoznačně vede k zamyšlení a musím říct, že mě celkem šokovalo, když mi došlo, že příběh je odrazem současnosti. Knížka je velmi čtivá a napínavá. Celý příběh prožíváte s postavami. Dobře také zvolila vyprávění z pohledu tří hlavních aktérů, takže se můžete vcítit do všech postav. Všem (ne)fanouškům knihu určitě doporučuji.
Jodi mě prostě baví, skvěle uchytí každý téma (a toto téma je vážně ošemetné). Opět nezklamala!
Námět zajímavý, ale čekala jsem něco víc. První půlka se četla velice dobře, ale pak měl děj dost upadal do zdlouhavých pasáží a závěr pak celou knihu úplně “zabil”.
Kniha je velice čtivá... ze začátku jsem si říkala, že má velký potenciál, ale posledních 150 stránek utrpení, konec hodně patetický, tím kniha ztratila moje sympatie...
Moc se mi líbila kniha Vypravěčka, ale tato kniha mě teda neoslovila. Po půlce jsem se trosku nudila a když jsem knihu konečně docetla, nebyla jsem ohromená a kniha ve mě nezanechala žádný velký dojem. Tema rasismus je určitě zajímavé tema, ale v tomto případě nebylo v mých očích moc poutavě zpracované a chvílemi to připomínalo klišé. Bohužel jen jedna hvedicka.
Moje první setkání s Judi a rozhodně ne poslední! Úžasný příběh i skvěle vykreslené postavy, těším se na další knihu od autorky!
Kniha Velké maličkosti se mi líbila, ale rozhodně mě nestrhla tolik, jako kniha Je to i můj život. Je nesporný, že rasismus je problémem, ale po přečtení této knihy má člověk pocit, že rasista je úplně každý a nejvíce ti lidé, kteří tvrdí, že ne.
Úplný konec knihy (týkající se Brit a toho, kdo je její matka), který by měl čtenáře ohromit, je podle mého mínění už trochu přes čáru.
Kniha má okamžiky, kdy se od ní nemůžete odtrhnout. Bohužel ale i okomžiky, kdy je zbytečně roztahaná.
POZOR, MŮŽE OBSAHOVAT LEHKÉ SPOILERY!!! Knížky Jodi Picoultové miluji. Těším se na ně, jak malé děcko na bonbon. I tenhle román je správně po picoultovsku zpracovaný - plný emocí, které vás na různých místech stoprocentně dostihnou. Slzy v očích jsem v průběhu čtení celé knížky měla docela často, zvlášť u situací, které nebyly až tak černo-bíle (tedy rasově) vyhrocené, ale odrážely vztahy v různých rodinách, myšlenkové pochody Ruth i Kennedy a konec konců i Turka - co je dovedlo až tam, kde se zrovna nacházeli... Tenhle zvláštní propletenec bylo skvělé sledovat skoro až do konce... Jenže - samotnou nevýhodou celého skvělého příběhu byl prostě konec... Kvalitní román se změnil na neuvěřitelnou pohádku, kdy se z vcelku reálných hrdinů staly princové a princezny, kteří žijí šťastně až na věky a zřejmě nejvíc záporná postava musela jít z kola ven... Vím, že Jodi má na víc, u jiných autorů bych to asi přešla víc potichu, ale tady mě to prostě zklamalo.
Mrzí mě to, ale celé to bylo jedno velké klišé ve stylu hollywoodské kinematografie. Škoda, knížka je psaná hezky, dobře se čte a děj se svižně posouvá dopředu. Stále jsem doufala, že mě konec nějak příjmně překvapí, bohužel tenhle konec tomu jen nasadil "korunu". Těžko věřit, že stejná autorka napsala i výtečnou Vypravečku....
Pro mne to bylo celé takové moc americké. Včetně předvídatelného konce. Nekonečně se to vleklo. Úplný závěr byl takový zbytečný patos, že mě to spíš rozesmálo. Myslím, že závěrečný epilog po šesti letech byl naprosto zbytečný a celý zdlouhavý příběh degradoval na pohádku.
Kniha mi uchvátila. již jsem četla od autorky jednu a laťka byla nastavená vysoko, ale ani tento příběh mě nezklamal. Docela mi překvapilo, jak se rasizmus v americe silně zakořeněný ještě dnes, když jsem zjistila, že se jedná o blízkou minulost. Za mě je to úžasná kniha. A abychom nebyli k rasistům nespravedliví a nevyzdvihovali jen Ruth, moc se mi líbil příběh Turka a jeho životní cesta. Díky ne moc povedenému děctví zabředl někam, kde možná ani být nemusel. Bylo zajímavé číst, jak byl vlastně vyhlídnutý a zmanipulovaný okolím možná jen proto, že chtěl někam patřit. Jeho pocity a následná cesta k toleranci, která byla nejspíš dost bolestivá. Vypověděla o tom vlastně jedna věta ze závěru, kdy říkal, že musel mlátit jiné, aby neublížil sám sobě. Zajímavé bylo také to, jak se do vleku rasismu a nenávisti dostal jeho tchán. Hodně mi to připomínalo u nás různé sekty, gurui.... Trochu mi tam chybělo těch šest let, mezi koncem procesu a poslední kapitolou.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2014 |  Vypravěčka |
| 2005 | Je to i můj život |
| 2015 | Čas odejít |
| 2011 | Nejsem jako vy |
| 2017 | Velké maličkosti |
Kniha Velké maličkosti je v
| Právě čtených | 37x |
| Přečtených | 1 825x |
| Čtenářské výzvě | 515x |
| Doporučených | 144x |
| Knihotéce | 634x |
| Chystám se číst | 780x |
| Chci si koupit | 154x |
| dalších seznamech | 7x |
Mé dojmy z četby jsou veskrze ambivalentní. První čtvrtina mě nudila, zejména nástup nácka, po překonání vyloženého odporu z prvoplánově působící a za každou cenu antirasistické agitky mě kniha pohltila, aby mě pak úplně znechutil závěr a mohl to malinko napravit epilog o motivech autorčina psaní. Formálně zajímavé střídání vnitřních monologů jednotlivých protagonistů, psychologicky dost dobře, místy však schematicky vykreslené charaktery a dobro a zlo, o němž není pochyb? Americký rasismus je realita, již nejsem povolána hodnotit, neboť nikdy nebudu mít příležitost? poznat jej zblízka. Nemohu se však zbavit dojmu, že v USA se věci dějí vždy v extrému a ad absurdum. Nejdřív si tam před několika staletími navozí černé otroky, až do 60. let 20. stol. mají platné rasistické zákony ne nepodobné těm nacistickým z Norimberka, pak nastává prozření, sebemrskačství a končí to pozitivní diskriminací všemožných menšin a vývozem jediného správného nerasistického postoje a názoru zejména do Evropy. Třeba jako záměrný? renonc, že rasismus je bránit někomu nosit hidžáb (klasické sluníčkářské klišé, že islám je rasa). A jede to po všech úrovních společnosti, jak autorka sama zmiňuje třeba kvóty pro přijímání nebělošských studentů na univerzity, zde jde třeba o Yale. Nesmíte mít předsudky, všichni jsme stejní, i když nejsme, ale to nevadí, teď razíme antirasismus. Nechci, aby to vyznělo špatně. Nesnáším jakékoli bezpráví, násilí, ať se ho dopouští kdokoli na komkoli. Jsem pro rovné šance všem, stejně jako pro rovné povinnosti a nutnost tolerovat jeden druhého. To zákony těžko zaručí, výchova first! Zaujal mě třeba výběr členů soudní poroty, kdy je a priory vyloučen kandidát, který by měl na svém pozemku fotku Trumpa. (Román vyšel před jeho zvolením.) To mě rozesmálo, opravdu dětinské; občas mě pobavily i vtipné repliky v dialozích. Příběh je přesto velmi hutný, s hlavní hrdinkou Ruth, jejím synem, ale i s náckem Turkem jsem si prožila bolestné chvíle. Nechci však přistupovat na jednoduchá klišé, jako třeba kontrola Ruth při odchodu ze supermarketu. Chápu a je mi hlavní hrdinky za to nesmírně líto, není v tu chvíli obrany a ta potupa! Nepochází však tento postoj z četných negativních zkušeností s jistou skupinou nakupujících, všem výjimkám navzdory? I u nás si pokladní v supermarketu více hlídají určité typy. Pročpak asi? Popíráním toho, že běloch je bílý a černoch je černý, dosáhneme opaku, než čeho jsme původně chtěli dosáhnout. A v tom spatřuji hlavní ideovou slabinu románu.