Věci, na které nastal čas
Petra Soukupová
Život nelze naplánovat ani se na něj nedá dopředu připravit. Alice a Richard, sedmnáct let jejich společného života, dvě děti, Kája a Lola. Kájovi je třináct a začíná mít rodičů dost, Lole bude jedenáct a nejvíc ze všeho na světě si přeje psa. Nikomu se nic moc neděje, stereotyp všechno překrývá jako měkká deka. Asi to není štěstí, ale žít se v tom dá. Až do chvíle, než se objeví někdo nový. A s tím pocit, že doteď to vlastně nebyla láska. Jenže jsou rodina, a cokoliv se stane jednomu, poznamená všechny. A Kája s Lolou musí najednou řešit to, co děti nikdy řešit nechtějí. Stojí ale tahle rodina vůbec za záchranu?... celý text
Přidat komentář
Tak takhle ne, řekněte si po přečtení téhle knihy. Napsáno z pohledu děti i rodičů.
No možná po přečtení se pár lidí chytí za nos, zajímavé téma velmi dobře zpracované.
Tohle byla pětihvězdičková kniha jak má být. Příběh vyprávěný jednoduše, ale co slovo, to perla. Autorka tohle musela zažít, nebo mít v nějaké rodině (naší???) píchnutou štěnici a opisovat rozhovory slovo od slova. Nebo je prostě jen neskutečně talentovaná a empatická. Klobouk dolů. Pro čtení mi běhal mráz po zádech a místy mi i bylo fyzicky špatně, takhle má kniha působit. Děkuji za zážitek.
Návod na život, jaký nemá být.
Kdo by o takovou příručku stál?
Přeci všichni...
Každý žijeme život, který není v ničem jistý. A děláme chyby. Nenapravitelné, osudné, ale zřejmě lidské.
Paní Soukupová napsala upřímný román o jedné rodině. Nenuceně vtáhla čtenáře do děje několika málo postavami, které postupně rozvinula a nechala čtenáře, komu z nich dá v příběhu přednost.
Ale jaksi nikdo nevystoupí do popředí. Pohled všech zúčastněných je přirozený a velice živý. Děj rychle plyne, díky autorčině stylu, který vás žene vpřed nekonečnými souvětími.
Nebývale jednoduché martýrium, složité ve svém vyústění a bolavé pro všechny.
Hlavně pro čtenáře.
Ale on má ještě šanci žít jinak. Postavy v knize nikoliv...
Popis jednoho manželství z pohledu manželky, manžela, syna a dcery. Myšlenky a emoce každého z nich. Ano, tak to chodí. Doporučuji přečíst především těm, kdo jsou v manželství krátce. Aby se vyvarovali chyb, odhalovaných zde mezi řádky. Je třeba komunikovat, být empatický, ale také přímý. Je to lepší, než nechat život jen tak plynout a pak překvapit sám sebe i své blízké.
Dost nepovedený výlov z ženské části naší knihovny. Realisticky vykreslený život možná i většiny současných manželství kazí ale záměr autorky o vyvolání čtenářských emocí v podstatě za každou cenu. Tím se kniha řadí mezi klišovité až nudné s otázkou na závěr: Proč jsem to vlastně dočetl?
Vlastně nevím, jestli takové věci chci číst, ale je to jak magnet. Vlastně nechci vidět lidem do hlavy a číst si o tom, jak přemýšlejí. Vidím, že dělají stejné blbosti jako já - u nich jsou krystalicky jasné, zatímco u sebe je nevidím (nebo jsem neviděla) a to je na tom děsivé.
Pěkně mě ti dva štvali, několikrát jsem si řekla, že se s nimi nebudu nervovat, ale pořád jsem na ně myslela, dokud jsem knihu nedočetla. A myslím na to doteď. Příběh, jakých je kolem nás spousta. A přesně to je otázka, kterou jsem si kladla i na začátku - chci o tom číst?
Petra Soukupová patří k mým oblíbeným českým autorům, přečetla jsem všechny její knihy a pro každou novou běžím do knihkupectví hned, jak vyjde. Věci, na které nastal čas se četly moc dobře, ale...
Nějak mám pocit, jako by paní Soukupová opisovala sama od sebe. Jako bych postavy znala z dřívějších románů, partnerské a sourozenecké vztahy, o kterých už jsem v jejích knihách četla. A beznaděj! Skvěle vykreslená, ale zase beznaděj.
Audiokniha: čte Zuzana Kajnarová, Pavel Batěk, Veronika Lazorčáková, Matyáš Valenta, melancholický kvartet v dur
Syrově, bez skrupulí nám Petra Soukupová naservírovala takové ,,largo desolato" jednoho vztahu, jednoho manželství, jedné ... lásky?I
Lásku jsem já v tomto příběhu postrádala. Ale známe tu jedinou správnou definici lásky?
Je možné si cenit rodiny, která drží již jen setrvačností? Aktuální otázka této společnosti.
A co když mají všichni šanci zažít ještě něco lepšího? Dilema, zvláště když je třeba myslet na děti. Hlavně na děti, protože: ,,Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal."
Otec, matka, syn, dcera.
Čtyři pohledy, čtyři dilemata, čtyři tajná přání.
Komu se v tomto příběhu splní?
To si přečtěte sami...
,,Nic jiného než láska nemá cenu."
Nastal čas udělat tu správnou věc.
Uvědomit si kým jsme a hlavně kým chceme být...
P.S.: Skutečnou hodnotu věcí zjistíme, až když je ztratíme. A o tom to je.
DOPORUČENÍ:
Při čtení si chraňte zrak. Hrozí krátkodobá slepota z množství nastavených zrcadel.
Tuhle knihu mohu jen doporučit.
Obyčejný příběh ze života.
Knihy Petry Soukupové mám moc ráda.
Kniha se mi četla velmi dobře. Je to příběh jednoho vztahu a později rodiny, kdy děj je vyprávěn postupně všemi jejími členy. Připomnělo mi to, jak je důležitá v rodině komunikace a jak její nedostatek nebo nesprávná forma může způsobit její rozpad.
Od Soukupové jsem jako první četla knihu Pod sněhem, za mě otřes, brak, prostě napíšu inteligentně "bléé" :-). Pak jsem jí ještě dala šanci a rozhodla se přečíst Zmizet, taky nic moc, ani jednu z těch knih bych nemusela mít doma v knihovně. No a teď jsem se dokopala k Věci, na které nastal čas a čekalo mne milé překvapení. Soukupová upustila od vulgarit (slovní kořen "srát" v nespočet obměnách v předešlých knihách, což mi total rvalo uši při čtení) a já přečetla příběh ze života, výjimečně mi nebyla protivná žádná z postav (OK, Káju bych víc stavěla do latě asi) a až mi bylo líto, že kniha končí... Dobrý, Petro, dobrý a díky ;-).
Ta kniha vlastně nemá děj, tedy vlastně děj jako takový má, ale vede tak nějak do ztracena a není vlastně vůbec důležitý, nebo možná nemá žádný cíl, ale takový je prostě život. A přitom je ta kniha chytlavá a čtivá. Myslím si, že se v ní každý najde (já hned v několika postavách). Je trochu depresivní, ale to jsou asi všechny autorčiny knihy. Mě se to rozhodně moc líbilo a s chutí si přečtu další autorčino dílo.
Autorka opět svým syrovým stylem vypráví příběh ze života o jednom páru, který se vezme a založí rodinu. Musím souhlasit, že autorka bravurně vypráví příběh z pohledu všech členů rodiny. Ale otázka je pro koho a za jakým účelem to autorka psala? Protože rozhodně nejsem zastáncem toho, aby to co se v knize děje tímto způsobem normalizovat (a musím podotknou, že jsem si tím prošla v roli Káji...). Měl by to být odstrašující případ nikoliv příběh ve stylu "buďte v klidu, děje se to všude". Protože dít by se to nemělo a jestli se to takto bude dít dál, kam to spěje? Proč spolu vlastně žijeme a zakládame rodiny?
Obyčejné příběhy obyčejných lidí. Myslím si, že v knize se najde snad úplně každý, včetně veselých i trochu smutnějších vzpomínek na dětství. Líbil se mi styl psaní autorky, knížka je velmi příjemně čitelná, oceňuji i to, že na život této rodinky nakoukneme z pohledu všech členů. Je však nutné dodat, že má spíše melancholický až depresivní podtón.
Skvělé. Skvělé jako vždy. Jen té deprese z toho na mě dýchlo tentokrát nějak víc, proto o jednu * méně než obvykle. Ale teda! Klobouk dolů, paní Soukupová!
Zdánlivě jednoduchý příběh, který po přečtení anotace ničím nepřekvapí. Co mě ale dostalo bylo to,jak byl popsán očima každého hrdiny. Jak ubíhaly přečtené stránky, naplňovalo se i mé pochopení pro každou z postav, její chování a úmysly. I když se u paní Soukupové příliš opakuje motiv rozvodu a neúplné rodiny,kniha je jiná než ty předešlé a stojí za to.
To, že Petra jako že fakt umí, to tady tak nějak všichni víme. Na této knize mě štvalo jen jedno. Byla tak moc reálná, že člověk, který si jde ke čtení odpočinout, na chvíli vypnout, přijít na jiné myšlenky...tak ten nemá moc šanci. Byla - jako vždy - naprosto skvělá! :)
Opravdu čtivá kniha ze života. Jen mi trochu scházel nějaký happy end. Vím, že tento konec do záměru knihy zapadá lépe, ale asi jsem to šťastné zakončení momentálně potřebovala :)
Každopádně od autorky moje první kniha a určitě ne poslední.
Štítky knihy
rodina manželství rozvod rodinné vztahy milostné příběhy manželské hádky manželská krize stereotypy rodiče a děti povídkové romány
Autorovy další knížky
2020 | Věci, na které nastal čas |
2009 | Zmizet |
2017 | Nejlepší pro všechny |
2015 | Pod sněhem |
2022 | Nikdo není sám |
#vnknč jsem si šetřila a dobře jsem udělala. Líbilo, ale vlastně ani ne ve chvíli, kdy jsem je četla, ale vždy když jsem knihu odložila a měla jsem dělat něco jinýho. To jsem jenom přemýšlela nad osudem a životem a co mám vlastně dělat sama se sebou.