V horách šílenství

07.01.2020

Povídky jsou psané "starým stylem", tzn. je tam mnoho popisných pasáží, což může mladší čtenáře zvyklé na moderní svižný styl trochu nudit. Nicméně HPL zůstává králem klasického hororu. (Líbí se mi rozhlasové adaptace jeho povídek.) Například povídka Dunwichská hrůza je asi nejbizarnější, jakou jsem od něj četla. Nebo například Věc na prahu je velmi dobře napsaná. Rozhodně by si dílo tohoto autora měl přečíst každý. Lovecraft stanovil ve své době nová pravidla tvorby hororové povídky a vytvořil vlastní unikátní svět, v němž se hrůza snoubí s posvátnou fascinací člověka stojícího tváří v tvář neznámu.

10.07.2019

Muj prvni kontakt s Mistrem.

Lovecraft vytvoril kultovni svet, na ktery se tezko zapomina. Ale take se tezko cte. Ano, styl psani a narace je poplatny sve dobe a jako takovy je fenomenalni. Nicmene pobrat nektere situace a pasaze popisu pro me nekolikrat bylo uz trochu moc narocne.

Zkusenost je to ale nadmiru uspokojujici a tato sbirka neni posledni dilo, ktere si od HPL prectu.

Mooneylan fghtan!

21.01.2019

Bohužel, doufala jsem v horor, nebo aspoň sci-fi horor, ale bylo to spíš divné natažené sci-fi, fantasy, což jsem zjistila v průběhu čtení, a což vůbec není můj šálek kávy. Stálo mě to hrozně námahy a přemáhání knihu dočíst a pochopit vůbec některá slovní spojení. Zbytečně složitý styl psaní. Děsivé, natož hrůzné, to nebylo ani za mák, jelikož co by mohlo být děsivé a tím poutavé, nebylo popsáno, protože to bylo tak hrůzostrašné, že to autor ani popsat nemohl! Ale jsem ráda, že jsem tuhle klasiku nakonec zdolala. Mám splněno.

13.08.2018

Zábavné, někdy však až zbytečně natahované povídky (místy až novelky) s krásně hladkým jazykem vyprávění přelomu 19. a 20. století. Zvlášť pohled na tajemnou Antarktidu mě pobavil.

28.07.2018

Takto. Táto zbierka je povinnou výbavou knižnice každého hororového fanúšika, ale mňa od Carcosy o dosť viac bavila až nasledujúca zbierka od Lovecrafta a to Barva z kosmu. Chrbtovou kostrou Zjevení Cthulhu je už klasická poviedka (či skôr novela) V horách šialenstva. A nakoniec je (neprekvapivo) práve ona asi najlepším príbehom tejto knihy. Zvyšok zbierky je typický HPL: temné noci, v ktorých na niečo príšerné vyjú strážne psy, v hlbokých lesoch sa pohybuje čosi strašne nebezpečné, sú tam odľahlé vidiecke sídla, zahmlené lúky, príšerné priepasti, mimozemské civilizácie a, prirodzene, veľký Cthulhu (bez neho by to nešlo). Lenže jednotlivé poviedky mi do seba príliš splývali, podobali sa jedna na druhú, stále to bolo akoby o tom istom. Lovecraft vytvoril úžasný fenomén a skvelé univerzum, ale čítať o tom istom naraz 6 poviedok mi dalo zabrať. Postavy neviditeľné a dialógy v podstate žiadne (až na jednu výnimku, nikdy som u HPL dialógy nečítal, čiže keď som ich tu uvidel, skoro som spadol z gauča a to som na ňom ležal). Čiastočne ma iritovali autorove prehnane detailné poviedky, vinou ktorých sa z textu strácalo to dôležité a namiesto toho ste nevedeli prestať myslieť na brutálne podrobné opisy typu „meralo to 32x40x100 cm“.

Tuto knihu jsem nedočetla. Jelikož tohoto autora různě citovali jiní mistři hororového žánru, tak jsem doufala v něco mnohem lepšího. Ať jsem četla povídku, jakou jsem chtěla, stále to bylo na jedno brdo, jedna a ta samá příšera, stále jen vyprávění ich-formou. Bohužel mě nezaujal a po půlce jsem knihu odložila. Možná ještě zkusím jinou knížku, třeba se nepovedly jen ty povídky. Uvidím.

08.07.2018

Strach a hnus a žádné Las Vegas... toliko strachu z měřičů a jeskyní jsem vživotě nezažila. Všechen strach jsem si racionalizovala tím, že archeologové objevují spoustu původně myšleno "příšer" z pravěku, jejichž řev musí tato Planeta pamatovat a je srovnatelný pouze s řvem letadel a těžké techniky... a že zcela jistě straší věrohodně tímto. Další knihu bych číst asi nechtěla, protože se pak bojím doma sama :-D

06.07.2018

Hoci som toho od HPL prečítal dosť (niektoré veci aj viackrát) a často mu vytýkam repetitívnosť v tvorbe, zisťujem, že ma dokáže účinne zhnusiť aj pri opakovanom čítaní.

Neviem na základe čoho zostavovateľ vyberal poviedky. Síce sa čítali dobre, no pri posledných dvoch to už išlo čoraz pomalšie a pri dočítaní poslednej poviedky (čo mi zabralo pol dňa) som sa cítil fakt vyčerpaný. Aj preto radšej odporúčam (znova) prečítať si po Lovecraftovi niečo veselé. Píše dobre, no fakt pochmúrne.

Obálka je pekná, formát akurát do tašky. no na to, že sa údajne podľa anotácie na obale jednalo o "najlepšiu knihu hororového žánru roku 2002" zamrzela absencia akýchkoľvek poznámok - ak niekto siahne po tejto knihe ako prvej Lovecraftovej, poznámky by prišli vhod.

Iä!

15.04.2018

Pokud se tuto knihu odvážíte přečíst až do konce, tak opravdu zešílíte. První povídky jsou fajn, mají nějaký příběh a rozumnou délku. Jakmile se ale Lovecraft dostane k popisování jeho snových míst a vesmírů, je konec. Desítky stránek stále se opakujících popisů, kde se neustále omílají jakési kosmické hrůzy, hrůzostrašná stvoření a tak dále. Jediná šance je obsáhlé popisy přeskakovat (ruku na srdce, o moc nepřijdete) a pak se možná doberete konce. Ale ono je to všechno nakonec hrozně podobné, už ani nevím, jaký povídka vypráví o čem. Pro mě asi dostatečné seznámení s autorem, abych pochopil, že tohle prostě není můj typ literatury.

04.03.2018

Lovecraft psal povídky v podobném duchu jako Poe (také se němu hlásil), kterého mám ráda. Lovecraft je povýšil na další úroveň jednotícím mytologickým příběhem, který je obsáhlý, ale pochopitelný, logický a v důsledku mně velmi sympatický - čas je cyklický a obnáší vývoj a úpadek ras, z nichž lidé jsou řadovým a zdaleka ne nejvyspělejším stupněm. Rasy nejsou jednoduše cizinci a nepřátelé, naopak některé jsou hodny obdivu nebo přinejmenším náklonnosti na vědecké bázi, a i pro některé z těch nepochopitelných a nebezpečných jsem našla jisté pochopení. Ačkoliv jsou nelidské bytosti zoufale cizí, nejsou to jednoduché obludky, které by hrdina mohl střílet od boku - a to se mi velmi líbí.
Atmosféra je blízká Poeovi a kdo má rád dnes trochu starosvětsky působící gotické romány, přijde si na své. Bohužel má Lovecraftův styl několik ale. Ale je to strašně rozvláčné, zbytečné a ději ani atmosféře nijak neprospívající pasáže škodily i krátkým povídkám, přes sto stran dlouhou povídku (délkou novelu, ale délka je v tomto případě jen přebujením slov) V horách šílenství činí místy téměř ubíjející. Faktická pravděpodobnost - další ale. Znovu hlavně v Horách šílenství, ale i jinde se asi pečlivě nastudované informace z biologie bijí s fantastickou výdrží hrdinů, kteří v arktických podmínkách nepotřebují spát, odpočívat, když jsou dobře naladění, tak si z plezíru přidají pár hodin těžké fyzické práce navíc, a v nadmořských výškách kolem 6000 m trhají rekordy sprintu i maratonu zároveň, načež se, pravda, potřebují pár minut vydýchat. Takové nedostatky mě iritovaly, ale závěr to vždycky vynahradil, i těm Horám šílenství jsem nejméně jednu hvězdu přidala za posledních 20 stran.

Jako soubor povídky fungují skvěle – Lovecraft ostatně sám na sebe odkazoval – a pokud je navíc beru jako texty bližší 19. století a nečekám moderní postupy, musím říct, že jsem se dobře bavila.

02.03.2018

Málokrát dávám 2 hvězdy, začnu tedy pozitivy. Líbí se mi že autor vytvořil svůj svět (jako Pratchet) Město X, universita X vlastnící grimoár napsaný šíleným arabem XY obsahující zmínky o původcích zla v jednotlivých povídkách. Většina zápletek je promyšlených a ohromně zajímavých (pokud máte rádi Poea) a poslední povídka " Stín z hlubin času" je ta nejlepší ze sbírky a obsahuje minimum negativ viz. níže.

To, co se nedá přehlédnout, je jasný předěl v povídkách. První část je zápletka - hezky odvyprávěná, která se čte dobře. Následují popisy událostí ve kterých se potácí hlavní postava. Popisy jsou matoucí a každé další přídavné jméno je jen nahozeno na hromadu těch předchozích, popisované je spíše zamlženo, přídavná jména se až komicky opakují. Autor rád nazývá věci ohromné, ďábelské, ohavné, nevysvětlitelné, nepopsatelné a časem začnete nenávidět slovo kyklopské. Někteří autoři mají nadání pro tento popis (Dan Simmons např.) kdy je čtenář zaházen popisnými výrazy, ale Lovecraft se v nich ztrácí sám.

Povídka Stín z Hlubin má perfektní Poeovský nápad výměny vědomí do něhož promítne svůj svět Dávných legend. Hrdina stůně, sní/bdí, chvíli se chová jako Jackyl/Hyde a poslední část se chová jako smyslů zbavený podobně jako postavy Zwejgova Amoku.

Sice je poslední povídka tak dobrá - i tak se četla jako ostatní. Musel jsem se do čtení pomalu nutit a šlo to vždy po pár stranách. Prý Lovecrafta nenávidíte nebo milujete. My uprostřed trpíme.

08.01.2018

Lovecraft. Jak těžké je nenarazit na tohle jméno. Jak těžké je narazit na něj v souvislosti s kritikou. Když o tom tak přemýšlím, existuje vůbec nějaká? Přesto mi trvalo řadu let, než jsem se k otci hororu dokopala a dala mu šanci. Výsledek? Tak půl napůl. Pokud jde o jeho nápady a mytologii vybudovanou jako celek, nezbývá než zírat s otevřenou pusou. V každé povídce je něco nového a ne, nejde jen o nějakou jednu prachsprostou bytůstku. Jde o celé civilizace s minulostí, kulturou, vlastním osudem i charakteristikami! Už se nedivím, že z něj tolik autorů čerpá, protože každou povídkou Lovecraft vytváří materiál pro celé romány.

Pokud jde o atmosféru, dalo by se říci, že tu Lovecraft buduje stejně úspěšně. Osobně tu už ovšem narážím na drobná „ale“. Jeho Essex a okolí fiktivního města Arkham, které se v povídkách pravidelně opakuje, je rozhodně svět stvořen pro temné události. Ponurý, smutný, depresivní. Jen z popisu krajiny vám běhá mráz po zádech. Napínat umí také velice dobře. Natahuje vás na špagát tak dlouho, až nevíte, jestli vůbec chcete vědět pravdu nebo raději zůstat v nevědomosti. Umí překvapit, vyděsit, popohnat i zpomalit. V čem, je tedy problém? Pro mě osobně asi ve stylu psaní. Ten je rozhodně na vysoké úrovni. Obsahuje však složky, které mi drnkaly na nervy. Např. časté opakování, kdy jsou Necronomicon, Miskatonická univerzita, okolí Arkhamu popisovány opakovaně a takřka totožně. Předbíhání, kdy zničehonic v rámci jedné věty prozradí zásadní fakt, pak se vrátí v čase a pomalu se k němu propracovává. Jak by to asi fungovalo bez prozrazení? A nakonec příliš mnoho omáčky. Tím pro mě nejvíce trpěla povídka V horách šílenství. Je to však čistě subjektivní nedostatek objektivně velmi vydařeného textu.

Nejlepší povídky: Hrůza v Dunwichi, Volání Cthulhu
Nejhorší povídka: Dagon
Doporučení: Pokud máte rádi deskovky a Lovecrafta, jsou hry Temná znamení a Arkham’s horror sázka na jistotu! (A navíc zcela v češtině.)

06.01.2018

Nějak jsem se do toho nemohl začíst...popis ve stylu "bylo to tak strašné, že se to nedá popsat" ve mě moc strachu nepodnítilo..

17.12.2017

Takli takli takli tek

11.10.2017

Naozaj famózne a exkluzívne prevedenie! Fantastická obálka, viac než perfektne zvolený výber poviedok, dobre utrafený formát, len škoda, že to nie je pevná väzba. S Lovecraftom už mám skúsenosti a česť pár rokov. Jeho štýl mi sedí, hlavne počas nadchádzajúcej jesene a blížiacej sa zimy takmer každý rok siahnem po jeho nepokojných až bytostne alarmujúcich príbehoch. Možno je pravda, že s nastupujúcou vládou tmy a zimy sa stierajú hranice medzi reálnym svetom a tým mystickým. A možno mi len Lovecraft viac pasuje, keď je vonku nečas, tma, vlhko a chlad. Vyberte si.

Knihu všetkým odporúčam (no nie všetci budú s Lovecraftom spokojní - taký je údel génia).

04.09.2017

Po hře Call of Cthulhu, která byla mým prvním setkáním s Lovecraftem jsem prostě musel mít nějakou jeho knihu. Protože se v tu dobu připravovalo natáčení filmu V horách šílenství Guielma Del Tora, byl tento výbor jasnou volbou. Byla to taky má první kniha kterou jsem si přečetl zcela vědomě a po ní jsem našel v knihách zalíbení, takže vlastně můj knižní start. Tento výbor je skvěle uspořádán. Neexistuje lepší volba pro úvodní povídku než Dagon. Je krátká a přitom v sobě snoubí tolik té esence z mýtu, mystična a tajemna. Mám rád ucelenost a proto již vlastním Sebrané spisy, kde je téměř vše až na různé kompilace. Nicméně tato malá knížečka je nejlepší volba pro ty, kteří chtějí Lovecrafa zkusit, případně jím začínají.

07.08.2016

Hrozně rozvlekle psané. Zbytečně dlouhé věty, kde autor použije jedno slovo na deset způsobů, je prostě odrazující. Poslední povídku v knize jsem už ani nezačal číst, protože při prvních větách se jednalo o stejnou omáčku, kterou nám autor cpal předchozí povídky. Další špatná věc na stylu psaní je, že povídky jsou zbytečně rozvleklé. Pokud by Lovecraft tisíckrát za sebou nepsal že je to děsivé, strašné, hrozné, nejděsivější, nepředstavitelná hrůza atp., tak povídku nasouká do 10 stránek a rozhodně by to stačilo. Úplná myšlenka samotného námětu na příběhy není tak špatná, proto taky dávám jednu hvězdičku. Ve své době šlo asi o něco děsivého, ale v současnosti se jedná jen o zbytečný dlouhý text. Povídky nedokáží navodit ani ten nejmenší náznak strachu nebo napětí. Navíc Lovecraft nedokáže moc dobře popisovat události, prostředí a ani oné hrůzné bytosti. Častokrát se popisu vyhýbá tím, že napíše, že je ta věc tak děsivá, že se nedá ani popsat. A je vyřešeno. Nevím co se mu při psaní honilo hlavou, ale opravdu škoda ztraceného času. Nevím, jestli ještě zkusím některou z jeho povídek - třeba jo, ale zhodnotím hned na začátku, jestli stojí za to pokračovat či nikoliv. Rozhodně tak vysoké hodnocení, které mě i ke čtení jeho děl dopomohlo, nechápu. Za mě nedoporučuji.

09.06.2016

Temný lord hororu se vrátil! Po dlouhém čekání jsme se dočkali. Nakladatelství Laser-books nám splnilo naše nejtajnější přání a v poslední době se na nás řítí s jednou legendární publikací za druhou. Nejdříve to byly Hladové hry od Dana Simmonse a teď to nejlepší od samotného mistra žánru. H. P. Lovecraft se vrátil na českou scénu s grácií sobě vlastní a po dlouhé době v nás probouzí opravdový strach. Pokud jste se jako malé děti báli bubáka pod postelí, raději mistra nečtěte. Tohle je jenom pro otrlé a odvážné.

V horách šílenství v sobě kombinuje dva žánry tím nejděsivějším možným způsobem. Ještě nikdy jsem nečetl knihu, ve které sci-fi a horor tak dokonale splynuly v jeden celek. Mistr se jednoho dne zahleděl na hvězdnou oblohu a uvědomil si, že nebezpeční nemusíme být pouze my lidé, ale především tajné návštěvy z kosmu.

V první povídce Dagon jsme vhozeni do propracované mytologie Lovecraftova světa a méně zkušení se budou ztrácet. Naštěstí jsou nám tajemství tohoto světa skvěle podávána po malých porcích v každém příběhu. Příběhu se jinak nedá nic vytknout. Skvěle napsaný a gradující, odstavec od odstavce, ale především atmosférické divadýlko, na které se nedá nikdy zapomenout.

Totéž by se dalo říct o druhém příběhu a tím je Slavnost. Vánoce nemusí být jenom svátky míru a pokoje. Občas se mohou přihodit věci značně děsuplné. Takto praví zadní obálka knížky. Mytologie se prohlubuje, na scénu nastupují nové rasy, beznadějnost houstne rychleji než pára nad hrncem.

Volání Cthulhu. Co k tomuto příběhu, odhalujícímu zásadní otázky ohledně tajného kultu, dodat? Ještě teď mám děsivé mrazení v zádech. Fakta jsou servírována realisticky, až občas přemýšlíte, jestli nám někdo na vyšších místech něco nezatajil.

Od Volání Cthulhu nastoupily na scénu příběhy, které berou dech od první stránky až do úplného konce. Hrůza v Dunwichi mě z nabízených příběhů oslovila nejvíce. Lovecraft si důmyslně pohrává se starým pořekadlem - co není vidět, toho se bojíme více. Téměř na každé stránce je cítit zoufalství a strach. Celkově mi přišla tahle povídka nejpreciznější. Lovecraft nechává ožít ty nejhorší noční můry, jaké si lze jen představit. Bezchybná atmosféra prostupující až do morku kostí je absolutním vrcholem, jak povídky tak knížky samotné.

Tam, kde v Dunwichi odhalil mistr cit pro atmosféru, tak v předposledním příběhu publikace odhlalil svou genialitu. V horách šílenství plně ukazuje bezchybně propracovanou mytologii od počátku věků, až do úplného konce. Se zatajeným dechem budete sledovat osud badatelů, kteří na Antarktidě odhalí daleko děsivější pravdu, než složení ledovců. Od první stránky vás příběh vtáhne a nepustí. Jste pod nadvládou mistrovy geniality a perfekcionismu. Třešničkou na dortu je děsivé vyprávění historie mimozemské rasy, která musela svést galaktickou válku s několika krvežíznivými nájezdníky.

Stín z hlubin časů je už jen sladká tečka za výbornou večeří. Některá tajemství by neměla být nikdy odhalena. Riziko nebezpečí je příliš velké.

Co dodat? Nemám slov! Americký autor Howard Phillips Lovecraft doslova vtrhnul na scénu se silou atomové bomby. Samotné autorovo jméno má ve světě literatury obrovskou váhu, ač je stále považován za bludného Holanďana hororu. Přestože je považován za jednoho ze zakladatelů žánrů, tak se o něm ví pramálo. Tento soubor povídek by neměl chybět v knihovničce žádného fanouška hororu a čtenáře libujícího si v děsivé atmosféře. Po přečtení knížky budete mít kompletně odhalenou celou historii pradávného světa monster a děsů. Jak říkám. Na monstra a atmosféru nikdy nezapomenete. Možná se Prastaří přece jen někdy vrátí, co my víme, pravda se skrývá pod našima nohama.

24.05.2016

Kniha V horách šílenství (poprvé vydaná v roce 1936) je stala Lovecraftovým nejúspěšnějším románem a svým tématem přispívá spolu s jinými dalšími povídkami k tzv. mýtu Cthulhu. Hlavní postavou tohoto příběhu je geolog, který s výzkumným týmem odjíždí v roce 1930 na Antarktidu, kde skupina provádí pomocí nejnovějších metod rozsáhlé průzkumy. Neznámé území však brzo vydává doposud netušené tajemství, které popírá dosud akceptované dějiny lidstva.

Román není příliš rozsáhlý, přesto však od počátku buduje temnou atmosféru napětí a strachu z neznámého. První polovina knihy bezpochyby velmi dobře funguje (popis zaledněného území, nález mrtvé posádky, bájná megalopole), avšak druhá polovina knihy působí přetaženě, jak se snaží vylíčit veškerou historii bájné rasy, války, osídlení, stěhování, návraty, apod. Přesto pozoruhodná kniha, klasika hororové literatury.