V bílém plášti
* antologie
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/439259/bmid_v-bilem-plasti-mu2-439259.jpeg
4
339
103
Svorníkem povídkové sbírky jedněch z nejlepších českých autorů současnosti jsou postavy mužů a žen v bílých pláštích, na jejichž práci závisí naše zdraví a mnohdy i život. Sedm příběhů z prostředí nemocnic, sanitek i zubařských ordinací, ve kterých na nemoci, přicházející stáří, naděje, životní prohry i náročnost lékařského povolání nahlížíme očima doktorů, zdravotních sester, ale i samotných pacientů i jejich příbuzných.... celý text
Přidat komentář
Všem autorům knihy klobouk dolů. Zajímavé příběhy a kdybych se zrovna nestěhovala, tak bych knihu stihla přečíst dřív, ale tak milé příběhy by se daly číst i týden, avšak na to jsou moc napínavé a kratšího rozsahu, což však není vždy na škodu.
#prvniknihavnovembyte #prvniknihavunoru2022 #prvniknihavprvnimbyte #praha
Knihu jsem přečetla. Jsou to opět takové příběhy ze života. Ale myslím si, že za chvíli nebudu vědět o čem příběhy byly.
Povídky moc nečtu, ale toto bylo realistické a většinou hodně smutné. Obdivuji zdravotníky, jejich práce, pokud se dělá poctivě, z nich musí ukusovat jejich vlastní život. Občas si jako pacienti neuvědomujeme, že i pod bílým pláštěm jsou obyčejní lidé se svými obyčejnými starostmi.
Asi nejvíc se mi líbila povídka “Do důchodu”, ale i ostatní byly čtivé a jako kratičká audiokniha to celé bylo fajn.
Povedený výběr povídek mých oblíbených současných českých autorů. Příběhy se mi líbily všechny, nemám pocit, že by mezi nimi byly výrazně povedenější nebo naopak slabší kusy. Jsem taky ze zdravotník, tak mi témata udělala ještě o to větší radost, navíc mi přišla vyprávění dost realistická, všem autorům tleskám za skvělé pozorovací schopnosti.
Audiokniha.Bavilo mě to.Ani depresivní mi to nepřišlo.Viděno z různých stran a to je ten život.
Tato pestrá směs povídek rozhodně stojí za přečtení. Obsahuje celkem šest krátkých próz od zavedených autorů současné české literatury, např. Petry Soukupové, Aleny Mornštajnové, Marka Epsteina, atd. Každou povídku zvlášť uvádí citace z ní. Svět vidíme nejen z pozice lidí v bílých pláštích, ale i z pohledu těch, kteří jsou jim vydáni na milost a nemilost. Dovídáme se o lékařích, které bychom chtěli poznat, ale i o těch, jimž bychom se nejraději obloukem vyhnuli. Ocitáme se na různých místech: vidíme svět očima paní na jednotce LDN, dvakrát se ocitneme u zubaře, popereme se s lékařskou arogancí, zachráníme lidský život a z pozice zdravotní sestry si uvědomíme, jakou mocí nad pacienty lékaři disponují, dokonce i naťukneme otázku etického kodexu. Povídky jsou velmi zdařilé a propracované. Asi nejvíc mě zaujala ta s názvem "Do důchodu", která odkrývá zákulisí přidělování invalidních důchodů a pojednává o lékařce, která se pevně drží zajetých pravidel, ale jako lékař se pro pacienty rozkrájí.
"Igora vždycky dopalovala ta povýšenost bílého pláště. Ta arogance, jakou se obrňují medici už na fakultách. Nadřazenost a moc, založená na strachu a znalosti několika latinských slov."
"Chemikálie konaly svůj džob."
"Vánoce máte rádi jen do doby, kdy má někdo rád vás. Pak už z nich zbejvá jen to horší - trosky opadaných stromečků u popelnic, smradlavý kosti z kapra v nich a kocovina ve vaší hlavě."
"Z okna totiž bylo vidět na blízký panelák. Desetipatrový, se třemi byty v každém patře. Měla jako na dlani šedesát oken, šedesát televizních obrazovek, na nichž mohla pozorovat nekonečný televizní seriál cizích životů. Ne všechny epizody byly pochopitelně stejně zajímavé. V některých oknech se nedělo vůbec nic a v jiných běžné věci. Lidé snídali, pili kávu, listovali novinami, dívali se na televizi a klikali myší u televize, žehlili, uklízeli, seděli u večeře a povídali si..."
Milé, lidské příběhy z prostředí, které sice nenavštěvujeme rádi, ale o to více jsme pak vděční, když tu narazíme na spřízněnou duši, která nám pomůže.
Priznávam že primárnym dôvodom bolo splniť si "čitateľskú výzvu 21" a v danom čase som nič "kompaktnejšie" nenašiel. Myslím, že žiť s človekom, ktorý cez deň rozhoduje o živote a smrti a doma od neho chcete počuť obyčajný názor dovolenku, nábytok, krúžky pre deti je osamelý, tí ľudia sú inštitucionalizovaní a bežnému smrteľníkovi vzdialenejší ako prezidenti či herci v pornofilmoch. Obdivujem, ale za žiadne peniaze na svete by som s nimi nemenil ....
Působilo to na mě hodně depresivně. Stáří a nemoce. To jak o pacientech smýšlejí doktoři. Četlo se to ale dobře. Jen mi z toho místy nebylo dobře. Někdy až moc tvrdá realita.
Nemůžu říct, že by mě to nadchlo. Knihu přečtěte během chvíle, ale upřímně, ve mně to nic nezanechalo. Přečetla jsem si to, toť vše.
Nemyslím si, že je to náhled na povolání zdravotního personálu. Spíš se dle mě jedná o jednotlivé starosti a příběhy lidí, kteří ve zdravotnictví pracují.
Plusem je, že příběhy jsou napsány čtivě.
Tahle tenounká knížka byla sondou do vod českého lékařství. Sedm povídek, které byly z pohledu lékařů nebo pacientů. Některé s otevřeným koncem, některé s uzavřeným. Některé se šťastným koncem, některé se smutným. Všechny příběhy ale byly něčím zajímavé. Některé až děsivé. Celkově se mi kniha ale četla dobře, povídky jsou kraťounké a odsýpají, knihu máte přečtenou za chvilku.
Povídky se mi vlastně dost líbily, člověk se zase něco nového z lékařství dozvěděl a mohl se na svět znovu koukat jinýma očima. Dokonce v jistých momentech mě kniha donutila se zamyslet nad vlastním životem. Některé povídky byly takové více na zamyšlení, jiné zase byly velmi dramatické a vtáhly vás do děje. Prostě povídky byly velmi různorodé.
Zároveň jelikož se jedná o formát povídek, příběh se nestačí rozjet a už skončí. A některé povídky mi vyloženě nesedly a připadaly mi velmi zvláštní. Nebyly zrovna můj šálek kávy.
Některé postavy mu byly velmi sympatické, nad jinými se jsem se pozastavovala a nad některými jsem vyloženě kroutila očima a nechápala jejich chování, zvlášť když dostávaly varování.
Prostě pokud máte rádi lékařské prostředí a zároveň formát povídek nebo něco kratšího na čtení, takovou jednohubku, tak tohle doporučuju.
Irena Hejdová mile překvapila, Alena Mornštajnová nedosáhla své obvyklé literární laťky a Markétu Hejkalovou chci za ženu!:-) Příjemná četba na půl večera, ale nic, k čemu bych se musela v budoucnu vracet.
Knihu jsem si na začátku roku v knihovně rezervovala kvůli ČV1, ale byla tak přerezervovaná, že se ke mě dostala až teď, kdy výzvu už mám splněnou. 6 příběhů od 6 autorů z různých nemocničních odděleních, z různých pohledů.
Odpočinková četba na jedno dopoledne, ale žádný trhák.
Moc neholduju knihám, kde jsou povídky od různých autorů, ale jakmile je to z lékařského prostředí a s lékařskou tématikou, tak jdu do toho.
Knížku mám doma, cena byla přijatelná a podpořila jsem naše autory.
Bylo to fajn.
Ale jiné sbírky povídek číst nebudu, protože tento styl knih mě nebaví, působí to roztříštěně. Ale jak jsme u medicíny, tak jsem pro jakékoliv zpracování či žánr.
Pár povídek,přečteno za chvíli. Oddechové čtení, neurazí ani nenadchne. Ukázka, že i lékaři mají svůj život a své starosti.
Potřebovala jsem si odpočinout od čísel v práci, ale už začal nový školní rok a nestíhám číst dlouhý neprerušovaný text. Povídky mi vyhovovaly. A téma? Ze života. Dobře propracované postavy i na tak malý formát povídky. Pod bílym pláštěm jsou taky jenom lidé...
Štítky knihy
lékařské prostředí lékař a pacient pacienti
Část díla
Autorovy další knížky
| 2009 |  Thriller |
| 2008 |  Tichá hrůza |
| 2020 | Nejkrásnější dárek |
| 2015 | Dárek z pravé lásky: 12 zimních políbení |
| 2016 | Lesní lišky a další znepokojivé příběhy |
Kniha V bílém plášti je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 482x |
| Čtenářské výzvě | 137x |
| Doporučených | 10x |
| Knihotéce | 118x |
| Chystám se číst | 100x |
| Chci si koupit | 25x |
| dalších seznamech | 1x |
Ráda jsem se opět setkala (i když jen takto krátce) s Alenou i oběma Petrami. A Markéta, Irena a Marek jim úspěšně sekundovali. Povídky se vydařily všechny. Jsou obyčejné, jsou české. Moc pěkně se to poslouchalo. B