Šňupec

08.01.2013

Od Prathetta je to první kniha co jsem dočetl do konce. Příběh není špatný,ale zdájí se mi jisté pasáže až moc protáhlé. Stále tomu Pratchetovi nemůžu pořádně přijít na kloub.

18.12.2012

Zábavné čtení v klasickém Pratchettově stylu, jak jsem na něj zvyklý, ale asi bych si tenhle příběh dokázal představit možná tak o 150 stránek kratší.

02.12.2012

Další hodně povedený příběh ze Zeměplochy.

23.11.2012

Líbí se mi, že pan Pratchett v posledních knihách hraje na tu vážnější, morální notu. Kniha má všechno na co jsme u autora zvyklí. Vtip, napětí a obrovské zrcadlo společnosti. Skvělý byl Jefess a trošku divné skřetí náboženství, dějová linka s Tračníkem mi přišla zbytečná. Přece jenom je kniha trochu zdlouhavá a nezakousla jsem se do ní, jako do jiných o hlídce. Kdyby se jednalo o jiného autora, dám 5, ale na pana Pratchetta mám jiné nároky.

11.09.2012

Lady Sibyla je přesvědčená, že její manžel velitel Elánius potřebuje dovolenou a ten s ní chtě nechtě souhlasí. Do rodinného sídla na venkově dlouho nevkročila vznešená noha a Elániovi proces zvykání neusnadňuje vůbec nic. Lidi jsou divní, mají ještě divnější zvyky a on sám se musí chovat jako lord, což je něco, co ze srdce nesnáší. Mezi několika šálky čaje a štěbetavých dýchánků se začíná zjevovat temná minulost zdejšího kraje. A Elánius ví, kdy se chytit a nepustit.
Zjevně nejsem jediná, komu něco nesedělo. Ne, že bych se nebavila, jen jsem měla pocit, že místo pravého pomerančového džusu se mi dostalo chemického paskvilu. Občas hozené fórky vyznívaly do prázdna a o ani nemluvím o vleklosti příběhu. Jeefes je jako postava zajímavý, ale nehodil se mi sem, a trochu mě začal štvát jinak můj oblíbený Elánius. Do toho připočítejte venkovský vzduch, bandu podřízených balíků a skřety a máte knihu.
Dle mého hodnocení to může vypadat, že Šňupec je hrůza, ale opravdu to není tak hrozné. Pratchett umí držet linku a udržet vás v pozoru, čehož si nesmírně vážím. Jen mi přijde, že do toho nedal celé srdce a možná sám naznačuje, že by si dal dovolenou. A já se mu nedivím.

Ps. Vetinari poprvé vyvedený z míry. Boží. :D

03.09.2012

"Kde jsou policajti, tam je zločin... to si zapamatujte", řekne Sam Elánius seržantce Řiťce před svým odjezdem na dovolenou. Ta sice protestuje, neboť se jí příliš nezdá slovosled dané věty (a mně, jakožto čtenáři, se zpočátku také příliš nezdál), avšak Elánius v následujících cca 500 stránkách ukáže, že na něm nic zvláštního nebylo. U něho to platí obzvlášť silně, protože jeho boty už během těch let viděly tolik zločinů, že už jej ke zločinu nesou samy od sebe. A tak si Elánius se svou ženou a synem (který se mimochodem zřejmě pomalu mění v hovnivála) vyráží na venkov - místo, na němž se nepochybně nemůže vůbec nic dít. Samozřejmě ale jen do doby, než se zde objeví nějaký ten polda. Venkov se mu prostě musí přizpůsobit - minimálně tím, že bude spolu se svými obyvateli uveden do světa, jak ho vidí velitel Elánius ve svém volném čase.
Takže vězte, že se nebudete nudit - sám Vetinari to zhodnotil takto: dočkáte se spousty protiprávních akcí, šarvátek, honiček po souši i po moři, po vodách slaných i sladkých ...a samozřejmě pouštění větrů v sídlech mocných (to poslední není pravda!). A ten to musí vědět nejlépe, neboť má ve všem samozřejmě prsty zase on sám.

Mimochodem - zdá se mi, že si nepamatuji díl Zeměplochy, v němž by zcela chyběla postava Smrtě. Že by si i on vzal dovolenou? Nebo už Pratchetta omrzel CapsLock? :-)

Více čtěte zde: http://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/je-libo-snupec-troliho-narezu-258

17.08.2012

Jeden z posledních (ne li) poslední (jak už jsem psal u Akademiků) pratchettů. Povšechně se připojím k ostatním komentářům. Líbilo se, bylo pěkné, ovšem ve srovnání se staršími hlídkami určitě slabší, v některých místech zbytečně natahované a spousta fórů vyvařených. Určité partie samoúčelné, zejména celé „náboženství “ unggue, které má snad jedinou funkci - aby mohl Tračník najít schránu v doutníku. Z Elánia se stává tak trochu démonický superman (poněkud šmrncnutý slavnou bábi), což omlouvá jedině to, že jistého démona má skutečně v sobě. Zápletka v zásadě slabší a na opravdu pomalý rozjezd má tak trochu uspěchaný závěr.

Ale stejně. Je to prostě pratchett... ;-)

24.07.2012

Obavam se ze jedna z nejslabsich hlidek, uz jen proto ze hlidky je tam minimum, Elania naopak az moc... Na druhou stranu je tu uzasne vykresleny Jefess a samozrejme jako u jinych zemeploch mnoho zabavnych situaci.. Presto tomu neco dost chybi... Jo a zda se mi to nebo jsem tam nikde nepotkal SMRTE??

19.07.2012

Přiznám se, že jsem taková rozpačitá, když mám hodnotit tuhle Pratchettovku.
Jasně, těšila jsem se na ni. Přiznám se, že jsem ji slupla jako malinu (ostaně jako každou knížku od mnou tolik oblíbeného autora). Příběh je čtivý, děj je celekm napínavý. Postavy tu postupně odkrývají vlastnosti, o kterých čtenář (nebo minimálně já) nemá zatím ani ponětí. Ale přesto...
Asi jsem čekala, že se trochu víc nasměju. Což je to na co se vždycky těším, když ukořistím některý z příběhů ze Zeměplochy. S každou další novou knihou z pera sira P. jsem čím dál tím víc přesvědčená, že píše o vážnějších a vážnějších tématech.

09.07.2012

Čtyři hvězdičky za mírné zklamání, které mi tento Pratchett přinesl. Do zeměploškého univerza přináší jen slabší prvek venkovského života a zajímavé poodkrytí skřetí rasy. Ani příběhově příliš neoslní a patří tak po této stránce mezi slabší knihy o hlídce. Zklamáním je třeba postava malého Sama Elánia, která působí dojmem, že autor přesně neví jak s ní naložit. Nevšímejme si teď nepříliš povedené hovínkové linie, ale spíše postavy samotné, která se spíše než obohacovatelem děje stává jeho narušitelem. Pro příběh má minimální přínos a více by mu slušela pasivnější role. Získává až příliš mnoho prostoru, nejspíš, aby čtenář vzal více v potaz jeho existenci. Dalším zklamáním je cyklický humor, ke kterému se tentokrát Pratchett uchýlil. Není problémem, že opakuje humor z předchozích knih, jenž se jistým způsobem pojí k daným postavám, ale není uspokojivé, když v rámci jedné knihy neustále protáčí několik málo vtípků v různých více či méně pozměněných variacích. A v neposlední řadě mě rozesmutnilo včlenění dalších členů hlídky do příběhu, které nejenže je zbytečné, ale zároveň dost hloupě sepsané. Celkově vzato se ale nejedná o špatnou knihu. Terry Pratchett je pořád skvělým skladatelem slov, která se čtou jedním dechem, tentokrát ovšem v knize chybí něco svěžího. Na druhou stranu, kdo dokáže napsat takhle vtipnou a nevážnou knihu, která se dotýká otázky otroctví a xenofobie?