Sekáč
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/285977/bmid_sekac-CbE-285977.jpg
5
1596
130
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 11. díl >
Smrť je nezvěstný. Předpokládá se, že, jaksi... odešel. Pravdou však je, že dostal výpověď. To samozřejmě působí určitý zmatek, jaký ostatně vznikne pokaždé, když zrušíte nějakou hodně využívanou službu veřejnosti. Zeměplochu pomalu naplňuji nejrůznější duchové, a skupina bojovníků za práva mrtvých má najednou víc práce než kdykoli předtím. Zatím se kdesi daleko na venkově objeví podivný, velmi skromný cizinec, který, jak se ukáže, umí skvěle zacházet s kosou. Jeho obrovský bílý kůň se skvostným postrojem sice vypadá jako kradený, ale začínají žně a každé ruky je zapotřebí. Cizinec nastoupí jako vítaný pomocník na farmě slečny Zahořalé a pustí se do práce, i když chvílemi tak nějak po svém...... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno:
1996
,
Talpress
Originální název:
Reaper Man , 1991
více info...
Přidat komentář
Ze začátku jsem se neuměla začíst. Navíc tam bylo velké množství poznámek pod čarou a to mě hodně rušilo. A čekala jsem, že kniha bude o Smrti, který šel pracovat na statek a o tom byla tak max. třetina knihy
Super kniha, u které jsem se bavila od začátku do konce. Je to jedna z knih, kterou nemůžete odložit, protože chcete číst dál a dál. Jediné, co mi na této knize vadilo, byla dějová linie s nákupními košíky. Přišla mi tam naprosto zbytečná.
Kniha mě velice překvapila. Nejedná se od začátku o smutný příběh, u stránek se zasmějete a prožijete opět fantastické dobrodružství, ale k závěru knihy vše nutí k zamyšlení a trochu i ke smutku. Moc zajímavá kniha velkého autora.
Sekáč mi nesedl zdaleka tolik jako jiné Pratchettovy knihy. Zápletka ve mně nevzbudila žádné nadšení a i po dočtení jsem z ní moudrý nebyl. Předně si myslím, že i když autor dělal co mohl, napsal dva příběhy, které se nikde neprotly, dokonce spolu ani nutně nesouvisely. První z nich - polidšťěný Smrť, byl zajímavější a atmosféričtější než dobrodružství Rumpála Žičky. K mágům jsem odbíhal jen nerad, protože i přes slušný začátek jejich vyprávěcí linie pozvolna vyvanula. Což je můj druhý problém. Byl bych mnohem raději, kdyby autor spojil do jedné knihy Sekáče (Smrtě) a Erika (Fausta).
Začínám už si zvykat na to, že mě Pratchett pokaždé něčím překvapí. Něco takového jako je Sekáč jsem opravdu nečekala. Bavila jsem se nesmírně, opět jsem se podivovala nad autorovou obrazotvorností a fantazií a místy jsem se i trochu dojala. Každá část Úžasné Zeměplochy je neuvěřitelná!
Jedním slovem mega jízda, aha to jsou slova dvě :) Paráda, chechtal jsem se, Rumpál Žička, ten prostě nemá chybu. Jeho odchod se jen tak nezapomene, chvílemi jsem se bál, že nám Vilda nějak měkne, ale nakonec to byl zase ten starý sekáč. Závěr byl vskutku emočně silný, ale zvládl jsem to. Takže, vřele doporučuji a těším se na další díl.
„víte, život je zvyk, kterého se člověk velice těžko zbavuje“
Takže, jestlipak víte, co se může stát, když se začne Azrael, jehož myšlenky, kdyby existovaly v reálném vesmíru, daly by se rozměry udávat jen s pomocí rychlosti světla, nudit? A navíc, když zrovna v ten samý čas, exaktně řečeno, kdy se budoucnost přelévá do minulosti zrníčky „teď“ (jsou to přesně ty vteřiny, které v nekonečném běhu mění bude v bylo a najdete je u SMRŤE, ve všech těch hodinách a hodinkách, které tam pro nás všechny obhospodařuje), takže, zrovna v ten samý čask, kdy auditoři, kteří pečlivě dohlížejí na to, aby vesmír byl patřičně oddělen od času, objeví mezi myriádami světů ten plochý a na něm OSOBNOST, která se tam zničehonic objevila a auditorům způsobuje vrásky na čele, pardon, pardon, naši auditoři samozřejmě žádné čelo nemají, oni nemají ani žádnou osobnost, protože moc dobře vědí, jak je to nebezpečné, takže tam, kde byste hledali čelo a za ním myšlenky (nějak to prostě normální lidskou řečí popsat musíte, i když víte, že to vlastně není možné), takže, tam někde se objevila určitá zachycená nepravidelnost, a samozřejmě, je známo, že tam, kde dochází k podobným výkyvům, tak přesně tam se objevuje osobnost ... tedy „on“ ... někdo, kdo o sobě může tvrdit ... „já“ ... a to je vždycky velký problém. Že vy taky používáte zájmeno „já“ nebo „můj“? Nevyvíjíte se takhle náhodou v osobnost, že ne? To byste pak totiž mohli mít s auditory pěkné opletačky, podobné jako je má zrovna teď SMRŤ. Že by to byl nějaký žert? ... na to má SMRŤ jednoduchou odpověď: "MÁM DOJEM, ŽE SMYSLEM PRO HUMOR JSEM SE PRÁVĚ NEPROSLAVIL." Jenže Albert je z toho celý vedle: „ ...vy přece nemůžete umřít, protože jste Smrť, musel byste navštívit sám sebe, vždyť by to bylo jako s tím hadem, který si požírá svůj vlastní ocas.“ "JENŽE UŽ JE TO TAK", milý Alberte, když si Azrael něco „umane“, a Smrť si nedává pozor a začne používat osobní zájmena, začnou se dít v realitě takové nepravidelnosti, že auditoři nad nimi prostě jen tak nemůžou mávnout rukou, takže teď má i SMRŤ vyměřený svůj vlastní čas a proto se rozhodne velmi rychle: "VIDÍŠ? MÁM SVŮJ VLASTNÍ ČAS!"
„A když ho teď máte, co s ním chcete dělat?“ zeptal se Albert.
Smrť vysedl na koně. "UTRATÍM HO!"
Plop ... byl to zvuk, jaký by vydala první kapka deště, která dopadla do stoleté vrstvy prachu... „Mám takový dojem, jsem si skoro jistý ... podívejte, smrt musí pokračovat, ne? Smrt je něco, co je věčné, nemůže se to přestat dít. Kvůli tomu vlastně existuje život, ne?“
Takže, tomu je samozřejmě potřeba urychleně udělat přítrž, a jak jinak, než pro JEHO vlastní dobro, že ... no a co se týče intelektuálních kvalit, tak od toho tu jsou samo sebou mágové, aby se o to pokusili ...
A co z toho všeho plyne? ... tak na to si už musíte přijít sami ... na tuhle dobrodružnou cestu vám přidám jen ještě jeden malý, soukromý, postřeh ... Smrť je mnohem víc lidský, než ta celkem početná skupina lidí, kteří se rozhodli, že ten svůj vyměřený čas ... jen tak promrhají.
A jaké z toho plyne ponaučení? ... hlavně si nezapomeňte napsat do diáře ... „znovu se narodit“ :-).
Velice dobrý díl. Skvělý ne, na to jsou některé pasáže lehce obsáhlejší, než mají právo být, ale celý nápad se Smrťovým odchodem na odpočinek je výborný a všichni víme, že jeho postava je psaná s láskou a péčí, což je v částech, kde se "Vilík" vyskytuje, velice patrné. Škoda, že těchto pasáží není více.
Tak toto je tá najkrajšia, najromantickejšia a najveselšia kniha o umieraní.
"Máte nějaké jméno?" "Ano". Moje prvni setkani s Pratchettem. Humor je genialni, atmosfera sala fantasy, postavy maximalne sympaticke. Prijemne cteni v noblesni, inteligentni forme.
Spíše 9/10, než 5/5.
Upřímně jsem doufala víc Smrtě/Vilíka Kliky. Taktéž by mě zajímalo, jak dopadl úplněk po skončení příběhu. :D
Na druhou stranu si říkám ano, těch 5 hvězdiček si Sekáč skutečně zaslouží, pobavila jsem se. (A dojímavá scéna na konci je úžasná.)
Je to téměř až paradox, ale těžko najít sympatičtější postavu, než je Smrť. Je zkrátka naprosto neodolatelný. Dokonale čistá duše. Nejvíc jsem se bavila, když ve své totální naivitě na základě informace, že „nejlepšími přáteli každé ženy je pár pěkných diamantů“, sháněl kámen, který by byl co nejpřátelštější. :-D
„Pane, dovolil bych si poznamenat, bez obav z přílišné troufalosti, že jsme naši obchodní politiku nikdy nebudovali na přátelství a náklonnosti prodávaných kamenů,“ vypravil ze sebe obchodník. [...] „Ten má osm set padesát karátů. A pane, abych předešel vaší otázce, tak s tím bych rád vlezl i do postele.“
Moc povedený, úžasně vtipný a zároveň moudrý a citlivý příběh. Z celého srdce doporučuji.
Z mého úhlu pohledu je to jedna z nejlepších knih ze Zeměplochy. Možná tím, že se příběh odehrává na jednom místě, bez tisíce postav a "zeměplošského" ruchu. Má nadsázku ale vlastně i hloubku, která není úplně běžná v ostatních knihách. Není to jen fantasy příběh, ale má co dát a je to kniha, ke které se chci v blízké době zase vrátit.
No, moje oblíbená Hlídka to není, mágy moc nemusím, ale Smrť to vyvažuje a Vetinari se také k malému slovu dostal... (no, a jednu hvězdičku jsem přidala za ten fór s čokoládovými lanýži!)
Jedna z Terryho nejlepších.
A upřímně, tuhle knížku si musíte přečíst už kvůli té obálce.
Krásná knížka, byť o smrti a Smrťovi. Jsem ráda, že nakonec krysy mají taky svého.A kdyby mě potkal podobný konec jako paní Zahořelou, tak bych byla šťastná.
Paralelní příběhy Smrtě a Rumpála Žičky a jeho nemrtvých přátel jsou tak černohumorně báječné, že už jen kvůli nim stojí za to tuhle knížku shltnout. Navíc nabízejí řadu podnětů k zamyšlení na téma smrti a žití, a to s jakousi samozřejmou lehkostí.
Bohužel se v knize vyskytovaly ještě další příběhové linie, které mě zdaleka tak nebavily, ale nutno přiznat, že i u nich jsem se nejednou rozesmála na celé kolo.
Pôvodne som po Pohyblivých obrázkoch nechcel načínať ďalšiu Zeměplochu, ale keď som uvidel, že v nej hrá prím môj obľúbenec Smrť, tak som neodolal... ale asi som mal. Zrejme už som Pratchetta prejedený a nedokážem sa už na ňom tak zabaviť ako pár kníh dozadu, ale v Sekáčovi je to viac čo mi nesadlo. Predovšetkým to bola podzápletka s „shopping centrom“, ktorú by som bez milosti vyšmaril von – nehodila sa sem, nebavila ma a jej akčný záver sa až priveľa ponášal na koniec Pohyblivých obrázkov. Aj samotný Smrť ma sklamal, čakal som niečo iné ako spoznávanie jeho ľudskej stránky (ale zavŕšenie jeho príbehu bolo roztomilé). Suverénne najlepšie chvíle knihy boli dobrodružstvá Rumpála Žičky a jeho partie z klubu Nový začiatok – ďalšie príhody tejto bláznivej zostavy by som si dal okamžite. Bohužiaľ ma ale všetko ostatné veľmi nebavilo. 5+/10
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Kniha Sekáč je v
| Právě čtených | 18x |
| Přečtených | 2 719x |
| Čtenářské výzvě | 127x |
| Doporučených | 175x |
| Knihotéce | 788x |
| Chystám se číst | 201x |
| Chci si koupit | 67x |
| dalších seznamech | 19x |
Solídna zemeplocha kde smrť dostane padáka a odíde kosiť obilie, čo vedie ku kritickému nárastu životnej energie ktorá potom presakuje do reality a spôsobuje že rôzne predmety lietajú rôzne vzduchom a nadávky sa zhmotňujú nad hlavou nadávajúceho v podobe zmutovaných komárov. Medzi tým všetkým sa potáca starý Rumpál Žička, zmätený z toho že sa mu nedarí umrieť a stále oxiduje medzi živými, ktorý sa mu ale snažia nezištne pomôcť napríklad tým, že ho zakopú na križovatke. Nemŕtvy zakladajú odbory, nezmysly tárajúci mágovia bojujú ( sme zlý! ) s obživlou kopou hnoja a inváziou nákupných vozíkov a bubák sa ukrýva za dverami ktoré si nosí so sebou po ulici... a zrodí sa krysí Smrť! Humoristicky to teda funguje a aj tá Smrťova existenciálna linka o spoznávaní života do toho pasuje, takže celkovo hodnotím výrazne pozitívne. Akurát to ústredné "zlo" je snáď až príliš abstraktné a koniec sentimentálny, ale to k tomu asi patrí tiež.