Lehké fantastično
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/453/bmid_lehke-fantasticno-Pwz-453.jpeg
4
2527
208
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 2. díl >
Zeměplocha se řítí k nevyhnutelné srážce se škodolibou rudou hvězdou a zachránit ji může pouze jediný člověk – neschopný a zbabělý čaroděj Mrakoplaš, který byl naposledy spatřen v okamžiku, kdy přepadl přes okraj světa... Nejlegračnější a nejpodivuhodnější fantasy v této i jakékoli jiné galaxii!!!
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno: 1993 , TalpressOriginální název:
The Light Fantastic , 1986
více info...
Přidat komentář
Mrakoplaš je pro Zeměplochu neuvěřitelně významná a specifická postava. On je jediná postava, jejíž příběh kontinuálně pokračuje skrze několik knih. Samozřejmě, největší návaznost je mezi Barvou kouzel a Fantastičnem, jeho příběh však pokračuje. Dalším takovým by mohl být Elánius, ale ani zdaleka ne tak jako u Mrakoplaše.
Výjimečnost prvních dvou knih spočívá i v dalších věcech. Myslím, že se se mnou snad nikdo nebude přít, povím-li, že jsou jakýmsi prologem celé Zeměplochy. K tomu prologu však můžeme připojit ještě Čaroprávnost a Morta. To jsou matky otevíratelky celé Zeměplochy. A jak už to u prologů bývá, jsou většinou vtipné a skvoucí se, nejsou však to nejlepší. Pro Fantastično to platí jistě, možná méně než u Barvy, ale stále platí. A to prohlašuji i nyní, po druhém čtení knihy, konkrétně limitované edice, která je podle mne velice pěkná a říkejte si co chcete.
I Fantastično obsahuje mnoho údajů, které nejsou plně kompatibilní s budoucím světem a jak nás učí teorie fikčních světů, autor si může vytvořit jakákoliv fikční pravidla chce, hlavně se jimi později musí řídit. Na druhou stranu je toto nedostatek, který upřímně můžeme panu Pratchettovi sotva vyčítat. Prostě a jednoduše nemohl počítat s tím, že se jeho svět rozroste do velikosti jedenačtyřiceti románů, plus nějaké menší příběhy k tomu.
Grotesknost světa přetrvává, oproti první knize je však výrazně slabší. Barva byla a priori parodií na hrdinské příběhy, Fantastično se už snaží o svébytnou existenci a zakládá něco ohromného, dovoluji si říct. Stále však postrádá něco, co mají až Zeměplochy pozdnější. Nebyl jsem si až do dnešního dne jist, jak to něco pojmenovat, nebo popsat. Teď už mne to napadá. Fantastično, i Barva obsahují spousty hlášek, které si člověk zapamatuje, mnohem více, nežli pozdnější příběhy. Proč? Protože první knih mnohem více pracují s prvoplánovým humorem. Předvádějí se a snaží se o to, aby každý odstavec byla humoristická perla. A ono se jim to dost daří, jen co je pravda, ale přeci to postrádá jistou vyspělost kontextového humoru pozdějších Zeměploch, které mají atmosféru která vás nutí se usmívat a do toho se u některých konkrétních pasáží řehtat jak tupci. První Zeměplochy vás nutí se řehtat, nikoliv tolik usmívat.
Ale je prostě fakt, že některé pasáže člověk z hlavy nedostane. Člověk by snad v žádné knize nečekal dialektické zuby, čaroděje, kteří by vůbec neměli chodit spát, nebo takové explicitní odhalení toho nejlepšího v životě muže. A příkladů by bylo mnohem, ale mnohem víc. Prakticky 230 stran, jen co je pravda.
no.... dobře - obdivovatelé toho světa, nečtěte :D pořád to byl docela dost slušný trip-výlet, ale už to nebylo tak hrozný jako první díl.... ale přesto si mě četba nedokázala upoutat, ani mě zaujmout, čtení mě prostě nebavilo (a to ani navzdory opěvovanému humoru, který prostě u mě nefunguje) a musela sem se opět do něj nutit.... chtěla sem zas nemilosrdně udělit nekompromisní 2 smutné hvězdičky....
jenže tu sou dvě ale - to první je, že sám příběh jako takový se mi líbil (jen mi prostě nesedí autorův styl) a i postavy si mě dokázaly koupit (nejen nejsuprovější postava zavazadla), prostě příběh to byl hezký a zajímavý....
to druhé ale se týká závěru - smutný, ale něžný, a nejhezčí dar ze všech, který mohl být dán :-) rozněžnilo by to i toho nejstaršího trolla vůbec :-)
Skvělá kniha, pořád se v ní něco děje a není čas se nudit :-) Je o dost přehlednější, než první díl Barva kouzel.
Mrakoplaš, Dvoukvítek a jeho (to se ještě uvidí) zavazadlo, Bethan a Cohen.
Každý si snad vybere svého favorita a na každém z nich je něco co si oblíbíte.
To celé zabalené do příběhu, kde hvězda ohrožuje celou Zeměplochu a vy máte na výběr - zbláznit se nebo s tím něco udělat.
(SPOILER) Já se musím přiznat, že ač knihu a autora miluju, občas jsem se ztrácela, ale je možné, že je to proto, že jsem knížku četla zbytečně dlouho. Bylo mi líto, když se Mrakoplaš a Dvoukvítek na konci rozešli!
Opět úžasné, vtipné a plně fantazie Prachet je proste jedinečný a jeho styl psaní mi neskutečně sedí :)
Mrakoplaš přepadlý přes okraj se nám vrací do hry, společně se svým společníkem Dvoukvítkem. Hru rozjíždějí univerzitní mágové, do centra dění se dostávají i další nové figury a figurky. Nejvíc prostoru z nich dostal asi Barbar Cohen, ten tam sednul a dobře mě bavil. Absurdity se nám střídají jedna za druhou a přinášejí s sebou i dávku humoru. Líbí se vám svérázné Zavazadlo, Smrť, nebo Zaklínadlo? Všechno tu najdete. Já jdu shánět další díl.
radost číst. ovšem s čistou myslí a bez zatížení časy vezdejšími:) Mrakoplaš je mi čím dál, tím víc sympatický a Dvoukvítek jako esence turismu a pídění po příbězích a zážitcích... to nevymyslíš! a diamantový úsměv barbara Cohena:) už se těším na další nápady Terryho Pratcheta!
Dobrodružství Mrakoplaše a Sedmikvítka pokračuje a jízda jede dál. Oproti 1.dílu dostáváme ucelený příběh a je to znát na celistvosti příběhu. Přibývají další a neméně zábavné postavy a celkově je tento díl ještě o fous lepší než Barva kouzel. 5/6
Tento druhý díl Zeměplochy se mi líbil mnohem víc než první. I tak však měl v sobě pasáže, u kterých jsem se trošku nudila. Zákeřné, ale věrné zavazadlo na nožičkách je naprosto skvělé a miluji ho víc a víc. :D
Ohňostroj vtipů a nápadů. Co později Terrymu stačilo na jednu celou knihu, zde vyplácá na jedné stránce. Kniha je tak hutně humorná, že se dá číst po odstavcích jako samostatné anekdoty a bavit se u ní.
Což poněkud znesnadňuje čtení, protože humoru je zde tolik, že si to člověk ani nevychutná. Je to jako plavat v řece Ankh - buď budete pečlivě provozovat známé plavecké pohyby a zjistíte, že je to marné a že se nepohybujete a nebo prostě vyskočíte na hladinu a po tlusté krustě odpadu z největšího města Plochy přejdete na druhou stranu.
Stejně je to s knihou. Buď si budete pečlivě vychutnávat každý žert a přemýšlet u těch trochu méně zjevných jak to autor jako myslel a nebo to budete číst v tempu jako normální knihu a zjistíte že hlavní hrdinové jsou spíše příběhem šikanováni a doslova smýkání místo toho, aby byly jeho tvůrci a pravoplatnými účastníky s možností jej nějak ovlivnit.
Začátek byl pro mě učiněný chaos, příběh mi připadal ulítlý a beze smyslu. Asi v půlce jsem se buď do příběhu začetla nebo se trochu ustálil a už se mi to líbilo.
Ve finále mě to sice, oproti jiným čtenářům, tolik neoslovilo, ale určitě se ještě vrhnu na další příběhy že Zeměplochy. Těch dobrých momentů to pro mě i přesto mělo dost a ke konci mi protagonisté i trochu přirostli k srdci.
Pratchettův humor, originální příběhy a hlas Kantůrka. Co víc si milovník Zeměplochy může přát... A i když už po minimálně dvou přečteních a jednom poslechu před několika lety znám už pointy mnoha z narážek a vtípků, stejně mě to pořád baví. Krása :)
(SPOILER)
Knížka mě bavila. Je to pokračování prvního dílu.
Na Zeměploše bydlí černokněžník Mrakoplaš. Zeměplochu nese na hřbetě želva Velká A*Tunin a podpírají ji 4 sloni.
Dvoukvítko jde na neviditelnou univerzitu magických umění studovat a cestou potkal Mrakoplaše. Ten je zbabělý černokněžník 4. řádu a na univerzitě chce prozkoumat magickou knihu.
Podaří se jim i spadnout přes nekonečno k pirátům, naštvat barbary a přechytračit Smrťáka
Když začali prohlížet obrázkovou magickou knihu, snědlo ji chodící zavazadlo Dvojkvítka. Tak už se nikdo nedoví, co je na konci zeměplochy.
Buď je tahle knížka opravdu stravitelnější (než Barva kouzel) a nebo už jsem si na ten styl (chaos a věčně nedokončené dějové linky) zvykla a dokážu si víc vychutnat drobné vtipy. Tak už jen 40 dalších knih.
Návštěvy Zeměplochy mě prostě baví! Tohle bylo pro mě možná ještě lepší než Barva kouzel. Těším se na další příběh.
Z cyklu o Zeměploše jsem toho kdysi přečetl dost a odcházel jsem s dojmem, že je to dobré, ale ne zase nějak extrémně dobré. Všichni o tom ale pořád básnili, tak jsem si skoro po dvaceti letech řekl, že si to přečtu ještě jednou a v originále. A musím říct, že je to najednou opravdu o něčem úplně jiném a úrovní humoru je tam daleko víc, než jsem tehdy dokázal vstřebat. Po prvních dvou knížkách jsem nadšený a těším se na čarodějky.
Štítky knihy
Zeměplocha humor Mrakoplaš zfilmováno mágové Dvoukvítek Zavazadlo
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Kniha Lehké fantastično je v
| Právě čtených | 33x |
| Přečtených | 4 363x |
| Čtenářské výzvě | 202x |
| Doporučených | 187x |
| Knihotéce | 1 044x |
| Chystám se číst | 185x |
| Chci si koupit | 61x |
| dalších seznamech | 18x |
Mnohem lepší než první díl. Zběsilá jízda od začátku do konce, která míří neúprosně ... přečtěte si sami. Ale není se čeho bát. Jak to vím? Když se Mrakoplaš nebojí, tak já taky ne, protože vím, že žádné nebezbečí nehrozí. Toto mě opravdu rozesmálo ... _)