Čaroprávnost
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/104221/bmid_caropravnost-104221.jpg
4
2293
214
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 3. díl >
Když se na Zeměploše narodí osmému synovi osmé dítě a je to také syn, dostává podle tradice do vínku kouzelnou hůl a stane se z něho mág. Dcer se však tento nepsaný zákon netýká. Stařičký mág Podomní Kšaft si tudíž až příliš pozdě uvědomil, co způsobil, když před prahem smrti předal svou hůl právě narozenému potomku osmého syna, aniž se přesvědčil, zda je to kluk.... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno: 2007 , TalpressOriginální název:
Equal Rites , 1987
více info...
Přidat komentář
Hláške pre fajnešmeky, pogodové příbě, rostomylé čaroholke.
Hra Terryho Pratchetta (a překladatele Jana Kantůrka) s jazykem je prvotřídní, stejně kvalitně na mě působí i vtipné narážky (a to mám pocit, že jsem nepochopil všechny).
Někdy jsou tyto hry trochu na úkor svižnosti děje, ale i tak je to příjemná a obohacující oddechovka na dva zimní krbovečery.
PS: Pokud jste hlavy děravé - tak jaké já - pořiďte si na Zeměplochu záložky. Terry nerad kapitoly. :)
Je mi líto, ale v Čaroprávnosti jsem postrádal hodně atributu předešlých dvou knih. Absence humornějšího pojetí mi dost scházela, jelikož příběh tentokrát byl poněkud slabší a připadalo mi, že se dohromady nic moc neudálo. Autor také trochu přitáhnul uzdu své představivosti. To ale nic nemění na faktu, že je kniha velice čtivá, postavy sympatické a celkově zanechala milý dojem.
Velmi kvalitní kniha, ve které se poprvé objevuje Bábi Zlopočasná. Jeden z prvních titulů, který se objevil v mé "zeměplošské" knihovničce.
Po dílech nahodile vybraných, jsem se rozhodla číst Zeměplochu v tom pořadí, jak zde vycházela (s tím dvacetiletým zpožděním! Naštěstí se dá číst v jakémkoli věku, i to je její kouzlo :), a tak jsem po dvou Mrakoplašských příbězích narazila na Bábi Zlopočasnou. Bylo to trochu jiné a já četla (občas se trochu nutila k soustředění) a zvykala si, až jsem spokojeně dočetla. Zdánlivě není tento díl tak rušný, ale ono to putování je zase jiné a rozhodně to není nuda. Hlavními, tentokrát ženskými postavami je holčička Eskarina (výjimečná, odvážná a učící se) a zkušená (rozhodně ne stařenka) Bábi, která dokáže překvapit i sama sebe. Humor všechno korunuje, ta různá přirovnání - kam na to TP chodil...
(Občas někde chybí slovům písmenko - a to jsem si libovala, jak jsou knížky z tohoto nakladatelství bez chyb - i když proti jiným, ještě velmi dobré).
Z Pratchettova neotřelého stylu psaní jsem prostě nadšená! S tak neočekávanými konci vět a pointami jsem se ještě v žádném jiném díle nesetkala. Jsem teprve u třetího dílu, tak si držím pěsti, aby mi nadšení vydrželo až do posledního... Příběh samotný byl dostatečně zajímavý a napínavý, s nemalým přesahem. Supr!
Barvu kouzel jsem přečetla se zaujetím, ale vyloženě nadšená jsem nebyla. Bylo to rozhodně něco nového, ale text se mi celkem těžce četl a s vidinou dalších 40 napsaných knih v sérii, se mi do dalších dílů moc nechtělo. Po pár měsících jsem dostala náhle chuť přečíst si další díl a to už byla jízda, kterou jsem si opravdu užila. Jen jsem nevěřícně kroutila hlavou, jak tohle dokázal někdo napsat a hltala stánku za stránkou. Teď mám za sebou 3. díl a můžu říct, že se z toho stala závislost. Jsem na úplném začátku série a už teď mám pocit, že tich knih je málo. :D :(
(Co jsem pochopila, tak Prachett je spojen s malými knihami v měkké vazbě, ale já si nemohu pomoct... Ty dvojknihy od Talpressu jsou prostě dokonalost.)
Pohodové čtení, jako vždy :). Jen škoda, že si někdo nedal víc práce s korekturami.
Báječná kniha glosující báječným a inteligentním slovním humorem na téma „mág nemůže být žena“ („Kde je to psáno?“ ozvala se Bábi vítězoslavně. „Kde je psáno, že se ženy nesmějí stat mágy?“ Osrúhlovi proběhlo hlavou v rychlém sledu několik následujících myšlenek: nepíše se to nikde, ale všude se to ví. (...).)
Esk brzy přišla na to, že život v malé chaloupce je až zbytečně prostý. Tak například zjistila, že kozy nemají jména. „Ale ony by měly mít jména!“ prohlásila zapáleně.
„No, řekla bych, že se jmenují kozy,“ řekla Bábi trochu bezradně. Kozy mezi sebou používaly jména, to věděla, ale byla to jména typu „koza, co je moje matka“, „koza, co je moje dítě“, „kozel, co je vůdce stáda“ a tucet dalších podobných jmen, mezi nimiž nechyběla ani taková jako „koza, co je tamta koza“.
Album od Iron Maiden "Sedmý syn sedmého syna" mám stále v paměti z dětských let objevování tvrdších hudebních odnoží. Proto mě Zeměplošný koncept Osmého syna osmého syna ihned zaujal. Že by byl Terry také fanouškem? Příběh je opět pojatý popleteně, vtipně, svérázně a neotřele. Vlastně mi Zeměplocha ve světě fantasy připadá trochu jako Stopařův průvodce po Galaxii ve světě sci-fi. Jen má o pár dílů víc. :o)
Všechno to začíná nedorozuměním, které spustí sérii událostí, které narušují dosud vžité, leč přece jen nepsané tradice. Příběh nás přesvědčuje, že se vyplatí jít si za svým cílem i proti vžitým zvyklostem, protože jen tak můžeme posunout lidské myšlení o kousek dál. Tím, že uděláme něco, co dosud nikdo jiný neudělal. Ani ne proto, že daný čin je proti pravidlům, ale prostě proto, že natolik odporuje zažitým konvencím, že vlastně doposud nikdo vůbec nepomyslel na to, že je něco takového možné provést.
Je zde hezky zobrazeno, že každý myšlenkový společenský blok je možné překonat. Když to někdo zkusí neohroženě, s odvahou a upřímnou snahou. Stačí málo a co bylo dříve nemyslitelné, je najednou zcela běžné.
Nevěřil bych, že může existovat fantasy, která se nebere vážně, je zábavná a ještě k tomu nutí k přemýšlení. Zeměplocha a její postavy tohle všechno dokážou.
Loučení s Terrym Pratchettem aneb opakování matka pratchettoidnosti. První zeměplošský příběh s Bábi Zlopočasnou, ještě vcelku komunikativní a s výraznými rysy Stařenky Oggové, která ještě není napsána... :-)
Já nevím jak pro koho, ale pro mě to byla jedna z knih, kde jsem si přál, aby ještě neskončila. Skvěle napsáno, úžasné postavy a vše podáno tak, že si opravdu člověk připadá jako by tam skutečně byl. Je to další kniha, kterou jsem přečetl (díky chřipce) na jeden zátah.
Škoda Terryho. :(
No nic. Magický prazdroj čeká .. :)
Ne a ne se začíst...tak o zkouším znovu a kupodivu mě to baví mnohem víc než poprvé...
Už druhá kniha od Pratchetta a já mu pořád ne a ne přijít na chuť. Zkusím ještě do třetice něco dalšího. Každopádně rozjezd Čaroprávnosti velice pěkný a vtipný, posledních 50 stran jsem však louskal stejně dlouho jako předešlých 200. Konec, stejně jako u Barvy kouzel mi přišel vleklý a nudný. Rozhodně ale lepší než výše jmenovaný předešlý díl.
Skvělé! Tohle mě bavilo. Magie, zvědavá Esk, velmi charismatická Bábi Zlopočasná a jejich cesta na Neviditelnou univerzitu. (A nejen tam)
Začátek výborný, pak se to trošku zhoršilo, ale přesto pořád knížka, kterou určitě stojí za to si přečíst...
Miluju ten Pratchettovo styl psaní... Je schopný navodit tajemnou a napínavou situaci, tu narušit vtipným přirovnáním či poznámkou, ale následně zase čtenáře vtáhne do světa tajemnosti pouhou větou. Obdivuji to, opravdu.
Čaroprávnost mě nezklamala. Bábi byla - a je - perfektní a vtipná, jen Esk mi úplně nesedla. Ale nijak se to nepodepsalo na celkovém dojmu z knihy.
Zasloužených 5*
Úžasný zeměplošský příběh. Ani jsem nečekala, že ho přečtu za jediný den, ale jakmile se začtete, konec nedá spát a prostě musíte vědět, jak to celé dopadne. Rozepře mezi čarodějnicemi a mágy byly místy dost vtipné, ale rozhovor o reinkarnaci v mravence vede.
Štítky knihy
Zeměplocha magie čarodějnice humor mágové fantasy
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Kniha Čaroprávnost je v
| Právě čtených | 24x |
| Přečtených | 3 876x |
| Čtenářské výzvě | 201x |
| Doporučených | 157x |
| Knihotéce | 954x |
| Chystám se číst | 181x |
| Chci si koupit | 66x |
| dalších seznamech | 20x |
Po skvele bláznivom Ľahkom fantastične nečakaný útlm a preladenie na serióznejšiu nôtu. Autor sa venuje zbrusu novým postavám, tempo je voľné, humoru pomálo a držiaceho sa pri zemi. Neinformovaný čitateľ by si dokonca mohol knihu pomýliť s úplne štandardnou fantasy! Kvôli priškrteniu autorovej fantázie a nevýraznému príbehu som si ju až tak neužil, hoci nemôžem povedať, že by sa mi čítala zle. Minimálne postavy má veľmi sympatické. 6/10