Utrpení knížete Sternenhocha
Ladislav Klíma
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/3006/mid_utrpeni-knizete-sternenhocha-KMf-3006.png
4
823
116
Autor ovlivněný především filosofií A. Schopenhauera a F. Nietzscheho a inspirováný jejich radikálním individualismem a koncepcí vůle napsal ve dvacátých a třicátých letech několik pozoruhodných próz, které právem patří do evropské literatury. Utrpení knížete Sternenhocha (1928) je fiktivním deníkem jednoho z předních velmožů říše německé na počátku 20. století, "jenž by se byl dozajista stal nástupcem Bismarckovým, kdyby Osud nebyl vrhl na jeho cestu mohutnou osobu Helgy-Démony". Kniha vychází s ilustracemi předního českého grafika Vladimíra Kokolii.... celý text
Přidat komentář
Opravdové sadomasochistické hody... Klímovy názory a postoje jsou natolik vyhrocené, že působí v lepším případě směšně. Otázka je, byl-li Klíma blázen hodný posměchu, anebo obyčejný čtenář mého ražení je naopak zavrženíhodný blb, jak by mě jistě autor otituloval, přidávaje zřejmě mnohem víc a barvitějších adjektiv i substantiv... Klíma, napěchován k prasknutí filozofickými myšlenkami Berkeleyho, Schopenhauera nebo Nitzscheho, vyráží tyto ze sebe svým typickým humpoláckým způsobem, jako by chtěl oslovit jenom lůzu a ty nejposlednější vyvrhele a kurvy. Toto mě na něm odrazuje. Byl jistě inteligentní a vnímavý, svým způsobem snad i geniální (on sám o tom zřejmě nepochyboval), ale zároveň to byl člověk, jehož psychika byla přinejmenším labilní... Ano, toto je spíše hodnocení autora samého než onoho konkrétního textu, avšak Klíma byl 1) tím, co psal, v tom byl myslím skutečně sobě věrný a 2) psal vlastně neustále to samé, takže jeho charakteristika je současně charakteristikou jakéhokoli jeho opusu.
Neuvěřitelně skvělá kniha, dokonalá atmosféra, bezchybný požitek a nádherný jazyk. Prostě bájo něco takového číst.
Knihu jsem začala číst, protože jsem byla zvědavá, jak Klíma pojal výsměch knize Utrpení mladého Werthera a musím říct, že bravurně. Na začátku jsem se i párkrat zasmála, ovšem postupně mě smích přešel a přemýšlela jsem na tím, jak ho to vůbec napadlo. Celkově to vůbec není špatné, jenom v některých chvílích bych řekla až moc bizarní. Zkrátka na takovou knihu nenarazíte každý den.
Můj čtenářský zážitek je vlastně zvláštní: když jsem zrovna četla, nemohla jsem se odtrhnout, a když jsem knihu odložila, těžko se mi k ní vracelo. Což neznamená, že by mi působila nějaké morální pohoršení. Matka mojí spolužačky prý dostala Klímu coby svatební dar, ale nebyla ho ze samého zhnusení schopná dočíst – ale o nic takového u mě nešlo. Můj neklid byl daný spíš koncentrací třaskavých myšlenek v expresivních představách.
Je to rozhodně jedno z nejevropštějších (nesvětovějších) děl v české literatuře, plné aluzí na Berkeleyho, Nietzscheho, Fichteho a Schopenhauera, dílo na rozhraní (novo)romantismu a dekadence. Imponoval mi jazykový humor: jména jsou zároveň hříčkami.
Helga, jak sám autor píše, je „pokusem o geniální ženu": fantastický myšlenkový experiment, možná lehce schopenhauerovský. Byla by vlastně technická chyba mluvit o jejích vlastnostech, protože Helga není tak docela člověk. Každopádně za tuhle postavu se Klímovi klaním.
Dlouho jsem přemýšlela, proč si jako dějiště vybral Německo. Nejspíš puzení autorské intuice: ve Francii nebo v Anglii by se takový příběh odehrát nemohl. Potřeboval teutonskou hloubku a niterné běsy.
Je to divná věc, samorostlá, ale dobrá, řekla bych.
Brilantní kombinace černého humoru, expresivního ukájení se ve vlastní zvrácenosti a horroru. Skvostné dílo. Bez ohledu na to, že netuším, kde čtenáři nacházejí v beletrii Ladislava Klímy tu filosofii, o které se tu rovněž v komentářích často píše :-)
Tu jednou byl jsem puzen neodolatelnou touhou po něčem komickém, bizarním a transcendentálním ... veden absolutní Vůlí sáhl jsem již po několikáté v podobném rozpoložení po Utrpení knížete Sternenhocha a opět uchvácen byl jeho velikostí stejně tak i zvráceností a bojem jeho Deamony za pomstu svou a spasení božské. A se zavřením knihy opět saturován vědomím velikosti jedince a všemocnou silou Vůle.
Povedané vlastne všetko, tak nebudem papagájovať. Iba som chcel upozorniť na film Jana Němce V žáru královské lásky. Scénár je napísaný podla tohto Klímovho románu. Hrajú Čok, Chýlková, Landovský, etc. Šílenost. Jak kniha, ale trochu iné.
Zajímavá kniha, ke které jsem se dostala vlastně náhodou.
Nejvíce mne bavily pasáže, kde se Jeho Jasnost, Trottl, Sternenhoch potýkal se svým duševním stavem. Bylo dost komické pozorovat všechno to jeho bláznění. Musím rovněž vyzdvihnout právě autorův (černý) humor. Zpočátku jsem se domnívala, že pro mne bude problémem "zastaralejší" jazyk, je ale tak zajímavý a bohatý na adjektiva, že jsem si na něj velice rychle zvykla.
Co mne tak úplně nezaujalo bylo, na mne až moc komplikované, zabředávání do filozofie. Až později jsem si přečetla, že autor byl především filozof (a taky alkoholik) a jeho myšlenky mi tak v návaznosti na knihu dávají větší smysl. Při samotném čtení mě to ale tak úplně nebralo.
"Ještě bych rád něco duchaplného připsal – – čury mury ťumťumťulum – –"
Tuhle knihu naprosto miluju. Styl psaní je neuvěřitelně strhující, dějově je to neskutečný psycho, ta psychologie postav je fantastická. Nemohla jsem se od toho odtrhnout. Četla jsem to již několikrát a pokaždé to byla naprostá pecka. Moc moc doporučuju!
Šílenství bez hranic, špikované černým humorem a hluboce filozofickými myšlenkami. Zločin a trest v přímém přenosu, završen šíleným tancem kostlivců na dně kobky. Kdo to vezme vážně, bude po zásluze potrestán :-)
Fascinující a fantaskní příběh zasazený do minulosti o postupném příchodu šílenství.
Tato kniha se nedá popsat, tu si musíte přečíst. Tato kombinace Lady Fuckingham a filosofických tezí Fridricha Nietzcheho je natolik pitoreskní, že jí po přečtení prvních řádků neodoláte. A když k tomu přidáte velmi libozvučný jazyk, kterým je tato kniha psána, nebudete se od ní moci odtrhnout. A proč tedy po vší té chvále "jen" 4 hvězdy? Jelikož někdy toho bizáru bylo i na mě trochu moc.
Pokud se i přes některé negativní recenze rozhodnete knihu přečíst, myslím, že nebudete litovat:)
Skvěle osvěžující humorné čtení tříbící ducha ;-) Dlouho jsem se tak nepobavila. Zároveň dobře vystavěné napětí a odvážný autor. Škoda, že už dnes tací nejsou :)
ach, proč jsem Sternenhocha nedostal do spárů, když mi bylo patnáct - to by bylo deset hvězdiček
Přečteno po několikáté květen 2018:
Daemono, do prdele mi vskoč!
Nemusíte mít nastudovano, abyste pochopili, že je to tak strašná legrace, která si nestanovuje žádné hranice !
Já teda Klímu doopravdy nerad (hlavně teda pfilozofa), notabene jsem Utrpení knížete už kdysi četl, teď jsem se k němu vrátil z pracovních důvodů a ejhle! Vzal jsem jej trochu na milost, když pominu to, že se utrpení opravdu dobře čte, tj. odsejpá, tak mě především bavil Klímův humor, jímž je kniha napěchovaná od začátku do konce. Je to humor, jak vystřižený z Red meatu, který mám skutečně hodně rád; nu a samozřejmě mě zaujalo i pár myšlenek v knize vepsaných, nicméně to neznamená, že bych se teď na Klímu lačně vrhal, kupoval si nový díl sebraných spisů, etc.
Štítky knihy
zfilmováno šílenství experimentální literatura fiktivní deníky
Autorovy další knížky
| 2010 |  Utrpení knížete Sternenhocha |
| 1991 | Slavná Nemesis |
| 1990 | Svět jako vědomí a nic |
| 1989 | Vteřiny věčnosti |
| 1991 | Lidská tragikomedie |
Kniha Utrpení knížete Sternenhocha je v
| Právě čtených | 7x |
| Přečtených | 1 280x |
| Čtenářské výzvě | 55x |
| Doporučených | 79x |
| Knihotéce | 285x |
| Chystám se číst | 266x |
| Chci si koupit | 39x |
| dalších seznamech | 7x |
Dodnes vlastně nevím co si o knize myslet. Bylo to vlastně docela dobré, ale přitom tak divně znepokojující....