Útěk
Peter May
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/295920/bmid_utek-IjZ-295920.jpg
4
475
134
Román o tom, jak nás formují naše touhy a jak rozhodující, avšak proměnlivou roli hraje v našich životech přátelství. Je rok 1965 a pětice teenagerů pod vedením sedmnáctiletého Jacka Mackaye opouští své domovy v Glasgow a míří do Londýna. Jack nemusel přátele dlouho přemlouvat, aby utekli před svými nudnými životy a násilnickými rodinami a aby jako kapela vyrazili za slávou a štěstím. Jenže chlapci brzy zjišťují, že realita nemá s jejich sny nic společného, a tři z nich se do osmi týdnů od útěku vracejí domů s nenávratně poškozenými životy. O padesát let později dojde v Londýně k brutální vraždě a tři muži, nyní téměř sedmdesátníci, se musejí vrátit do města a čelit démonům, kteří je po pět desetiletí strašili a ničili jim život.... celý text
Přidat komentář
Zajímavé čtení. Zejména v tom, že zápletka je vesměs jednoduchá a děj není nějaký strhující, přesto jsem se u čtení nenudil snad ani chvíli. Ale i když čas to byl strávený příjemně, za rok si na knihu nevzpomenu.
Peter May tak trošku v jiném kabátě, ale mně se tedy do vkusu trefil naprosto. Atmosféra 60. let, kdy každý chtěl mít slavnou kapelu a udělal by pro to cokoliv, mladické sny, ale také nerozvážná rozhodnutí, přílišná důvěřivost a naivita se zde prolínají se současným konzumním světem, se stařeckými výčitkami, pocitem promarněného života a několik desetiletí střeženými tajemstvími.
Díky této knize jsem si prošla mnohými emocemi a zdálo se mi to nebo ne - potkala jsem Johna Lennona?
"Kdybych tak jen tak věděl, že nenaplněné ambice jsou jako dlouhá, vleklá smrt a že pocit životního selhání nikdy neodezní. Postupem času jen sílí, zatímco hodiny odpočítávají zbývající dny našeho života a všechny zbytky naděje unikají jako písek mezi revmatickými prsty."
P.S.: I když je tento příběh velmi smutný, plný viny a zmařených ambicí, zanechal ve mně takový zvláštní hořkosladký pocit. Přijde mi, že mě kniha nabádá, abych trochu více žila, pustila si nějakou tu pecku od Stounů a tancovala. Protože dokud jsem mladá, tak můžu.
Kniha me dost zklamala. Useky z minulosti celkem sly, ale ze soucasnosti me vubec nebavily. Tema takove nanicovate.
Podle popisu obsahu jsem nejdříve knížku ani nechtěla číst. Potom ale skutečnost, že jde o mého oblíbeného autoraPetra Maye a že má Útěk tady na DK vysoké hodnocení jsem se pustila do čtení. Pomalý rozjezd, pak pár desítek stran, které mě vtáhly do děje, ale v půlce jsem se už trápila. Takže nedočteno. Nezaujaly mě postavy, ani doba 60. let. Za mě: nemělo to prostě jiskru.
Zklamání. Nedotčeno. Příliš mnoho drog, hulení, psychoušů, rakoviny, chemoterapie, zoufalství, prostě to ve mně zanechávalo jen blbý pocity.
Ale moc hezká obálka.
Příště už si musím dávat na Maye pozor. Trilogie z ostrova Lewis a Ostrov Entry mi přišly skvělé, knihy z Číny, Útěk, Výjimeční lidé... byly o několik úrovní níže. Má výborné knihy a má slabé knihy.
Byla jsem velice mile překvapena. Podle anotace jsem se až tak moc netěšila, ale byla to docela pecka. Více v mé recenzi na serveru Chrudimka.cz v záložkách.
Příběh o přátelství a poutech, která nemizí i přes mnohaletou odluku. Příběh o starcích, kteří na konci životů účtují se svou minulostí.
Peter May mě tímto úžasným příběhem plným nostalgie opět chytil za srdce. Až do poslední stránky velmi silný příběh, kde se mísí mladická nerozvážnost s vyrovnaností stáří. Oceňuji také krásný, dojemný závěr knihy, kdy Jack po mnoha životních neúspěších a ztrátách, také konečně něco podstatného nachází... Doporučuji k přečtení, velmi hodnotný román!
Že May umí psát, to se mu nedá upřít. I tento jeho román Útěk, tak jiný než ostrovní trilogie, je svým způsobem dokonalý. Je o síle přátelství, které přetrvá mnoho zkoušek a ani po půlstoletí se nezmění. Prostřednictvím mladých uprchlíků z Glasgow, můžeme nasát jedinečnou dobovou atmosféru Londýna druhé poloviny 60 let. O 50 let později se tam přesuneme znovu se stejnou partou, teď už sedmdesátníků, ke konečnému zúčtování. Přestože této knize nemůžu v podstatě nic vytknout, tak na divokou krásu větrného ostrova Lewis se prostě nedá zapomenout...
Na Mayovi se mi asi nejvíc líbí, jak kritický je ke svým hlavním hrdinům. Tahle strhující jízda se soustředí na partu mladých, nutně sebestředných, nutně idiotů, nutně idealistů. A May je nešetří. Jenom jsem litovala, že na ty dědky a jejich nostalgickou roadmovie zbylo tak málo místa.
Peter May jak ho neznáme...jízda od začátku do konce s autentickou atmosférou 60.let...úžasný!:)
Peter May, autor ze skotského Glasgow si pro nás připravil další román, tentokrát s názvem Útěk. Musím se přiznat, že od tohoto slavného autora jsem nečetl ani jedno jeho dílo, takže jsem vůbec nevěděl, co mám očekávat a možná proto knihu hodnotím tak, jak hodnotím.
Nesuď knihu podle obalu. Otřepanější frázi asi nenajdete, přesto Útěk jsem si koupil jen díky té lebce z gramofonové desky. Můj mozek hned začal pracovat na plné obrátky o čem by kniha mohla být. Podle obálky jsem usoudil, že zde musí být vražda a samozřejmě se děj bude točit kolem hudby. Hudby z doby minulé, kdy ještě za něco stála. Knihu jsem bez otálení hodil do internetového nákupního košíku, aniž bych o ní něco více věděl.
Parta pěti kluků z Glasgow, kteří mají dost života ve svém městě se rozhodne vydat se na své největší dobrodružství. Jejich cíl je Londýn. Chtějí zde začít svoji dráhu muzikantů, protože je rok 1965, světu vládnou Beatles a Rolling Stones a nic není nemožné. O padesát let později se tři z nich vydávají na stejnou cestu, ovšem jejich sny vystřídala krutá realita života a jejich klukovský elán stařecké vrásky.
Děj se děli na dvě části, první se odehrává v roce 1965 a druhá v roce 2015 a pravidelně se střídají. V první kapitole (rok 2015) se dozvídáme o vraždě slavného herce, což vrhá nový stín na vraždu 50 let starou se kterou mají co dočinění, nyní již důchodci z Glasgow a vydávají se do Londýna. V druhé kapitole (rok 1965) je vylíčen jejich první útěk z rodného města. V knize jsou tedy popsány dvě cesty, obě do stejného místa, až na výjimky se stejnými lidmi, akorát v jiném časovém období.
Zajímavostí je, že zatímco část z dnešní doby je vyprávěna v er-formě, část z minulosti je v ich-formě. (děkuji ti wikipedie)
Kniha na začátku slibuje detektivní zápletku, kterou ale většinu knihy ignoruje, a čím dříve si to uvědomíte, tím lépe pro vás. Takže se rozhodně nejedná o detektivku. Ale slibovaná hudba z obálky tu je, zlatá šedesátá produkovala jednu skvělou skupinu za druhou a hodně velkých umělců je zde vyjmenováno. Při spoustě situacích je i konkrétně zmíněno, jaká hudba zrovna hrála z nedalekého gramofonu. Takže po nějakém čase se přistihnete, že místo čtení hledáte na Youtube zmiňovanou píseň, jen abyste lépe porozuměli situaci v knize.
Peter May jakožto Brit do knihy propašoval i pár názorů na politickou situaci v jeho zemi, neodpustil si rýpnutí do Margaret Thatcherové, ale jinak nejsou potřeba žádné britské reálie. Znalosti dobré hudby, kterou zde představují The Beatles, Rolling Stones, The Kinks a Bob Dylan, je v knížce vyžadována, a jestli je neznáte měli byste se stydět.
Někdo by mohl říci, že vzpomínání starých páprdů na dávné časy, na jejich chyby a první lásky, je jen brnkání na hodně lacinou strunu nostalgie, na mě to ale fungovalo. Kniha je relativně krátká a není zde prostor na zbytečné věci, proto se příběh odvíjí vcelku rychle. Přesto i za těch pár stran jsem si k hlavním hrdinům vytvořil silné pouto, a ke konci jsem měl pocit, že jsem na cestě s nimi.
Nepamatuji si, která kniha ve mně zanechala tolik pocitů. Je to jenom příběh o útěku z domu, ale přesto vás nutí přemýšlet o životě, o životě jaký je, jaký bychom ho chtěli mít, že dokonalý nikdy nebude a je jenom na nás jak ho prožijeme. A stejně na sklonku života budeme litovat pouze věcí, které jsme neudělali. Což je hlavní poselství této knihy.
Samozřejmě, že je zde hodně věcí, které bych mohl této knize vyčíst, ale neudělám to. Slibuji Vám, že za celých 400 stran se nebudete nudit, a když budete naladěni na stejně vlně jako autor, možná vám tento příběh dá i něco více, ale to nechám na vás :)
Peter May – Útěk 90%
Ti, kdo byli spatřeni při tanci, byli považováni za blázny těmi, kdo neslyšeli hudbu.
další recenze na www.mojeknizky.estranky.cz
Od knihy jsem čekala něco úplně jiného, ale přesto se mi líbila, pěkně se mi četla, mohu doporučit k přečtení.
Ačkoliv mám od Maye v knihovně několik restů, do kterých se mi díky jejich hodnocení příliš nechce, novou knihu Útěk jsem si jako milovník hudby šedesátých let nemohl nechat ujít a zariskoval jsem její zakoupení v předprodeji. A nelituji. Tak samozřejmě, není to ostrov Lewis a každá kniha, která vyjde po něm, to má těžké. Ani tentokrát nám May nenaservíroval čistokrevnou detektivku, je to taková dvojitá road movie s drobnou detektivní zápletkou plná nostalgie po starých dobrých časech. Linie odehrávající se v roce 1965 mne bavila o dost víc a byl jsem rád, že je jí věnováno mnohem více prostoru, líbilo se mi jak autor nechal hlavní hrdiny nenápadně přimotat k událostem a místům, kudy kráčela hudební historie, až jsem měl občas husí kůži. Atmosféru Lodýna šedesátých let se mu tedy podařilo zachytit dokonale. Linie ze současnosti na mne působila poněkdu smutně, o stáří a smrti nechce nikdo moc přemýšlet. Ukázalo se, že daleko více než o hledání vraha je to o nelehkém hledání cesty mezi dědou a jeho vnukem. „Víš, Ricky, možná jsem starý, ale tady uvnitř se pořád cítím jako patnáctiletý.“ Parádní až dojemný závěr, čtyři hvězdy.
Tak napůl. I když se oprostím od srovnání s jinými (úžasnými) knihami, tak nevím. Jo, bavil jsem se, nicméně není to kniha, kterou bych zařadil mezi úžasné. Popis 60. let se mi moc líbil. Přesto se těším na další knihy tohoto autora :-)
Autorovy další knížky
| 2013 |  Skála |
| 2014 | Muž z ostrova Lewis |
| 2015 |  Výjimeční lidé |
| 2015 | Pán ohně |
| 2014 | Šachové figurky |
Kniha Útěk je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 656x |
| Čtenářské výzvě | 69x |
| Doporučených | 23x |
| Knihotéce | 198x |
| Chystám se číst | 195x |
| Chci si koupit | 25x |
| dalších seznamech | 6x |
Do čtení knihy jsem se pustila trošku s nedůvěrou, jednak s ohledem na její hodnocení a ani její téma mě moc neoslovilo. Všechny dosud přečtené knihy Petra Maye mě však natolik nadchly, že jsem nechtěla vynechat ani tuto. Knížku jsem přečetla poměrně rychle a ačkoliv některé pasáže na mě působily lehce depresivně, u jiných dialogů jsem se naopak musela smát a potom už jsem zase byla zase zvědavá, jak to všechno dopadne. A i když trilogie z ostrova Lewis to určitě nebyla, nedá se Petru Mayovi upřít, že psát umí.