Uražení a ponížení

kniha od:


Koupit

Dostojevskij je pokládán za romanopisce Sankt Petersburgu, strávil zde řadu let, zde prožil opojení z úspěchu své prvotiny „Chudí lidé“, zde byl také zatčen, souzen a postaven před popravčí četu. A zde také v roce 1881 zemřel. Situoval sem děj většiny svých povídek a několika velkých románů. Z ponurých, sychravých zákoutí města na Něvě, ze zatuchlých příbytků, které jsou sídlem prostopášnosti, neřesti a utajených zločinů, jako by se vynořily i postavy románu Uražení a ponížení, jejichž osudy autor spojil s osudy obyvatel petrohradských paláců. A jako v ostatních románech Dostojevského, ani zde nenajdeme nekomplikovaný vztah dvou bytostí, nýbrž složitý obrazec mučivých milostných vztahů a propletenců, kterých nejsou ušetřeny ani děti....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/12_/12712/urazeni-a-ponizeni-12712.jpg 4.3228
Žánr
Literatura světová, Romány
Vydáno · Academia
Orig. název

Unižennyje i oskorblennyje · 1875

Počet stran:384
Jazyk vydání:český
Překlad:Taťjana Hašková
Autor obálky:Robin Brichta
Vazba knihy:pevná / vázaná s přebalem
ISBN:80-200-1271-0
Nahrávám...

Komentáře (33)

Kniha Uražení a ponížení

Přidat komentář
DeepSea21
16. září

Skvěle popsané charaktery postav.
Každá z postav je zvláštní,odlišná a přitom tolik podobná všem ostatním s výjimkou Nelly.
Tato kniha,napsaná v 19.století,jen ukazuje že lidé se skoro vůbec nemění,nevyvíjejí.
Povahy a charaktery budou sedět ať už byla kniha napsána před sto,dvě stě nebo deseti lety.
Ivan ,,Váňa" Petrovič mi byl velmi sympatický,Maslobojev také.
Kníže byl lstivý,pomstychtivý parchant-zase ukázka osoby kterou každý známe nebo ji aspoň jednou za život potkáme.

SteveP1
27.10.2018

Tak trochu rozčarování. Napsáno je to dobře, autor mistrně vykreslil do hloubky psychologii jednotlivých postav, ale při čtení jsem měl kolikrát dojem, že se hrdinové příběhu dočista zbláznili. Mám na mysli dějovou linku mezi Aljošou, Natašou a Káťou. Rozmazlený Aljoša pendluje neustále mezi dvěma krásnými dívkami, každé padá k nohám, Natašu stále objímá, líbá, vylévá si srdíčko a opakuje, jak ji bezmezně miluje a nikdy ji neopustí, přičemž jí hned nato a furt dokola nadšeně vypraví o přednostech té druhé, andělské Káti, jejích krásných očích, jak si s ní rozumí a jak je z ní okouzlen. Poté oba ustavičně pláčou, protože chudák je tak citlivý, upřímný a zmatený, že neví, co si s láskou k dvěma dívkám počít. Obě má tak rád a uvědomuje si, že takhle to dlouhodobě přece jen dál nepůjde a bude si muset časem vybrat. Za manželku si bude moci vzít jen jednu! A tak z toho začíná být chudák nešťastný a duševně rozervaný. Káti rád vypráví o Nataši, o tom, jaká je to výjimečná, chytrá a krásná dívka, a proč ji tedy musí milovat a jak si život bez ní neumí ani představit. Káťa to naprosto chápe, je moc ráda, že Aljoša miluje Natašu, psychicky ho podporuje a jeho nadšení sdílí s ním. Káťa i Nataša Aljošu také upřímně a oddaně milují, ovšem nejsou to dívky sobecké a nepřející, jsou shovívavé a tak pro jeho vrtochy, nálady a nekonečnou nerozhodnost mají pochopení. Když se Aljoša ukáže u Nataši, po chvíli ho to táhne zpět ke Káti a tak ho Nataša s láskou a porozuměním za ní posílá, místo aby s ním vyrazila dveře. Káťa zase posílá Aljošu zpět za Natašou, protože je přesvědčená, že Nataša je pro něj ta pravá, má ho ráda a nezaslouží si, aby byla více sama a takhle zkoušena. Nebohý čtenář posléze nabude dojmu, že oběma dívkám je nejspíš jedno, s kterou z nich Aljoša nakonec skončí a že mají starost jen o to, aby si kluk vybral tu pravou a byl s ní šťastný až do smrti. Natašu to tak trápí, že se dokonce musí s Káťou setkat, aby to spolu probraly, rozhodly a vyřešily. Při setkání u Nataši si obě dívky hned padnou do oka, navzájem se obdivují, lichotí jedna druhé a brzy, během pár minut v sobě objevují vzájemnou vřelou náklonnost, hlubokou sympatii a lásku takřka sesterskou. Přejí si navzájem jen to nejlepší a ubezpečují se, že zůstanou přítelkyněmi a budou si neustále psát, ať už to dopadne jakkoli a nakonec si padají kolem krku. Poté Aljoša na měsíc odjíždí s Káťou a její macechou do Moskvy jako jejich doprovod, ale před odjezdem ujišťuje Natašu, že jakmile se vrátí, hned se vezmou a budou šťastní. Samozřejmě zase při loučení pláče a po jeho odchodu už pláče jen Nataša. No a mě už se z toho chtělo málem plakat také….Naštěstí příběh toho v sobě ukrývá víc, jsou to vlastně příběhy dva a tak čtení nelituji, byť jsem čekal trošku víc. Tři a půl hvězdy.

eraserhead
28.09.2018

Tady trochu od Dostojevského zklamání. Ten příběh není špatný, jen mi přišel strašně a zbytečně roztahaný, některé věci se tam opakovaly hned několikrát. Z těch čtyř set stránek bych klidně nějakých 150 oželel a myslím, že by se ohledně románu a toho, co jím chtělo být řečeno, vůbec nic nestalo.

MonicElli
09.07.2018

Moje top kniha. Kdo si nezamiluje Dostojevského, ten o hodně přichází. Postavy jsou neskutečně realistické co se týče emocí. Všichni máme v sobě dobro i zlo. Autor vytváří v myšlenkách postav neskutečný souboj emocí, které na vás chrlí v záplavě nepředvídatelých monologů. U Dostojevského jste pouhým pozorovatelem nad jeho genialitou.

Palorizek85
26.11.2017

Zpočátku jsem měl obavy, že to bude příliš rozvláčné a nudné (tak jak to bývá zvykem u romanopisců z Ruska), ale nakonec sem se nemohl dočkat rozuzlení. Pravda, některé věci jsem tušil již od poloviny knížky, ale i tak stojí za přečtení.

Bumeso
29.08.2017

Po tom, co mě dostal Zločin a trest, jsem skočil na Uražené a ponížené. Opět musím Fjodora Michajloviče Dostojevského pochválit, byť ne tak moc jako u Zločinu a trestu. V této knize mi byli naprosto nepříjemní Nataša a Aljoša. Také mi přišla poněkud zvláštní postava Ivana Petroviče. Nicméně jsem si oblíbil Nelly a Natašiny rodiče. Příběh byl poměrně zajímavý a poselství knihy stálo za zamyšlení. Je sice pravdou, že kniha se místy stávala krkolomnou a těžkopádnou, ale koneckonců jsem již četl výrazně horší knihy. Uražené a ponížené tedy hodnotím čtyřmi hvězdami na hranici se třemi.

vitaly0472
26.08.2017

Nemohl jsem se od knihy odtrhnout. Až později jsem zjistil, že ji Fědor psal do svého časopisu na pokračování a tak na konci každé kapitoly nechával malé tajemství, aby čtenář s nedočkáním vyhlížel další číslo. Příběh se odehrává hlavně "pokojově" v dialozích, myšlenkách a vzpomínkách, jak je u Dostojevského zvykem. Postavy jsou skutečné. Velká část jejích motivů zůstává skrytá. Jen nechápu to, jak psychické vypětí může dovést k fyzické nemoci. Dalo by se to čekat u hodně citlivých osob, Myškin, Rozkolnikov. Tady ale tím trpí skoro každý.

martunka
27.05.2017

Příběh je velmi čtivý a Dostojevskij je mistrem ve vykreslení lidských charakterů.

TIP: Máte rádi Databázi knih?

Podpořte ji svým hlasem v Ceně českého internetu (nominována je v každé druhé kategorii)

Štítky

ruská literatura

Autor a jeho další knihy

všech 111 knih autora

Kniha Uražení a ponížení je v

Právě čtených8x
Přečtených336x
Čtenářské výzvě5x
Doporučených23x
Knihotéce225x
Chystám se číst82x
Chci si koupit19x
dalších seznamech2x