Trhlina
Jozef Karika
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/355445/bmid_trhlina-4EX-355445.jpeg
4
3852
3852
Tahle kniha vznikla zvláštním způsobem. Po vydání mysteriózního thrilleru Strach se autorovi ozval člověk, který mu povyprávěl opravdu děsivý příběh. Jozef Karika jeho vyprávění zaznamenal, mnohá tvrzení ověřil, doplnil o vlastní zjištění a zpracoval v knize, kterou máte před sebou. Na jejích stránkách rozmotává velice tajemný, tragický a hrůzostrašný případ. Zároveň poodhaluje jednu z největších záhad Slovenska – nevysvětlitelné mizení lidí v pohoří Tribeč. Legenda, záměrná mystifikace, nebo děsivá skutečnost? Tuhle otázku si klade i autor. Předkládá strhující hororový příběh a nechává na čtenáři, aby našel odpověď. Román Jozefa Kariky byl jako jediný žánrový titul v historii nominován na nejvýznamnější slovenskou literární cenu Anasoft litera.... celý text
Horory Thrillery Literatura slovenská
Vydáno: 2017 , ArgoOriginální název:
Trhlina , 2016
více info...
Přidat komentář
Horory moc nevyhledávám, ale tahle kniha mi tak nějak padla do oka a rozhodně jsem neprohloupila. Děj byl strhující, občas mi běhal mráz po zádech. O pohoří Tribeč jsem nikdy neslyšela a musela si to vyhledat. Napadlo mě si tam udělat výlet. I když raději ani ne, protože co kdyby náhodou......
Vynikající, tohle se moc povedlo. Nemám úplně v oblibě psaní ve stylu reportáže, ale k tomuto příběhu sedl doslova jako riť na šerbel a bavilo mě to od začátku do konce. Poznatek, že nejvíc člověka vyděsí úplně normální věc v nenormálním kontextu, byl skutečně osvěžující.
Po další knize od Kariky budu mít strach snad navštívit Slovensko. Kniha mě opravdu strhla a nemohla jsem ji odložit. Ale jestli je to pouze smyšlený příběh nebo pravdivý dle výpovědi Igora? Těžko říct a to je na tom příběhu mnohem tajemnější a jen tak dlouho to nevyženu z hlavy.
První polovina trochu k prokousání, byť nenudila, uváděla do děje, hezky popsala background. V druhé polovině jsem měl velké problémy knihu odložit a posledních 50-60 stránek jsem vyloženě hltal. Skvělé zpracování reportážním stylem, kdy autor ponechal na čtenářích, čemu uvěří. V knize autor uvádí odkazy na novinové články, na youtube k místu popisu - vše jsem si rozklikával a četl. I kdyby nic z knihy nebyla pravda, atmosféru k příběhu to budovalo úžasně! Spolu s knihou Strach jsou to super Karikoviny!
Jako zajímavý, reportážní styl, napínavý, mystický, hororový, a tak nějak všechno dohromady. Jednu * ubírám za několik vulgarismů, které by se daly vyjádřit míň expresívně. I když kdoví, co by člověku samému v takové situaci lítalo z úst, že...
Audiokniha- poslouchala jsem u vaření, uklízení. Musím přiznat, že jako knihu bych asi nedala. Začátek mi přiše takový hodně vysvětlující a u knihy by mě neakčnost nebavila. Druhá polovina byla super.
Velmi mě bavil způsob, jakým je kniha napsána, a sice jako zaznamenaná výpověď přímého účastníka. První část knihy obsáhle, ale nikoli nudně, naopak, velmi čtivě a zajímavě, uvádí do děje, sleduje pohnuty hlavního hrdiny, poznáváme jeho rodinné i pracovní zázemí, a hlavního koníčka v blogování, což je vlastně alfou a omegou jeho dalších rozhodnutí a činů. Díky tomu se čtenář dokáže s hlavními postavami dostatečně seznámit, zalézt jim pod kůži, a sledovat tak vývoj těchto postav v čase. Následný děj přímo v prostředí lesů Tribeče je velmi napínavý, velmi mě těšily autorovy komentáře na koncích kapitol, kde sumarizoval předchozí děj a uváděl je do reálných souvislostí. Potěšily taktéž aktivní odkazy na webu, které jsou v knize uvedeny, je vidět, že si autor dal na příběhu a jeho pozadí dost záležet. Škoda jen onoho čistě sci-fi závěru, ten mě utvrdil v tom, že se nejedná o reálný příběh, ale o zajímavě podanou fikci. Kdyby se autor trochu více držel reality, aspoň trochu, byla by z toho pecka stylu Blair Witch, takhle jde sice o výtečný thriller, ale nikoli pecku non plus ultra. Určitě zkusím i další Karikovy knížky, děj umí skvěle popsat a vygradovat, a to mě velmi bavilo.
„Dávej si pozor, jaká dvířka otevíráš…“
Po přečtení Tmy, která mě moc neoslovila, jsem se pustila i do této knihy. Přece jenom byla odezva na tuto knihu nesrovnatelně lepší…a můj dojem po přečtení rozhodně také.
Kniha se mi opravdu dostala pod kůži, protože v záhadách, konspiracích a věcech „mezi nebem a zemí“ si občas docela libuji, i když jako člověk s nohama pevně na zemi v nich hledám spíš ten reálný a logicky zdůvodnitelný podklad. Až do přečtení této knihy jsem tedy vůbec netušila, že nějaké pohoří Tribeč a záhady kolem něho vůbec existují.
Hlavní hrdina – vypravěč příběhu Igor najde zamčený trezor a vůbec netuší, že s vidinou nějakého osobního přilepšení současně pořádně roztočí kola svého osudu. Jednoznačně takový slovenský Blair Witch, který se točí kolem partičky různorodých lidských typů – jednoho skeptika, jednoho nadšeného konspirátora, jednoho konzumenta honícího se za "lajky" na svém blogu a jedné docela obyčejné, jen zvědavé holky.
Autor knihu postavil jako vyprávění skutečně žijícího člověka, se kterým se setkal a pocit, že se jedná o skutečnou událost, současně podpořil uváděním odkazů na různé ověřitelné informace a články z internetu i z různých publikací.
Na mě to zafungovalo.
Při čtení mě opravdu mrazilo. Miluju, když se v ději knihy tohoto žánru vlastně nic moc neděje, sem tam nějaká podivnost, ale to právě ve mně vyvolává pořádné napětí a vzrušení. Právě toto vnímám jako pravý horor, a vůbec k tomu nepotřebuju hektolitry krve a uřezané ruce či nohy. A tady jsem si tohoto pocitu užila mírou vrchovatou. Prostě mimořádně děsivé bylo pro mě vlastně čekání na to, co se vlastně stane. Představivost podpořená postupným navozováním atmosféry a poznámkami vypravěče – „kdybych tušil, co se stane“ pracovala na plné obrátky.
Ale ať už je na celém příběhu aspoň zrnko pravdy nebo je to čistá fabulace, myslím, že hodně lidem přece jenom dokáže aspoň trochu nasadit brouka do hlavy. Co když přece jenom….?
Autor totiž úplně nechal na čtenářích, aby se rozhodli, čemu chtějí věřit.
Konec bych si sice přála určitě trochu jinak pojatý, ale dojem a emoce z příběhu díky skvělé atmosféře byly tak silné, že mi kupodivu zas tak moc ani nevadil.
Teď balancuju mezi tím, co je pro mě silnější – jestli si ze zvědavosti udělat na Tribeč výlet, nebo se mu raději zdaleka vyhnout. Každopádně jako reklama na toto vcelku neznámé slovenské pohoří tato kniha určitě zafungovala.
Ale teď se musím v první řadě hlavně ujistit, že dvě a dvě jsou pořád ještě čtyři.
„Ticho s očima“ mě prostě dostalo.
„Nejhorší je hrůza z obyčejných věcí.“
Moje první a poslední knížka pana Kariky. Podle hodnocení jsem se na ni vážně těšila, navíc horory miluju. Ale tohle byla katastrofa, odloženo po cca 30 stránkách, déle jsem to nevydržela. Slohové cvičení ze základní školy. Absolutně nechápu, kde kniha vzala 80 %, to už jsme jako čtenáři až takhle nenároční?
Kniha se mi opravdu líbila. Byla velmi dobře napsaná. Po dočtení má člověk pocit, hladového pocitu a chce zjistit, co všechno je na tomto světě možné.
Jozef Karika není žádný experimentální spisovatel, jak uvádí jeho zdejší životopis, ale naopak ryzí pragmatik a dobrý žák hororových mistrů. Adaptace tradičních žánrových mechanismů na slovenské poměry funguje velmi dobře, hlavní hrdina je ukázkově rozporuplný, a atmosféra houstne takřka příkladně. Problém mám s velkou předvídatelností děje, místy dosti nevěrohodnými dialogy i skutečností, že všechny ostatní postavy jsou jen jednorozměrné typy, a některé repetice (viz. Hýkal), jsou dosti únavné. Jako literární vstup do žánru, nevinné rozptýlení na dlouhé zimní noci, nebo typ na výlet přínosné, vrcholy found footage ale hledejte jinde.
Po přečtení (nebo spíš zhltnutí) "Trhliny" jsem si říkala, že ze všech Karikových knih, které jsem dosud přečetla (Smršť, Propast, Tma, Strach, Trhlina) se mi asi nejvíc líbil atmosférický "Strach"... Uplynulo pár dní, svůj názor přehodnocuji a "Trhlinu" stavím na první místo, protože ji pořád nemůžu dostat z hlavy... jako bych taky sama byla "zaháknutá" tam někde v Tribeči... Taky jsem se hned i přes ne zrovna příznivé hodnocení podívala na filmové zpracování, protože mě zajímalo, jak si Bebjak poradil s Igorovými "myšlenkovými pochody"... Po této stránce nic moc, ale jinak byla strašidelná atmosféra lesa tam nahoře zachycena docela slušně, nicméně kdybych předtím nečetla knihu, tak by mi asi film samotný nic moc nedal... Zato kniha super...
Aktualizace: Uplynul týden a mně v hlavě pořád zní:
"Dej si pozor na les,
ať tě nespolkne...
hýkal... a rudý vřes..."
Strašně jsem se bála, ze začátku jsem si říkala, že by to byl fajn výlet na Tribeč, ale po přečtení - mě tedy nikdo již nikdy do těchto míst nedostane.
Super čtení, takové autentické, skoro až dokumentární, těšila jsem se pak i na film, ale bohužel film byl mnohem slabší…
Hororové čtení jsem zažívala naposledy někdy v páté třídě, kdy jsem přečetla všechny Stopy hrůzy, které u nás vyšly. S premisou, že mně jen tak něco nadpřirozeného v literatuře nerozhází, jsem se pustila do Trhliny.
Ano, kniha je zbytečně dlouhá. Po úderném začátku se čtenář musí prokousávat dlouhými pasážemi o tom, jak hlavní hrdina bloguje a zdlouhavě něco čte nebo komunikuje se svými čtenáři, pozdějšími členy výpravy. Jakmile se ovšem dostaneme k finální části, na kterou tak dlouho čekáme, začíná horor.
Přiznám se, a je mi to trochu trapné, autor se mi dostal pod kůži a vzbudil ve mně pocit, že všechno se to stalo a kdo se přiblíží k tribečskému tajemnu, byť jen přečtením příběhu, bude lapen do pasti. Na konci jsem se pomalu bála jít v noci na záchod, abych se nevzdálila od zbytku výpravy (tedy spícího manžela) a nevstoupila klosetem do paralelní dimenze.
Dostal mě. Nemůžu jinak než dát čtyři hvězdy.
Díky covidové izolaci, během níž jsem neměl sílu na četbu, jsem se dostal ke slovenské audioknize, tak jsem se zaposlouchal, slovenská verze mi přišla vhodnější než česká, navíc ta česká, pokud jsem měl možnost to posoudit, je asi zkrácená. No, a jsem celkem rád, že jsem to doposlouchal. Musím ocenit autorův způsob psaní. Často popisuje banality, ale stupňováním popisu vyvolává stále větší a větší napětí. Je až neuvěřitelné, že o jedné věci, která by si vystačila na jednu holou větu, dokáže psát tak dlouho, opravdu velmi, velmi dlouho, nekecám, to, co by jiný řekl během chvilky, je tu rozvedené, a možná ani ne rozvedené, ale prostě zopakované, a to několikrát, však mi určitě rozumíte, vždyť jste to četli, nebo poslouchali, a pokud ne, tak si to přečtěte, nebo poslechněte, ale jestli ne, tak je mi to vlastně jedno, mě na tom nesejde, dělejte si, co chcete, ale abych se dostal k pointě, no, prostě, než se dostanete k pointě, tak uplyne dlouhá doba a někdy vás to naštve, a nebo udržuje pěkně v napětí, jak jsem o tom ostatně psal na začátku této věty, kterou jsem dokončil až nyní, ale to ještě není všechno, ještě jsem ji nedokončil, hlavně že ta pointa je, že to, co vypadá nevinně, ba až banálně, vůbec nevinné a banální být nemusí, pokud se to umí náležitě podat. Oceňuji autorovu práci s fikcí: tak je to záznam, nebo ne, nebo to jen tak šikovně navlekl? Umberto Eco (chraň Bůh, že bych Kariku chtěl s ním srovnávat, ale tím nechci slovenského autora nijak snižovat) také pouze nalezl záznamy Adsona z Melku, o kterých nám dal vědět… Ale na tom vlastně nesejde, poslechu nelituji, i když nebýt specifické situace, asi bych se k němu neodhodlal.
Na začátku mi dělalo problém se začíst.Po te půlce se to rozjelo. Knihu jsem měla v seznamu chci číst,ale už vlastně nevím proč.Jsem ráda,že jsem ji dočetla,ale úplně mne neoslovila.
Výborná atmosféra, jednoduché, ale výborně vyprávěné. Člověk se po přečtení ohlíží přes rameno, když jde lesem, i když co by se mohlo v obyčejném lese stát?
Zároveň doporučuji knihu a ne film. Kouzlo trhliny není ani tak v tom, co se stane, ale jak je to vyprávěné.
(V komentářích zde čtu, že kniha má zdlouhavý úvod. Pravda, když jsem ji četl podruhé a příběh už znal, první zhruba čtvrtinu jsem přeskočil a pokračoval až dál.)
Říkali mi, že z Trhliny se podělám, protože je z Karikových knih ta nej. No, jelikož jsem předtím přečetla knihy Tmu a Strach, které mě vystřelily z tenisek, Trhlina mě nevyděsila tak, jak bych asi očekávala. Celé mi to přijde takové fyzikálně vysvětlitelné, byť z fyziky nerozumím skoro ničemu. ALE! Čtení mě bavilo. Nedokázala jsem se odtrhnout, protože tyhle pološílené zážitky ze strašidelných hor a lesů jsou za mě top horory - lepší než se strašidelnými rohatými bubáky a litry krve. Autor píše prostě bombasticky, vtáhne vás do děje, atmosféry i hrůzy. Věřím, že se do popisovaných míst nikdy nepojedu podívat, protože nebudu dráždit bosou nohu hadem, takže ano, něco to ve mně zanechalo. A to něco je velice zajímavé a nutí mě to přemýšlet. Chválím citlivě vyváženou příběhovou linku lidskou, historickou i napínavou.
Štítky knihy
tajemno záhady fyzika horory šílenství rozhlasové zpracování zmizení lidí Tribeč slovenské horory zfilmováno – TV seriál
Super!!! Nemohl jsem od toho odtrhnout oči.