Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/402756/bmid_tiche-roky-yGd-402756.jpg
5
6556
1586
Bohdana je uzavřená dívka, která žije pouze s mrzutým otcem, a dobrosrdečnou, ale poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě, a také tajemství, které ji nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v nemocnici oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Jenže jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je odlišný od předchozích. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky.... celý text
Přidat komentář
Opet jsem z knihy Aleny Mornstajnove nadsena. Znovu skvely pribeh i jazyk. Prestoze postavy rikaji nebo delaji neco zleho, citite pod tim ne zlobu, ale zoufalstvi nepochopeni, nevyrceni tech spravnych slov ve spravnou chvili.
Knížka, kterou jsem přečetla jedním dechem. Příběh z pohledu otce, oddaného komunisty a jeho dcery Bohdany, která se snaží odhalit rodinná tejmství.
Krásně napsané. Příběh, který Vás chytne u prvního slova a nepustí, ani u toho posledního. Klidně bych brala ještě dalších sto stránek :-)
Určitě všem doporučuji.
Vlnu čtenářského zájmu o knihy A. Mornštajnové jsem pochopitelně zaznamenala, proto jsem se čtením této knihy chtěla dozvědět, o co přicházím. Nebudu chodit kolem horké kaše - konstatovala jsem, že o moc ne. Vycházím z četby pouze této jediné knihy a klidně po plánovaném přečtení dalších titulů uznám, že chyba je ve mně. Autorka mi nenabídla nic, s čím bych se ve svém čtenářském životě nesetkala. Zachycuje osudy několika členů jedné rodiny tzv. na pozadí doby. Protoganisty příběhu jsou Svatopluk Žák, narozený v polovině třicátých let minulého století, a jeho "pozdní" dcera Bohdana. Události rodinné i společenské jsou zachycovány po kapitolách - střídavě ich formou (Bohdana) a er formou, tedy z pohledu Svatopluka. Dvě časové roviny se přibližují, až dojde k jejich protnutí zhruba v současnosti. To není z hlediska vypravěčského postupu nic neobvyklého, za zmínku stojí autorčina manýra následující kapitolu začínat slovy, kterými předchozí kapitola skončila. Možná zajímavé, ale spíše samoúčelné. Velké dějinné události stojí spíše v pozadí - autorka se zaměřuje na to, co aktuální společensko politická situace rodině Žákových nabízí (a umožňuje). Nejvíce do hloubky jde zhruba od konce druhé světové války do doby probíhající normalizace. Snahu o originalitu zmínit nemohu - literárních postav přesvědčených komunistů hájících svou pravdu (a těžících z ní) se najde mnoho, a tady mi navíc chybělo jisté emocionální zaujetí. Jako by autorka vše nezaujatě sledovala; popisný vypravěčský styl oprostila od emocí, vystačí si s konstatováním a sdělením faktů. Pokud toto byl záměr, mně prostě tento způsob vypravování nesedl - hrdinové mi připadali neuvěřitelně fatalističtí, nechávajíce na sebe dopadat jednu ránu osudu za druhou ještě dalšímu karambolu vyšli vstříc! Mornštajnové se ostatně podařilo sestavit docela slušnou squadru - rodiče bez citového zájmu o své děti/děti mrknutím oka vyškrtající ze svého života do té doby milující rodiče, osoby handicapované fyzicky i mentálně, případně i jedince neváhající trápit němou tvář! Atmosféra knihy je povětšinou depresivně ubíjející - měla jsem chuť postavami zatřást a sdělit jim, ať už sakra začnou pořádně žít! Některé skutečnosti (pro posun v ději podstatné) ovšem autorka příliš nadsadila -! spoiler! mám tady na mysli motiv emigrace a následné "zapomnění" a "vymazání stop" - konec spoileru!
A konec?! Latinská telenovela! Opět částečný spoiler! Už zbývalo jediné, a to aby hlavní hrdinka znovunabyla ztracenou schopnost!
Přečteno, pěkně napsané, ale některé věci jsem nepochopila, nebo nečetla dost pozorně.
Každá z knih paní Mornštajnové je jedinečná a proto nebudu srovnávat, která z nich je nejlepší. Já je mám ráda všechny.
Tiché roky jsou dalším velice podařeným dílem.
Jako vždy skvěle napsané, čtivé a člověku je líto, že je na konci.
První část knihy mě moc nebavila,ale pak se dej rozjel a docetla jsem jedním dechem.Za mě doporučuji.
Moc hezká kniha, krásně se mi četla, ale otevřené konce moc nemusím a že jich poslední dobu je...
Trochu jiná kniha od paní Mornštajnové, ale opět skvělá... Co může ticho napáchat v mezilidských vztazích....
Paní Mornštajnová je vážně excelentní vypravěčka. Její styl psaní dokáže vtáhnout do děje, zajímá vás, jak bude kniha pokračovat a nutí vás číst dál a dál. Na jejích knihách se mi líbí, že na začátku se člověk dívá na příběh jinak než na konci - postupně odkrývá tajemství postav... Oceňuji rozdělení kapitol, kdy začíná vždy stejnou větou - zajímavý nápad.
Je jedno jestli je to Hana, Hotýlek nebo "jen" rodinné drama Tiché roky. Paní Mornštajnová prostě umí vyprávět a její knihy se čtou náramně čtivé a baví. Myslím že k jejím knihám se velmi rychle vrátím. Už dlouho se mi nečetlo nic tak příjemně jako její knihy. Chvíli mě bavila více linie Svatopluka a chvíli ta Bohdančina, ale ve finále je to celá kniha, která zaujme a chci číst dál, ale bohužel už není co...
Po přečtení ,,Hany" jsem čekala stejnou bombu. Bohužel musím říct, že kniha mě moc do děje nevtáhla, od poloviny už to bylo záživnější a lepší, ale začátek...moc se mi líbily stejné věty, na konci a začátku kapitoly, zajímavá myšlenka. Příběh dojemný, pěkný, ale na Hanu to nemá :-(
Ačkoliv kniha byla velmi čtivá, nedokázala jsem se s žádnou z postav ztotožnit, příběh plynul kolem mě a nijak mě nezasáhl. Velmi mě zklamal konec knihy, který si podle mě zasloužil ještě pár stránek. Jsem fanoušek otevřených konců, pokud mají smysl, zde jsem ho postrádala. Knihu tedy sice mohu doporučit, ale nesdílím všeobecné nadšení. Váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, viděla bych své hodnocení někde mezi.
Je pravda, že jsem ke knize přistupovala po nadšení z předchozí autorčiny knížky, Hana, u které jsem měla od začátku do konce pocit, že mě příběh bere za srdce a lépe jsem se dokázala do příběhu dostat.
Paní Mornštajnová píše moc hezké knížky ... i když Hana je asi nepřekonatelná ...
Tak tato paní autorka mě velice baví . Opravdu tleskám, musela jsem číst a číst, přečteno na jeden zátah . ,, Krásné ,, rodinné drama. U některých knih vás mrzí, že nemají více stran.
Zpočátku jsem měla trochu problém se začíst, ale postupně příběh gradoval a vtahoval do děje, takže na konci jsem se nechtěla s hrdiny rozloučit a chtěla znát jejich další osudy..Knihy Hany Mornštajnové dýchají lidskostí i smutkem a nikdy nedokáží zklamat...
Kniha se mi líbila, byla citlivě napsaná, pěkně propojená. Jen konec se mi zdál useknutý, jakoby nedokončený. A pak mi přijde divné, že hlavní hrdinka byla němá, ale nikde ani zmínka, jak se dorozumívala s okolím. Jinak mě příběh pohltil, četl se splavně.
Štítky knihy
pro ženy česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány rodinná tajemství podle skutečných událostí
Představuju si, že s nastupující technologickou revolucí by takto mohly vypadat knihy budoucnosti, které pro nás budou psát stroje. Autorka píše lehce, jednoduchým jazykem, takže oči letí po řádcích... ale já to prostě Mornštajnové nevěřila. Přišlo mi to emočně ploché a měla jsem dojem, jako by knihu napsal robot, který psát umí, ale prožitkům lidí až tolik nerozumí a tak je nedokáže do vět správně namíchat. A narozdíl od některých komentujících, které by zajímalo, jak by se mohla dějová linka dál rozvíjet, jsem po dočtení vlastně pocítila úlevu, že je konec.