Tatér z Osvětimi
Heather Morris
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
1. díl >
Kniha Tatér z Osvětimi vznikla podle skutečného příběhu, jenž souvisí s jedním z nejznámějších symbolů holocaustu – čísly, která měli vězňové vytetována na předloktí. Když se slovenský žid Lale Sokolov stal v tom strašlivém místě tatérem a musel označovat své spoluvězně čísly vyvedenými nesmazatelným inkoustem, využil svou nepatrnou volnost k činům. Díky své práci mohl vyměňovat šperky a peníze z majetku zavražděných židů za jídlo, které pomáhalo ostatní vězně držet naživu. Kdyby byl dopaden, čekala by ho jistá smrt. Za své přežití mu vděčí mnozí. O holocaustu existuje bezpočet knih. Tato je však unikátní. Lale Sokolov velmi dobře věděl, co spoluvězně i jeho samotného čeká, a byl odhodlán nejen přežít, ale také žít naplno. To, co poznal, je sice strašlivé, ale současně plné naděje a odvahy. A v jeho vzpomínkách má své místo kupodivu také láska. V řadě vězňů čekajících na tetování stála i zděšená, chvějící se dívka. Pro Lalea – trochu drzého hazardéra – to byla láska na první pohled. Jeho a Gitin příběh, ověřený podle všech dostupných dokumentů a déle než sedmdesát let nevyprávěný, potvrdil jejich syn. Jen sotva mohli tehdy doufat, že se ho dočkají. Při čtení budete možná slzet, děj knihy vás však také povzbudí. Neboť to, co je v lidech nejlepší, přežilo i v situaci ze všech nejhorší. Heather Morrisová se narodila na Novém Zélandu, žije a pracuje v australském Melbourne. S Lalem Sokolovem se seznámila v roce 2003 a toto setkání jim oběma změnilo život. Vzniklo mezi nimi přátelství a Lale ji pověřil, aby světu předala i ty nejniternější podrobnosti z jeho života za holocaustu.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2018 , CPressOriginální název:
The Tattooist of Auschwitz , 2018
více info...
Přidat komentář
Příběh slovenského Žida Lalea, který unikne jisté smrti tím, že se stane táborovým tatérem a nakonec se dožije konce války, v mnohých čtenářích vzbuzuje pocit neuvěřitelnosti. Hlavní hrdina několikrát jen o vlásek unikne smrti a jeho příběh vzbuzuje dojem, že každý trochu šikovnější vězeň si mohl zařídit poměrně snesitelný táborový život.
Tady je žel názor na knihu formulován historickou neznalostí. Lale, který se jako tatér stál pracovníkem Politického oddělení Osvětimi, disponoval úplně jinými právy, než obyčejní vězňové a bylo zřejmé, že i důstojník SS, který byl jeho přímým nadřízeným, patřil mezi sice primitivní, ale v jádru dobrosrdečné dozorce.
Tatéra z Osvětimi lze bezesporu považovat za kvalitní počin, který čekal na své literární zpracování 70 let, protože hlavní protagonisté o těchto věcech nechtěli mluvit, dokud byla jeho žena naživu. Nyní má lidstvo na jednu z nejbrutálnějších kapitol 20. století nový úhel pohledu.
Více v mé recenzi.
Velmi silný příběh. Je až nepředstavitelné jaké hrůzy se děly. Lale a Gita byli oba velmi stateční. Chvílemi jsem se bála, jak to s nimi dopadne.
Velmi silná kniha, měla jsem ji i miminkem přečtenou velice rychle, nedalo se přestat. Pořád nechápu, že tyhle hrůzy se opravdu děly.
Nevím kde začít. Knihu jsem začala číst včera v 7 večer a teď ve 2 rano dneska jsem ji dočetla, samozřejmě celá ubrecena. Četla jsem jedním dechem, nemohla jsem ji odložit. Knihu jsem začala číst jako čtenářskou výzvu, obvykle čtu romantické a erotické romány. Válečné téma znám jen z filmu a období 2.svetove války mě vždycky bavilo sledovat. Ale poprvé jsem četla knihu. Tolik emocí, které jsem díky této knize měla jsem nikdy u žádné knihy neměla. Pocity smutku nad tím, co se tam dělo, nad odvahou a srdecnosti Lale, nad jejich láskou s Gitou, nad velkým štěstím, které je oba provázelo. Je úžasné že mohli spolu mít svou budoucnost i přes všechno čím si prošli, že to zvládli. Je to opravdu nádherná knížka, skvěle napsaná, čtivá a svým příběhem určitě jedinečná.
Knihu jsem přečetla za jeden den, nemohla jsem se zastavit. Ten kdo má rád knížky od Mornštejnové, tak si to užije :)
Velmi silný příběh podle skutečných událostí... Je to až k nevíře, co člověk člověku dokáže udělat... :-( Doporučuji přečíst všem.
Další skvělá kniha z období holokaustu, která má v sobě obrovskou sílu hrdinů přežít a žít běžný život lidí, který my žijeme a bereme ho jako samozřejmost.
Tak tohle se opravdu nepovedlo. Na téma koncentračních táborů jsem přetla už x knih a tuto řadím mezi nejhorší. Ne příběhem, ale zpracováním. Takové těžké téma musí zpracovat někdo, kdo umí psát, vyprávět a vykreslovat, což tato paní rozhodně neumí. Svým plytkým, studeným a jednoduchým vyprávěním celý příběh neskutečně zabila. Téměř všechno mi přišlo neuvěřitelné; čtenář má pocit, že život v koncentračním táboře byl těžce na pohodu a byl to jen takový obyč pracovní kemp. Ano, jako tatovier měl možná štěstí a byl víc volnější, ale mě to nepřesvědčilo. K postavám jsem měla absolutně nulový vztah; knížce chybí jakékoliv emoce a konverzace mezi lidmi jsou o ničem. Po přečtení tohoto typu knih se cítím vždycky podivně prázdně a smutně, tady jsem byla ráda, že už ji mám za sebou, protože prokousávat se jejími stránkami byla ztráta času.
Nemam slov, hodne silny pribeh z Osvetimi. laska a hruza koncentracniho tabora.. Nezapominejme na hruzu, ktera se stala, pripominejme si pribehy lidi, kteri tu hruzu museli zazit. Cest jejich pamatce.
... na toto téma už jsem přečetla spoustu knih. Tento příběh z pohledu tatéra je zase jiný, nicméně, jakoby shrnutí té doby s hlavními událostmi, které se v době holokaustu v Osvětimi staly. Když zařadili člověka k nějaké práci, kterou dělal dobře, měl šanci na přežití. Do konce jsem dočetla
Pribehu z koncentracnich taboru jsem už cetla hodne, v jadru jsou vsechny hodne podobne a presto je Tater zase trochu necim jiny. Lale mel strach se svym zivotnim pribehem prijit, odkryt ho svetu, aby nevypadal jako kolaborant (Cilka to bohuzel odnesla), ale vsechno delal jen proto, aby on a jeho blizci prezili. Kazdy chtel prezit a nekdo proste to stesti nemel. Krasna knizka!
Moc krásně napsaná.Příběh z Osvětimi podle skutečnosti. Co více dodat, snad jen to že stojí za přečtení.
Při čtení knih o holocaustu si človek uvědomí, co všechno byli lidé schopni přežít. Jak pevnou vůli museli mít. Takových knih jsem četla již více, ale i přesto se všemu stále znovu nestačím divit. Je dobré, že takové knihy jsou, protože si alespoň uvědomíme všechny ty hrůzy. Teď už je jen na nás abychom bojovali za to, aby se to už nikdy neopakovalo. Této knize přibývá na hodnotě fakt, že je psána podle skutečného příběhu, protože skutečnost, že tohle někdo zažil je naprosto neuvěřitelná. Velmi doporučuji!
Příběh čtivý a zajímavý. Ovšem je pravda, že věci které zažívali vězni v koncentračním táboře jsou vynechány. Je možné že díky tomu že příběh nebyl vyprávěn samotným účastníkem se tyto "detaily" utrpení v příběhu vytrácí. Nebo měl jen hlavní hrdinů velké štěstí.
Bylo to prostě boží. Jen je smutné, že to bylo psané podle skutečnosti a z toho mi šel mráz po zádech.
Tak i já se přidávám k těm, co má z této knihy rozporuplný pocit. Dosud jsem moc nečetl (udělal jsem si asi 20. letou přestávku), ale díval se na filmy a to i dokumentární. Hrůzy Osvětimi mám docela zmapovány a samozřejmě vím, že mezi životem a smrtí byla jen momentální myšlenka toho, kdo měl zbraň, kdo vám upíral odejít na svobodu, kdo Vás hlídal či mučil. Fakta o Osvětimi jsou známa, i když pro mnohé nepředstavitelná. A proto, když jsem se dočítal věty typu "dal jsem kápové čokoládu, ona odešla za SSačkou do administrativní budovy, Gitu mi přivedli a my jsme se mohli pomilovat", nebo "nebylo co dělat, tak jsme jen tak vartovali a opírajíc se o barák jsme se dívali na Slunce", no, to jsem tu knihu chtěl zahodit.....
Také se nedivím, že se přejmenoval na Sokolova a zmizel z Evropy. Hodnotím tak, jak hodnotím.....a více na tuto knihu nechci ani myslet.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) láska milostné příběhy tetování hrdinové holokaust, holocaust podle skutečných událostí oběti nacismu
Autorovy další knížky
2018 | Tatér z Osvětimi |
2019 | Cilčina cesta |
2021 | Tři sestry |
2020 | Příběhy naděje |
2024 | Sestry pod vycházejícím sluncem |
Myslím, že knih o holocaustu, zvláště těch podle skutečného příběhu není nikdy dost. Každé svědectví z tábora smrti je silné.
Knihu bych doporučila všem, protože si myslím, že knihy o koncentračních táborech by se nikdy neměli přestat číst.