Tatér z Osvětimi
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/382011/bmid_tater-z-osvetimi-V67-382011.jpg
4
4312
1133
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
1. díl >
Kniha Tatér z Osvětimi vznikla podle skutečného příběhu, jenž souvisí s jedním z nejznámějších symbolů holocaustu – čísly, která měli vězňové vytetována na předloktí. Když se slovenský žid Lale Sokolov stal v tom strašlivém místě tatérem a musel označovat své spoluvězně čísly vyvedenými nesmazatelným inkoustem, využil svou nepatrnou volnost k činům. Díky své práci mohl vyměňovat šperky a peníze z majetku zavražděných židů za jídlo, které pomáhalo ostatní vězně držet naživu. Kdyby byl dopaden, čekala by ho jistá smrt. Za své přežití mu vděčí mnozí. O holocaustu existuje bezpočet knih. Tato je však unikátní. Lale Sokolov velmi dobře věděl, co spoluvězně i jeho samotného čeká, a byl odhodlán nejen přežít, ale také žít naplno. To, co poznal, je sice strašlivé, ale současně plné naděje a odvahy. A v jeho vzpomínkách má své místo kupodivu také láska. V řadě vězňů čekajících na tetování stála i zděšená, chvějící se dívka. Pro Lalea – trochu drzého hazardéra – to byla láska na první pohled. Jeho a Gitin příběh, ověřený podle všech dostupných dokumentů a déle než sedmdesát let nevyprávěný, potvrdil jejich syn. Jen sotva mohli tehdy doufat, že se ho dočkají. Při čtení budete možná slzet, děj knihy vás však také povzbudí. Neboť to, co je v lidech nejlepší, přežilo i v situaci ze všech nejhorší. Heather Morrisová se narodila na Novém Zélandu, žije a pracuje v australském Melbourne. S Lalem Sokolovem se seznámila v roce 2003 a toto setkání jim oběma změnilo život. Vzniklo mezi nimi přátelství a Lale ji pověřil, aby světu předala i ty nejniternější podrobnosti z jeho života za holocaustu.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2018 , CPressOriginální název:
The Tattooist of Auschwitz , 2018
více info...
Přidat komentář
Asi jsem už opravdu nechutný cynik a necita, ale na můj v kus byla kniha až moc romantická, prošpikovaná neutuchajícím optimismem, nadějí a láskou.
Lalemu samozřejmě každý fandí a Tatér se opravdu čte snadno a v podstatě i příjemně - a to je možná to, co mi na tom vadilo. Hrůzy koncentračního tábora tam dle mě nebyly dostatečně vykreslené.
Od válečných románů očekávám o něco tíživější atmosféru, ten pocit, kdy jste naprosto zděšeni a zhnuseni tím, co čtete, co se tehdy dělo. Tady mi to chybělo. Když to srovnám třeba s knihami od Lustiga, tak tomu chyběla ona "syrovost".
Tatér z Osvětimi za přečtení rozhodně stojí, ale počítejte spíš s tím, že je to spíš příběh velké lásky, než syrové válečné drama.
Díky lásce těch dvou jsem dokázala číst knihu vyprávějící takové krutosti, jaké se v koncentračních táborech děly. Zajímavý příběh.
Příběh se četl krásně, jedním dechem. Pozor spoiler ... Škoda, že nebylo napsáno, zda přežila Dana a co se stalo s Ivanou. A jak dopadla Cilka .... z hrůzy do hrůzy. Zajímali mě všichni lidé z toho příběhu. Podle mě byli hrdinové i Viktor s Jurijem, kteří nosili tajně jídlo, Pepan, který Lalea přivedl k tatérství , a nebo Jakub, který jej vlastně zachránil z bloku 11. Myslela jsem, že ke konci budou těchto lidí ještě zmíněni.
Na začátku jsem si říkala, že jsem už četla "silnější" příběhy z táborů (tím jsem tento nijak nechtěla shodit), nicméně po chvíli se to zlomilo a musím říct, že tj neskutečně krásný a silný příběh, který neskutečně propojuje zlo z koncentráků s láskou, o to víc že je psán na základě skutečného příběhu a potvrzuje mi jen to, že náhoda neexistuje :)
Asi budu v menšině, ale mne kniha zklamala. Osvětim byla vylíčena jako trochu horší pionýrský tábor...
Při čtení příběhu jsem měla pocit, že už jsem takový někdy zaznamenala. Nevím čím to bylo, ale pravděpodobně tím, že příběhy s touto tématikou se od sebe moc neliší. Celkově se mi kniha četla dobře, asi hlavně proto, že už jsem jí chtěla mít za sebou. Trochu mě zklamal rychlý konec v jednom odstavci.
Na hrůzu té doby krásně napsaný čtivý příběh, pojatý nikoliv jako líčení válečných a lidských hrůz, ale jako oslavu a nekonečnou víru v lásku. Zhltnuto na jeden zátah.
Já jsem spokojená. Co jsem od knihy očekávala, to jsem dostala. Určitě doporučuji.
Možná jsem již otupělá velkým množstvím přečtených válečných příběhů a dalších zážitků holocaustem pronásledovaných Židů. Příběh Lalea a jeho velké lásky nechci v žádném případě zlehčovat, ale tak nějak mi mezi ostatní zapadne a nijak zvlášť nevynikne. Možná je to tím, že v něm jde hlavně o tu velkou lásku - alespoň na mě to tak působí. Ta je vyzdvihována a válečné hrůzy z koncentráku zatlačuje do pozadí. Možná je to tím, že byl příběh sepsán na základě vzpomínek poměrně dlouho po válce a milosrdný čas, paměť a jakýsi happyend (na poměry válečných románů) prostě zbrousil ostré hrany drsných a traumatických zážitků. Nebo je to přičinění australské autorky, která je zřejmě zcela pochopitelně časově i geograficky 2. světové válce příliš vzdálená a do příběhu vložila více románového ducha a více si jej přizpůsobila, než by bylo záhodno. A nebo byl život hlavního hrdiny v koncentračním táboře opravdu tak trochu lehčí, více hrdinštější a plný životzachraňujících náhod, než bývá zvykem u jiných přeživších popisujících své zážitky... Upřímně nevím, k čemu z těchto možností se přiklonit. Příběh je krásný, silný, citlivý a plný lásky. Čte se dobře a rychle, ale bohužel se obávám, že si jej mezi jemu podobnými příliš dlouho pamatovat nebudu.
Ten, kdo knihu četl, ví, jak silný příběh obsahuje a ten, kdo ji nečetl, ať to napraví. Chápu, že tento žánr není pro každého, ale přesto by podle mě měla být zařazena do povinné četby. Jediná chybička - občas jsem se nevyznala v přímé řeči. 4,5*
Krásné...
Ze začátlu mi to přišlo divné, nereálné, že by někdo mohl být v takové situaci neustále pozitivní, že by byl takový jako Lale. Až poté jsem zjistila, že je to podle skutečné události. Hrozně se mi líbilo, že si Lale, v době, ve které svůj životní příběh vyprávěl, pamatoval tolik podrobností. Z knihy jde cítit, že svou lásku doopravdy miloval.
Skvělé bylo i to, že v prologu zjistíte, co se stalo potom, co Rusové porazili Němce. Dokonce zjistíte i to, co se stalo dalším postavám, což bylo také skvělé zjistit.
Příběh a celý námět na mě nějak dolehl a neustále nad tím musím přemýšlet. Na tu dobu, lidi a na vše, co si museli prožít, jak trpěli a jsem z toho vážně smutná.
Četlo se to dobře. Vím, že holý životní příběh je sám o sobě jistě krutý i když s dobrým koncem, ale zajímá mě kolik si autorka přidala a kolik ubrala, tak aby z toho vzniklo toto dílo.
Bohužel víc dát nemůžu četlo se to celkem dobře ale děj dost neseděl.A hlavně je vidět že tato kniha je napsaná už hodně dlouho od války protože kdo trochu zná koncentrační tábory tak ví že základ je možná pravda ale jinak je tu dost nesmyslů. Knihu asi bohužel poznamenalo že jí psala paní z Nového Zélandu pro mě to bylo jako když Američani točí ruský film
Kniha,která nikoho nenechá chladným...Už jen při představě koncentračního tábora, malých dětí...všudepřítomného pachu smrti, tuhne krev v žilách.
Už jsem to psal u jiných knih s touto tématikou.
Zaplať PánBůh za to , že žijeme teď a tady. A tak, jak žijeme. A buďme za to vděčni.
Nedokážu si představit, že bych musel s dětma nastupovat do dobytčáku a dál....Lidi by si měli vážit toho co mají.....
Tatér z Osvětimi byla skvělá kniha. Je to silný, dojemný, ale také romantický příběh Lalea Sokolova, který je napsán velmi dobře.
Knihu jsem přečetla za jediný den, absolutně nešlo se od ní odtrhnout. Příběh o neuvěřitelné síle lásky mě dostal. Tahle knížka stojí za přečtení.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) láska milostné příběhy tetování hrdinové holokaust, holocaust podle skutečných událostí oběti nacismu
Autorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 | Sestry pod vycházejícím sluncem |
Nebudu v tomto případě až tak kritická ač bych asi i možná trochu mohla. Skutečný příběh jednoho krutého období převyprávěný ne úplně krutým způsobem. I já jsem četla o jednom z nejděsivějších období mraky knih, u kterých mi tekly slzy proudem. Tady ne. I tak mě to nepohoršuje, a ani nemám dojem, že by vypravěčka psala o nevhodně vybrané destinaci jedné dovolené. Možná celý příběh klouže spíše po povrchu, možná by se daly jednotlivé úseky nebo prožitky rozvinout víc a jinak. Ale pořád je to příběh, který se stal, příběh, který není fikcí ani špatně přepsaným scénářem. A možná právě proto osloví i ty, kteří na tuto část našich nedávných dějin prostě nemají žaludek.