Tatér z Osvětimi
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/382011/bmid_tater-z-osvetimi-V67-382011.jpg
4
4311
1133
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
1. díl >
Kniha Tatér z Osvětimi vznikla podle skutečného příběhu, jenž souvisí s jedním z nejznámějších symbolů holocaustu – čísly, která měli vězňové vytetována na předloktí. Když se slovenský žid Lale Sokolov stal v tom strašlivém místě tatérem a musel označovat své spoluvězně čísly vyvedenými nesmazatelným inkoustem, využil svou nepatrnou volnost k činům. Díky své práci mohl vyměňovat šperky a peníze z majetku zavražděných židů za jídlo, které pomáhalo ostatní vězně držet naživu. Kdyby byl dopaden, čekala by ho jistá smrt. Za své přežití mu vděčí mnozí. O holocaustu existuje bezpočet knih. Tato je však unikátní. Lale Sokolov velmi dobře věděl, co spoluvězně i jeho samotného čeká, a byl odhodlán nejen přežít, ale také žít naplno. To, co poznal, je sice strašlivé, ale současně plné naděje a odvahy. A v jeho vzpomínkách má své místo kupodivu také láska. V řadě vězňů čekajících na tetování stála i zděšená, chvějící se dívka. Pro Lalea – trochu drzého hazardéra – to byla láska na první pohled. Jeho a Gitin příběh, ověřený podle všech dostupných dokumentů a déle než sedmdesát let nevyprávěný, potvrdil jejich syn. Jen sotva mohli tehdy doufat, že se ho dočkají. Při čtení budete možná slzet, děj knihy vás však také povzbudí. Neboť to, co je v lidech nejlepší, přežilo i v situaci ze všech nejhorší. Heather Morrisová se narodila na Novém Zélandu, žije a pracuje v australském Melbourne. S Lalem Sokolovem se seznámila v roce 2003 a toto setkání jim oběma změnilo život. Vzniklo mezi nimi přátelství a Lale ji pověřil, aby světu předala i ty nejniternější podrobnosti z jeho života za holocaustu.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2018 , CPressOriginální název:
The Tattooist of Auschwitz , 2018
více info...
Přidat komentář
Já nemám slov. Za mě jedna z nejdokonalejších knih, který jsem teď v poslední době četla. Ve finale jsou popsany ty hruzy, ale setrne. Nicmene kniha ve me zanechala odkaz. Je mi z toho smutno, co se dokazalo dit :( ... Boze, cteme tyhle knizky a nezapominejme na ty svinstva z historie a nedopustme, aby se to opakovalo!
Kniha, která vyvolává snad nejkontroverznější komentáře, s jakými jsem se v poslední době setkal. Od nekriticky pochvalných až po nekriticky kritických. Sám jsem na počátku nečekal, že bych knize dal plný počet hvězd, není to asi nejlepší literární dílo jaké jsem četl, ale hodnotu pro mne má jinou. Podle mne je možno se na ni dívat různě. Jako na "harlekýnku", protože zachycuje příběh lásky dvou mladých lidí. Jako na příběh z období holocaustu - ale na rozdíl od jiných knih o holocaustu tady nenacházíme nejvíc obětí židovských. Mohli bychom najít další varianty. Příběh má tempo, napětí, je čtivý. A do diskusí o přesnosti či uvěřitelnosti příběhu nemá smysl se pouštět. Není to literatura faktu, není to dokument. Ve mně, asi to bude znít paradoxně, tahle kniha vyvolala především filozofické otázky. Kde je hranice možného? Kde je hranice zla? Kde je hranice, za kterou člověk už nezajde ve snaze zachránit si nebo alespoň prodloužit si život?A odpověď na tyto otázky není ani jednoznačná. Není ani posuzováním, či dokonce odsuzováním kohokoliv. Postavy nejsou jednobarevné - hlavní postava Lale ve svém postavení působí utrpení, se kterým se neztotožňuje, ale nedokáže svůj odpor projevit. Pomáhá jiným, nicméně není anděl, který by se zasvětil jen jiným a byl zcela nesobecky. Cilka - pro mne snad nejkladnější, i když současně nejtragičtější postava celého příběhu, která své utrpení vnímá jako čistou oběť pro jiné. Jakub - ten, který ve mně vyvolal nejvíc otázek o tom zda má větší hodnotu život, důstojnost, hrdost. Otázek, na které neumím jednoznačně odpovědět, možná protože že v podobné situaci (díky Bohu) jsem nikdy nebyl a nebudu. Esesák Baretský, který i ve své zvířeckosti a krutostí touží po lásce, přátelství a uznání ukazuje, že i ve zdánlivě bezcharakterním a bezcitném člověku existuje něco "víc". Polští civilisté pracující v lágru dávají otázku, kde končí kšeft a začíná soucit. Nebo naopak - kde končí soucit a začíná kšeft. Tohle všechno jsou otázky, které si budu klást ještě dlouho po přečtení této knihy. A nevím, jestli na ně někdy najdu odpověď - popravdě řečeno, nevím jestli jednoznačné odpovědi existují. Každopádně stojí zato, si tyto otázky položit. A knihu přečíst.
Přestože knihy s židovskou tématikou už tolik nečtu, Tatér z Osvětimi na mě zhlížel snad z každé výlohy knihkupectví, a tak jsem se rozhodla ho zkusit. Jaké ale bylo mé zklamání, když jsem zjistila, že místo silného příběhu pojednávajícího o hrůzách holokaustu čtu romantický příběh, který nebyl ani natolik dojemný, že bych si hlavní hrdiny alespoň trochu oblíbila. Myslím, že hlavním problémem knihy je fakt, že se autorka snažila povyprávět životní příběh člověka, který měl zkušenost, která je jen těžko přenositelná. Navíc postavit celou knihu pouze na vyprávění jednoho jedince je velmi ošemetné, jelikož naše paměť bývá milosrdná, mnohé zapomeneme, jiné si zkreslíme...
Pevně věřím, že mnohé pasáže se opravdu staly, ale nemohu se ubránit dojmu, že část příběhu nám ještě chybí a možná ještě více je z důvodu líbivosti přikrášleno.
Celkově knihu hodnotím třemi hvězdami, byla totiž čtivá, ale na dané téma lze nalézt i lepší tituly.
Příběh byl daleko silnější než schopnosti jeho vypravěčky. Někdy jsem opravdu měl pocit, že se styl vyprávění až moc blíží červené knihovně a přitom z toho šlo vytřískat daleko víc. Styl, kterým byla kniha napsána, byl strohý a jednoduchý, až mi to někdy opravdu vadilo. Přesto jsem knihu přečetl jedním dechem, hlavně kvůli mojí zvědavosti, jak dopadl Lalův skutečný životní příbeh.
Příběh samotný zajímavý, ale jak je napsán mě vůbec nepřesvědčilo. Příjde mi to jen jak špatně napsaný výtah jednoho života, oproštěn od emocí. A asi nejvíc na mě zapůsobila pasáž s Viktorem.
Rychle čtivý, zajimavý příběh. Kniha mě nezklamala, je velice poutavá i pro osoby nezajímající se o problematiku druhé světové války.
Minulý rok jsem Osvětim-Březinku navštívila a zážitek to byl opravdu mrazivý. Velmi zajímavý příběh dvou lidí, kteří se potkali na tak příšerném místě a je až neuvěřitelné co vše byli schopni vydržet.
Knihu by šlo napsat určitě líp, od první strany jsem měla pocit, že autorka asi spisovatelka není. Doslov psaný jejich synem byl krásný závěr knihy. I přes styl psaní, který nepůsobí nijak profesionálně, tak musím jednoznačně všem knihu doporučit.
Tato kniha je pro mě teprve druhou knihou válečné tématiky z Osvětimi. První knihou byla Hana. Z citové stránky jsem knihou nebyla tak moc zasažená jako v případě Hany, kde jsem vyplakala potok slz. Podání bylo velmi skromné, povrchní.. i tak je ale osud Laleho a Gity neskutečný. Věřím tomu, že hlavně jeho víra v život a láska ke Gitě, oba zachránila. Děsy, které se v táboře děly, si jen s těží dokážeme představit. Věděla jsem, že jejich příběh dobře dopadne, proto jsem v průběhu čtení necítila moc velké napětí, i přesto ale Lale zažil dosti vypjaté okamžiky, u kterých jsem se přistihla s pusou dokořán. Moc mě potěšily jejich fotky na konci knihy. Nádherný zamilovaný pár. Jejich láska - to je opravdu něco. O tom také svědčí dojemný doslov knihy napsaný jejich synem.
3,5*
Kolik příběhů z Osvětimi skončilo opravdu šťastně? Tento ano, až se tomu nechce věřit, silný příběh silného muže. Jenže v podání Heather Morrisové ten sám o sobě hluboký příběh vyznívá hrozně plytce. I tak ve mně tento povrchně vyprávěný příběh vyvolal mnoho emocí, protože jsem zapojila veškerou fantazii a opravdu jsem se snažila vidět ty hrůzy koncentráku Laleovýma očima.
Hvězdičky dávám hlavně Laleovi a jednu Heather Morrisové, za to, že pro nás Lalea "objevila". Zpracování mohlo být mnohem lepší a jít víc do hloubky. Vždyť tohle přece nebyl jen tak nějaký milostný románek, jeden z milionu...škoda!
P.S. Přečetla jsem si komentáře napsané přede mnou a naprosto souhlasím, i když jsem prvně neměla odvahu se tady k tomu přiznat: také jsem z vyprávění měla pocit, jako by byl Lale na nějakém pionýrském táboře a nic zas tak hrozného se tam nedělo :/ děkuji těm, co to řekli přede mnou, moje myšlenky při čtení byly stejné...
Vím, že není vhodné o knížce na toto téma napsat že je skvělá, ale je... Přečetla jsem ji opravdu jedním dechem... Nedokážu si představit tu hrůzu... Strašná a smutná minulost... Je úžasné že Lale a Gita to přežili a byli spolu...
Krásný román, díky kterému je vidět, že když člověk pevně věří, tak se můžou stát i nemožné věci!
Nádherná záležitost plná lásky, naděje a pomoci.
Dokonalá kniha, která rozhodně stojí za přečtení! Lehce předvídatelný konec, každopádně skončit to mohlo i jinak.
Tatér z Osvětimy je pro mě těžko hodnotitelná kniha. Nabízí zajímavý pohled na hrůzy holokaustu, příběh je velmi poutavý a poměrně výpravný. Musím přiznat, že mě vtáhl a často se mi lidská rasa hnusila při pomyšlení, co se v koncentračních táborech dělo. Těžko se mi ale hodnotí styl psaní autorky, který je velmi jednoduchý. Obzvlášť dialogy jsou dost často o ničem. Možná je to celé dané tím, že se původně mělo jednat o scénář. Takovou úlohu by určitě dílo splnilo perfektně a rozhodně by stálo za to tenhle film vidět. I když by téma mohlo být zpracované líp, přečtení knihy bych doporučila kvůli zajímavému příběhu, který je podle skutečných událostí.
Krásně napsaná kniha o hrozných věcech. Já tam nic zlehčeného nevidím, jak se píše v některých komentářích níže. Jen je tedy z knihy zřejmé, že Lale pro to, aby přežil, musel udělat asi různé věci (jak se píše na konci knihy, bojoval s pocity viny, že jeho a Gitu mohou ostatní považovat za kolaboranty). Kdo z nás dnes ale toto může soudit, když tím neprošel? Jak by se zachoval každý z nás, když jde o život? V každém případě těžké téma, určitě Vás přinutí k zamyšlením nad různými věcmi života (i současného) a já tedy rozhodně doporučuji k přečtení.
Jsou příběhy, které by neměly být nikdy zapomenuty. Jako ten Laleův - příběh slovenského žida, který prošel peklem koncentračního tábora v Osvětimi a Březince a jako tatér se stal očitým svědkem děsivých událostí, promyšlené brutality a masového vraždění. Ale také nesobecké lásky, přátelství a nezištné pomoci.
Myslím, že nikdo z nás si nedovede představit jaké to je být ze dne na den zbaven svobody, důstojnosti i identity. Jaké to je, když se z vás stane jen číslo ve statistických tabulkách a pečlivě vedených seznamech. A přesto Lale, stejně jako mnozí další, dokázal vyprávět svůj příběh až téměř po 70 letech. Jako by celý život pociťoval vinu za to, čím prošel, že využil každé příležitosti k tomu, aby přežil.
Říká se, že uvěřitelné si musíte vymyslet, ale to neuvěřitelné se stalo - číst Laleův a Ditin příběh, projít s nimi vše co během války, ale i po ní zažili, to je vskutku adrenalinová jízda, ale i nádherný příběh o lásce a naději. Aneb jak vždy říkal Lale: „Pokud se ráno probudíš, pak je to hezký den.“
Celkem se ztotožňuji s názorem evacerna18 a WeryNika, kdy čtenář má neustále pocit, že čte romantický příběh odehrávající se na pionýrském táboře a že ty koncentráky nebyly tak hrozné. Ve příběhu chybí jakákoliv historická fakta, která Lale musel slýchávat od nových vězňů (co se mimo tábor prostě děje).
Nesmysl 1: Lale chodil sám z Březinky do Osvětimi nehlídán? No jistě.
Nesmysl 2: Sotva chodící vězni hráli ve volném čase s SSáky fotbal, zatímco jim padal na hlavu popel z krematoria. No jistě.
Příběh šel dle mého názoru pojmout mnohem lépe. Věty jsou často příliš strohé a nevtáhnou čtenáře tak přímo do děje. Působilo to na mě vlastně tak, že to pro některé vězně zas tak hrozné (oproti jiným) nebylo, ačkoliv jsem přesvědčena, že šílené to bylo pro všechny. Narozdíl například od Mengeleho děvčete ve mně tato kniha nevyvolala téměř žádné emoce a již bych si ji podruhé nepřečetla.
Kniha je velmi čtivá, popisuje skutečný příběh dvou lidí, kteří žili v mimořádné době, kteří byli zbaveni svobody, důstojnosti, identity. Přesto mi připadá, že tak trochu odlehčuje dobu, ve které se odehrává. Přesto určitě stojí za přečtení.
Nádherný příběh, začla jsem číst a ani jsem se nechtěla od toho příběhu odtrhnout.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) láska milostné příběhy tetování hrdinové holokaust, holocaust podle skutečných událostí oběti nacismu
Autorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 | Sestry pod vycházejícím sluncem |
Strašně těžké hodnotit. Knih o nelidských podmínkách v Osvětimi a jinde, o nedůstojném zacházení a o zrůdnostech nacistů jsem četla už dost. Příběh Laleho a Gity je navíc podle skutečné události a přesto mě nešokoval, nezasáhl a vyzněl tak trochu jinak - jako romantický příběh o nedobrovolném pobytu v pracovním táboře s přísnějším režimem. Výrazněji tedy na mne zapůsobil vlastně jen doslov napsaný jejich synem.