Sviatok bezvýznamnosti
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/451008/bmid_sviatok-bezvyznamnosti-qY0-451008.png
3
341
80
Rozsahom útly, no obsahom hutný román je príbehom štyroch priateľov v súčasnom Paríži. Ramon by si rád pozrel Chagallovu výstavu, ale nechce sa mu stáť v nekonečnom rade. Charles čítal Spomienky Nikitu Chruščova, vŕtajú mu v hlave a sníva o hre pre bábkové divadlo. Caliban je nezamestnaný herec očarený cudnosťou mladej Portugalky, ktorú stretol na narodeninovej oslave, kde pomáhal Charlesovi ako čašník. Alaina vzrušujú odhalené pupky parížskych dievčat a myslí pritom na svoju matku. Rozprávajú sa o banálnych veciach, za nimi sa však skrýva hlbší význam, ako by sa na prvý pohľad mohlo zdať. Ako to už v Kunderových románoch chodí, všetko so všetkým súvisí. Kalinin s Kantom i sochy kráľovien a vznešených dám Francúzska so sochami Stalina. Pozorný čitateľ si bude klásť množstvo otázok. Keď dočíta, môže – a isto aj bude – meditovať o smrti, zabúdaní a tajnom pôvabe vážnej choroby. O tom, že všetci visíme na pupočnej šnúre našej pramatky Evy, kým nás neviditeľná ruka osudu neodstrihne. Čo tu po nás ostane? Aké významné či bezvýznamné je naše bytie? Nebude to čítanie a premýšľanie patetické, skôr vecné, a najmä úsmevné. Úsmev môže byť ironický, no určite nie cynický. Lebo pristupovať k vážnym veciam s humorom je dar, ktorým Milan Kundera oplýva a má ho na rozdávanie. A neprestáva si nás doberať ani v pokročilom veku s odkazom, že nadhľad je pri našom pozorovaní ľudského hmýrenia veľmi dôležitý, rovnako tak epocha, v ktorej sa naša pozorovateľňa nachádza. Sviatok bezvýznamnosti je ako náhodné stretnutie Sartra s Fellinim. Nepotrebujú veľa slov, všetkému rozumejú. Keď sa ich cesty skrížia, usmejú sa na seba, možno žmurknú a ukážu bradou či prstom hore. Nad hlavou im poletuje anjel a z krídel stráca pierka, ktoré nám majú pripomenúť, že naše bezvýznamné životy sa každým dňom krátia. Napriek tomu si nenechajme ujsť prechádzku v Luxemburskej záhrade, tá bude príjemná vždy, no ešte väčšmi po boku skvelého románopisca.... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno: 2020 , Artforum (SK)Originální název:
La fête de l'insignifiance , 2013
více info...
Přidat komentář
Ta jedna tam je jen za to, že to bylo tak krátké. Představa, že by to mělo délku Vojny a míru je naprosto děsivá. Ukázkový příklad toho, jak by někteří autoři měli v pokročilém věku mít zakázáno cokoli tvořit. Kundera byl vždycky ten největší pozér a snob (o jeho morálních kvalitách a politických názorech raději nebudu už vůbec mluvit), ale člověk se u jeho raných prací aspoň trochu pobavil - grotesknost situací byla oživující. Ale když tohle veledílko postaví pouze na nesmyslných dialozích, pár bizarních postavách, jednom večírku a ranním vystřízlivění, prolnutí současnosti s filozofujícím a vtipkujícím Stalinem... do toho jeho klasická přehršel klišé, rádoby hlubokých myšlenek, laciných banalit a okázalých deklamací... U tohoto textu opravdu nechápu, že mu ani nějaký redaktor neomlátil o hlavu. Těch sedm písmen jeho příjmení je jediný důvod, proč to vůbec někdo vydal a měl odvahu prodávat. Já jsem rád, že jsem si to přečetl a potvrdil opět to, co jsem si o autorovi a jeho tvorbě myslel už dlouho - přeceněný kýčař čitelný jen ve svých dílech ze 60. a 70. let. #sorrynotsorry
Parafráze předešlého příspěvku: Kdyby to nebyl Kundera, nikdo by to nevydal, natož nepřeložil, natož nečetl.
Sám Kundera už nemohl mít moc soudnosti, když toto pustil do světa (pokud mu to někdo rozepsané nesebral ze stolu - tak to totiž působí). Ukazuje to na předpojatost v (knižním) světě, když toho vyjde v nákladech, překladech jen díky jménu. U renomovanho autora se v podobných knihách hledá, co v nich není. Mladého autora by takovýhle blábol, který neudrží koncepci ani myšlenku, pohřbil.
Kdyby to nebyl Kundera, ani ty tri nedam.
Mam z toho smisene pocity.
A nejvic me stve 85 stranek romanu vs. 18 stranek doslovu, kde mi dilo tak ocenovaneho autora rozebere slovo od slova, kdybych nahodou nepochopila, co tim autor chtel rict. To je snad pod uroven vsech, ne?
Zvláštní. První slovo, které mne asi – ne při psaní komentáře – ale při čtení knihy napadlo. U knih od MK častěji přemýšlím nad významem sdělení, není to úplně snadné někdy... Nezařadím si knihu do mých autorových „TOP 3“, přesto mne kniha opravdu bavila. Když se pokusím odstoupit „od sebe“, tak přiznám, že si nejsem jist, jak bych knihu hodnotil, nenapsal-li by ji právě MK.. Co mne vždy baví, tak je někdy nečekaná humornost textu. Tady mne nejvíce pobavily statě o Stalinovi a Kalininovi / Napadlo mne, zda si do budoucna udrží knihy svou nadčasovost, doba a témata se přece jen mění / Tak už víme, jak Kaliningrad došel ke svému jménu a každých deset let se můžeme podívat, jestli jím stále je. :-))
Když čtete knihu, měli byste cítit sounáležitost se sdělovaným...
V tomto směru jsem s Kunderou krok neudržel.
Některé pasáže krátkého románu byly naprosto originální a budící dojem moderní filozofie. Nešlo o nikterak hluboké myšlenky, ale zapůsobily na mě novátorsky a autorova zkušená mysl jim dala punc vážnosti i komičnosti zároveň.
Přesto jako celek mi román připadá nesrozumitelný. Text je poměrně hodně rozčleněn a nedrží dost dobře při sobě. Pochopitelně si lze obsah vyložit různými způsoby, což oceňuji; kniha se dá číst vícekrát, aniž byste cítili nádech blazeovanosti.
Myslím, že chybí více agrese postavám, více barvy v textu, naopak přebývá nadhled a některá hluchá místa, kde se autor víceméně opakuje.
Kniha netradiční, literárně odborná. Ne každému může přijít k chuti. Takových na policích obchodů mnoho nenajdete.
Knihy bez výraznějšího příběhu dnes moc úspěchů nesklízí.
Otázkou nicméně zůstává, zda se ve výsledku nejedná o špatný trend.
Kundera? No a co? Za to hvězdy nedávám, zvláště po "Lehkosti bytí", Žertu či Nesmrtelnosti. Tohle byla jedna velká nuda a nezměnilo se na tom nic ani po Slovu překladatelky a urputném doslovu paní Richterové. Ta se snažila čtenáři vnutit pocit, že jde opět o mistrovské dílo a kdo nepochopil všechny ty skryté vrstvy, tak jeho chyba.
Po dočtení se mi v hlavě objevila hláška z filmu Pelíšky,bylo to asi takhle :
...."tolik práce a přitom taková blbost, že?....
Za mne prostě ne.
Kunderu mám moc ráda a přečetla jsem od něj takřka vše, včetně jeho esejů, ale toto se fakt nepovedlo...
Knihu jsem kdysi dostala k vánocům, a sáhla jsem po ní až teď, díky čtenářské výzvě. Knihu jsem přečetla za jedno deštivé odpoledne a vůbec nevím, co ke knize napsat. Musím říct, že Kundera nepatří mezi mé oblíbené autory, nebo spíše čtené autory. Pochopila jsem myšlenku, kolem které se autor motá a kterou chce předat, ale možná jí tam vkládal příliš na sílu. Příběh byl vcelku nezajímavý, nepoutavý. Ale musím říct, že pupíky si budu pamatovat a u Stalina jsem vyprskla smíchy. Takže nakonec kniha nebyla tak špatná.
Přečteno za večer…a celý dnešek přemýšlím, co ke knize napsat…Kundera patří k mým oblíbeným autorům, takže ani tento poslední román mi nesměl v knihovně chybět…přesto mám pocit, že tomu oproti dřívějším počinům něco maličko chybí, nicméně za přečtení mi to stálo (a nejen kvůli čtenářské výzvě…)
Nějak mám Kunderovy starší knihy raději... Přijde mi, že toto je spíše jakýsi esej, který se autor snažil namontovat do románu, takže myšlenky strká do úst postavám, místo toho, aby z děje vyplynuly. Takový pocit u jeho starších děl nemám, ta na mě působí o mnoho přirozeněji.
Druhá věc je jazyk. Četla jsem knihu francouzsky a nemohu si pomoct, prostě z toho nějak cítím, že se mermomocí snaží napsat veledílo v krásné, učené francouzštině, ale výsledek je, že to zní jak kostrbaté školní cvičení. Ale je to možná jen můj pocit jiného cizince :-)
Edit: Nehodnotím samotné myšlenky, ale to, jak se projevují umělecky, řekněme... Přece jenom je to beletrie.
Čtenářská výzva mě navnadila, že bych mohl konečně zkusit něco od Kundery takže jsem možná měl velká očekávání nebo jsem nebyl na něj připraven. Tak nebo tak bohužel ve mne zůstalo taková pachuť "nemastné, neslané", kdy velmi ztěžka hledám něco, co by mne na knize bavilo a nechalo ve mne nějaký otisk na který bych si vzpomněl třeba za rok až bych vzpomínal jaké to bylo číst zrovna tenhle kus. Možná časem to dozraje, ale momentálně cítím, že asi Kundera nebude autor pro mne.
Knihu jsem četla na Čtenářskou výzvu, ale přesto, že má malý rozsah, bylo to pro mě utrpení. Podobné texty "promeditovávat" neumím. K pochopení "příběhu" mi nepomohl ani komentář překladatelky a doslov. Dílko beru jako námět na moderní divadelní hru. Tím se omlouvám všem obdivovatelům pana Kundery a jdu si přečíst Garfielda!
Vesměs typický Kundera, jen o dost starší. Slavnost bezvýznamnosti působí jako bilancování muže ze staré školy, který se nechce přizpůsobit nové době a ženy jsou pro něho víceméně sexuální objekty, na druhou stranu si uvědomuje, že nastupující generace už nemá to povědomí o historickém vývoji a lidé jako Stalin jsou pro ni jen směšnými pány, které nikdy nikdo nemohl brát vážně. Místo toho řeší spousty bezvýznamných věcí, které se pro ni ale v tu chvíli jeví jako pupek světa (a to i ono zamyšlení nad důležitostí ženského pupku pro vývoj lidstva). Kundera tu řeší i určitou znuděnost světem symbolizovanou zneuznaným hercem, který si na párty, na níž je pozván jakožto pikolík, dělá legraci z přítomných tím, že mluví neznámým jazykem a prohlašuje se za Pákistánce, aby posléze zjistil, že to vlastně nikoho nezajímá. Uchopit první Kunderovu francouzskou novelu, která mohla být přeložena do češtiny (a to naprosto bravurně Annou Kareninovou, jejíž doslov je nutné si přečíst, aby čtenář pochopil, co za práci to muselo dát, aby vše vypadalo, jako by Kundera psal novelu česky), je dost těžké, protože je v ní několik témat, z nichž většina je skrytá pod povrchem a někteří je v ní nikdy nenajdou. I vzhledem k autorovu typickému absurdnímu humoru a lehkému vysmívání se postavám jde o zábavné čtení, které je bezvýznamné jen zdánlivě. 70 %
Kniha o ničem a tak trochu o všem. Kundera svůj styl (nikdy) nemění a příznivci hrdinů v podobě stárnoucích intelektuálů chorobně toužících po ženách si přijdou na své, tentokrát to ale není na sílu. Člověk musí tak nějak přistoupit na Kunderovu hru a styl, ale jakmile to udělá, není cesty zpět. Četla jsem anglicky a doporučuju.
Kniha mne okouzlila, donutila zamyslet se nad životem a jeho smyslem. Přečtu si ji určitě vícekrát.
Štítky knihy
Francie česká literatura francouzská literatura svoboda svobodná vůle filozofická beletrie totalita
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Kniha Sviatok bezvýznamnosti je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 478x |
| Čtenářské výzvě | 96x |
| Doporučených | 8x |
| Knihotéce | 114x |
| Chystám se číst | 81x |
| Chci si koupit | 29x |
| dalších seznamech | 2x |
První a na dlouhou dobu poslední kniha, která se mi dostala od Kundery do rukou. Nevím, dle mého, kdyby toto dílo nenapsal renomovaný světový autor, žádné nakladatelství by po tomto románu ani neštěklo. Kniha vlastně o všem, ale zároveň o ničem.
Velmi plytký námět, leč zajímavá parafráze se Stalinem (za to dávám tu jednu hvězdu). Přiznám se, že toto dílo mě odradilo přečíst si další díla od autora.