Nádraží Perdido
China Miéville
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/32323/bmid_nadrazi-perdido-1on-32323.jpg
4
484
106
Svět Bas-lagu série
1. díl >
Metropolis Nový Krobuzon se rozvaluje v centru světa. Lidé a mutanti a tajemné rasy žijí beznadějně i nevázaně ve stínu lesa komínů, kde řeka je zanášena odpadem a továrny a slévárny duní nocí. Přes více než tisíc let řídí parlament spolu s brutální milicí vše: od chodu továren po umělce, špehy a vojáky, vandráky a děvky. Ale vše se mění. Příchází cizinec s kapsami plnými peněz a nemožným požadavkem. Město začíná terorizovat neznámé nebezpečí, které má spojitost s drogami a novokrobuzonským podsvětím. A všechny nitky k možné záchraně se sbíhají v srdci města, v olbřímí stavbě Nádraží Perdido.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2007 , Laser-books (Laser)Originální název:
Perdido Street Station , 2000
více info...
Přidat komentář
Pokud by všechny ty fantastické, neuvěřitelné a nesmyslné věci nacpal do jednoho města kdokoli jiný, myslím, že by se nad knihou dalo pozastavit jako nad zajímavým slepencem nesmyslů, ale nic víc. Jenomže China Miéville dokáže směsku bytostí, podivných míst, vědy, magie, staveb a kdo ví, čeho ještě, přetvořit v něco fascinujícího, od čeho se nelze odtrhnout. Musím přiznat, že Miéville je jeden z mých oblíbených autorů fantastiky. Zatím jsem nenašla knihu, která by mě jakkoli zklamala, všechny byly neuvěřitelné a jedinečné. Kromě samotného spisovatelského umu autora musím obdivovat i překlad, názvy a jména, ačkoli samostatně by mohly působit třeba i směšně, jsou v té mozaice perfektní.
V této rozsáhlé knize najdete opravdu téměř cokoli, co byste si dokázali vymyslet. Město Nový Krobuzon přímo přetéká neuvěřitelnostmi. Nechybí ale ani filozofické otázky, politika, ekologie, věda. Svět je komplexní a skvěle funguje do všech detailů.
Spolu s Izákem der Grimnebulinem, vědcem všeumělem, se rychle a nechtěně zapletete do složitých sítí města. Izák ,ve snaze pomoci jednomu tajemnému cizinci vzlétnout, rozpoutá nevědomky katastrofu, která zasáhne a ochromí celé město. Na obyvatele padají temné noční můry, které nedokáže zvládnout ani starosta a jeho milice. Za nitky i opravdu velké nitě tahá místní narkomafie. A z hlubin a koutů reality vylézají neuvěřitelné bytosti. V nastalém chaosu se několik málo lidí a příslušníků dalších ras, snaží žít a přežít a jejich příběhy se stávají důležitými, pohlcují čtenáře a těžko se od nich odtrhává.
Tahle kniha mne naprosto pohltila, je to jedna z těch, ke kterým se určitě vrátím. Užívala jsem si popisy mechanických zařízení a zbraní. Dostala jsem se ke knize přes doporučení na nějaké stránce věnované steampunkové subkultuře a rozhodně mě nezklamala. Zbožňuju knihy, které mě přenesou někam jinam a které ve mně něco zanechají ještě dlouho po přečtení. A to Nádraží Perdido splnilo.
Skvělé. Nejlepší by bylo najít si souvislý čas a nechat na sebe svět Nového Krobuzonu působit. ten svět se mi dostal pod kůži...
Nečetl jsem Perdido zdaleka poprvé, ale tahle knížka se dá číst mockrát a mockrát a nudit vás nikdy nebude. Jak byste se taky mohli nudit v Novém Krobuzonu, městě plném podivných lidí, ještě podivnějších xeňanů všemožných ras, parních konstruktů, alchymistů, thaumaturgů...
Zase jsem si to užil a myslím, že to nebylo naposledy :-)
Opravdu netradiční fantasy, která žije svým vlastním životem. Trochu se nabízí srovnání s J. R. R. Tolkienem. Oba autoři totiž vytvořili vlastní svět, který je plný drobných detailů, zároveň obrovský a hlavně fungující. Na druhou stranu to ale China Miéville bere z úplně jiného konce. Místo toho, aby se zabýval historií, jazyky atp., staví spíše na neskutečné propracovanosti nejrůznější drobotiny a mnoha dalšího, která ale dohromady překvapivě funguje. Řekla bych, že se jedná o klasickou fantasy dnešní, moderní doby.
Příběh samotný, zaujme svou originalitou a čtivostí. Na druhou stranu kniha kvůli řadě detailů občas ubírá na tempu. Vše se ale nakonec zúročí a pěkně zapadne dohromady, takže to za trochu trpělivosti určitě stojí. Navíc se zde objevuje spousta neskutečně zajímavých postav, z nichž na sebe asi nejvíce upozorňuje Tkáč. Obrovský pavouk pohybující se na hraně reality, věčně drmolící snová podobenství.
Celkově mě kniha příjemně překvapila svou originalitou. Další dílka od pana Miéville na sebe určitě nenechají dlouho čekat.
Nádraží Perdido jsem četl neskutečně dlouho - skoro dva měsíce. Po pár set stránkách jsem se nějak zasekl a nebyl jsem schopen přečíst více jak 10-20 stránek denně. Miéville má skvělou fantazii, ale na můj vkus je přece jen příliš popisný. Příběh tak ztrácel na akčnosti, byl rozvleklý, roztahaný až únavný.
A přitom se toho tolik zase nestalo - hlavní zápletka okolo psychomůr byla poměrně jednoduchá. Vše okolo byla jen omáčka, velmi umně namíchaná, ale pro mě příliš unavující.
Nádraží Perdido bylo mou první knihou od Miévilla a nejsem si jist, zda budu chtít zkoušet ještě něco dalšího od tohoto spisovatele. 60%
China Miéville je mistr popisů. Měl jsem štěstí, že jsem byl na knihu od začátku naladěn a svět Nového Krobuzonu mě pohltil. Byť jsem si však pochutnával na hutných popisech, neubránil jsem se myšlence, že spousta z nich je zbytečných a kniha by mohla být o polovinu kratší. Miéville se zkrátka jeví jako grafoman, který si libuje v hutném textu. Přesto je to síla a jedna z nejoriginálnějších a nejzajímavějších knih, co jsem četl.
V každé kapitole otevírá absolutně nové téma a to i třeba v poslední čtvrtině, kdy si už říkáte, že ho ani nestihne dořešit. Některé z těch témat ve vás zase mohou vyvolávat úvahy a rádi byste se jím zabývali víc, tady však daný příběh zůstává jen dílkem masivního celku. Autor vás ale v průběhu textu ujišťuje, že všechno má svůj důvod a že nehodlá nechávat nedořečené záhady.
Proto jsem se neubránil srovnání s Murakamim, kdyby napsal stejnou knihu. Bylo by tam víc duševna, mnohem víc byste prožili Izákova dilemata. Na druhou stranu, po několika set stranách čekání by vás nechal s kýblem otázek. Tohle u Miévilla rozhodně nehrozí a závěr je přesto naprostá síla, že jsem ještě chvíli seděl a s podivně melancholickým rozpoložením ho vstřebával.
Čekal jsem pecku, kterou jsem bohužel nedostal. Úvodních cca 300 stran jsem prokousával opravdu se sebezapřením a stokrát jsem měl chuť knihu odložit na neurčito. Leč bylo mi trapné to vzdát a vyplatilo se. Druhá polovina knihy je opravdu úplně odlišný zážitek, u kterého mi tepalo srdce a hrdinům jsem fandil, dokázalo mě to konečně vtáhnout. Přesto zůstává po přečtení zklamání a nejsem si jist, jestli chci do autorova světa ještě nahlédnout. Uvidíme časem....
Nádraží Perdido byla prvním kniha, kterou jsem četl od tohoto autora a rozhodně to byla dobrá volba.
První polovina knihy v podstatě tvoří úvod a je hodně popisná. Sleduje příběhy několika zdánlivě nesouvisejících postav, které se nakonec vzájemně prolnou a vše do sebe zapadne jako skládačka. Druhá polovina knihy, pak již sleduje poměrně jasně vytyčenou zápletku.
Na knize se mi líbila především originalita světa Bas Lagu, ve kterém se příběh knihy odehrává.
Tento svět disponuje vlastní vědou resp. síly které v něm působí jsou jiné, než na jaké jsme zvyklí z klasické fyziky. Dále zde naleznete právní systém kompletně odlišný od našeho a současně zde působí magie. Na druhou stranu je tento svět i neuvěřitelně krutý. Odsouzenci jsou ve speciálních továrnách přetváření na různé polo-mechanické tvory, kteří pak živoří na okraji společnosti.
Dále se zde setkáte se spoustu zajímavých tvorů např.: radou konstruktů, tkáčem aj. Mým osobním oblíbencem se stal sériový vrah Jack Půlmotlitbička a to i přesto, že v knize téměř nevystupuje a o jeho činnosti se dozvídáme prostřednictvím různých zpráv.
Co mi na knize naopak nesedělo byl závěr resp. posledních cca 10-15 stran. Působily na mě zbytečně vykonstruovaně a neúplně věrohodně. Dobře to podle mě shrnul v komentáři Shashlick. Dále se mi v této knize obtížně identifikovalo s postavami a to i přes jejich originalitu a zajímavost. Ono přece jenom identifikovat se např. s cheprijkou, která má lidské tělo a hmyzí hlavu není úplně jednoduché.
Knihu bych doporučil všem, kteří hledají nějaký nový netradiční a originální svět. Přestože to z mého popisu může vypadat, že svět ve kterém se příběh odehrává, je jeden velký odpadkový koš nápadů, tak po přečtení zjistíte, že do sebe vše pěkně zapadá a působí konzistentě.
Netradičné, originálne, napínavé a v rámci žánru celkom invenčné. Svet s vlastnými rasami, históriu a súčasnosťou, imaginatívne popisy Nového Krobuzonu tvoria pozadie príbehu a ten, hoci na mňa miestami príliš fantasy technický dodáva knižke správnu šťavu.
Knihu mi doporučil můj scifi bratr, což je štempl sám o sobě, takže jsem se vesele pustil do čtení. Po několika stranách jsem přemýšlel co to mám vlastně v ruce? Připadalo mi to jako Jméno růže od Eca, které jsem po pár stranách odhodil kvůli přílišné popisnosti. Vydržel jsem to, dostal se přes to a udělal jsem dobře. Po několika dalších kapitolách mě příběh začínal vtahovat a nepustil až do posledního listu. Pravda, že u popisných pasáží jsem přestával dávat pozor, protože jsem si potřeboval trošku odpočinout, ale některé líčení nechutných situací mi zůstanou navždy vypáleny v mozku. Nechci spojlovat, protože každá trošičku důležitější postava či druh má v knize své opodstatnění a vytváří neuvěřitelný ekosystém. K čemu přirovnat? Nevím. Steam-punk, scifi či fantasy? Je to podobné jako u Zaklínače, kdy nevíte zda se jedná o scifi či fantasy. Trefné porovnání tu napsal někdo v jiném commentu, že v tom vidí Half-Life 2 :-) Každý v tom asi uvidí svoje a pokud přelouskáte všech 600 něco stran zůstane ve vás pach po zkažených citrónech :-)
Co jsem tak prolétla komentáře, většina čtenářů se shodla v tom, že začátek byl pro ně příliš popisný, až těžkopádný a teprve druhá polovina knihy je skutečně nadchnula. U mě tomu bylo přesně naopak. První třetinou knihy jsem byla unešená. Miéville zde stvořil obdivuhodnou směsici barev, chutí a pachů pocházejících z kultury zcela nové, složité a obsahující mnoho od sebe se naprosto lišících součástek. Postav bylo pár, měly své kouzlo, svůj život, i svou motivaci.
Jak však stránky ubíhaly, začala jsem mít neodbytný pocit, že je toho příliš. Příliš věcí, příliš příběhových linek, příliš komplikací, nepřátel a zvratů. Nakonec se autorovi podařilo toto klubko opět svést v jednolitou nit, ale přišla mi rozstřepená a těžko čitelná. Dočetla jsem na etapy, téměř s nechutí a zklamáním. Ubrala bych rukodlaky, Radu a krizovou energii, soustředila se na můry a příběh nechala skončit otevřeněji, aby se čtenář domyslel, co se dělo dále (tzn. bez posledních cca. 40 stran). Jednoznačným vítězem knihy je pro mě pak Tkáč. Pasáže s ním byly děsivě zábavné.
Teď už mě čeká jen rozhodnutí, zdali tento svět tento svět nadobro opustím nebo jestli dám autorovi ještě jednu šanci ukázat, že své příběhy umí ukočírovat.
Šílené město, příběh jeho obyvatel mne fakt bavil. Určitě se do světa Bas-Lagu ještě vrátím.
Vynikající atmosféra, bohaté prostředí, jen chvílemi poněkud upadající spád a některé zvraty jsou řekněme nelíbivé.
Neuvěřitelně pestrý a hutný svět (s výborným překladem), kde autor po lopatách rozhazuje hromady nápadů, které by si mnozí v obavě z vyčerpání šetřili v záloze. Přece jen bych ale řekla, že jde poznat jedno z jeho raných děl – v závěru se mi rozhodně neseběhly všechny nitky příběhu a důležitost Perdida, na které došlo až po nějakých pěti šestinách knihy, na mě taky nevyskočila nijak přesvědčivě (možná to byl účel, nechat čtenáře napjatě čekat na… nic).
Nádraží Perdido je čtivá a zábavná kniha, první 2/3 jsem se úžasně bavil, ale v poslední třetině mě vadila předvídatelnost a také jsem moc nevěřil Derchan její chovaní, konkrétně to, že neměla žádný důvod Izákovy pomáhat.
Nejlepší postava byl jednoznačně Tkáč, pasáže s ním mě neskutečně bavily. Kniha je to zajímavá a za přečtení stojí.
Nádraží Perdido jsem do poloviny rozečetla a kvůli nedostatku času jsem se k němu vrátila až po dlouhé době. Nicméně i přesto (nebo možná právě proto) to byla pořádná jízda. Jsem nadšená, v rozpacích, podrážděná i spokojená. Velmi zvláštní mísení pocitů, ale do takto laděného světa se to myslím perfektně hodí.
Prvních pár kapitol bych asi popsala jako vstupní test - pokud akceptujete a přivyknete tónu, novinkám a ražení celého vyprávění, pak máte před sebou rozsáhlý a nádherný svět, který vás bude neskutečně bavit. Já jsem velmi rychle celý ten paškál neuvěřitelně zvláštních ras, vynálezů a zákonitostí přijala jako novou a "normální" realitu.
A na rozdíl od většiny kritických komentářů, já si zdlouhavou popisnost užívala - zdálo se mi, že mi to pomáhá vstřebat dějové linky a udržovat mě ve větším napětí.
Nemám k čemu bych Nádraží Perdido přirovnala, protože jsem zatím nic podobného nikdy "nezažila". To říkám proto, že jsem možná poprvné knihu žila, ne pouze četla.
A za to dávám i tu poslední pátou hvězdu - je to vzácnost, kterou můžu všem doporučit.
Štítky knihy
New Weird městská (urban) fantasy steampunk biopunk Cena Augusta Derletha fantasy
Autorovy další knížky
| 2010 |  Nádraží Perdido |
| 2009 |  Město & město |
| 2004 | Jizva |
| 2006 | Král Krysa |
| 2013 | Kolejmoří |
Kniha Nádraží Perdido je v
| Právě čtených | 14x |
| Přečtených | 641x |
| Čtenářské výzvě | 26x |
| Doporučených | 77x |
| Knihotéce | 331x |
| Chystám se číst | 429x |
| Chci si koupit | 68x |
| dalších seznamech | 13x |
Nebylo to mé první setkání s Miévillem, bylo však totální. Zmizel jsem v jeho šerém světě a nenašel cestu zpět. Od stylu vyprávění, přes rozmanitost světa po příběh; vše na výbornou. Steampunk rulez!
Soundtrack: https://www.youtube.com/watch?v=1S89FRTEGu8