Nádraží Perdido

18.02.2011

Nádraží Perdido je chameleon stylů a žánrů a jeho forma do jisté míry odráží jeho obsah.

Román se odehrává ve fiktivní metropoli Nový Krobuzon, který připomíná na jednu stranu pratchettovský Ankh-Morpork, na stranu druhou pak viktoriánský Londýn ovšem s kapitalisticko/totalitním politickým uspořádáním. Na ulici můžete spatřit kromě banálních lidských občanů i cheprijky, vaďanoje, kaktusíky a další "xeňany". Setkáme se s párou a děrnými štítky poháněnými analogovými konstrukty, s thaumaturgy a komunikátory, s přetvory, s démonickým Vyslancem a surrealistickým TKÁČem... takový steampunk říznutý Clivem Barkerem. Aby toho nebylo málo, tak nad městem ční jako varovné prsty miliční věže spojené jednokolejkami, po kterých se řítí miliční kapsle. Obyvatelstvo je pod stálým dohledem převážně neuniformovaných milicionářů... Jsem jediný, komu tento aspekt i s vrchní fízlovací věží zvanou Bodec připomíná atmosféru Half-life 2 a City 17?

Miévillova síla tkví především v atmosférickém expresivním popisu města a jeho obyvatel. I když dlouhé popisy trpí určitou rozvkleklostí a nedějovostí, jedinečná atmoséra stojí opravdu za to. Trochu mi vadí, že ze slibně se rozjíždějícího konspiračního thrilleru/dramatu se časem stává akční honěná, která nápadně připomíná dobrodružství RPG hry. Děj sice nabere na pořádném tempu, ale na úkor hloubky a zajímavosti - postavy se mění v superhrdiny, na řešení neřešitelného stačí najednou jen pár hodin a když se to hodí, přichází ve správnou chvíli deus ex machina. Člověk skoro vidí, jak postavám nad hlavičkami naskakují "expy". Konec přichází příliš rychle, jakoby uspěchaně a vnímám zde určitou tendenci poněkud klišoidní zakončovačku říznout šokantním a rádo by nečekaným osudem jedné z postav.

Závěrem - dobrá a zajímavá knížka, ne však taková pecka, jak se dočtete vzadu na obálce či nadšených recenzích. Má to jedinečnou a velmi silnou atmosféru a mohl z toho být opravdu kvalitní strhující román hravě balancující na pomezí žánru fantasy, sci-fi, dystopie, hororu - a kdoví čeho všeho. Vzhledem ke slabší druhé polovině beru Perdido jen jako kvalitní zábavu, která jednoznačně stojí za přečtení, ale asi jen za jedno...

06.01.2011

První polovina knihy vlastně jen seznamuje čtenáře s prostředím a postavami a příběh začíná až poté. Ale i potom je příběh jaksi potlačený a hraje více méně vedlejší roli.
Ze začátku mě tahle kniha hodně chytla. A vystačilo mi to tak na 400 stran, ale ten zbytek jsem dočetla už jen kvůli tomu, aby čas strávený nad těmi úvodními 400 stranami nepřišel vniveč.
Styl jakým je to napsáno mi poněkud připomíná tvorbu Pavla Renčína - pasáže s vnitřními pochody postav, poetické slovní obraty a popisy apod.
Nakonec jsem docela ráda, že jsme si to přečetla (a hlavně dočetla, protože uzavření je vymyšlené dobře).
Perdido je zajímavé zpestření a i mezi městským fantasy originální kus ( i když v poslední době mi přijde, že neotřelost a originalita je v městské fantasy jednou z charakteristik žánru :).
Sice se k této knize už asi nikdy nevrátí, ale i tak hezké počtení na čtyři hvězdy...

30.11.-0001

Pomalý, občas skoro až nezáživný román, ve kterém hlavním hrdinou není člověk ale město. Dokonale magické, promyšlené a okouzlující.

30.11.-0001

Souhlasím. Šok. Tahle kniha mne uchvátila, město plné nespoutané představivosti, špíny, páry, a napětí. Hlavní hrdina lehce připomíná Mrakoplaše, ovšem ve světe o dost temnějším.O mnoho temnějším.
Kniha je napsána opravdu svým stylem, velmi zvláštním, často se úmyslně stává nepřehlednou a popisů je vskutku dost, mně osobně to ovšem plně vyhovovalo. A za poznání Tkáče to určitě stojí.

30.11.-0001

Velmi, velmi, velmi (a to nepřeháním) plné popisů města - minimálně třetina knihy. Samotný děj je napínavý a dobře zpracovaný, proti tomu nic. Ale ten konec je vyloženě na facku - v domnění, že to bude nějak pokračovat v dalších dílech jsem přečetl i "Jizvu" a "Železnou radu" a nic.
Kniha to není špatná, je psána jiným (novým) stylem než u většiny jiných knih, ale dala by se vyškrtat na polovinu a celkem nic by se nestalo.