Svědectví o životě v KLDR
Nina Špitálníková
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/457486/bmid_svedectvi-o-zivote-v-kldr-msu-457486.jpg
5
3062
3062
Dění v Severní Koreji bedlivě sledují média a politici po celém světě, přesto se k nám z této země dostává jen velmi omezené a cenzurované množství informací. Kniha koreanistky Niny Špitálníkové, která přináší sedm rozhovorů se severokorejskými uprchlíky, proto představuje mimořádně cenný a unikátní příspěvek k poznání jednoho z nejtužších autokratických režimů na světě. Jak funguje severokorejská indoktrinace? Co pro tamní obyvatele znamená trojice zbožštěných vůdců? Jaký je rozdíl mezi životem na vesnici a ve městě? Na tyto a mnohé další otázky najdete odpověď ve strhujících výpovědích sedmi silných osobností, které se rozhodly riskovat vlastní život, utéct z KLDR – a poznat svobodu.... celý text
Přidat komentář
Kniha stylem rozhovorů, sedm otřesných zpovědí uprchlíků z různých sociálních vrstev v Korejské lidově demokratické republice. Opravdu tvrdý totalitní režim, kde se hlídá i kolikrát byl kdo v noci na záchodě. Stát plný korupce, dřiny, strachu, hladu a nedostatku základních životních potřeb. Povinná účast na veřejných popravách i pro děti, povinná služba v armádě i pro ženy, jsem ráda, že žiji, kde žiji. Nepředstavitelná kontrola a hlídání úplně všeho. Domluvené sňatky, na které dohlíží stát a zpečetí Korejská strana práce. A ty povinné portréty vůdců v bydlištích a odznaky na klopách.....
Tuto knihu jsem snad viděl úplně všude a dlouho mě tato kniha lákala, a tak konečně jsem se začetl. V této knize nalezneme 7 rozhovorů se severokorejskými uprchlíky. Otázky pokládala autorka – NINA ŠPITÁLNÍKOVÁ, která vystudovala koreanistiku a odpovídali lidé různých profesí a věkových skupin. Rozhovory byly natáčeny v letech 2014 – 2020. Některé údaje byly anonymizovány a některé faktické údaje pozměněny nebo vynechány.
Čtenář si díky této knize udělá představu o běžném životě lidí a vládnutí Korejské strany práce v KLDR včetně historických událostí, o kterých se rozpovídala Důchodkyně jako je např. okupování Koreje Japonci, korejská válka, uctívání KIM Il-songa aj.
Při výpovědích lidí mě mrazilo po celém těle, až se tomu nechce věřit, v jakých podmínkách lidé žijí v současné době. Děsivé jsou hlad, zima, těžko sehnatelné hygienické pomůcky, pošlapávání práv žen, dlouhá povinná vojenská služba pro muže i ženy a nejhrozivější jsou veřejné popravy včetně dětí! V knize se dočtete mnohem více informací, které čtenáři otřesou a nenechají je chladnými.
Jak autorka v knize uvedla, nikoho nechtěla soudit ze zpovídaných lidí, poněvadž člověk nikdy neví, jak by se zachoval v podobné situaci. Mnohdy je to boj o přežití a člověk si musí dávat velký pozor, co před kým řekne, jinak se může ocitnout na „černém seznamu“ včetně rodiny, kterou má.
Kniha je pěkně zpracovaná. Kniha obsahuje ÚVOD a PODĚKOVÁNÍ. Je vidět, že autorka si dala na přípravě knihy hodně záležet. Před začátkem každé kapitoly se nachází citace vůdce Kim Il-songa (barva písma je bílá a červený podklad). Kniha obsahuje ilustrace a také poznámky pod čarou.
Knihu určitě doporučuji k přečtení. V této knize se dočtete hodně zajímavých informací o Severní Koreji a určitě to vybízí čtenáře k zamyšlení. Časem možná vyzkouším další autorčinu knihu – MEZI DVĚMA KIMY: NA STUDIÍCH V KLDR.
Příběhy sedmi silných lidí, kteří se i přes krutý a nelidský režim generace tří Kimů dostali z KLDR, a měli sílu začít znovu, s novým štítem a potlačenými vzpomínkami na tamní režim, ve kterém dříve žili. Před tím, než jsem vůbec knížku otevřela, jsem si myslela, že toho o Severní Korei vím poměrně dost, ale po přečtení jsem byla hodně vyvedena z míry, protože jsem neměla povědomí ani o polovině z toho, co se tam děje. To, jakým způsobem k lidem přistupují, v jakých podmínkách tam přežívají, ta otřesná hygiena, a absurdní zákazy, které občané KLDR musí dodržovat, aby se vyhnuli ještě absurdnějším trestům a popravám. Tato knížka by měla být 100 % zařazena na seznam povinné četby, aby si lidé uvědomili, jak se mají dobře, a to, na co si stěžují, jsou většinou jen malichernosti.
Vzhledem k tomu, že informací o KLDR se k nám dostane minimum a jelikož to byla několikátá kniha o KLDR mnou přečtená tak jsem již spoustu informací věděl. Ale i přesto je kniha zajímavá. Zvlášť pro ty čtenáře, kteří ještě o KLDR nic nečetli. Myslím, že to je nejbizardnější stát na světě. Jeho obyvatelé mají úplně vymyté mozky propagandou. Jen tak je možné, že tento stát ještě vůbec existuje.
Velice dobře zpracovaná kniha. Nejdříve mě mrzelo, že je formou rozhovorů a ne jako příběh. Každopádně velice rychle jsem si zvykla a nakonec mi to vůbec nevadilo.
Pokud chcete nahlédnout pod pokličku Severní Koreji, určitě je tahle kniha to pravé pro vás.
Výborné svědectví o životě obyčejných lidí v KLDR. Ač jsem si nedělala o životě v KLDR žádné iluze, rozhovory s lidmi, kterým se podařilo uprchnout, mi přesto často vyrážely dech. Z rozhovorů se sedmi uprchlíky zjišťujete, že režim vás dostane na kolena, ať jste z jakékoliv společenské vrstvy a jakéhokoliv věku. Málokdo si ale umí představit, jakou hrůzu a živoření Severokorejci každý den skutečně zažívají. Doporučuji.
KLDR mě vždy svým způsobem fascnovala... naprosto unikátní svět, izolovaný relikt s vlastními pravidly života, který část z nich už ani nevnímá.
Mnoho věcí jsem tedy věděl, jiné tušil a některé jsem se dozvěděl, i když bývá problém to strávit...
Doporučuji všem.
O knihu projevil zájem můj manžel nečtenář, takže jsem ráda využila možnosti pořídit nové knihy domů, protože čekací doba v knihovně byla opravdu dlouhá. A stálo to tedy za koupi. Obecné povědomí o životě v KLDR mám, ale čtení syrové skutečnosti bylo až neuvěřitelné... Jsem vděčná za to, že můžeme žít ve svobodné zemi.
Na paní Špitálníkovou jsem narazila v rozhovoru u Čestmíra Strakatého, okamžitě si mě získala. Asi možná tím postojem, že mluvila s jistým odstupem o věcech, které můj rozum nebral. Téma mě zaujalo natolik, že jsem si po vydání knihy jednu okamžitě objednala.
Musím uznat, že mě jednotlivé příběhy fascinovaly a děsily zároveň. Nejhrůzostrašnější představa, která mnou rezonuje však je, že severokorejci považují tento život za jakýsi standard, neboť jednoduše nemají s čím srovnávat. Bylo pro mě až něuvěřitelné se vžít do jejich role. Věřím, že kdych byla jednou z nich, tak žiju obyčejný život podle jasně psaných pravidel a nejspíš se ani neptám, protože si nedokážu ani představit, že existuje i nějaký jiný svět.
Chtěla bych si z tohoto čtenářského zážitku odnést do života něco pozitivního. Napříkald jak neskutečně dobře se máme. Že mít vlastní názor a moci si ho obhájit je opravdové privilegium, stejně jako svoboda, pocit bezpečí, materiálního zabezpečení. Ctít hodnoty, které jsou moje vlastní, ne dané systémem shora, je také velký benefit, který máme k dispozici a kterého bychom si měli vážit.
Tato kniha je opravdu obohacující, ne jenom na faktické údaje, ale člověka prostě přinutí uvažovat. Sebereflektovat vlastní pocity a hodnoty, hloubat nad historií naší země apod.
Měla by to být povinná četba.
Nic víc se k výpovědím lidí z těžce totalitního státu napsat nedá.
Čekala jsem mnohé, ale některé výňatky z rozhovorů mi přesto vyrazily dech. Kniha mi každopádně prohloubila znalosti o životě v KLDR, o kterém jsem měla jen pramálo informací. Všude se to píše a člověk tedy nějak ví, že je tam zima, obyvatelé žijí jak ve středověku a jejich "soběstačné" hospodářství je na bodu mrazu. Ale to, že většina obyvatel mívá maso jednou do roka, kilo rýže mají jako domácnost na měsíc (tedy k obědu voda s hrstkou rýže, když je dobře, je v ní i trocha kukuřice) a v severních provinciích je běžné zemřít na umrznutí ve vlastním domě, to všechno jsem si doposud asi dostatečně neuvědomovala. Spolu s informacemi o tom, co se děje na vojně, která trvá 6, resp. 10 let, nebo co hrozí, pokud si zapomenete vůdcům odznáček na sako a učesat vlasy dle povolených střihů, či jak se děti od školkového věku učí, jak se kreslí mrtví američani, to všechno na člověka zapůsobí tak, že je vděčný, kde se narodil. Kniha ve mě bude ještě dlouho doznívat.
Ke knize jsem přistupovala s tím, že to bude zajímavé čtení, ale že bude až tak zajímavé. Některé věci a příběhy pro mě dost nepředstavitelné. Absolutně si neumím představit, že bych v něčem podobném musela žít, neumím si přestavit tu kontrolu a nemožnost nikomu věřit. Opravdu silné čtení.
Věděla jsem že to bude smutné a děsivé čtení, uvědomovala jsem si že všichni nemají to štěstí žít svobodně a mít se tak dobře jako moje rodina, chápala jsem že existuje mnoho kultur, ... Nedokážu si ale ani malinko představit jaké to je žít ve strachu, bez úsměvu, bez možnosti věřit svým blízkým a kamarádům a v neustálé nejistotě co bude má rodina jíst a jestli vůbec přežije ... Přesto, bych ráda tuto knihu doporučila všem s přáním, aby pochopili jaké poznání nám nabízí ...
Do čtení jsem se pouštěla s velkými obavami, které se naplnily v plné míře a ještě víc. Je mi z ní tak úzko. Ty popisy života v KLDR jsou až neuvěřitelné. Nejvíc mě zasáhlo to, že veřejných poprav se musí účastnit i malé děti.. ;( Budu více objímat ty své a děkovat za štěstí jaké mám.
Tohle bylo hodně mrazivé čtení. Všechny ty příběhy vás něčím zasáhnou a do jisté míry šokují. Co mi na téhle knize přišlo fajn je to, že se vůbec nějaký Čech snaží přiblížit obyčejnému člověku život v KLDR, protože co si budeme... takových knih na našem trhu moc není a je to škoda.
Buďme rádi, že žijeme tady a ne v KLDR. My si ani nedokážeme představit, jak těžký život tam je. Díky za poznání.
Komentáře jsou v podstatě podobné. Mne zaujal jeden prvek objevující se ve všech rozhovorech. Korupce na všech úrovních umožňující přežití, přestože je trestána i trestem smrti. Stálé sledování mezi lidmi navzájem, vojenská služba a další....Popravy celých rodin včetně dětí, něco pro nás absolutně nepředstavitelné. Uvědomuji si, jak zhýčkaně tady žijeme.
Audiokniha: Tak toto bola silná káva. Človek tak nejak vie, čo má očakávať, čo-to počítal, videl na internete, atď. Ale aj tak vás to zasiahne a vy len zostávate s otvorenou pusou stáť, ako je možné, že sa toto stále deje. Oceňujem výber osobností, s ktorými boli rozhovory vedené. Máme tam ľudí mladších, starších, z vyšších aj nižších tried. Za mňa povinná literatúra.
Hlad, strach, smutek a neustálou kontrolu to je něco, co zažívají běžní občané v KLDR. Tolik obyčejných věcí, je pro ně nedostupných. Při čtení knihy jsem se ptala sama sebe, proč se někdo narodí do svobodné země a někdo jiný za celý život nepozná, jaké to je žít - a ne jen přežívat. Kdo o tom rozhoduje - bůh, osud, náhoda či karma?
Proč některé děti bonbóny považují za zcela běžné a jiné mají životní zážitek z toho, že najdou jeden na zemi při cestě ze školy. Proč musí matky přihlížet, jak jejich děti umírají na podvýživu a kamarádi jejich dětí jsou veřejně popravováni......Proč? Jak to, že se celý "spravedlivý" systém už dávno nezhroutil?
Děkuji všem sedmi statečným za upřímnost a možnost nahlédnout do země, která snad v budoucnu zažije konečně lepší časy.
Štítky knihy
totalitní stát rozhovory Severní Korea komunismus ideologie Magnesia Litera vládní sledování občanů (surveillance) severokorejští vůdci
Autorovy další knížky
| 2020 |  Svědectví o životě v KLDR |
| 2017 | Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR |
| 2023 | Severka |
| 2014 | Propaganda v KLDR: funkce, metody a vývoj |
| 2022 | Deníky ze Severní Koreje |
Sedm lidí. Sedm příběhu. Sedm pohledů na život v KLDR.
Kniha je psána formou rozhovorů s lidmi, kterým se podařilo uprchnout.
Zajímavé, přínosné čtení, které stojí určitě za přečtení.