Strážci zákona
Richard Bachman (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29173/bmid_strazci-zakona-ClG-29173.jpg
4
404
64
Ve všech zemích, kde byly připravovány k vydání dva romány: Beznaděj a Strážci zákona, bylo podmínkou autora - Stephena Kinga - aby vyšly společně ve stejný den. Tato podmínka musela být splněna i u nás. Oba příběhy na sebe volně navazují a napsal je jeden autor - mistr hororu Stephen King. Ve Wentworthu v Ohiu panuje horké letní odpoledne a v Topolové ulici je všechno jak má být. Poslíček s novinami objíždí na kole předplatitele; děti se škorpí na rohu ulice před obchodem; na trávníku před domem Reedových si mládež hází plastovým talířkem; Gary Soderson zapaluje zahradní gril. Jediná věc, která zcela nezapadá do obrazu, je červená dodávka, která vyčkává s běžícím motorem na kopci. Brzy se rozjede a začne masakr. Než na Topolovou ulici padne večer, ocitnou se lidé, kteří přežili, v jiném světě, kde je všechno možné, bez ohledu na to, jak je to děsivé... a kam přijíždějí samozvaní strážci zákona. Jaká síla je přivolala, jak daleko zajdou a jak je možné je zastavit - takové otázky vyvolávají beznaděj...... celý text
Literatura světová Horory
Vydáno: 1998 , Beta-DobrovskýOriginální název:
The Regulators , 1996
více info...
Přidat komentář
Souhlasím se zdejšími komentáři ohledně množství postav. Jinak se mi kniha líbila. Kingův/Bachmanův styl je prostě svůj a čtenář ho musí buď milovat nebo mu prostě nesedí. Velké plus za konec - dovětek s dopisem, to se mi moc líbilo. Chystám se na Beznaděj, tak uvidíme...
Vždycky jsem si říkala, jak by asi vypadala noční můra podle SK - myslím, že takhle :)
Co se týče dvojvaječného dvojčete Beznaděje, možná proto, že jsem ho četla už minimálně před 15 lety nedělají mi stejné postavy problém, jako některým čtenářům. Ale mám v plánu si ji přečíst znovu, tak uvidíme...
Strážci zákona jsou taková fantasmagorie. Moc jsem neočekávala, kniha nemá kdovíjaké hodnocení, patří rozhodně mezi ty slabší a i po přečtení komentářů jsem žádná velká očekávání neměla, takže vlastně nejsem zklamaná.
Věřím, že tohle opravdu nesedne všem, to základní rozuzlení mi přišlo trochu moc, na druhou stranu se to pak všechno krásně propojuje a vlastně i dává smysl.
I tady si stojím za tím, že King umí bravurně pracovat s postavami a vytvářet dokonalou astmosféru plnou beznaděje, tísně a strachu. Postřílet hned na úvod několik postav? No proč ne. Ta atmosféra je dokonalá a ihned mě vtáhla.
Jediné, s čím jsem bojovala, tak obrovské množství postav, které jsem si ani na konci nedokázala pořádně přiřadit. Kniha je navíc obohacena o deníkové zápisky, novinové výstřižky či obrázky, což vždy vítám, skvěle to příběh doplňuje.
K hodnocení přistupuju trochu rozpačitě. Protože celý tenhle příběh by byl fakt fajn, kdyby (z mně neznámého důvodu) se neodehrával jako nějaká prapodivná alternativní verze k Beznaději. To znamená, že zde vystupují stejné postavy jako v Beznaději, ale s drobnými úpravami...které mě už od začátku za a) zprvu mátly a za b) postupně rozčilovaly.
Samotná idea by byla super, ale kdyby byla v jiném provedení. Dovětek ke konci s dopisem naprosto zbytečný.
Strážcov zákona alias Regulátorov som na rozdiel od príbehu plného Beznádeje alias Desperátov pri ich uvedení na trh v 90tych rokoch 20teho storočia nedokázal prečítať. V roku 2020 sa na pultoch kníhkupectiev objavilo nové vydanie (a to dokonca v tvrdej väzbe) a keďže mi v knihovničke na rozdiel od skvelej Beznádeje chýbalo, kúpil som si ho. Rozdiel je jediný: tentoraz som príbeh dokázal prečítať, ale nebol dobrý, a to ani na Bachmana - ak by to SK uverejnil pod svojím menom, tak u mňa sa jedná o jednu z jeho najhorších kníh - len pasáž, kedy sa správca lomu spovedá, ako to bolo s výletom Garinových do bane, je jedinou dobrou časťou v knihe. Druhou vecou, ktorú hodnotím kladne, je doplnenie a vysvetlenie deja k Beznádeji. A ešte to, že je to na SK, teda vlastne na Bachmana pomerne štíhla kniha.
Kniha plná krve, násilí, napětí a nechutných scén, prostě to na co jsme my čtenáři Kinga zvyklí.
Postav bylo opravdu hodně, ale s trochou obtíží jsem se v nich celkem orientovala.
Příběh celkově byl fajn, jenomže mám zase ten pocit, že mi, tam prostě něco chybí.
Každopádně se těším na Beznaděj.
Strážci zákona a Beznaděj neodmyslitelně patří k sobě je to jeden příběh pojatý jinak. Je teda pravda, že jsem jako první četla Beznaděj a ta se mi líbila o dost víc než Strážci zákona, ale je možné, že kdyby to bylo naopak, tak by se mi třeba Strážci zákona líbily víc.
Postavy se zde jmenovali stejně jako v Beznaději, akorát jim King přisoudil jiné sociální role a úlohy. Skvěle psaný příběh o posedlosti, o důsledcích a bojem s ní.
Je tady hodně znát rozdíl mezi Bachmanem (Strážci zákona) a Kingem (Beznaděj), musím říct, že King se mi líbil prostě víc, Bachman mě tolik nebavil, nemělo to takový spád, s postavama to bylo dost chaotické. Zkrátka King je King, byť to psala jedna osoba. Přesto ale dávám 4/5, protože jsem byla hodně ovlivněná Beznadějí.
Beznaděj jsem nečetla, a zdá se mi, že ti, kteří nečetli Beznaděj budou Strážce hodnotit lépe, než kdyby ji četli. Faktem je, že tu bylo opravdu hodně postav a King se s ničím nemaže, na co čekat, že? Ale postupně jsem se myslím zorientovala i díky plánku ulice, kterou nám zmasakrují seriálové postavy. Hned od začátku na čtenáře působí hutná atmosféra ticha před bouří, děj graduje, postavy ztrácejí příčetnost a mezitím odhalujeme předešlé události, které nám objasňují skutečnost, že se z jednoho líného amerického předměstí stává divoká a nehostinná krajina starých westernů. Je to napínavé, děsivé, kouzelné a geniální.
King alias Bachman, co na tom sejde, hrabe oběma! Každý rok za odměnu!
Studnice námětů nevysychá, a je asi fuk, jestli začnete »Desperáty« nebo »Regulátory«. Bavím se lítým balistickým pogromem, tou odpolední municipální genocidou, co trvá dohromady půldruhé hodiny. Prodírám se anomáliemi grafické sazby (obzvlášť škrabopisným fontem deníku).
Literární vědec by nádavkem detekoval i alarm o civilizaci zfetované střílečkami z TV seriálů, videoher, lasergame ...a co všechno si lidé nevyfantazírují, zatímco v ulicích číhají echt vybíječi.
Jen knižní cenu by neudělil. Já ano. Bez váhání.
Zdejší průměrují na 73%. Ostuda! 12/20
Jsem opravdu ráda, že jsem jako první četla Beznaděj. Protože jinak by mě dej Strážců zákona asi hodně odradil. Troufám si dokonce říct, že jsem se nijak zvlášť do děje nevžila a dočetla to jen proto, že nerada nechávám nedotčenou knihu. Dělalo mi dost potíž se zorientovat v množství postav.
Asi patrím k menšine, ale aj po druhom čítaní sa mi Strážci zákona páčili o trošku viac ako Beznaděj... Temné, ako všetky Bachmanovky, oproti Beznaději menej náboženských chvíľok, a bolo hrozne fajn čítať znovu o známych postavách, na stretnutie s nimi som sa tešila :) Aj keď King im v Beznaději prisúdil iné úlohy a iné sociálne role. Pre mňa King ostáva kingom ;)
Tématicky příběh o posedlosti, žánrově western z rodu Tarantinových Osmi hrozných. Jména postav z Beznaděje změnily své nositele, některé motivy (výjimečný chlapec jako zkáza zla - zde i jeho nositel) a situace (šelma na ramenou) se opakují, text románu je ozvláštněn novinovými výstřižky, deníkovými záznamy, kresbičkami... Je to hravý krvák, který se dobře čte - ale myslím, že spojení s Beznadějí je z rodu "malý efekt - velký defekt": párový román je o poznání silnější, a tak čtenář srovnává, i když nechce, a v tom srovnání Strážci zákona nemohou vyhrát...
Mně dost pomohlo, že jsem Beznaděj četla jako první, takže jsem se v postavách zvládla orientovat s přehledem a na začátku jsem měla radost, že jsem se s nimi znovu setkala.
Ale je to snad první kniha, kde nedám Kingovi/Bachmanovi plný počet. Já nevím, ale Strážci zákona mi prostě přišli jako ušití hodně horkou jehlou, nemůžu si pomoci. A navíc oproti Beznaději je to děsně ploché příběhově a pomalé a takové jako nooo tak tady někdo umře, tady perfektně popíšu jeho alkoholismus, pak si zastřílíme a tak pořád dokola.
Ale líbily se mi v knize výstřižky a obrázečky a prokládání děje jinými staršími informacemi.
Tak jsem po dočtení přemýšlel, zda je lepší nejdříve přečíst Beznaděj a posléze Strážce zákona. Podle zdejších komentářů jsem možná začal obráceně, než ostatní. Nemohu tedy přirovnávat k druhé knize, nejdříve jí musím přečíst. Tohle bylo hravé a zajímavé a rozhodně se to perfektně četlo. Celý ten koncept je až geniálně vypracovaný. Inu, mistr je mistr. A hurá do Beznaděje.
Beznadej ma bavila o chlp viac, v tejto bolo na moj vkus prilis vela prestreliek, ale inak opäť napinavy pocin, najviac ma bavili pasaze so Sethom.
Jedna z mála knih, co mi od SK chyběla v mé knihovně. Nakonec jsem je sehnala obě a ještě k tomu ve skvělém stavu (až na ty peníze). Nevěděla jsem, kterou začít, ale protože Bachmana mám o něco radši než Kinga, sáhla jsem po Strážcích. A byla to skvělá jízda! Miluji, jak se prostřednictvím Kingových knih dokážu přesunout do Ameriky. Tady nechyběla bang-bang akce (kterou většinou moc nemusím), ale skvěle vše zapadalo a vzhledem k rozsahu knihy mě nerušila. Super.
Jako většina románů, které nejsou napsány pod značkou série Temná věž, obstojí i tyto jako dobré samostatné romány, ale až znalost faktu, že je příběh součástí většího cyklu, jim dodá na zajímavosti.
Beznaděj:
Beznaděj je román dvojenec. King zde teorii o dvojencích, známou z Talismanu, uvedl literárně do praxe tím, že k této knize přidal pod Bachmanovým jménem i zrcadlový román Strážci zákona. A aby každý pochopil, že je to vlastně jedno dílo, nechal tyto dva romány, od dvou „rozličných" autorů, vydávat společně. I proto obě knihy v mém seznamu figurují pod jedním číslem a komentář bude u obou stejný.
Čtenáři se namnoze přou, který z románů začít číst první. Myslím, že to není tak důležité jako to, přečíst si je oba. Osobně vycházím z faktu, že Beznaděj vydal King pod svým jménem a Strážce zákona pod pseudonymem. Už to je vodítko. Navíc si myslím, že Beznaděj přímo navazuje na děj v předešlém románu Rose Madder, odkud zavítala Cynthia Smithová a události z minulého románu v cyklu připomíná. Tím je dáno, že Rose Madder a Beznaděj se odehrávají ve stejné realitě. Oproti tomu Strážci zákona jsou příkladem slavné věty: „Jsou i jiné světy“.
Není to ovšem jen fakt existence různých realit, který tento dvojromán spojuje s Velkým cyklem Temná věž. (To už by tam koneckonců patřilo skoro všechno, co King napsal a svým způsobem to tak logicky i je!)
Hlavní záporák v Beznaději je evidentně bytost sídlící v Todesovém prostoru, která přes jakýsi průsak mezi realitami ovlivňuje svět Beznaděje.
Z románů Temné věže už víme, že existuje ušlechtilá řeč, jazyk, kterým se mluvilo v Gileadu a tady se setkáváme s úplným opakem, s jazykem mrtvých, nezformovaných, kterým mluví zvířata ovlivněná přítomností Tekovy mysli, ken-toi, jako první a primitivní zobrazení spojení člověka a zvířete, jež v dokonalejší formě ještě potkáme v dalších románech.
Objevují se zde totemy malých bohů ken-tehy a mluví se o velkých bozích ken-tek. Zdá se, že tyto amulety jsou zlou obdobou dobrých amuletů a dobrých velkých bohů, jako je želva Maturin. S amuletem, či totemem želvy se také ještě setkáme.
A dostáváme se k největšímu čtenářskému problému, k bohu. Nebo k Bohu, jak chcete. Spoustě čtenářů náboženský aspekt Beznaděje vadí. Nevím, jestli to platí obecně, nebo je to jen důsledek naší české „ateistické“ společnosti. Je třeba si ale uvědomit, že celý cyklus s principem Boha operuje, i když většinou vkusněji, než tomu bylo v románu Svědectví, tam to bylo i podle mne přes míru. V Beznaději se Bůh ukazuje jako velký hráč proti antagonistovi Tekovi, velkému bohu z Todesova prostoru. A je to stále ten základní boj, dobro proti zlu, bílá proti černé. A Bílá síla je Kingovským vyjádřením sil dobra, tedy i Boha. Za touto silou putuje Roland k Temné věži, aby díky ní obnovil svět, který se hnul.
King ale víru v Boha podrobuje, nikoliv poprvé, drsné kritice, svým způsobem kritizuje přímo Boha. Je Bůh krutý? Je Bůh láska? Odpověď je na každém z nás.
Osobně mi tento aspekt knihy tentokrát nevadil, jediné, co mě štvalo je fakt, že spoustu důležitých informací jsme se dozvěděli právě od Boha, aniž bychom je čtenářsky zažili. Ale o tom je vlastně celá víra.
Strážci pořádku:
Strážci pořádku jsou Kingovým pokusem o literární vyjádření alternativních či paralelních světů, samozřejmě ve vztahu s románem Beznaděj. Stejní hrdinové, stejný padouch a svým způsobem stejný příběh. A přece je vše tak jiné. Hrdinové z Beznaděje bydlí v jedné ulici v úplně jiném americkém státě a během hodiny a půl se utkají s Tekem, který sem z městečka Beznaděj zavítal. Hrdinové jsou stejní, a přesto jiní a antagonista je na tom podobně. V podstatě jde o westernovou hříčku, která bez napojení na cyklus asi postrádá to, co běžně Kingovi čtenáři vyžadují. Ale tuto knihu také konečně nenapsal King, ale Bachman, že?
Hodně čtenářů si ztěžuje na velký počet postav a s tím související zmatek, a proto také radím číst jako první Beznaděj, která hlavní postavy uvádí do děje postupně a dává vám čas je lépe poznat. Ve Strážcích si je pak jen připomínejte a hned máte v postavách jasno.
Cesta k Temné věži:
1. Temná věž I: Pistolník
2. Přemístění – povídka (Temné vize)
3. Dračí oči
4. Temná věž II: Tři vyvolení
5. Svědectví
6. Talisman
7. Temná věž III: Pustiny
8. Nezbytné věci
9. Temná věž IV: Čaroděj a sklo
10. Prokletí Jeruzalémské – povídka (Noční směna)
11. Prokletí Salemu
12. Na dobrou noc – povídka (Noční směna)
13. Mlha – povídka (Mlha)
14. To
15. Nespavost
16. Rose Madder
17. Beznaděj a Strážci zákona
18. Všechno je definitivní – povídka (Všechno je definitivní)
19. Pytel kostí
20. Sestřičky z Elurie – povídka (Všechno je definitivní)
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1994 |  Řbitov zviřátek |
| 2010 | Pod kupolí |
| 1993 | Osvícení |
| 2001 | Zelená míle |
| 2008 | Svědectví |
Kniha Strážci zákona je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 567x |
| Čtenářské výzvě | 20x |
| Doporučených | 18x |
| Knihotéce | 386x |
| Chystám se číst | 120x |
| Chci si koupit | 69x |
| dalších seznamech | 10x |
Tohle bylo i na Kinga trochu ujetý=slabý. Stejně jak ostatní píší chaos v postavách. Závěr knihy za mě dobrý. Beznaděj jsem četl jako prvni a jako pěkný guláš nám z toho King udělal.