Strážce sadu
Cormac McCarthy
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/127214/bmid_strazce-sadu-127214.jpg
4
149
24
Dospívající John Wesley Rattner se spřátelí s pašerákem alkoholu Marionem Sylderem. Dva mladíky však pojí i hlubší zákeřné tajemství, které zná jen stoický patriarcha Arthur Ownby – vytrvalý strážce mrtvého těla bezejmenného cizince. Nad dávnověkou říší hlubokých lesů, divokých zvířat a neklidných duchů se nepozorovaně vznáší smrtelná hrozba průmyslového pokroku a civilizace. Lze se jim vůbec vzepřít a nebýt přitom rozdrcen? Baladický bildungsroman v nejlepší faulknerovské tradici o pokoře, vzdoru, pomíjivosti a krásné snaze učinit své bytí skutečnějším.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2012 , ArgoOriginální název:
The Orchard Keeper , 1965
více info...
Přidat komentář
McCarthyho osobitý styl vyprávění jakoby zmateně situovaného v čase (který může být pro mnohé obtížný), mi ve Strážci sadu docela sedl a to i s jeho trochu neobvyklým, metaforickým slovníkem.
Nejvíce problematické bylo pro mě neznámé prostředí Appalačského jihu se svou zaostalou kulturou. S tím mi hodně pomohl výborný doslov Aleny Dvořákové.
Zatím jsem četl od autora jen Cestu, která mi přijde této autorově prvotině docela blízká, takže musím říct, že tato kniha má očekávání splnila.
Nostalgický příběh o nenávratném konci jedné doby a způsobu života odehrávající se ve 30. a 40. letech 20. století ve venkovské oblasti Tennessee.
Příběh chlapce, muže a starce, jejichž osudy jsou spojeny jednou tragickou událostí. Příběh o přátelství, lásce k zemi, přírodě.
Děj románu není obsahově až tolik podstatný. Vychutnáte si ho jen, pokud přistoupíte na McCarthyho způsob vyprávění. Pokud se budete snažit dějovou linku pevně a logicky uchopit, tak vám proklouzne mezi prsty a ztratíte se. Motivace postav často nejsou zřejmé a nejsou nijak vysvětleny. Důležité věci jsou jen naznačeny nebo řečeny mimochodem, mnohé informace jsou zamlčeny. Příběh se odvíjí zkratkovitě, v jednotlivých epizodách, téměř jako filmové střihy. Proto dějová linka může působit roztříštěně. To ale patří k autorovu stylu. Příběh samotný není podstatný, nechte před sebou defilovat obrazy a vychutnejte si jejich atmosféru.
McCarthyho jazyk je už v tomto prvním díle nádherně vybroušený. Vyniká opulentním, básnickým, metaforickým popisem krajiny. Úplně cítíte ubíjející lepkavé horko, chlad zimních Apalačských hor nebo pod kůži zalézající vlhkost jarních lijáků. Oproti tomu popisy lidského jednání jsou hemingwayovsky strohé, dialogy úsečné.
Nádherná kniha o tvrdých lidech v tvrdé době.
Cormac bez příkras.
Už tenkrát perlil.A toho nikdo,téměř nikdo a dlouho neznal.
Talentovaný tvůrce na samém začátku.
A já se,tolik těšil.Překvapující na všech frontách.
Vyznačuje se typickými pasážemi.Jen jsem se občas geniálně ztrácel.
Žádná oddechovka.Vyžaduje soustředěnější čtení.
Mě jen strašně mrzí,že to tentokrát nevyšlo.
Mám zatrženo a slibuji : přečíst znovu.
Ona za to stojí.Jen tu správnou frekvenci naladit.A to je průšvih.Když ztratím nit.
Moje první kniha od autora a už teď lituji, že jsem se k němu nedostala dřív... Když jsme se blížila ke konci byla mi úzko, že dočítám. Vstupy z minulosti, pomalé odkrývání, přesuny v čase i postavách.. Nádhera.
Spisovatele McCarthyho teprve poznávám..Po jeho knize Cesta jsem s nadšením sáhl po Strážci sadu, a nadšení trochu opadlo..Několikrát jsem se v knize vracel, abych se v té divoké časové smyčce neztratil. Nebyl to můj šálek kávy...
Kniha se četla dost těžko. Neodložil jsem ji a dočetl až do konce i přesto, že jsem se těšil, až to budu mít za sebou. Jenže když jsem ten podivný příběh dočetl, začal mi chybět...
Asi nejhorší Cormac, co jsem kdy četl. Je to na můj vkus zmatené, časové linie se prolínají, hrdinové se pletou a dost často jsem se ztrácel v tom, o kom se zrovna vypráví. Nemám rád doslovnost, ale tady bylo těch jinotajů příliš. Přesto si příběh podržuje Cormacovy klasické propriety, nostalgickou poetiku zanikajícího divokého západu, zajímavé postavy, jímavé popisy. Ale to je asi tak vše.
Předválečné období v Tennessee - a tři hlavní mužské postavy - chlapec - mladík - stařec.
V průběhu děje se dozvíte, co je svedlo dohromady. Každý z nich je svým způsobem spojený se smrtí člověka.
Autor uvádí osoby, vybočující z řady - jeho vyjadřování je originální, už v této prvotině má svůj styl.
Noc a přechod do rána: Spočinutí a klid. Dokonce i pro ty, kteří pořádného klidu nedojdou, i kdyby noc byla sebedelší.
A ticho, hudba se vytratila v jantarovém teple stoupajícím z bezpočtu snů
spálených v krbu, klid úplně průzračný...
Jitro zatím nevystoupalo ze země a on je unavený.
Rosa s podobným smutkem pozohýbala trávu a šla za ním až domů,
zapečetila za ním dveře.
V závěru nachází únik jen ten nejmladší...je na cestě k budoucnosti..
Tohle není lehké čtení, ale pro čtenáře tohoto autora první tvorba...
Strážce sadu mě bohužel příliš nezaujal. Je to na můj vkus až příliš roztříštěné, měl jsem zejména ze začátku docela problém se začíst. O příběhu se moc nedá mluvit, postavy nevýrazné, prostě tentokrát mi to opravdu nesedlo. Je to McCarthyho prvotina, a přestože už tam je vidět jeho typický styl, není to zatím ono...
Výborný překlad, krásný jazyk, postavy, popisy. V příběhu jsem se spíše ztrácel. Je nesnadné sledovat, co se v knize zrovna děje a komu. Přesto 75 %, protože McCarthy má dar zaujmout i tam, kde by jiní nudili.
Ta knížka je krásná, ale rozhodně ne ve smyslu toho slova jak je známe. Je krásná svými bizardními postavami a popisem Apalačských hor a postav, které je zabydlují. Já jsem se fakt bála, že mě uřkne čarodějnice, kočka mi vysaje duši, a když John Wesley spadl do potoka tak že s ním umrznu. A nechápu jak někdo může napsat tak dojemnou scénu jako bylo loučení Arthura Ownbyho se svým psem Scoutem, když ho odváželi do vězení.
Já prostě všem doporučuji přečíst a před autorem hluboce smekám.
McCarthy se nečte lehce, ale obvykle čtenář dokáže kráčet po provaze příběhu. Tady to nejde. Strážce sadu je příliš epizodický, roztříštěný a nic neusnadňuje sledování cesty mladého chlapce vstříc dospělosti. Až závěr dostává jakýsi řád a spojuje hlavní postavy. Starého Ownbyho, Mariona Syldera i mladého Rattnera, alespoň na chvíli je včlení do jednoznačného časového období a začne to dávat smysl. Atmosféra "změny" je ovšem prvotřídní. "Kočka jednoho chlápka uměla mluvit. Prostě si spolu povídali jako lidi. Před tou kočkou jsem měl respekt."
Předválečnej americkej jih muselo bejt pěkně drsný místo a Marion Sylder je rozhodně typ chlapa, kterýho chcete mít doma. Neskutečně jsem si užívala popisy nádherný krajiny, strohé dialogy a skvěle napsané postavy. Doslov Anny Dvořákové pro mě byl velmi přínosnou nadstavbou. Na knize není znát, že se jedná o autorovu prvotinu.
Dějovou linii opravdu není snadné udržet, zejména v první půlce.
Jinak je to docela pěkně naspané.
Po dlouhý době kniha, která mě tak kurevsky nudila, že jsem ji ani nechtěl donést zpátky domů a švihl jsem ji u Flory do kontejneru. Tak trochu Murakami, akorát v lese.
McCarthyho trademarky kterými se v budoucnu proslaví jsou přítomny už v jeho prvotině. Krásná práce s jazykem, časem a místem ve velmi asociativním románu nelehkém na čtení, který se ale pozornému čtenáři v závěru odmění.
Štítky knihy
prvotina americká literatura tajemství
Autorovy další knížky
| 2008 |  Cesta |
| 2007 | Tahle země není pro starý |
| 2009 | Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě |
| 2009 |  Dítě boží |
| 1995 | Všichni krásní koně |
Kniha Strážce sadu je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 185x |
| Čtenářské výzvě | 3x |
| Doporučených | 4x |
| Knihotéce | 75x |
| Chystám se číst | 37x |
| Chci si koupit | 13x |
Ambiciózní prvotina oceňovaného autora, ke čtenáři však ne příliš vstřícná. Jak zmiňuje kolega Adam84, v knize je výborný doslov Aleny Dvořákové, který osvětlí literární i historický kontext McCarthyho debutu a ponouká k jeho opakovanému čtení.