Strážce sadu

14 22.03.2018

Předválečné období v Tennessee - a tři hlavní mužské postavy - chlapec - mladík - stařec.
V průběhu děje se dozvíte, co je svedlo dohromady. Každý z nich je svým způsobem spojený se smrtí člověka.

Autor uvádí osoby, vybočující z řady - jeho vyjadřování je originální, už v této prvotině má svůj styl.

Noc a přechod do rána: Spočinutí a klid. Dokonce i pro ty, kteří pořádného klidu nedojdou, i kdyby noc byla sebedelší.
A ticho, hudba se vytratila v jantarovém teple stoupajícím z bezpočtu snů
spálených v krbu, klid úplně průzračný...

Jitro zatím nevystoupalo ze země a on je unavený.
Rosa s podobným smutkem pozohýbala trávu a šla za ním až domů,
zapečetila za ním dveře.

V závěru nachází únik jen ten nejmladší...je na cestě k budoucnosti..

Tohle není lehké čtení, ale pro čtenáře tohoto autora první tvorba...

11.03.2018

Strážce sadu mě bohužel příliš nezaujal. Je to na můj vkus až příliš roztříštěné, měl jsem zejména ze začátku docela problém se začíst. O příběhu se moc nedá mluvit, postavy nevýrazné, prostě tentokrát mi to opravdu nesedlo. Je to McCarthyho prvotina, a přestože už tam je vidět jeho typický styl, není to zatím ono...

1 26.12.2017

Výborný překlad, krásný jazyk, postavy, popisy. V příběhu jsem se spíše ztrácel. Je nesnadné sledovat, co se v knize zrovna děje a komu. Přesto 75 %, protože McCarthy má dar zaujmout i tam, kde by jiní nudili.

Ta knížka je krásná, ale rozhodně ne ve smyslu toho slova jak je známe. Je krásná svými bizardními postavami a popisem Apalačských hor a postav, které je zabydlují. Já jsem se fakt bála, že mě uřkne čarodějnice, kočka mi vysaje duši, a když John Wesley spadl do potoka tak že s ním umrznu. A nechápu jak někdo může napsat tak dojemnou scénu jako bylo loučení Arthura Ownbyho se svým psem Scoutem, když ho odváželi do vězení.

Já prostě všem doporučuji přečíst a před autorem hluboce smekám.

08.01.2017

McCarthy se nečte lehce, ale obvykle čtenář dokáže kráčet po provaze příběhu. Tady to nejde. Strážce sadu je příliš epizodický, roztříštěný a nic neusnadňuje sledování cesty mladého chlapce vstříc dospělosti. Až závěr dostává jakýsi řád a spojuje hlavní postavy. Starého Ownbyho, Mariona Syldera i mladého Rattnera, alespoň na chvíli je včlení do jednoznačného časového období a začne to dávat smysl. Atmosféra "změny" je ovšem prvotřídní. "Kočka jednoho chlápka uměla mluvit. Prostě si spolu povídali jako lidi. Před tou kočkou jsem měl respekt."

16.08.2016

Od Cormaca jsem čekal asi poněkud víc, ale konec to trochu zachránil.

1 22.02.2016

Předválečnej americkej jih muselo bejt pěkně drsný místo a Marion Sylder je rozhodně typ chlapa, kterýho chcete mít doma. Neskutečně jsem si užívala popisy nádherný krajiny, strohé dialogy a skvěle napsané postavy. Doslov Anny Dvořákové pro mě byl velmi přínosnou nadstavbou. Na knize není znát, že se jedná o autorovu prvotinu.