Stíny v ráji
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30622/bmid_stiny-v-raji-JSQ-30622.jpg
4
612
59
Hlavní postavou románu o osudech německých emigrantů v Americe na sklonku druhé světové války je novinář, antifašista, který prošel koncentračním táborem a kriminály v západní Evropě a v Americe nalezl pomoc u německých emigrantů, možnost existence i osudovou lásku k ženě. Jeho počínající americký ráj se však začíná plnít stíny, když si uvědomuje honbu za penězi, kariérismus a neschopnost země pochopit hrůzy fašismu v Evropě. Zklamání mu nakonec přináší poválečný návrat do Německa, kde se setkavá s důsledky nacismu v tom smyslu, že lidé necítí odpovědnost za hrůzy, které napáchali.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1992 , Svoboda-LibertasOriginální název:
Schatten im Paradies , 1971
více info...
Přidat komentář
Poslední kniha od Remarqua; mám pocit, že je to takové rekapitulování toho, co během života zažil, proto nemá tak rychlý spád jako ostatní díla od tohoto spisovatele.
Jako když se všechny předchozí knihy snoubí v této jediné, která ústí ke konci, který by měl být radostný (končí válka), ale není, jelikož stíny budou navždy už přetrvávat v duši konkrétního člověka (vzpomínky).
Je pozoruhodné, že poslední dvě knihy, jimž se Remarque věnoval, vypráví prakticky tentýž příběh, jen s nevelkými změnami, a otevírají zbývající téma pojící se k uprchlíkům před nacismem, otázky možnosti nového života, poválečného návratu nebo pomsty. Tato, dokončená, je oproti své sestře mnohem živelnější a líčí osud německého emigranta v americkém ráji, odkud je válka nekonečně vzdálena, v lehce tísnivé atmosféře světa obchodních triků, v prostředí melancholického setkávání starých i nových známých a jejich úvah nad budoucností, v ovzduší plném vášně a rozpolcenosti, v němž za každým rohem číhají stíny minulosti a přítomnosti. V závěru románu pak vyniká snaha ukázat definitivní vstřízlivění z poválečné situace ztráty paměti. 80 %
Dočteno.. a jak už jsem psala předtím, Remarque je můj oblíbenec, ale tahle knížka je pro mě dost zklamání.. Děj se hrozně vlekl, téměř nic se tam neodehrálo.. Nemám slov.. :(
Jak miluju Remarqua, tahle knížka se mi čte dost pomalu. Jindy mám přečteno během pár dní, ale tuhle čtu jen, těsně než usnu, protože mě nijak extra nenadchla. Zatím jsem za půlkou, tak uvidíme.
Moje nejoblíbenější je Jiskra života. Tu bych mohla číst pořád dokola a pokaždé mě stejně šokuje..
(Uwaga spoilery!) Zbožňuji Remarqua, zbožňuji a zbožňuji. Jeho popisy prostředí, postavy, jejich psychologii a chování, všechno. Nevím, co by se muselo stát, abych někdy přestala. Stíny v ráji vyšly v roce 1971, rok po jeho smrti. Poslední kniha románového mistra, který řadu zatvrzelců přivedl do náruče klasiky a přesvědčil je, že u čtení nemusí trpět jako mladý Werther (sorry, ctitelé Goetha). To prostě musíte mít!
Na konci druhé světové přijíždějí do Států stovky uprchlíků z potápějící se Evropy. Prchají jako krysy před utrpením, zničení válkou a vězením. Vstupují do ráje, kde není ani fašismus, ani koncentráky. Ve spásných myšlenkách jim musely Státy připadat jako ráj a oni do něj vcházejí coby zničené lidské stíny.
Jedním z uprchlíků je i Robert Ross, německý novinář, který dobře zná chuť lágru a smrti. Jeho prostřednictvím se nám ukazuje tvář New Yorku 40. a 50. let. Učíme se chápat, že Země svobody není tak ideální jako ve snech běženců. Jak přežít svobodu? Někteří se pomalu upíjejí, další propadají hrubosti a beznaději, kterou ukončují sebevraždou. Amerika není ráj. Když Robert ochutná pozlátko Hollywoodu a filmových stár, pochopí, že válečným uprchlíkům nikdo neporozumí. Honba za slávou až na prvním místě. A kdo ze zlatokopů pochopí, že oni přišli z pekla? Nefunguje nic. Nedá se pracovat, natož milovat.
Sen všech, že až to jednou skončí, oni se budou moci vrátit domů, přinese Robertovi jen další utrpení. Po návratu do Německa zjišťuje, že válku lidé stále nosí v srdci a fašismus nevymizel. "Největším zklamáním byl návrat, byl to návrat do cizoty, návrat do lhostejnosti, skryté nenávisti a zbabělosti. Nikdo už si nevzpomínal, že by byl patřil ke straně barbarů. Nikdo nenesl odpovědnost za to, co napáchal."
Remarque byl znalcem emigrantské duše. Věděl, že uprchnout válce a přežít na bojišti neznamená zvítězit. Následný návrat je mnohem těžší. Je stále nějaké kam? Před válkou se utéct dá, před sebou ne.
Jaký je zhruba pocit a první myšlenky po přečtení? Remarqueovými slovy:
"Nikdo se nemůže vracet, nic nezůstává bez proměny, ani člověk sám, ani ten druhý. A tak jediné, co zbylo, je čas od času večer plný zádumčivosti, té zádumčivosti, jakou cítí každý člověk nad tím, že všechno pomíjí a že on je jediným živým tvorem, který to ví a který rovněž ví, že je to útěcha, i když ji nechápe."
PS: Koho by nepotěšilo, že v knize najde milovaného Ravica?
Stíny minulosti jsou všude. I v ráji. 5/5.
(SPOILER) Tato poslední Remarquova kniha pojednává o emigrantech německých žijících v Americe na konci II. světové války. Hlavní hrdinou je novinář Robert, antifašista, který prošel kriminálem a koncentračním táborem. Pracuje u jednoho obchodníka s obrazy a potom jeho poradce při natáčení antifašistických filmů. Robert prožívá lásku s fotomodelkou Natašou. Po skončení války se vrací do Německa, tam nachází lidi, kteří se necítí odpovědni za hrůzy, které prováděli. Vzpomíná znovu na Natašu. Všechny Remarquovy knihy jsou skvělé.
"vypůjčený šperk, s vypůjčenou ženou ve falešné existenci na úvěr."Děj úžasně plynul, ale nezanechal takový dojem, jako většina Remarqueových knih. Osudy hrdinů asi byly málo tragické. Ale pak na posledních stránkách to na mě dopadlo, kdy jsem si uvědomil, že ani tito relativní šťastlivci (co se válečných osudů týče), jsou na tom špatně.
Velice čtivá kniha, ale jak to u Remarqua bývá, není to nic veselého. Mistrně jsou vyjádřeny nálady a myšlení postav, které jsou různorodé.
Kniha zachycuje pocity, přizpůsobování lidí o důstojný život v emigraci. Ne každému se povede v emigraci přežít.
Pro mě jedna z jeho nejoblíbenějších knih, i když všechny se mi líbily, ale tato čtená v období cca 20 let byla opravdu výborná.
Remarqueovy knihy, které jsou humanisticky laděné ve mě zanechávají většinou pocit velké beznaděje. Průběh knihy je ze života a dá se říct, že se při něm bavím. Děj jakoby připravuje půdu pro smutné finále a vystřízlivění. I v této knize je použit osobitý vypravěčský styl typický pro autora..
Nedávno jsem od R. četla Zaslíbená země a příjde mi minimálně první polovina knihy stejná, co se týče děje.
kniha je úžasná, bohužel se špatným koncem, ale i tak to bohužel v životě chodí.Mám vydání z roku 1992, bohužel se mi nepodařilo vložit Handa
Hodně Remarque-ových knih si je dosti podobná svými motivy a jakoby byla psána podle předlohy, ale dost smutné předlohy.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) USA (Spojené státy americké) emigrace
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Kniha Stíny v ráji je v
| Právě čtených | 9x |
| Přečtených | 1 019x |
| Čtenářské výzvě | 93x |
| Doporučených | 40x |
| Knihotéce | 545x |
| Chystám se číst | 177x |
| Chci si koupit | 23x |
| dalších seznamech | 4x |
Jako vždy autor mistrně vykreslil postavy i atmosféru společnosti. Tyhle postavy emigrantů jsou zmítány pocity zoufalství, beznaděje či naopak falešných nadějí, nejistoty, vykořenění a všem je společný pocit osamělosti. Remarque je můj oblíbenec a ani tato kniha mě nezklamala, bavilo mě sledovat boj utečenců před nacismem s jejich stíny minulosti, které si s sebou táhnou jako závaží z mateřské Evropy až za oceán, i boj o novou budoucnost. Ale Čas žít, čas umírat to nepředčilo.