Stín katedrály
Miloš Urban
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/1027/bmid_stin-katedraly-N6X-1027.jpg
4
378
56
Pátý román spisovatele oceněného cenou Magnesia Litera. "Vstupujeme-li do katedrály, vstupujeme do jiné reality – platí zde vyšší zákony a také nároky na naši morálku jsou vyšší. Málokdo dnes cítí v kostele posvátnou bázeň. Ale pod klenbou katedrály i nevěřící smekají čapku a ztišují hlas v očekávání, že se přihodí něco mimořádného." Citát nás uvádí do dějiště strašlivých událostí, jež postihnou nejznámější pražský chrám na podzim nejmenovaného roku: na zdech se objevují znamení s rohy, v zamrzlých kropenkách se zrcadlí budoucnost a v relikviářích přibývají čerstvé ostatky neznámého původu. Je jen otázkou času, kdy v chrámu zazní střelba a před Zlatou bránou poprvé zastaví pohřební vůz. Na tuto knihu volně navazuje román "Santiniho jazyk" (Argo, září 2005).... celý text
Přidat komentář
celkem povedená krimikomedie ovlivněná Ecem, např ukřižování Walesy připomíná dost závěr Kyvadla, kniha je někde mezi Starožitníkem a Kyvadlem
Příběh s atmosférou známou z knih Dana Browna zasazený do českého prostředí, který vás buď pohltí, nebo tu knížku odložíte. Hrdina je zajímavý, netradiční charakter (plně chápu jeho ex, že se stala ex). Jediná výtka je jazyk policistky, který byl nepřiměřeně obhroublý
Dobře napsaný kriminální příběh s překvapivým závěrem a zajímavě pojatým střídáním mluvy hlavních hrdinů, historika umění a policistky, která mu jde tzv. po krku :)
Kniha má svoje kouzlo, je napsaná trochu neobvyklým stylem, ale na české poměry je to zajímavá a dobrá kniha. Ovšem jediný co mi vadilo, byla slečna Klára. Sorry ale takovouhle slečnu by v životě nikdy u policie nezaměstnali. Konec byl uspěchaný a málo vysvětlený, ale na 3 hvězdičky to stačí.
Já snad abych se přímo omluvil, ale nedal jsem to. Přečetl jsem povinných 100 stran a pak jsem knihu odložil. A s úlevou. Proč? Styl vyprávění, kdy se střídají v ich formě dva hlavní hrdinové, mi opravdu nesedl. Hlavně teda postava vyšetřovalky, hodí-li se pro tohoto dlaždiče v ženském těle vůbec takové označení. Ani zápletka nebyla na takové úrovni, abych nemohl v klidu dál žít s pocitem, že jsem se nedozvěděl, kdo je vrah. Popisy architektury včetně historických odkazů asi na úrovni, ale ani to nestačilo. Tak snad někdy později u nějakého jiného Urbana nashledanou. Ale opravdu později.
Začal jsem psát obsáhlý komentář, pak sem ale sjel o něco níž a zjistil, že vlastně píšu to samé, co Nightlybird, takže napíšu jen to, že s ním naprosto souhlasím. A budu ještě o něco tvrdší. Kriminální zápletka má své nelogičnosti, to jednoduché vysvětlení v závěru jim prostě nežeru. Roman jako postava mi byl místy silně proti srsti, ale Klára je opravdové peklo. Slovník jak dlaždič a dedukce Colomba po mrtvici. Také se nemůžu ubránit dojmu, že se Urban mírně inspiroval v díla Dana Browna a písničce Petra Muka.
Já to prostě nepochopila. Mrzí mě, že jsem se ke knížce nedostala až později, školní povinnosti jsou prostě školní povinnosti...
Dávám pět hvězdiček. Možná to nebylo úplně dokonalé, konec trochu uspěchaný a místy jsem se ztrácela v záplavě jmen a postav, ALE atmosféra mně naprosto uchvátila. Knihu jsem každý večer zavírala jen s velkou lítostí a následující den se k ní dychtivě vracela. Na rozdíl od ostatních komentátorů jsem nebyla závěrečným vývojem překvapená - ani příjemně, ani nepříjemně. Nebylo pro mne vůbec podstatné, kdo stál za těmi zvláštními událostmi, které se kolem katedrály odehrávaly. Nebrala jsem toto čtení jako detektivku, ale spíš jako výpověď o nekontrolovatelné vášni, která se stává nebezpečnou posedlostí. Posedlostí, která ničí životy všech okolo. Může tento příběh sloužit jako varování?
Snad.
Magické prostředí katedrály, odkazy na Fulcanelliho proslulou knihu, podivné úkazy a tak trochu záhadná hlavní postava tvoří společně nebezpečnou směs, která čtenáře dokáže přitáhnout ke knize jako magnet.
Myslím, že jsem ji nečetla naposled.
Nightlybird: Váš příměr k obloženému chlebíčku mě trošku pobavil, neboť já jsem při čtení získal pocit, že obírám hamburger v nepříliš dobré housce :-). Začátek nějak podivný, netušil jsem, jak se to vyvine. Pak jsem se dostal k šťavnatému kousku masa a nemohl jsem se odtrhnout. Poté jsem však musel dojíst i druhou půlku housky, závěr knihy, který mě překvapil, a to bohužel ne zrovna příjemně. Celkově pak na mě kniha působila dojmem mírně řečeno rozporuplným.
Ještě doplnění - ilustrace ve Stínu jsou od Pavla Růta a na knihu údajně volně navazuje Urbanova kniha Santiniho jazyk
Urbanův Stín katedrály je z mého pohledu dost zvláštní kniha. Velmi dobře se čte a připomíná mi obložený chlebíček – také se mi jeví jako složená ze dvou vrstev. Horní vrstva (bohatá obloha) je tvořena popisem hlavního hrdiny - Svatovítského chrámu, o jeho stavitelích, o jeho minulosti i současnosti. Je to doslova přednáška o chrámové architektuře, okořeněná zmínkami o známé knize Mysteria katedrál autora Fulcanelliho. Malá Strana, Hradčana, Staré Město – to jsou místa, která jsem v dobách, kdy jsem žil v Praze považoval za svůj rajón, není tam snad jediná hospůdka, do které jsem za ta léta nezašel a pochopitelně znám i Sv. Víta. Přesto je jeho popis natolik sugestivní, že člověk dostává opravdu chuť se tam vydat znovu a jako turista s bedekrem projít ta místa s Urbanovou knihou v ruce a natáhnout do sebe tu atmosféru. Až potud skvělé a je vidět, že je architektura nepochybně Urbanovým koněm (to ostatně naznačuje i Sedmikostelí – ještě jsem nečetl, znám jen z doslechu).
Dostáváme se ale k druhé vrstvě tvořené oslizlým krajíčkem staré veky – tu představuje kriminální zápletka. Autor si nepochybně uvědomil, že ne každý čtenář je fanatikem přes architekturu a aby zajistil komerční úspěch knihy doplnil ji kriminální zápletkou, která se tváří tajemně a mysteriózně, aby čtenář v závěru zjistil, že mystika bylo mlžení a vrahem je jako obvykle zahradník. Šťastnou ruku neměl ani při postavě detektiva . Přenesl bych se přes skutečnost, že vyšetřování vražd je kriminalistická lahůdka, ke které se hned tak někdo nedostane, Kláru, jak ji autor popisuje, by na mordpartě nenechali ani roznášet svačiny. Co mi ale hlavně vadí jsou její mentální a verbální projevy. Mladá půvabná detektivka, chytrá, s přehledem, etc. se v řadě situací chová jako čtenářka Stmívání a její slovník je srovnatelný se slovníkem šlápoty z Perlovky. Domnívám se, že tahle druhá vrstva výsledný dojem z knihy poněkud kazí. Kdyby se Urban (teď mne napadla souvislost Urban – urbanistika) víc inspiroval třeba Meyrinkem a zatáhl do knihy víc pražského genia loci, mohla vzniknout opravdu krásná kniha. Vida, o tom jsem se ještě nezmínil – kniha má výborný a zajímavě řešený výtvarný doprovod. Takže když závěrem sečtu plusy a mínusy vychází mi výsledný dojem dobrý a kniha za přečtení rozhodně stojí.
Štítky knihy
Praha symboly kostely a katedrály stavitelé zločiny sakrální architektura
Autorovy další knížky
| 2001 |  Hastrman |
| 1999 | Sedmikostelí |
| 2008 |  Lord Mord |
| 2005 | Santiniho jazyk |
| 2003 | Stín katedrály |
Kniha Stín katedrály je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 546x |
| Čtenářské výzvě | 27x |
| Doporučených | 28x |
| Knihotéce | 170x |
| Chystám se číst | 107x |
| Chci si koupit | 13x |
| dalších seznamech | 3x |
chvilku mi trvalo, než jsem přistoupil na formu, kterou je to napsané (dva subjektivní pohledy, dva rozdílné jazyky, které se střídají), ale pak jsem se začetl a kniha mne pohltila. Ke konci to uchvácení trochu polevilo, ale vydrželo.
Zápletka mi přišla slabší, nicméně celková atmosféra, reálie a magičnost vyprávění jsou opravdu dobré.
Rád bych vyzdvihl i zpracování knihy - parádní "dvojité" ilustrace!
Nu, pustím se do toho Fulcanelliho...