Staré pověsti české
Alois Jirásek
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/255/stare-povesti-ceske-255.jpg
4
1809
177
Knížka od samotného prvního vydání v roce 1894 patří do zlatého fondu české literatury a její znalost patří k základnímu vzdělání. Jirásek tu sebral a beletristicky zpracoval nejznámější české pověsti. Je jich třicet pět a dočteme se mezi nimi např. o praotci Čechovi, Krokovi a jeho dcerách, Přemyslovi i Libušiných proroctvích nebo o staré Praze...... celý text
Přidat komentář
Jiráska a to musím přiznat otevřeně rád nemám. Právě z něj v popularizační formě a ještě více z Palackého vycházejí ty nejrozšířenější a zároveň nejhorší mýty o naší historii. Totiž o hrdinství Jana Husa a naopak proradnosti Zikmunda Lucemburského, negativní pohled na Přemyslovce a tak podobně. Navíc jsou to opravdu jen pověsti, většina věcí byla samozřejmě poněkud jinak a podobné pověsti má i řada dalších národů. A jak nám nedávno říkal pan profesor ve filosofii, tato kniha má s naší historií společného asi tolik jako Řecké báje s Řeckou historií. Nicméně pokud to člověk nebere jako fakta, ale jako pobavení, tak tato kniha ještě docela ujde. Takže na tři hvězdičky snad tato knížka je.
No a na závěr si nemohu odpustit citaci z Cimrmana: "Děti, viďte, že to bylo hezké, kam se hrabou Lojzovy staré pověsti české?!"
Vím, že to není fér a měl bych ke knize přistupovat jako ke klenotu. Já jí však hodnotím subjektivně. Je fajn, že střípky poztrácené historie jsou sepsány, alespoň jako pověsti. Tohoto "faktu" si cením a připomněl jsem si trochu, to co už znám a doplnil mezery. Že bych byl, ale nadšen, to opravdu ne. V tomto případě mi přijde lepší rozbor na českém rozhlasu v Toulkách českou minulostí, kde se samozřejmě opírají o Jiráskův výklad, ale i o starší Dalimilův, Kosmův, či Hájkův z Libočan. A když už jsem u toho, úplně nejlepší je fantasy příběh O Bijvoji od Juraje Červenáka
Jedna z nejoblíbenějších knih dětství, která ve mně probudila zájem o historii. Do dneška si vybavuji tu hrůzu, kdy jsem trnula při pověsti "Faustův dům" a když kolem něj dnes jedu, vybaví se mi spoustu detailů...Kdo nečetl, jako by nebyl ;)
Myslím si, že s touhle knihou by se měl seznámit každý. Patří mezi českou klasiku, která neodmyslitelně patří k české historii.
Tento druh literatury nemusím, takže nebýt to povinná četba, asi bych je nikdy v životě nečetla. Na druhou stranu, na to že to je klasika a ještě povinná, to zas tak špatný nebylo. Takové pohádky pro poněkud odrostlejší děti.
Kdyby si Jirásek půlku historie neupravil...ale tak je pravda, že to jsou pověsti...
My čtenáři, co máme rádi záhady a nevyřešené hádanky minulosti, se rádi opájíme představou, co kdyby na těch českých mýtech bylo zrnko pravdy, vždyť i archeologické nálezy a etnografické názvy mnohému nasvědčují.
Bájná Trója byla také legendou do doby, než ji H.Schlieman vykopal.
A naše dávná historie není o nic méně zajímavá, i když se ztrácí v legendách.
Snad úplně první knížka, v které jsem kdy něco přečetla. Jako malá jsem se v ní učila číst nadpisy, než jsem začala chodit do školy. Milovala jsem tu knížku, každou pověst jsem znala nazpamět. Tolikrát mi ji četli a později jsem si ji četla já sama. První věc, co jsem vždycky udělala, když jsem přijela k babičce, bylo vytáhnout tuhle knihu. :)
Česká klasika kterou by měl znát každý Čech.Možná mi ze začátku nesedla starší češina.Ale stejně stojím za svým,každý Čech by si tuto kniha měl přečíst.
Já nevím, mě prostě Jiráskův styl nesedí, možná kdyby to bylo přepracovaný do modernějšího jazyka... Ale je to česká klasika a každý Čech by to měl znát. Pamatuji si, že když mi mamka četla o Šemíkovi, tak jsem strašně rozbrečela, a aby mě uklidnila musela vymyslet lepší konec ;o)
Jako dítěti mi připadala nejpodivnější pověst o lucké válce - děsila mě a fascinovala zároveň. Teď už vím, že to bylo proto, jelikož je to spíš mýtus než pověst a odráží staré představy o čarodějných praktikách.
Krásné čtení, ale opravdu se k němu musí každý propracovat sám. Taky jsem nesnášela sáhodlouhé seznamy knih, které jsme měli povinně přečíst - a to jsem velká čtenářka. Ten, kdo rád čte, některé knihy objeví teprve potom, až ho do nich nikdo nenutí.
Kniha se mi moc líbila. Je to zajímavé počtení o příbězích z minulosti. Prostě nezapomenutelná kniha.
Tuhle knihu mi četl děda místo pohádek. Máme doma nádherné vydání z roku 1917. Zbožňuji Bruncvíka s jeho věrným lvem. Záleží na jednotlivých pověstech, jak komu sednou, ale neznat Dívčí válku, Horymíra, mistra Hanuše a další je, si myslím, velká ostuda.
Vy, kterým se nelíbí archaické výrazy nemyslíte, že si četbou takových knih rozvíjíte svou slovní zásobu a vzdělání? K těmto knihám to prostě patří a tak by to také mělo zůstat. Pokud děti neznají všechna slova v knize, tak je to dobře, mělo by je to přivést k tomu, aby se o knize bavily a přemýšlely. Hloupý není ten, kdo neví, ale ten kdo nechce vědět.
Štítky knihy
pro děti pověsti proroctví Slované, slovanství pro mládež české dějiny české pověsti slovanská mytologie
Část díla
Autorovy další knížky
| 1970 |  Staré pověsti české |
| 1951 | Psohlavci |
| 1965 |  F. L. Věk I. |
| 2000 | Temno |
| 1955 | Z Čech až na konec světa |
Kniha Staré pověsti české je v
| Právě čtených | 25x |
| Přečtených | 3 472x |
| Čtenářské výzvě | 135x |
| Doporučených | 73x |
| Knihotéce | 1 448x |
| Chystám se číst | 221x |
| Chci si koupit | 41x |
| dalších seznamech | 23x |
opravdu poklad české literatury... na pravdivosti či nepravdivosti až tak nezáleží, vždyť jsou to pověsti... (i když já na ty blanické rytíře stejně věřím). jednou budu číst svým dětem...