Smrt krásných srnců

26.01.2021

Smutná kniha z doby II světové války.

28.12.2020

Knih z období II. světové války a holocaustu mám přečtených opravdu hodně, ale žádná není jako Smrt krásných srnců. Po celou dobu četby se smějete a na konci zjistíte, že pláčete. Ota Pavel měl nesmírný vypravěčský talent podávat neuvěřitelně smutné skutečnosti s dětsky naivním vtipem. Postavy a postavičky patřící do Pavlova světa jsou vnímány optikou dítěte, které ještě tak docela nerozumí světu, i když tuší, že se kolem něj děje něco zlého, a tak ostrý kontrast, tak přesná drobnokresba postav z téhle knihy dělá možná nejsmutnější dílo poválečné literatury, jaké jsem kdy četla... Ke Smrti krásných srnců se vracím už poněkolikáté a pokaždé v ní objevím něco, co mě přinutí si ji přečíst zase znovu.

27.12.2020

Knížku jsem četla na pomezí dětství a adolescence a moc se mi líbila. Před Vánoci jsem si na autora vzpomněla a rozhodla jsem se si knížku vypůjčit z veřejné knihovny. Světe div se, nebyla zrovna vypůjčená, tak jsem s radostí kráčela k autu.

Teď, když jsem knihu četla s rozestupem pár let se mi už až tak nelíbila. Trošinku jsem si ji i pamatovala (V ZÁVORCE SE NACHÁZÍ SPOILER: třeba jsem tušila, že ten odkup rybníka je past.). Připadá mi i taková hodně infantilní a vlastně se divím, že se mi tak líbila.

24.12.2020

Miluji, jak mě knihy, o jejichž existenci vím spoustu let, ale nikdy jsem neměla chuť si je přečíst, dokážou okouzlit. Jak je přečtu jedním dechem a pak se směju sama sobě, že jsem měla jakési nesmyslné předsudky vůči dané knize nebo autorovi, které většinou pramení ze školy. Hold "Povinná četba je nudná četba" neplatí! Děkuji moc za tento silný zážitek, ke kterému patřily pocity z celé škály emocí, slzy i smích. Někdy příště si rozhodně přečtu další knihy od Oty Pavla.

22.12.2020

Povídková kniha vzpomínek na autorova tatínka. Četla jsem ji už hodně dávno a teď jsem se k ní vrátila kvůli čtenářské výzvě. Téma holokaustu se odráží v povídkách Smrt krásných srnců a Kapři pro wehrmacht. Je v nich ukázáno, že i lidé, jejichž důstojnost je pošlapána, se dovedou svým způsobem bránit a že pomsta může být opravdu sladká.

20.12.2020

Už ani nevím, z jakého důvodu pro mě byl Ota Pavel autorem, po jehož knihách nikdy nesáhnu. Překonala jsem se a je mi líto, že jsem to neudělala už dávno. Smrt krásných srnců byla tak nádherná! Nadhled, s jakým Pavel líčí své zážitky v nelehké době, mě zasáhl přímo do srdce. K povídkám se od přečtení knihy dost často vracím a vždy na nich naleznu ještě něco dalšího.

05.12.2020

I přes hrůzy války nebo těžký poválečný život, čiší z povídek láska - především k tatínkovi, který jistě nezastával dokonale a bezchybně svoje životní role, i tak na něj vzpomíná Ota Pavel s laskavostí. Nestaví do popředí příkoří, kterému museli čelit, jen tu a tam, jen tak mimoděk, se zmíní o hvězdě nebo Osvětimi, stěžejním však zůstávají chvíle, které strávili v přírodě, pospolu, dozvíme se hodně o tatínkově podnikavosti... Zvlášní poetika, která hladí, ač často čtenář na pozadí vyprávěného cítí těžké životní situace, které musela rodina prožívat.

25.11.2020

Příjemné čtení, krásně napsané

21.11.2020

ten film nikdy nevyjádří poetiku a oslavu života pavlovo prózy

14.11.2020

Po této knize jsem sáhla v rámci čtenářské výzvy - knihy na téma holocaustu. Holocaust, válka a vůbec vše okolo není moje téma. Těch pár knížek, které jsem na toto téma četla v minulosti, bylo pěkných, ale smutných, těžké téma... Smrt krásných srnců jsem viděla na základní škole jako film a bylo to pro mě utrpení, ale nakonec jsem se rozhodla přečíst právě tuto knížku, protože jo - měla málo stran! :D

Nakonec ovšem pomyslně zavírám knížku (čtečku) s uspokojením. Chvilku mi trvalo zvyknout si na to, že v povídkách Ota Pavel do nebes vychvaluje svého otce, který byl ovšem dle jeho popisu docela špatný manžel i otec, nezodpovědný člověk a který dle vyprávění v povídkách často dělal věci, které se mně osobně z hloubi duše příčí. Když se smíříte s nedokonalostí lidské nátury starého Poppera, můžete si užít střípky ze všedního i nevšedního života jejich rodiny. Nad čím opravdu smekám je schopnost autora popsat i velmi smutné životní okamžiky s jistou noblesou. U této krátké knížky se pobavíte a možná si i popláčete.

02.11.2020

No, kdo umí, ten umí. Ota Pavel umí rozhodně. Od něj se dobře čtou i smutné věci...

29.10.2020

Nejdříve jsem viděla film, který mě opravdu zaujal, a proto jsem se pustila do knihy, která byla možná o něco lepší. Kniha se mi četla velmi dobře. Byly tam vtipné ale i smutné situace. Líbí se mi, že Ota Pavel vlastně popisuje situace, u kterých nebyl přítomen... Doporučuji si přečíst, protože člověk se pobaví, ale i zjistí, jak to v té době bylo

22.10.2020

Čtení k maturitě.. Kniha se mi moc líbila..

11.10.2020

Čtivé, melancholické. Utrpení Leo Poppera mi zlomilo srdce, kdy zoufale prosil psa Holana se slovy: "Já jsem teďka žid a žádné buřty nemám. Sám bych nějaký potřeboval. Jsem žid a potřebuju pro mý báječný kluky maso a ty mi ho musíš opatřit!"
Ota Pavel báječným způsobem vypravuje své vzpomínky, a v těchto povídkách se střetává dětská radost a dětská starost.

17.09.2020

Všechny povídky jsou úžasně napsané. Většina z nich je veselého charakteru, ale najdou se i takové, které vypráví o vzniku protektorátu a o odvádění židů do koncentračních táborů. Celá sbírka je v podstatě ódou na Otova otce, který se pomocí svého geniálního obchodního talentu snaží zajistit blahobyt pro svoji rodinu.

15.08.2020

Slavný český spisovatel vzpomíná na svého extravagantního tatínka (špatný manžel, špatný otec, zbrklý, neopatrný). Ale vychvalován je až do nebe.

02.07.2020

Kniha plná povídek, která pobaví, rozesmutní, rozesměje, prostě od všeho trošku. Kdo by neviděl zfilmování, známé zpracování, v hlavní roli sympaťák Karel Heřmánek a široká plejáda známých hereckých osobností. Když jsem to četla, stejně jsem si představovala herce, kteří to hráli.

24.06.2020

Tak jako Zlatí úhoři, i tato kniha je neodmyslitelně spjata s Karlem Heřmánkem. Ale lépe se mi četla. Protože film je pro mně notoricky známý, nemám, co bych knize vytkla, snad jen že ve vydání z roku 2007 chybí dvě povídky. A to Běh Prahou a Prase nebude.

20.06.2020

Nerada bych psala komentář jen proto, abych ho napsala, ale opomenout zrovna tuto knihu vážně úplně nemohu. Spousta komentujících se k ní krásně vyjádřila a vše, co bych chtěla napsat tu již "zaznělo". Tak jen: Nejvíc mi asi mluví z duše Elea, cedos a Pampalini - takže i za mne "Ano, ano, ano."