Smrt je mým řemeslem
Robert Merle
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/40482/smrt-je-mym-remeslem-40482.jpg
5
3862
3862
Kniha Smrt je mým řemeslem, která poprvé vyšla v roce 1953 popisuje život němce Rudolfa Langa v rozmezí let 1913-1945. jako syn bavorského obchodníka odmítl otcovy plány a vstoupil do armády. Sloužil jako dragoun v Turecku, po skončení války však nemůže najít práci, a tak vstoupí do Freikorps. V roce 1923 jako nacista je odsouzen do vezení na deset let za politickou vraždu, ale brzy je osvobozen, po propuštění jde pracovat na statek jednoho statkáře. Pro svoji nacistickou minulost je vyhledán aby organizoval bojůvky SS, a za tyto zásluhy se stane důstojníkem v Dachau, odkud je převelen do Osvětimi. O rok později, v roce 1942 je již velitelem tohoto tábora, a zde se podaří zvýšit novou metodou zplyňování, vyhlazování vězňů, kterých začíná bát v táboře přebytek. Kniha končí procesem v Norimberku.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1955 , SNKLHU - Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a uměníOriginální název:
La Mort est mon métier , 1952
více info...
Přidat komentář
Nespomínam si, či som pri čítaní nejakej knihy mala takúto depresiu. A normálne ma obchádzala hrôza. Už na začiatku, pri popise Rudolfovho detstva, som tušila, že z toho vylezie niečo fakt obludné. Brilantne napísané, no neviem si predstaviť, že by som to niekedy išla čítať znovu... Lang rozhodne bol psychiatrický pacient a obluda a asi nič na svete nepostačí na ospravedlnenie toho, čo vykonal. Vlastne som rada, že kniha mala pomerne rýchly koniec, pretože ja mám dosť..
Dost děsivé čtení, po kterém jsem upadl do docela slušné deprese. Samozřejmě nevím, jak moc přesně se Merlův "hrdina" shoduje s jeho reálnou předlohou, pokud by byla ale postava autentická z pouze 50 %, už to by bylo samo o sobě něco nepředstavitelného.
Nejhorší je na tom ale jedna věc: knížka je napsaná (a přeložená) tak bravůrně, že vlastně veškeré počínání hlavní postavy dává smysl a je nějak "obhájeno". Doba, prostředí a způsob myšlení postavy jsou nastíněny tak silně, že vlastně všechno "chápete". V tom podle mě tkví největší síla této knihy. Svým způsobem je tak kniha varováním v tom, že při správné kombinaci náhod není až tak "těžké" stát se nechutnou bestií...
UF, při čtení se mi honily hlavou myšlenky, co bych já - kdybych byla vychovávána v takovém prostředí - byla v té době za člověka...Jak bych se zachovala, kdybych měla ukrutný hlad a nade mnou stál kamarád s přihláškou do strany, kamarád by byl oblečený, nakrmený a seděl by v teplé kanceláři? Kdo z nás, kteří odsuzujeme Hitlera a jeho zrůdy by přežil s čistým štítem??? Brrr, jde na mě z toho zima
Děsivý náhled do děsivé minulosti. Děsivá myšlenka.
Jak si to zde tak pročítám, spousta lidí zde považuje začátek za nudnou a zbytečnou část děje. Jenže ta je neodmyslitelná. Dává "zrůdě" v podobě Langa lidskou tvář. A vůbec, nemůže se člověk stát zrůdou právě díky zrůdným podmínkám?
Nejlepší, a zároveň nejděsivější, je část o zřizování plynových komor. Člověk má pocit jako by četl problémy ředitele velkého průmyslového podniku, který řečí jak zavést novou výrobu. Nedostatky jej stresují, z úspěchů má upřímnou radost jako každý člověk, kterému se podaří rozlousknout pracovní problém.
Odosobněné plnění (pracovních) úkolů, jenž je důsledkem rozvinuté dělby práce v moderní průmyslové společnosti.
Rudolf je třináctiletý kluk. Jeho otec je despota a náboženský fanatik. Jeho matka žije zcela pod vlivem svého muže a její vztah k dětem není zrovna příliš mateřský. Snad jen služka Marie má občas pro Rudolfa hřejivé slovo. Po smrti otce utíká patnáctiletý Rudolf z domova a chce se stát dragounem. Protože jeho žádost byla z důvodu nízkého věku zamítnuta, pracuje jako dobrovolník v nemocnici. Zde se seznamuje s rytmistrem Güntherem a jeho heslem se stává „Moje církev je Německo!“ V roce 1916 společně odjíždí bojovat do Iráku. Následuje Turecko a Palestina. Po návratu domů zjistí, že ho příbuzní připravili o majetek po otci a matce, která mezitím také zemřela. Rudolg Lang je Rudolf Höss. Kniha vypráví o jeho dospívání, pobytu ve vězení, velké bídě, o manželství s Elsou (Hedwigou), kariéře v NSDAP a SS až do chvíle, kdy byl odsouzen k trestu smrti během Norimberského procesu. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Možná i proto, že jsem před pár měsíci navštívila Auschwitz. Už to nebylo nějaké anonymní místo. Byla to ta Osvětim. A já jsem za slovy z knihy viděla chatrné domečky, palandy i pece, a vnímala spoustu bolesti. I přesto jsem soucítila s tím malým klukem, který nikdy nepoznal milující rodiče. On jen musel poslouchat. Na jedné straně byl někým, kdo vykonával příkazy. Na straně druhé to byl ten osamělý malý kluk, který si ve svém pokoji čistil boty. Někdy není prostě tak jednoduché někoho (od)soudit. Byl by tím, kým byl, kdyby vyrůstal v jiné rodině?
--------------------------
„Když začínalo zásob plynu ubývat, musel jsem samozřejmě zajistit všechno, co bylo v mých silách, abych zásoby doplnil.“
„Dá se tedy říct,“ pokračoval prokurátor, „že pro vás to bylo stejné jako zásoby chleba nebo mléka?“
Trpělivě jsem odpověděl: „Proto jsem tam byl.“
Velice silna kniha, ktera v cloveku jeste dlouho zanecha potrebu premyslet otom, jak moc a snadno se clovek muze nechat "zmanipulovat" do role v jake se ocitl Rudolf Lang. Jak az nekdy slepa potreba plnit vse dokonale a spravne muze zastrit v dusi cloveka zverstva, ktera pacha na jinych. Jakozto potomek praprarodicu, ktery prozili obe valky, byli v pracovnich taborech a dokonce i cast byla v Osvetimi, jsem knihu opravdu zhltla temer jednim dechem.
Na pozadí historických událostí před, během a po první světové válce, kdy se nejen Německo, ale celá Evropa propadá do morální i ekonomické bídy, probíhá mládí, dospívání a počátek dospělosti mladého Rudolfa. Složitá životní situace nahání jedny ke komunistům, druhá část se kloní k fašistům. A náhodně vybraný obyčejný člověk, vychovávaný se smyslem ke stoprocentnímu plnění svých povinností - pouze vědom si toho, že situace se musí nějak řešit, není schopen rozpoznat, kam může být zavlečen. A v totalitě už není možná cesta zpět. Já jako potomek rodičů, kteří se seznámili během nucené práce v Říši za druhé světové války, mající možnost mluvit s lidmi, kteří přežili hrůzy obou světových válek, obdivuji autora s jakým poměrně jednoduchým vyjadřováním dokázal stvořit toto dílo.
Zrádnost této knihy je v tom, že její hrůznost dolehne až po dočtení. Styl vyprávění je velmi strohý, jednoduchý, asi jako samo myšlení Rudolfa Langa. Jeho osobnost je prosta soudnosti, schopnosti posuzovat ve vícero odstínech. Jedná se o narušeného člověka, možná s nějakým typem aspergerova syndromu,(ale nejsem psycholog). Nemyslím si, že tvrdá výchova tohoto člověka nějak výrazně ovlivnila, sám sobě od dětství kladl těžké a nesmyslné úkoly, trpěl obsesemi a přeludy.
Každopádně já knihu dočetla, odložila, šla normálně žít. A ejhle už několik nocí špatně spím, v noci se budím a vidím odtokové kanálky na tuk, bolí mě žaludek a vůbec mám pocit jakési kolektivní viny. Za nás za lidi, za to jak se člověk k člověku kdy zachoval, za to co je vůbec možné.
A přitom mám jen nadbytek emocí a empatie a dokonce svědomí za něco co jsem nespáchala, mám navíc něco, co Lang neměl vůbec.
Absolutně knihu nedoporučuju číst citlivým lidem, neb jinak jste zralí pro Chocholouška, jako ted' já. :-)
Na knihu jsem se těšila a nezklamala. Je to velice zajímavý pohled do duše a života jednoho z Ďáblů. Chvilkama mi Rudolf Lang připadal jako naprogramovaný robot, poháněný rozkazy. Rozkazy znamenaly v jeho životě vše a přes ně nejel vlak. Dokázal by kvůli věrnosti vyšším zabít i vlastní rodinu. Fanatismus té doby je opravdu zvláštní a je zajímavé, jak to všechno do sebe zapadalo a fungovalo. Začala jsem se díky této knize o 2. světovou válku více zajímat, proto je pro mě i dost poučná.
Těšila jsem se, až si tuhle knihu přečtu. Asi jsem si to zavinila sama, protože jsem měla možná příliš velká očekávání. Postava Langa byla zvládnuta perfektně. Bylo zajímavé sledovat jeho psychiku, vývoj, uvažování a myšlenky. Líbí se mi, že předlohou pro hlavního hrdinu díla byla skutečná postava. To, co mi na díle vadilo, byla pomalost děje. Neskutečně dlouho jsem se prokousávala první polovinou knihy, která pro mě nebyla tak atraktivní, jako polovina druhá, v které už je Lang v Osvětimi. Knihu bych zařadila mezi mé oblíbené, kdyby mě děj držel od začátku až do konce a nepustil. Tím nechci říct, že je Smrt je mým řemeslem špatné dílo. Naopak. Je to skvělá kniha, ovšem ne každý si ji umí užít.
Brilantní,. Od začátku jako by vše směřovalo k tomu, aby se z Hosse stalo to, co se nakonec stalo. Nějak se mi nechce napsat slovo člověk. I když byly chvíle, kdy jsem rozuměla a chápala a někdy mi ho bylo i líto. Jako by už v dětštví prožil totální výplach mozku, všemu přirozenému se vzpírající naprogramování. Nemůžeme se ani divit, že vůbec nic necítil. Lítost, smutek, vinu. Nic. Těžko i říct, zda jeho otec prošel něčím podobným. Asi ano.
Každopádně skvěle napsané, četla jswem jedním dechem, či spíše bez dechu. Trochu jsem si vzpomněla i na pana Kopfrkingla...
Demagogie, ideologie a duševně narušený člověk.
Vřele doporučuji k přečtení, i když je pravda, že ne každý bude mít žaludek číst o člověku jako byl Rudolf Höss. Nicméně po přečtení si člověk více uvědomí jak lze výchovou, pedantstvím a strachem vytvořit člověka jakým byl právě Rudolf Höss, který nelitoval toho co udělal ani neměl strach ze smrti neboť jen plnil rozkazy, k čemuž byl veden od dětství. Díky první části knihy, pak lze lépe chápat všechny následující události, které se odehrály mezi lety 1939 - 1945. Skvěle je v knize vylíčena pasáž, kdy jede Lang na obhlídku spalovacích jam, v tu chvíli jsem se necítil dvakrát příjemně.
Úžasně napsané,čtivé. Jakmile jsem se začetla,nemohla jsem přestat! Z celého příběhu mrazí...jak klidně lidi mohou plánovat smrt tolika lidí.
Po přečtení této knihy možná pochopíte, proč byl Rudolf H. schopen konat to, co konal. Ač pro některé byla první polovina knihy nudnější, právě o to důležitější je pro pochopení celého jeho charakteru.
Úžasné, napínavé, zvrácené. Nemám slov, opravdu jsem knihu četla se zatajeným dechem.
Tato kniha je skutečně vynikající a od první strany neskutečně čtivá, i když z obsahu opravdu mrazí. Právem je v seznamu TOP knih - doporučuji každému k přečtení.
Vynikající kniha, která názorně ukazuje přerod obyčejného člověka, kterému byl správně vypláchnut mozek, tak, jak víme z historie i spoustě jeho soukmenovcům.
Štítky knihy
koncentrační tábory druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) nacismus válečné zločiny nacisté rozhlasové zpracování holokaust, holocaust podle skutečných událostí
Autorovy další knížky
| 2005 |  Smrt je mým řemeslem |
| 1974 | Malevil |
| 1989 | Dědictví otců |
| 1974 |  Až delfín promluví |
| 1989 | V rozpuku mládí |
Mám ráda knihy Roberta Merleho, je v nich tolik látky k přemýšlení o lidstvu a lidech... a fanatismu.
Přitom jsou napsané tak mistrně, že lehounce, nenásilně vtáhnou do děje a jste chycení do pavučiny, která vám nedá spát. A z které se už nikdy nevymotáte, protože ta hrůza zaleze do morku kostí. Protože tohle se opravdu stalo a nepochybuju, že se to kdykoliv může stát znovu.