Smrt je mým řemeslem
Robert Merle
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/40482/smrt-je-mym-remeslem-40482.jpg
5
3862
3862
Kniha Smrt je mým řemeslem, která poprvé vyšla v roce 1953 popisuje život němce Rudolfa Langa v rozmezí let 1913-1945. jako syn bavorského obchodníka odmítl otcovy plány a vstoupil do armády. Sloužil jako dragoun v Turecku, po skončení války však nemůže najít práci, a tak vstoupí do Freikorps. V roce 1923 jako nacista je odsouzen do vezení na deset let za politickou vraždu, ale brzy je osvobozen, po propuštění jde pracovat na statek jednoho statkáře. Pro svoji nacistickou minulost je vyhledán aby organizoval bojůvky SS, a za tyto zásluhy se stane důstojníkem v Dachau, odkud je převelen do Osvětimi. O rok později, v roce 1942 je již velitelem tohoto tábora, a zde se podaří zvýšit novou metodou zplyňování, vyhlazování vězňů, kterých začíná bát v táboře přebytek. Kniha končí procesem v Norimberku.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1955 , SNKLHU - Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a uměníOriginální název:
La Mort est mon métier , 1952
více info...
Přidat komentář
Zkoušeli jsme popravčí kamión. Že bychom je zabíjeli už po cestě. Jenomže i po dvouhodinovém dušení výfukovými plyny některé ženy a děti pořád dýchaly...Hromadné hroby měly svažité dno, tam stékal vyškvařený tuk, díky němuž šlo těla spalovat i za deště. Někoho napadlo, že by se mohla efektivněji likvidovat v pecích... Divný puch byl cítit až v x kilomerů vzdálených vilkách rodin zaměstnanců.
Ale za těžkou a dost tendenční nudu výchovy mladého Rudolfa před tím jen za 4****
Uf, omlouvám se, to už je fakt nechutné snobství. Za 5*****
To je prostě skvělá kniha. Dlouho jsem nad tím přemýšlel a přemýšlím. Určitě se k ní ještě vrátím. Je to mistrovsky a nezaujatě popsané temné období některých lidí, kteří by jinak žili asi úplně jinak...
Merle se ponořil do hrůzy až na dno a vylovil tenhle příšerný příběh. Je to mistrovsky napsáno, i když si neumím představit, že bych to chtěl někdy přečíst ještě jednou.
Kniha, po které jsem zůstal v šoku a ukázala nejtemnější zákoutí lidské povahy. Člověk, který dokáže být pozorným otcem, je zároveň chladnokrevným masovým vrahem. Cynické, depresivní. Povinná četba, protože s tím, jak umírají poslední pamětníci války, se pomalu vytratí i naše paměť na masový teror (a to nemyslím jen otázku vyhlazovacích táborů, ale třeba i hladomory na Ukrajině atd.). Musíme tyto nejhorší okamžiky lidstva udržovat naživu, abychom je nemuseli opět zažít.
Co znamená být skutečně dobrým Němcem. Když se na místo všech církví a falešných bohů dosadí víra v národ, a z pracujících občanů se stanou disciplinované, úderné oddíly, může se z malé země stát skutečná velmoc. Když je navíc tou zemí nemalé a nepříliš nevybojné Německo, je zaděláno na slušnou plejádu světových událostí. To už přeci dávno víme. Tohle dílo nám přiblíží život skutečného Němce. Stavební kámen dokonalé společnosti. V celé své germánské parádě a navíc naprosto nestranně. Pro všechny nadšence do druhé světové povinná četba. Pro všechny ostatní výzva...Průběh řešení židovské otázky je zde technologický dokonale vysvětlen a zbytečně neútočí na city slabších povah. Proto směle do toho, čtěte a berte si z toho co chcete
Kniha, která mi sebrala dech... Četla se sama. A narozdíl od některých, kteří tu píší, že začátek byl nudný, si to nemyslím. Celý začátek bylo nutné přečíst proto, abychom potom pochpili fanatické jednání Rudolfa (toho knižního). Kniha, ve které je spousta skrytých myšlenek k přemýšlení...
Začátek není moc zajímavý ale nenechte se odradit a čtěte dál vážně to stojí za to. Občas mi nešlo do hlavy že jsou lidé schopní takových věcí.
Nooo, tak prvních 150 stránek za mě moc nic. Pak se to ale sakra rozjelo! Dala bych 3,5*, ale jsem hodná takže 4 :)
No tak tohle je ovšem něco geniálního. Až mi z toho občas naskákala i husina.
Ta kniha je vynikající a to i přesto, že první polovina je klidná, až skoro nudná. Za to v druhé části se člověk nemůže odtrhnout od čtení.
Co se týče Rudolfa, tak přece nejde o nějakého psychopata, jak ho většina „soudí.“ O jisté zvrácenosti by se dalo polemizovat, ale jak on sám tvrdil, jen plnil rozkazy - i když slepě. Tady nejde o to, zda byly správné či nikoli. Chyběl mu soucit a možná nedokázal rozlišit co je správné a co ne, vzhledem k jistým morálním zásadám (což je neomlouvá). Ty však nejdou posuzovat z pozice nás, dnešních lidí, kteří nezažili jeho výchovu, ať už v rodině nebo později, během jeho služby. O tom, že to byl „narušený“ jedinec snad ani nemá cenu mluvit, to je přece jasné.
Samozřejmě, že nelze udělat nic jiného, než jeho činy odsoudit, cokoli jiného není v dnešní společnosti morálně přístupné. Nelze však opomenout jeho svědomitost pro věc a profesionalitu, kterou potvrdil právě tím, že veškerou odpovědnost za Osvětim vzal čistě na sebe.
I kdyby chtěl, od určité hranice už z toho „rozjetého vlaku“ vystoupit nemohl. No, nicméně nejde posuzovat jeho, jako jednu z postav dějin podle této knížky. Protože ne všechno bylo tak, jak je v ní „vykresleno.“
Nakonec ho v době zatčení prozradil a usvědčil jeho snubní prsten na ruce, kterého se nebyl schopen vzdát, protože své manželství považoval za jakousi "svátost."
Je zcela nepochopitelné, čím se lidé na této zemi mezi sebou trápili a trápí. Rozumně uvažujícímu člověku to mozek nebere, přesto mě však tato kniha zaujala a určitě doporučuji k přečtení
Kniha zajímavá a v některých pasážích šokující. Líto mi Rudolfa nebylo. On nebyl jediný, na to bylo těch zrůd v uniformě moc. Tohle nelze obhájit. Každopádně doporučuji přečíst.
Knihu jsem si zapůjčil pár dnů po exkurzi v Osvětimi. Neuvěřitelný pocit husí kůže, který se dostavil ve druhé polovině knihy. Jak zde píší někteří kolegové, první částí se prostě musíte prokousat. Ale když to zvládnete, budete odměněni.
Jinému národu by se to nikdy nepodařilo. Němci byli a stále jsou vychovávaní k poslušnosti a preciznosti. Nesouhlasím se zvráceností Rudolfa. Těžce ho poznamenalo dětství a německá povaha to dovršila. Byl v nesprávných časech na nesprávných místech. Je mi ho líto.
V prví půlce knihy jsem si říkala, proč má zde takové vysoké procento hodnocení a proč vlastně tu knihu čtu. Druhá půlka byla zajímavější, ale drsná..neuvěřitelné, že se takový člověk jako Lang, podstatě chytrý člověk, ale bez vlastního názoru dostane k takové moci.. dopadne to tak to dopadlo..
Začátek docela nudný...ale od poloviny napětí...hrozné psycho...v Osvětimi jsem byla a nikdy více...
Očekávala jsem trochu něco jiného. První polovina knihy nemá skoro žádný spád, který mě natolik ukolébal, že jsem knihu odložila a ani nedočetla. Za mě zklamání.
Psychopatů je prý v populaci zhruba jedno procento. Tato kniha je sondou do duše jednoho z nich, má-li ovšem takovýto člověk duši. Robert Lang je bezpochyby narušená osobnost a snad i oběť výchovy svého otce. Spíše než provaz by si zasloužil pobyt v psychiatrické léčebně. Spolu s Jiskrou života od Remarquea by tako kniha měla být povinnou četbou. Abychom nikdy nezapomněli.
Při čtení mě chvílemi opravdu mrazilo. Nemám moc ráda nacistickou tématiku a kniha se mi dostala do ruky náhodou, ale jsem za to opravdu ráda. Skvělá ukázka toho, jak můžou být lidé zvrácení. Doporučuji přečíst.
Štítky knihy
koncentrační tábory druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) nacismus válečné zločiny nacisté rozhlasové zpracování holokaust, holocaust podle skutečných událostí
Autorovy další knížky
| 2005 |  Smrt je mým řemeslem |
| 1974 | Malevil |
| 1989 | Dědictví otců |
| 1974 |  Až delfín promluví |
| 1989 | V rozpuku mládí |
Z knihy sálá chladnokrevná hrůza zvěrstev páchaných v koncentračních táborech...co dodat ke knize, která se jinak dobře čte...