Slepá mapa
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/165867/bmid_slepa-mapa-fdv-165867.jpg
5
6062
1441
Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství Nestává se často, že by do redakční e-mailové schránky přišel rukopis, u nějž by už od prvního odstavce bylo zřejmé, že jde o knihu, která musí být vydána. Románová sága dosud neznámé Aleny Mornštajnové je právě takovým ojedinělým případem. Příběh začíná před první světovou válkou, kdy Anna, vypravěččina babička, odjíždí přes odpor svých rodičů s vyvoleným Antonínem do pohraničního městečka na severu Čech. Jako by počáteční písmeno jejich jmen vyjadřovalo naději, že právě tady spolu mohou začít nový život. Jméno však současně symbolizuje i to, co si vybrat nemůžeme, co je nám dáno jako rodinné dědictví, které si přese všechno odhodlání ke změně vždy neseme s sebou. Anebo také osud, na jehož zkoušky máme jen pramalý vliv. Nový začátek se tak záhy proměňuje v boj o přežití, když je Antonín na frontě raněn a u Anny propuká tuberkulóza. O čtvrt století později pak čeká jiný nový začátek i na jejich dceru Alžbětu, která musí prchat před německou armádou zabírající pohraničí, a po dalším půlstoletí změní dramatický zásah osudu tentokrát v podobě důstojníka StB i život vypravěčky příběhu, Anežky. Drama života tří žen napnuté mezi vůlí po novém začátku a bezmocí vůči dějinám, vlastnímu „genetickému kódu“ i osudu líčí vypravěčka s porozuměním, ale současně též s provokativním nadhledem a sebeironií. I tak lze koneckonců chápat poslední větu románu: „Teď už je to jen na mně“ Aleně Mornštajnové se nade všechnu pochybnost podařilo napsat strhující a mnohovrstevnatý románový příběh, v němž sleduje nejen životy tří hlavních hrdinek, ale i řadu dalších postav, a zdá se, že její kniha bude podobným zjevením, jako byla kdysi Paměť mojí babičce Petry Hůlové. (dotisk v r. 2017)... celý text
Přidat komentář
Slepou mapu jsem četla po Haně a Hotýlku, jako třetí knihu autorky a musím říct, že to bylo opět skvělé . Alena Mornštajnová má dar nádherně povyprávět příběh, čte se s neuvěřitelnou lehkostí. Co mě dělalo malinký problém, tak to byly jména postav, která začínala hodně na A a trochu se mi na pletly, jinak skvělé a všem doporučuji :-)
Čtivý příběh jen mi chybělo ze jsem v důležitých momentech nevěděla kolik bylo klíčové postavě v tu chvili let.. Napr kolik bylo hlavní hrdince na konci knihy musíme jen hadat atd.
Další kniha od Aleny Mornštajnové mě opět nezklamala. Příběh prošel několika generacemi žen jedné rodiny a vždy plně vykreslit danou dobu. Opravdu krásná kniha, těším se na další co od pí. Mornštajnové bude.
Během období 4 měsíců jsem přečetla postupně Hanu, Hotýlek a Slepou mapu. Líbily se mi všechny tři knihy, nedokážu říct, která více. Těšila jsem se vždy, kdy už budu moci zasednou s kávičkou a číst. Ta bezmoc v knihách je hrozná. Bytostně jsem cítila s Anežkou ze Slepé mapy. Bála jsem s ní, když čekala, jak dopadne návštěva na STB. V knihách je silně cítit to napětí, obavy, strachy a krutost doby.
Už při čtení jsem si říkala, že hlavně nesmím srovnávat s Hanou, která nasadila laťku hodně vysoko. Bohužel jsem tomu nedokázala zabránit. Kdybych četla Slepou mapu dřív než Hanu, asi bych dala plné hodnocení, ale nemůžu se ubránit pocitu, že prostě Hana je Hana a té se jen tak něco nevyrovná. Příběhy tří žen (s Boženkou vlastně čtyř) pokrývající tři generace jsou skvěle napsané, ale ve výsledku se mi nějak až moc slily dohromady (což bylo možná dané i tím, že všechny tři hrdinky začínají na písmeno A :-). Bohužel jsem se nedokázala do osudů Anny, Alžběty ani Anežky naplno vcítit, jako tomu bylo u Hany, kde se mnou emoce doslova cloumaly. Co ale musím u knihy jako takové ocenit, je, že žádná z hlavních postav není černá ani bílá, má svoje klady i zápory, přesně jako tomu je v reálném životě.
Naprosto nádherne vyprávění o 3 generacích žen. Hlavně o nelehkem osudu za válek a komunistického režimu. Je to moje třetí knížka přečteš od autorky a musím říct, že opět skvělá i když se neobesla bez slz.
Paní Morštajnová psát umí. Další ze skvěle vystavěných příběhů, tentokrát 3 generací žen, z nichž každá vyrůstala v jiném období 20.století. I přesto, že je dělilo vždy asi 30 let, musely se potýkat s nástrahami, které celý náš národ v minulém století potkávaly. Taková kronika posledních téměř 100let. V roce, kdy si připomínáme výročí založení republiky a s tím i dějinné události, má tento příběh ještě další přidanou hodnotu. Popisuje historii z pohledu obyčejných lidí. Mě osobně oslovily osudy všech tří. Nejméně možná upovídané Anny, která z příběhu zmizela jako první, osud chladné Alžběty a nesebevědomé Anežky jsem prožívala doslova na vlastní kůži. Anežka byla ve věku mých rodičů, Alžběta pak mé babičky. I moje rodina musela projít mnohými nástrahami nejprve války a posléze komunistického režimu. Nikdo se nestal hrdinou, ale otázkou je, zda slušný a poctivý život v totalitním režimu není hrdinstvím sám o sobě. Anežka je nešťastnou postavou, ale není to zrádce. Její slabost a strach ji provází po mnoho let, je to velmi vysoký trest za jedno selhání a vlastní neznalost. Alžběta žije uzavřený život, je však vždy připravená postavit se osudu a nefňukat. I přesto, že se zdá chladnou, je její život naplněn láskou.
Velmi pečlivě vykreslené osobnosti, dějové zvraty, živé dialogy, uvěřitelné náhody, to je vše, co tuto knihu dělá zajímavou a čtivou. Je dobře, že takové spisovatelky máme.
Otevřela jsem knihu - Slepá mapa.
Poslední list, poslední stránka a ,,mapa,, je kompletní. Jsou v ní zakresleny osudy tří žen - babičky, matky a dcery v rozpětí jednoho století.
Půjčila jsem si po přečtení Hany a taktéž jsem ji přečetla jedním dechem. Kniha je stran hlavních postav pozitivnější, přestože události v ní líčené jsou samozřejmě skličující. Strašně se mi líbí autorčin styl vyprávění, kdy kapitolu končí odhalením toho, co se do budoucna stane a člověka to pak nutí číst ihned dále. Těším se na další její knihy.
Knížka mi nedovolila přestat číst. Vtáhla mne do děje a já jsem čekala jak to vše dopadne. Vykreslené pozadí doby bylo moc zajímavé a obdivovala jsem co všechno se dá přežít a nenechat se zlomit..
Skvělá kniha, stejně jako Hana. Ale kdybych mohla, tak hodnotím na 4 a půl, protože okupační doba není zrovna můj šálek kávy. Ale jako celek je to perfektně zpracované.
Moc se mi do toho nechtělo,ale nakonec se mi kniha velmi líbila.Doporučuji i když je místy docela depresívní.
Tato kniha byla neuvěřitelně zvláštní. Moc mě bavilo poutavé popisovaní postav, a jak spisovatelka dokázala vyprávět i o spoustě vedlejších postav, až se zdály hlavní. Knihu jsem však četla dlouho a neměla jsem potřebu číst stále či objevovat pokračování. Děj byl ovšem tak geniálně vystavěný, že nemůžu dát nic jiného než plný počet hvězdiček.
Anna, Alžběta a Anežka, tři silné hrdinky, tři silné osobnosti, žijící svůj život v odlišných historických kulisách. A já jsem ty životy žila s nimi, naprosto pohlcená nádherně psaným příběhem o životě. Žádný thriller, ale i tak mě chvílemi mrazilo. Je to přesně kniha, kterou by si v rámci povinné četby na gymnáziu měla přečíst dnešní mladá generace, své dceři jsem ji předala a tak uvidím...Opravdu nádherná kniha.
Pro mě první knížka od autorky. Na začátku mě moc nezaujala (pletl jsem si jednotlivé ženy od A, nevěděl jsem, jaká se právě odehrává časová linka), pak jsem se ale zorientoval a konec to napravil, ve výsledku tedy pro mě dobré čtení.
Velmi příjemné čtení, pohled na dobu nedávno minulou i z jiné strany - odsun Němců. Židovská tématika je jen na okraj na rozdíl od Hany. Knížka se krásně četla, události plynule navazují a není natolik smutná jako Hana. Doporučuji k přečtení
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Státní bezpečnost (StB) první republika, 1918-1938 Sudety komunistický režim historické romány rodinná historie, dějiny rodu
opět skvělá kniha od autorky.Výborně napsané,nemohla jsem se odtrhnout.prostě to nešlo