Slepá mapa
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/165867/bmid_slepa-mapa-fdv-165867.jpg
5
6051
1441
Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství Nestává se často, že by do redakční e-mailové schránky přišel rukopis, u nějž by už od prvního odstavce bylo zřejmé, že jde o knihu, která musí být vydána. Románová sága dosud neznámé Aleny Mornštajnové je právě takovým ojedinělým případem. Příběh začíná před první světovou válkou, kdy Anna, vypravěččina babička, odjíždí přes odpor svých rodičů s vyvoleným Antonínem do pohraničního městečka na severu Čech. Jako by počáteční písmeno jejich jmen vyjadřovalo naději, že právě tady spolu mohou začít nový život. Jméno však současně symbolizuje i to, co si vybrat nemůžeme, co je nám dáno jako rodinné dědictví, které si přese všechno odhodlání ke změně vždy neseme s sebou. Anebo také osud, na jehož zkoušky máme jen pramalý vliv. Nový začátek se tak záhy proměňuje v boj o přežití, když je Antonín na frontě raněn a u Anny propuká tuberkulóza. O čtvrt století později pak čeká jiný nový začátek i na jejich dceru Alžbětu, která musí prchat před německou armádou zabírající pohraničí, a po dalším půlstoletí změní dramatický zásah osudu tentokrát v podobě důstojníka StB i život vypravěčky příběhu, Anežky. Drama života tří žen napnuté mezi vůlí po novém začátku a bezmocí vůči dějinám, vlastnímu „genetickému kódu“ i osudu líčí vypravěčka s porozuměním, ale současně též s provokativním nadhledem a sebeironií. I tak lze koneckonců chápat poslední větu románu: „Teď už je to jen na mně“ Aleně Mornštajnové se nade všechnu pochybnost podařilo napsat strhující a mnohovrstevnatý románový příběh, v němž sleduje nejen životy tří hlavních hrdinek, ale i řadu dalších postav, a zdá se, že její kniha bude podobným zjevením, jako byla kdysi Paměť mojí babičce Petry Hůlové. (dotisk v r. 2017)... celý text
Přidat komentář
Po Hotýlku a Haně další přečtená kniha od této autorky a stejně jako předchozí nezklamala, ba dokonce nadchla. Skvělé čtení, oceňuji především vypravěčský styl a spád, který v knihách paní Mornštajnové nechybí
Slepá mapa je první knížka od této autorky, kterou jsem četla. Vybrala jsem si ji sice pouze kvůli knižní výzvě, ale o to jsem teď raději, že jsem se k ní dostala. Oslovil mě autorčin styl. Samozřejmost a spadovost, se kterou se události děly, mě bavila. Žádné zdlouhavé problémy, prostě život je takový jaký je a je potřeba žít s tím, co zrovna je.
Kniha je rozdělena vyprávěním o hlavních postavách. Byl mi sympatický různý vypravěčský styl u každé postavy, ne tolik jiný, aby budil dojem podpisu jiného autora, ale tak akorát, aby byly cítit lehké niance a čtenář udržel pozornost. I když mi dobou byl bližší čas ze života Anežky, tak mě více zaujala i vypravěcím stylem první část o životě Anny, Antonína a Alžběty s Boženkou. Tvrdé osudy rodiny předkládány s naprostou přímostí dovolí přečíst knihu jedním dechem.
Poněkud za zvláštní jsem považovala Anežčiny migrénozní stavy spojené s úzkostí,
Za poetický považuji konec se zásahem z hůry, který s sebou nese krásnou sentimentální tečku za příběhem jedné rodiny, který zdaleka nekončí.
Ano, autorka má dar vyprávění, i tady mě osudy vtáhly a přečetla jsem jedním dechem. Dávám plný počet.
Morštajnová je výborná v psaní smutných příběhů. Dokáže si s lidskými osudy krásně pohrát a vše popsat do nejemnějších detailů, od popisů doby až po nejniternější pocity postav.
Nedokážu se ubránit srovnání s Hanou, která na mě zapůsobila mnohem emotivněji a tíživěji, zřejmě je to tím, že jsem se nedokázala tolik sžít s postavami. Slepá mapa je pro mě sice o chlup slabší, ale stále dobrá kniha.
Pokud hledáte českého současného autora stejně jako já, Alena Mornštajnová je správná volba! Po Haně se ke mně dostala i Slepá mapa, která se povedla. Ukazuje nám důležité momenty naší historie na osudech babičky, maminky a dcery. Co musím opět vypíchnout je styl psaní, vykreslení situace a postav, bezkonkurenční práce s českým jazykem. Velké ANO! Velké díky, Stáničko!
Kniha je čtivá, osudy zajímavé a propletené, provede nás 20.st.jako nic... Určitě sáhnu i po Hotýlku...
Jsem moc ráda, že jsem se ke knihám od Aleny Mornštajnové dostala. Tato byla velice čtivá a místy i dojemná. Styl autorčina psaní byl poutavý, takže ani nevím jak a byla jsem na konci knihy. Nápadité bylo na knize vyprávění z pohledu tří generací, postav tam bylo sice mnoho, ale děj zmatečný nebyl a celou dobu jsem byla v obraze.
Nejprve jsem četla Hanu, pak Slepou mapu. Hana je strašně silný příběh, takže možná je to ten kontrast. Slepá mapa je také silná, ale nedokázala jsem se s postavami tolik ztotožnit, snažit se jim porozumět nebo mít neutuchající touhu poznat celý jejich příběh.
Alžběta byla na můj vkus příliš neosobní, což byla ale její úloha v příběhu, u Anežky mi vadila její “sebelítost”, pesimismus a možná i ten klam, ve kterém dokázala žít....
Na druhou stranu je kniha opět úžasně napsáná a nedá se než doporučit dál. =)
Hvězdičku ubírá jen to, že mi postavy nepřirostly tak úplně k srdci.
Autorka knihy moc pěkně píše. Děj utíká a příjemné se čte. Jsem ráda, že jsem.sinji přečetla, protože po dokončení knihy jsem si uvědomila co to bylo za hroznou dobu. Bylo mi z toho odstranění úzko. Po Hané a slepý mapě si ale rada přečtu něco veselejšího.
Slepá mapa, kniha při jejímž čtení si uvědomíte, že doba ve které žijete je vlastně skvělá....
Mornštajnová prostě umí. Její vypravěčské schopnosti a krásně použitá čeština, mě velmi baví.
Slepá mapa je první knihou, kterou jsem přečetla po relativně dlouhé čtenářské pauze. Nebyla jsem schopná se pořádně ponořit do jakéhokoli příběhu, odkládala jsem knihy po prvních několika stránkách a kapitolách. Alena Mornštajnová ale tento problém zdolala. První třetinu jsem překonávala asi týden, ani ne tak vinou nezájmu jako spíš nedostatku volného času, zato zbytek knihy jsem přečetla za jedno odpoledne v knihovně takřka jedním dechem. Autorka volí jednoduchý, přímočarý styl vyprávění bez zbytečných odboček, jednotlivé charaktery jsou pečlivě vybudované a uvěřitelné, osudy zajímavé a přes všechnu bolest a strasti dvacátého století se mi nechce nazývat je tragickými. Možná je to tím, že navzdory všemu utrpení a ztrátě a smrti se příběhem jako červená nitka vine láska a vzájemné pochopení, které pro sebe hlavní hrdinové přes všechny osobní výhrady a nedostatky chovají. Konečné řádky mi vykouzlily úsměv na rtech a dojaly jako už dlouho nic. Kniha se mi opravdu moc líbila a jsem moc ráda, že jsem ji po dlouhém váhání nakonec koupila. Od Hany mě - aspoň dočasně - spolehlivě odradila skutečnost, že ji četli fakt všichni, zato po Hotýlku pravděpodobně časem sáhnu.
Kniha se mi vlastně i docela líbila. Byla svižná, zajímavě propletená. Ale čekala jsem asi více, proto méně hvězdiček. Ale jinak určitě nelituji přečtení.
Kniha se četla jedním dechem. Těším se, až si přečtu další knihu této autorky.
Pár měsíců po přečtení Hany, jsem se dostala ke Slepé mapě. A hned mi došlo, jak moc mi chyběl tento styl psaní. Skvělé.
Kniha je čtivá. Styl autorky se mi líbí. Nejvíc oceňuju skvělí náhled do historie a do velmi nelehkých období, která naší zemí zmítala. To pro mě bylo asi nejzajímavější a vzhledem k současné politice jsem za to velmi vděčná. Člověk by neměl zapomínat jakou cenu má naše svoboda. Nicméně co se týče rodinné ságy, postav a příběhů, které je spojují, to už jsem nadšená o něco míň. Není to špatný, to vůbec, jen mi tam prostě něco chybělo. Nevyhnu se srovnání s Hanou, kde pro mě byly postavy silnější a víc mě zasáhly u srdce.
Jelikož mne zajímá historie a 20. století je na zvraty opravdu bohaté, jsem vděčna za objevení autorky A. Mornštajnové. Myslím, že nejlépe se dějiny běžnému člověku přiblíží jsou- li zasazeny do příběhů konkretních lidí. Nehodnotím, jak mi byly hlavní hrdinky blízké, ale jsem ráda, že mne provedly velkou částí 20. století.
Za me nesnese srovnani s Hanou, uz tomu chybi smrnc a naboj. Prilis mnoho postav, ktere se pletou, misty dej pripomina telenovelu, kde se da dohromady v prubehu casu kazdy s kazdym. Mozna stacilo nesnazit se o rodinnou sagu, ale zamerit se na jeden dejovy usek a rozpracovat vic do hloubky.
Další perfektní kniha od autorky, která se stala jednou z oblíbenkyň. Po Haně, ze které opravdu chvílemi běhal mráz po zádech, je tohle krásný příběh jedné rodiny. Nutí k zamyšlení a to je něco, co u knihy vždy ocením.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Státní bezpečnost (StB) první republika, 1918-1938 Sudety komunistický režim historické romány rodinná historie, dějiny rodu
Kniha Slepá mapa je v
| Právě čtených | 119x |
| Přečtených | 9 253x |
| Čtenářské výzvě | 2 398x |
| Doporučených | 626x |
| Knihotéce | 1 387x |
| Chystám se číst | 1 526x |
| Chci si koupit | 356x |
| dalších seznamech | 31x |
Další moc hezká knížka paní Mornštajnové ...