Zapomenutá vražda

27.08.2012

Zapomenutá vražda mi naprosto vyrazila dech. Nejlepší co jsem kdy od Agathy četla, vyšplhává se na pomyslný nejvyšší vrchol mé čtenářské zkušenosti. Nemohla jsem se odtrhnout, dychtila jsem po konci, ty maličkosti! Tapeta v dětském pokoji - představila jsem si ji úplně dokonale. Myslím si, že se s čtenáři tímto posledním románem rozloučila naprosto famózně. Děkuji.

23.03.2012

Zapomenutá vražda se mi četla přímo skvěle, ihned na začátku mě upoutala, velice se mi líbil její spád, autorka zbytečně nemrhala stránkami a kde uznala za vhodné (např. hledání vhodného domu), byla stručnější a zase naopak. Oceňuji také (pistalkou již zmiňované) pěkné vykreslení postav, což je další celkem poutavou záležitostí. Zapomenutou vraždu rozhodně počítám mezi povedená díla.

15.01.2012

Četla jsem ji už několikrát a vždy se mi líbila.

14.11.2011

Agatha Christie se se svými čtenáři a fanoušky rozloučila stylově a jak se patří. Případ vraždy, řešené v retrospektivě, se v autorčině bibliografii objevuje několikrát (Pět malých prasátek, Sloni mají pamět), Zapomenutá vražda patří k těm zdařilejším, zábavnějším a čtivějším. K tomu příjemně vykreslené postavy a poutavá atmosféra, prakticky od prvních stránek. Moc příjemná knížka.

Zajímavost: Zapomenutá vražda byla posledním vydaným románem Agathy Christie. Ten vyšel, jak si autorka přála, až po její smrti. Napsán byl ovšem mnohem dříve, na začátku druhé světové války v Londýně. V tehdejší nejisté době napsala autorka dva romány – „Oponu“ (poslední případ Hercula Poirota) a „Zapomenutou vraždu“ (poslední případ slečny Marplové) – a uschovala je do trezoru na horší časy. Tam zůstaly nedotčeny déle než třicet let. Odsun posledních případů obou hrdinů umožnil autorce pokračovat v úspěšné literární dráze, která trvala více než pět desítek let.

(2. listopadu 2011 - 7. listopadu 2011)

11.11.2011

Vraha jsem začala tušit až v druhé polovině knihy. Potom to pro mně bylo ještě víc napínavější, jestli jsem se spletla nebo ne. :) Dobrá kniha.

06.06.2011

[054/11] Byla bych neupřímná, kdybych rovnou neřekla, že mi slečna Marplová nikdy k srdci nepřirostla. Sice je tohle má první kniha od Agathy Christie, ale filmová zpracování jsem viděla snad všechna a co se pamatuji, s touto starou zvídavou dámou mě zaujaly pouze tři příběhy.

Už jsem zapomněla, kdo byl vrah, ale jakmile bylo poprvé zmíněno jeho povolání, všechna kolečka zapadla a strojek se rozjel. Takže zbytek knihy už pro mě bylo jen utvrzení se v mých vzpomínkách. A je to špatně, protože jsem nebyla napnutá. Jenomže s tím už dnes nic nenadělám.

(220) ,,Věřit lidem je velice nebezpečné. To už léta nedělám."

Poprvé jsem otevřela A. Ch. v podobě povídek, ale nesedělo mi to. Bylo to příliš rychlé a nepochopitelné a ani jsem to nedočetla a proto bylo toto čtení spíše takové šlápnutí do neznámých vod jezera Loch Ness. A že to hezky šplouchlo. Dokonce mě to i bavilo, i když to finální rozuzlení bylo poněkud zdlouhavé na tak útlý svazek. Na slečně Marplové mi nejspíše vadí převážně ta absence policie. Většinou totiž hrají takovou oťukávací roli, která se v jiných jejích příbězích uplatňuje lépe. Tak či onak se nejspíše k autorčiným knihám zase jednou vrátím.

04.06.2011

Jedna z nejlepších knih Agathy Christie - je totiž napínavá opvradu od začátku až do konce. Ani se mi nechce věřit, že tohle Agatha napsala v tak pokročilém věku.