Království popela
Sarah J. Maas
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/412489/bmid_kralovstvi-popela-9Kk-412489.jpeg
5
1631
305
Skleněný trůn / Trón zo skla série
< 7. díl
Aelin riskovala vše, aby zachránila svůj lid a lidi, které miluje. Zaplatila za to strašnou cenu a teď je uvězněna v kovové rakvi a mučena. Pouze vědomí, že na ní závisí osud všech, jí brání v tom, aby podlehla. Aedion a Lysandra zůstávají poslední, kteří brání Terrasen před naprostým zničením. Chaol, Manon a Dorian jsou roztroušeni po celém kontinentu a musí sami volit cestu k naději na spásu. Až se všechny cesty spojí, čeká je velká bitva.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2019 , CooBooOriginální název:
Kingdom of Ashes , 2018
více info...
Přidat komentář
Když tahle knížka vyšla, tak jsem jí prostě musela hned mít. Strašně jsem se těšila na další díl, po konci minulého. Knížka se mi četla moc dobře a tentokrát jsem neměla problém se začíst, jako tomu bylo u minulého dílu.
Příběh je krásně propracovaný, líbí se mi, že není vyprávěný jen z Aelin pohledu, ale i z pohledu jiných postav.
Knížku jsem přečetla za jeden den a dalo mi to dost zabrat, protože když jsem viděla jaká je to bichle, tak jsem si říkala, že to přece nemůžu dát, ale děj mě tak učaroval, že nešlo knihu jen tak odložit a říct si, že to nechám na další den. Ne musela jsem to prostě vědět hned.
Prostě Maas, na to není co dodat. Nechápu, co zase se mnou její kniha udělala.
Poslední díl jsem četla celkem dost dlouho, přes jeden měsíc. A díky tomu jsem se s příběhem sžila, a bylo až divný ji odložit dočtenou a další den už po ní nesáhnout.
Líbilo se mi, jak se střídaly jednotlivé linky, které se postupně spojovaly, a vždycky to doprovázelo neskutečné dojetí, že se mi chtělo brečet, měla jsem husí kůži a prostě Aww. Jako v celé sérii nevycházelo vše podle plánu, všichni tam jeli na krev a ten jednotlivý popis někdy až zoufalství. Brr...
Jedna scéna mi rozsekala srdíčko na tisíc kousků, z toho se vzpamatovávám asi doteď.
Celé to bylo čtivé, akční, napínavý, romantický a tak dále. Prostě top. Jak jsem čekala, emočně mě to vyždímalo, a je mi líto, že už je konec.
Trošku mi vadilo, že na konci kapitoly byl nějaký zvrat/zjištění, a hned na začátku další kapitoly to vlastně potvrdila ta postava, o kterou se jednalo. Takže takový hrr, já bych chtěla prostor, aby mi to šrotovalo v hlavě, a samotné to zapadlo (jestli je to nepravděpodobný, nebo naopak a jak k tomu dospěli). A ono hned, no vždyť joo.
Jako závěr série to je naprosto strhující a uspokojující. Puzzle se poskládalo.
Úžasné!
Naprosto skvělé čtení, které jsem si nebývale užila. Celá kniha mne bavila a jsem velmi ráda, že jsem se pustila do čtení. Dokonalý závěr série.
Autorka umí výborně psát, klobouk dolů a i když jsem měla trochu obavy z tloušťky knihy, přečetla jsem jí jako nic.
Mohu jen doporučit všem, kdo rádi sní.
Pro mne pecka!
!Spoiler!
Úctyhodné zakončení skvělé série. Problémy mám s koncem Aeodina a Lyssandry, kdy ji celou dobu nadává a "šikanuje" a ona se mu na konci stejně vrhne kolem krku jakoby nic. A ještě na poslední chvíli záchrana, jak z Avengers Endgame, byla trošku přehnaná, a tak dávám pouze čtyři hvězdy.
Za mě rozhodně skvělá kniha která mě dostala do kolen. Svět který autorka vytvořila a dala mu život do stran téhle série a hlavně do samotného závěru se tak úplně nedá popsat slovy. Takže krátce a stručně. Boží...
Přidávám se k nespokojencům, podle kterých byla kniha příliš dlouhá a přehnaná. Někdo píše, že by přidal více detailů, já bych naopak vynechala vypisování příběhu z pohledu každé postavy, ubíralo to spád. Jinak jsem ale samozřejmě ráda za šťastný konec. A na základě celkové série dávám nakonec 4 hvězdy.
(SPOILER) Naprosto úžasné zakončení jedné z mých nejoblíbenějších fantasy sérií. A nestydím se přiznat, že konec mě na některých místech trochu rozplakal. Samozřejmě chápu, že bylo třeba přinést jisté oběti a že by autorka asi sotva dokázala najít postavu, jejíž smrt by působila dostatečně významně, a zároveň by nepatřila mezi některé z toho tisíce mých oblíbených... Takže dávám deset bodů z deseti a jdu se utěšit kýblem zmrzliny, protože tahle epická jízda vážně stojí i za ty potoky slz!
(SPOILER) Mega top knížka, jedna z nejlepších v celé sérii, 100% doporučuju! Btw. chudák Manon, je mi jí moc líto :'c
(SPOILER) Celá kniha byla sice dlouhá ale v mnoha momentech by mi nevadilo kdyby se trochu rozepsala a přidala jinou zápletku než "jen" svržení Erawana. Vlastně by mi nevadilo kdyby autorka tuto závěrečnou knihu rozdělila do dvou a detailněji popsala jednotlivé děje. Například vysvobození Aelin, vyhnání Maeve z Doranelle a Dorian hledající třetí klíč v prvním díle. A v druhém pak cesty Manon a Crochanek, vyjednávání s vílami a vlky z Terrasenu, cesty vojska khaganátu, bitva u Orynthu,... Celkově jsem si sérii zamilovala, tato kniha mě ale mírně zklamala. Občas se postavy chovaly dost podivně, celkově dějová linka Maeve mi přišla naprosto přitažená za vlasy - nejdříve se nechá vyhnat z Doranelle a pak se nechá napálit Dorianem, na konci je ale schopná udržet na kolenou všechny tři vílí válečníky a Aelin jako by o nic nešlo. Aelinin odpor k tomu nechat Doriana aby podstoupil oběť a ukoval zámek za ní mi přišel absolutně šílený - neměla problém nechat těhotnou Yrene aby bojovala s Erawanem kdyby to znamenalo že zachrání Terrasen. Jsem ráda že oba nakonec přežili, logicky by ale dávalo smysl kdyby si Aelin ponechala svou moc i život pro poslední bitvu. A Gavriel nemusel zemřít. Tak, toť asi vše.
Tak tohle bylo pro mě hodně emočně náročné. V mnoha situacích, jsem byla skoro na pokraji zhroucení a probulela jsem plno částí, ale nejen v tomto dílu ale i v ostatních. Je hrozné se teď s touto sérii rozloučit, když už jsem si vybudovala vztah se všemi postavami a uvědomit si, že je to prostě konec a dál už si pokračování můžu jenom domyslet. Tahle série mi opravdu přirostla k srdci a doporučila bych jí každému. Určitě se k ní někdy vrátím.
Prostě miluji!
Od celé série jsem čekala něco víc, podle hodnocení a co jsem slyšela o Sarah J. Mass. Když se konečně přeneseme přes romantické klišé a dostáváme se k příběhu o kamenech sudby, Erawanovi a Meave nebylo to tak špatné. Vždycky mi trochu trvalo než jsem se začetla, ale Maasová si vždy to nejlepší nechala na konec a to mě vždy doslova vtáhlo do děje a nemohla jsem se od knihy odtrhnout, bohužel se pak celá série dosti protahovala a čtení posledního dílu skoro o tisíci stránkách mi snad trvalo věčnost. Bohužel ani hlavní hrdinku jsem si moc neoblíbila a spíše mě bavily kapitoly s Manon, která se objevila ve třetím díle. Upřímně budu dosti váhat, jestli ještě sáhnu po nějaké knížce od Sarah Mass.
(SPOILER)
No ... Za mě jeden ze slabších dílů celé série. Souhlas s komentářem Cacolinka že by se kniha dala rozhodně zkrátit. Nejlepší byla poslední třetina knihy.
Spoiler: Všichni došli šťastného konce, až teda na Manon a Doriana, ale tam to taky klapne, možná v jejich vlastní knize :D:D. Co mě opravdu zamrzelo byla smrt Třináctky to mě vzalo. A co mi přišlo vyloženě červenoknihovské jsou ta slzavá údolí na konci tam snad brečí pořád úplně každý snad klika od dveří. Chápu vypjaté emoce, ale todle bylo fakt už hodně.
(SPOILER) Na můj vkus tam až moc věcí nedávalo smysl...a opět by se kniha mohla zkrátit tak o minimálně 500 stran. Jo a vlastně jak tam Aelin jela, k poslední bitvě, na symbolu Terrasenu (bílém jelenovi s "věčným ohněm" mezi parohy), tak to byl pro mě kýč jak bič a vysloužilo si to u mě facepalm. Pro někoho možná dojemná scéna, pro mě docela hrůza. Jo a teď jsem si vzpomněla: Aelin pošle strýcovi od Jeřába dopis a on najednou vyhodí královnu Valgů z jejího království, kde každého podle libosti ovládá a každý si před ní málem nadělá do kalhot, na "ulici"..? Tak to musel být sakra dopis. Ten měl poslat Frodo Sauronovi a ušetřil by si cestu.
No teda, no teda, no to bylo stránek a pláče... uf... Tahle série byla skvělá a rozhodně se k ní za čas vrátím.
Po necelém roce jsem se posledním dílem vrátila do fantastického světa, který autorka vytvořila. Poslední setkání s hlavními i vedlejšími postavami, rozhodující bitvy, magie, přátelství a láska. Jediná výtka z mé strany je měkká vazba, která mi vzhledem k počtu stran přijde hodně nepraktická.
(SPOILER) Dlouho mi trvalo,než jsem vzala knihu do ruky. Věděla jsem,že to bude pro mě hodně emotivní. Nemám ráda loučení a tohle bylo jako loučit se se starými přátely. Myslím,že přiběhy od Sarah jsou jediné,které mají takovou hloubku a fantazii,která mě tolik veme za srdce,že tečou slzy. A rozhodně ne jen jednou. Smrt Gavriela mě dost dostala,myslím,že jeho smrt byla uplně zbytečná, zvlášť,když se konečně setkal se synem a takhle to promrhal. Obětování se Třináctky chápu,tam v té situaci neviděly jinou možnost. Ještě teď mám pocit ztráty ač mě samotné to přijde hloupé. Ještě že se mi ten příběh mladé princezny může vracet nepočitatelně. Za mě jedinečná série,kdy ze sebe autorka dala kus srdce
(SPOILER)
Dávám tentokráte 4 z 5.
Celou sérii mi přišlo, že smrt jednotlivých postav nebo jejich přežití bylo svým způsobem logické, v této knize se to mění. Zároveň spárování hlavních postav, které začalo v předchozí díle pokračuje i zde a je to stále stejně okaté. Proto strhávám hvězdu.
Závěrečná odhalení a ukončení dějové linky takovou formou, že na ni lze volně navázat kvituji s povděkem. Doufám tedy, že tento zajímavý svět neopouštíme navždy.
SPOILER!
Smrt třináctky dějově chápu, ale přišla mi dosti odfláknutá. Absentují pokusy dosáhnout cíle jinak. A celé se mi to zdá takové nedodělané.
Stejně tak smrt Gavriela totálně zbytečná. Aedion to popsal přesně, nebyl důvod k tomu, aby Gavriel nezůstal za branou.
A mým nejmilejším párem série se stávají: Elide a Lorcan.
Štítky knihy
magie pro dívky víly, rusalky pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
| 2015 |  Skleněný trůn |
| 2016 | Dvůr trnů a růží |
| 2017 | Dvůr mlhy a hněvu |
| 2016 | Královna stínů |
| 2020 | Rod země a krve |
(SPOILER) Tak máme doputováno. Maeve i Erawan skončili konečně pod drnem (někteří bohové snad též) a zbytek až na pár výjimek se dočkal happy endingu… ale než se tak stalo, co si někteří museli vytrpět, viď Aelin… fakt mi jí bylo líto. A jsem moc ráda, že se při té jejich záchranné akci nic nepokazilo a stihli jí zachránit cca docela rychle, zas takový sadomachista nejsem.
No a potom ty boje Aediona a Lysandry a spojenců - nebudu moc kousavá a nebudu se moc pozastavovat, že je náhoda, že to přežili všichni leadři…, protože mi ta jejich beznadějná situace rvala srdce. Jako vážně. Odsrali to ze všech úplně nejvíc (no, Manon by mohla něco namítat). Pořád jsem čekala, že jim někdo přijde na pomoc, Manon, Aelin, rukové… ale oni se pořád vybavovali v Anielle a a já si úplně zoufala při představě, že pro ně nikdo nepřijde, že je nikdo nezachrání, že všichni ti neznámí vojáci umírali úplně zbytečně… a v jednu chvíli jsem se opravdu bála, že je autorka nechá všechny zemřít. Za což by u mě autorka měla bod za koule, ale mínus sto za mé zlomené srdce. Nakonec sice přišli, ale docela pozdě… když umřela Třináctka resp. Dvanáctka s Asterin… a to s tím proroctvím… no, měla jsem dost.
Vůbec, celá linka s Manon byla bezkonkurenční. Její souboj s vůdkyněmi klanů a to jak povolala ostatní čarodějky pomocí čarovného ohně, úplně jsem měla husí kůži.
Další hezký moment byla Elide hledající Lorcana. To bylo taky něco, moc jsem si přála, ať ho najde, ať to stihne. Modlila jsem se, ať Aelin něco provede, já věděla (ok, zas až tak jistá jsem si nebyla, u té Aelin poslední dobou člověk nikdy nevěděl, co se jí honí hlavou), že je nenechá umřít… to též mělo super grády.
Konec byl tedy happy ending, což mi ale tak nějak nevadilo. Stačilo mi to s tou Třináctkou a Gavrielem (což si myslím, že bylo zbytečné, ale autorka holt chtěla, aby to ještě někdo odsral, což chápu, a jelikož on měl zajímavou citovou vazbu - svého syna, tak bylo jasné, že z toho se dá něco vymáčknout. No kdyby umřel Aedion v Gavrielově náruči, tak mě asi odvezou...). Dorian ušel taky pořádný kus cesty (nejvíc podle mě Manon, Aelin ta k tomu měla vždycky nakročeno) a ke konci jsem si ho taky hodně oblíbila a zase jsme tu měly srdceryvné setkání s jeho otcem… nakonec byl Adarlanský král jednou z nejsilnějších a nejzajímavějších postav – nezasloužil si ten konec.
Za mě by ta kniha mohla být o dost delší. Spousta věcí tam byla dost zkratkovitá (jako vyhnání Maeve) a některé věci tam byli jen lehounce zmíněny, než se staly skutečností (ty vyhnané víly s vlky – vůbec jsem nevěděla o co go). Takže by mi fakt nevadilo, kdyby se ohledně toho autorka víc rozepsala a klidně přidala víc řádek ohledně setkání a znovu setkání starých a nových hrdinů. Ale popravdě řečeno, to jsou jen takové pidivýtky. Myslím si, že v tomhle žánru nemá autorka konkurenci. Fakt se snažila, aby příběh nebyl přímočarý, aby ne všechny postavy byly černobílé a neustále nás něco překvapilo. Takže klobouk dolů, povedlo se jí to.