Skleněný pokoj

29.04.2017

Moc hezky napsaný román na pozadí brněnské umělecké památky a historie středoevropské ve dvacátém století. Nevadí mi pozměná fakta - to patří k litaratuře. Spíše se podivuji nad tím, kolik toho zná anglicky píšící spisovatel o našem regionu a jeho historii. Oproti jiným autorům se domnívám, že hodně. Vždyť se narodil v první polovině posledního století minulého tisíciletí!

07.04.2017

Hezký příběh, určitě bych vilu Tugendhat ráda viděla na vlastní oči. Nicméně jazyk pro mě byl trochu zastaralý, i když příjemným překvapením byly i pohledy do citového a milostného života postav. Ale kniha nebyla obsáhlá, takže to nebyl zase takový problém.

04.04.2017

Kniha, která se vám doslova a do písmene vryje pod kůži. Jako byste skutečně byli s Landauerovými v jejich Skleněném pokoji a žili jejich "Glastraum". Rozhodně se pojedu podívat do Brna, abych to okusila na vlastní kůži..

Román již od počátku deklamuje, že NENÍ historický. To je třeba brát v potaz. Proto si nedělám iluze, že skutečnost byla tak zajímavá, místy romantická, napínavá a vášnivá. Nicméně tuto knihu považuji za úžasný spouštěč lovu odpovědí na otázky - musím se dozvědět, jak to bylo ve skutečnosti!!! (Ale na druhou stranu chápu, že lidé v historii vily Tugendhat zběhlí budou asi protestovat.. )

30.03.2017

Jsou knihy, které přečtete a můžete hned začít číst něco dalšího. A pak je kniha Skleněný pokoj, jejíž příběh mě naprosto pohltil. Kdybych ihned po jejím přečtení začala číst něco jiného, jako bych všechny uvnitř knihy podvedla.
Skvěle napsaný příběh, skutečné reálie, fiktivní postavy, i když kdo ví kolik podobnosti je mezi hrdiny z knihy a skutečnými lidmi, kteří se ve Skleněném pokoji pohybovali. Nenudila jsem se ani chviličku. A už mám koupené lístky na prohlídku do Vily Tugendhat :)

Knihu odkládám na straně 100, těch výmyslů už je na mě moc.
Mám pocit, že autor parazituje na příběhu vily Tugendhat i na lidech s ní spjatých.
Proč je jméno architekta Ludwig Mies van der Rohe změněno na Reiner von Abta včetně původních vlastníků? Některá jména jsou naopak zachována : Václav Kaprál, Vítězslava Kaprálová.
Ani ryba ani rak.
Podobně si pohrál M. Forman s historickou skutečností v Amadeovi a těžko přesvědčovat mnohé, že vztah Salieriho k Mozartovi byl zcela jiný.
Ctím dokument nebo román - nikoliv polodokumetární román.

20.03.2017

Knihu jsem dostala jako dárek, sama bych si jí podle popisu asi nekoupila, ale nakonec jsem byla velmi příjemně překvapena. Zajímavý příběh. Erotický podtext a další kontroverzní témata mi tam nevadila, naopak příběh zlidšťovala. V historii jsem si nikdy nebyla "pevná v kramflecích", ale možná právě proto mám ráda knihy, kde se historie popisuje právě pomocí příběhů konkrétních lidí. Lépe pak chápu, co se opravdu dělo.
Mimochodem, když se mě dárce ptal, jaká kniha by mě zajímala, respektive, co jsem zajímavého četla naposledy, napadl mě jako první Kvítek karmínový a bílý. Nevím, zda to byl záměr, ale pousmála jsem se nad tím, že ač jsou knihy úplně jiné a stejně tak jejich příběh se zaměřuje a ubírá jiným směrem, připomněla mi Kata trochu Sugar.

09.03.2017

Protknutí architektury, historie, spletitých mezilidských vztahů i erotiky. Kniha se čte lehce, příběh příjemně plyne a nic nezůstane nedořečeno.

08.03.2017

(Komentář obsahuje *spoilery* - byli jste varováni) Vzápětí po dočtení se dostavil onen výjimečný whow pocit, který ale zmizel podobně rychle jako z pohledu dějin první majitelé vily a zůstalo němé rozčarování a tichá výčitka autorovi. Kulisy vyprávění jsou fascinující a vždy, když píše o Čechách cizinec, je to pro našince čtení o to poutavější (jakpak nás asi vidí?). Jenže místo aby autor využil potenciál prostředí, zalidnil jej šablonovitými postavami, okořenil (bi)sexem a zasypal běžnou směsí zklamání, bolesti a násilí, pro období druhé světové války tak typické. Pro jistotu celé vyprávění sevřel třemi pořádně bytelnými oslími mosty, to aby náhodou ty jeho náhody nemohly být reálné. Všichni muži spadají do dvou kategorií: chladní, nevěrní, moderní a úspěšní (Viktor, Werner, Tomáš) na jedné straně a na druhé ubozí, milující, staromilští podpantofláci (Oskar, Lieselin otec). Ženy jsou pak buď naivní éterické chudinky/víly (Liesel, Zdenka) nebo frivolní, zemité mondény (Hana, Eva, Kata). Nic mezi tím. A šablonovité postavy dělají šablonovité věci (muži podvádí manželky, ženy v zoufalé situaci prostituují svá těla - ale vždy podle stejného vzorce, to aby autor nemusel nic nového vymýšlet). Všechny ženy jsou navíc podle autora v jádru bisexuální, stačí jim slovy klasika "sáhnout ve sprše na švába" a je ruka v rukávě. Celou tu řeku na sebe vrstvených klišé spíná první oslí most příchodu Katy do vily, druhý postu Hany ve státní správě (někdo s její minulostí? To asi těžko, že.) vedoucí k setkání s Liesel a třetí setkání Mariky s Ottillie po revoluci. Navrch tu máme samoúčelné sexuální scény, obzvlášť ta análního znásilnění je prototypem symbolického znovuustavení mužské dominance (nic ohranějšího na tomto poli snad už neexistuje) a pak nutně i smrt novorozeněte v koncentráku, snad aby autora nemohl nikdo obvinit z měkkosrdcatosti. A samozřejmě ještě polopatické osvětlení nenávisti německého násilníka k židům, protože k něčemu takovému přeci musel být nějaký důvod, ne? (A teď tu o Karkulce.) Děj nestojí za řeč a pasáž Zdenka/Tomáš je okatě účelová - znovu tytéž modely postav, znovu tytéž situace, vše stále dokola - jen umělý prostor, aby mohla postava Hany dovyprávět svůj příběh. Nakonec tak jako ve skutečném životě skončí osudy většiny lidí v zapomění soukolí dějin, ani na postavy z knihy si za chvíli ani nevzpomenu. A tak, jako se můžou lidé (byť dočasně) zapsat do historie tím, že stvoří něco unikátního, zanechal ve mně román touhu vypravit se do Brna a skleněný pokoj vidět na vlastní oči. Čtyři hvězdy za kulisy, dvě za příběh, průměr za tři.

21.02.2017

Jako dítě jsem kolem vily chodila na procházky a už tehdy mne přitahovala svou magičností. Stejně jako kniha S. Mawera

19.02.2017

O knize jsme dopředu nic nevěděla, zaujala mě vila Tugendhat na obálce a to bylo to poslední. Reálie vily jsou asi popsány dobře, ale příběh fiktivní rodiny je pro mě těžko uvěřitelný, vadí i množství erotických scén, které jsou jakoby bokem,děj moc dopředu neposouvají,vlastně si říkám, proč tam jsou. Víckrát číst nebudu.

12.02.2017

Díky ,že jsem mohl být čtyři dny ponořen v tomto příběhu plného radosti ,smutku ,lásky ,očekávání-shledání,Moc pěkně napsaná kniha, inspirovaná osudem brněnské vily.

30.01.2017

Knihu jsem přečetla jedním dechem, nevadí mi, že příběh byla fikce zasazená do reálného prostředí vily Tugendhat, autor se tak prostě rozhodl a není nutné řešit, že osudy románových postav a skutečných obyvatel vily Tugendhat se liší. Navíc je obdivuhodné, jak autor dokázal popsat Brno, kde v době, kdy knihu psal, nikdy nebyl.

30.01.2017

Přiznám se – knihu hodnotím zcela nekriticky. K Brnu mám vřelý vztah a cokoliv se štatlu týká, získává automaticky plusové body.

Od knihy jsem očekávala příběh nabitý dějem, nabitý zvraty, nabitý životními osudy, zasazený do atraktivního prostředí. Neočekávala jsem životopisná fakta, naopak, ocenila jsem směs reality a fikce. Příběh mě pohltil. Skleněný pokoj – středobod celého příběhu – se stal na pár dnů i středobodem mého bytí. Přečteno v originále, napsáno čtivě.

23.01.2017

Tato kniha je podla mna ucebnicovym prikladom toho, ked spojenie konkretneho miesta ako je vila Tugendhat s totalnou fikciou pribehu rodiny Landauerovych absolutne nefunguje. Vilu a jej skutocny osud poznam a je to pre mna tak zzite a prepojene, ze som mala problem na to pri citani knihy pozabudnut a uzit si nepochybne kontroverznejsiu Mawerovu fikciu.
Ani samotny pribeh za vela nestal. Nema sancu ohurit ma tak nakoncentrovana porcia nevery, nejednoznacnej orientacie, sexu a miestami az prihluplych nahod. Nepomohla tomu ani dost naivna a plytka resers ceskych realii.

18.01.2017

Původně jsem tu knihu chtěla přečíst do výzvy jako doporučenou přítelem, úplně jsem to nestihla, ale i tak jsem ji přečetla a jsem ráda. Nemůžu asi úplně napsat, že se mi to líbilo, spíš to bylo působivé. Že by tam bylo nějak moc erotiky, jak se píše v některých komentářích, mi nepřišlo a rozhodně mě to ani nijak nerušilo.
Co mě na knížce dostalo nejvíc nebyly životní osudy jednotlivých postav, ale vily a jestli jsem si předtím říkala, že bych se tam někdy ráda podívala, po přečtení vím, že žádné někdy, letos na jaře!

04.01.2017

Zaujímavý príbeh o histórii jednej vily, zaujímavé informácie, dobrý príbeh. Zbytočne prepletené erotikou a ťažko uveriteľnými sexuálnymi vzťahmi.

17.11.2016

uchvácen - knihou i návštěvou "skleněného pokoje".

13.11.2016

Silný příběh jedné "smýšlené" rodiny, jejich vily a jejich přátel. Vila Tugendhat v Brně stojí a má svou poutavou historii. Autorovi knihy se podařilo sesbírat střípky této historie, obklopit je erotičnem a rozepsat osudy jednotlivých postav - Viktora, Liesel, Otilie a Martina Landauerových, Hany a Oskara Hanákových, Josefa Laníka a jeho sestry, Reinera von Abt.

Za jmény se ve skutečnosti skrývají reálné postavy - Fritz a Greta Tugendhatovi, Miese van der Rohe a další.

Kniha je skvostným dílem, na druhou stranu jsem při čtení nabyla dojmu, že je tam až zbytečně moc erotična, kvůli kterému jsem knihu odkládala. Nicméně mě k ní táhlo pokračování poutavého děje.

Co se nedá autorovi upřít, nutí člověka vyhledávat reálie a dohledávat informace. I z toho důvodu mě obohatila mnohem víc, než jsem čekala. Musím říct, že pro ty, co znají Brno a společně s autorem se procházel po Černopolní, Traubce, Drobného apod., jako by byl sám součástí silného příběhu.

Velmi zajímavá musí být kniha v originále.

A velmi zajímavý je také rozhovor s dcerou Tugendhatových nejen o nelibosti k této knize: http://bydleni.idnes.cz/tugendhat-cv0-/architektura.aspx?c=A120314_134011_architektura_web

Mám k Brnu blízko. Zila jsem tam několik let, takže pro mně i to byl zážitek si přečíst něco z historie tohoto města. Navíc ještě o vile Tugendhat. Byla bych teda radši, kdyby příběh nebyl fiktivní, ale to asi není úplně reálné. Takže za mne dobrý :)