Skleněný pokoj

19.10.2018

Příběh byl čtivý, emotivní, napínavý, smutný, tragický ale i nabitý dost erotikou.
Děj se odehrává v Brně - městě, které znám a popisovaná místa si tak představuji naprosto zřetelně a jasně.
Kniha je inspirována osudem vily Tugendhat.
Silný, emocemi nabitý příběh Viktora, Liesel, Hany a dalších účastníků se děje na pozadí několika let, což velmi oceňuji.
Kniha je rozdělena do pěti částí, každá část je rozdělena do několika podkapitol a je věnována určitému období, což podporuje čtivost knihy.
Kniha však měla i své negativní stránky.
Trochu mi vadilo, že vila byla přejmenována z vily Tugendhat na vilu Landauer. V úvodu píše Mawer, že v knize používá pro Brno název Město - moc děkuju překladateli, který se díky překladu postaral o to, že místo Města je v knize opravdu zmiňováno Brno.
Architekt byl přejmenován, i když postava Reinera von Abta vycházela z předlohy skutečného architekta Ludwiga Miese van der Rohe.
V knize se najdou i dobré dobové a časové nepřesnosti.
Vadila mi slovní spojení, která byla psána v angličtině či němčině a některá nebyla dostatečně vysvětlena nebo byla pro změnu několikrát opakována.
I přesto se mi kniha četla celkem dobře a rychle a celkem se mi líbila.

19.10.2018

Zdá se mi, že autor knihu nenapsal kvůli náhlé inspiraci, kterou mu vnuklo políbení múzy, ale čistě jen s komerčními záměry a s cílem zvýšit si špetkou historie a mořem laciné erotiky popularitu.
Jak už psali čtenáři přede mnou, celý příběh Liesel, Viktora, Hany a dalších plochých charakterů (které zjevně v jejich jednání motivuje pouze vlastní sexualita a opakované "zamilovávání" do každého, kdo se zrovna nachomýtne) postrádá uvěřitelnost a nedá se mluvit ani o náznacích mnohovrstevnatosti příběhu. Historie slouží jako kulisa, kterou někdo nedbale načrtnul několika tahy a dále se jí nezabýval. Všudypřítomná sexuální přitažlivost mezi muži a ženami, ženami a ženami a téměř i mezi domem a muži i ženami jen podtrhuje neuvěřitelnost a umělost příběhu, nehledě na formulování erotických scén, které jako by z pera vypadly nějakému uslintanému autorovi harlekýnek. ("A chomáč mezi jejími stehny byl jako mořský živočich, sasanka ukrývající se ve skalní puklině, připravená otevřít ústa a pohltit jakéhokoliv tvora, který by se zatoulal dost blízko.")
Samotná vila, trumf nabízející schopnému spisovateli nespočet možností ke zpracování, je využita jen k nekonečnému opakování metafor s otevřeností, průzračností, upřímností... A samozřejmě také ke všudypřítomnému používání přesmyčky Glasraum - Glastraum. Na tu byl asi autor mimořádně hrdý.

19.10.2018

Tato kniha má mnoho tváří. Ze začátku se mi to četlo samo. Zajímali mě osudy hlavních postav a skleněného pokoje. Jak to s nimi dopadne, jak přečkají válku, atd. Ale najednou snad aby byla kniha zajímavější, se z toho začal stávat kousek, který by se dal zařadit do červeného knihovny. Což byla veliká škoda, protože najednou to podstatné šlo do pozadí (okupace, útěk, válka) a spíše se řešilo: kdo s kým a kde? Tím pro mě kniha ztratila hodně na zajímavosti.

Nakonec musím říct, že autor podle mě udělal obrovskou chybu, že si příběh vymyslel a že pouze čerpal inspiraci ze skutečných událostí.

18.10.2018

Rozprávka o dome, ktorý magicky uvoľňuje spoločenské a sexuálne mravy svojich obyvateľov bez ohľadu na pohlavie či pôvod. Škoda, že si autor nedomyslel nejakú šteklivú scénku medzi Klausom a Mečiarom. Homosexuálne scény v knihe citeľne chýbajú a kniha by tak dostala oveľa adekvátnejší záver.

18.10.2018

Dala jsem na recenze a pochvaly a byla jsem zklamaná. Popis vily, budování vily a osud vily - ano. Ale příběh, který byl na tento základ napojen - ne. Byla to taková červená knihovna. Znovu už ji číst určitě nebudu.

16.10.2018

K téhle knize jsem se asi jako jedna z mnoha dostala přes čtenářskou výzvu, když jsem hledala knížku, jejíž děj se odehrává v Brně. Je to moje druhá kniha od Simona Mawera. Téma se mi hodně líbilo, poslední třetinu jsem dočítala dokonce přímo v Brně, takže to pro mě mělo ještě větší kouzlo. Zároveň jsem se o osudu vily Tugendhat chtěla už dlouho dozvědět víc, protože mi unikalo, proč je zařazená mezi památky Unesco a sama jsem se nedostala k tomu si o tom něco vyhledat a načíst. Takže tematicky pro mě byla přínosná. Navíc období druhé světové války mě v knížkách obecně dost baví.
Bohužel jsem ale u Mawera znovu narazila na to, že všeho moc škodí. Proč tolik překombinované vztahy? Proč ve všem erotika? Proč taková klišé na závěr? Jak mohla Liesel cítit sexuální jiskření nejdřív s Viktorem, pak s von Abtem, následně s Hanou i Katou... Nevím, já jí to prostě nevěřila, a už vůbec ne závěrečná vyznání Haně. Té jsem zase neuvěřila to, jak chtěla zachránit manžela prostřednictvím vztahu se Stahlem - to mi přišlo jako jeden z jejích dalších románků, nic víc. Navíc cítila touhu vlastně ke všem, ke komu se přiblížila. Skoro zbytečná mi přišla informace o mrtvém dítěti Stahla, úplně zbytečný byl románek Tomáše a Zdenky, setkání Mariky s Otillií bylo naprosté klišé. Proč tolik postav, tak zbytečně přehnaně propletených? Přemýšlela jsem i nad udělením pouze dvou hvězdiček, ale téma knihy bylo dobré. Jen z toho autor chtěl vytáhnout o dost víc, než bylo potřeba... Škoda...

Právě jsem dočetla a musím říct, že jedním dechem. Impulsem mi byla návštěva vily Tugendhat, kterou je potřeba si rezervovat půl roku dopředu, ale pak to stojí za to. Knížka se mi moc líbila, příběh je mrazivě krásný, okamžitě čtenáře vtáhne do děje.

14.10.2018

Krasne napisana knizka a urcite pojdem bavstivit vilu tugendhat, na ktoru som doteraz pozerala chladne. niektore postavy sa mi zdali tak nasilu zakomponované, ale vysledok to zasa az tak moce nerusilo.

14.10.2018

Kniha mi byla doporučena a dlouho jsem se odhodlávala se do ní pustit. Nečtu moc literaturu faktu a trochu jsem se bála, že to bude něco takového. Ale byla jsem mile překvapena. Dobrý poměr mezi historickými fakty a příběhem, člověk se něco dozví, ale zábavnou formou. Příběh je čtivý, provádí nás pohnutou českou historií minulého století. Zajímavé je vykreslení vily Tugendhat, nezajímám se výrazně o architekturu, ale autorovi se podařilo vzbudit můj zájem o tuto budovu. Takže pro mě příjemné překvapení a knihu doporučuji.

11.10.2018

Stejně jako u ostatních, ke knize jsem se dostala díky výzvě a právě proto mám výzvu rada, za normálních okolností bych si knihu nikdy nepřečetla. A popravdě jsem se nejdříve nijak extra netěšila na příběh "nějakého domu"...ale děj se postupně vybarvoval, ztemňoval, prohlubovala se tragédie rodiny a rozvíjel se příběh jiných. Za mě úchvatná kniha a snad se mi podaří při další návštěvě Brna dům poznat blíž...

07.10.2018

Kdyby nebylo výzvy, k téhle knize bych se asi nedostala. Není to klasický trhák, o kterém všichni mluví a obálka by mne taky nezaujala. Ale musím říct, že se mi dost líbila.

06.10.2018

Do vily se určitě chci určitě podívat. Autor velmi zdařile využil jeden architektonický skvost. Vykreslení doby, atmosféry na mě působilo velmi věrohodně. Trochu mi vadily milostné a vztahové propletence a náhody. Uznávám, čtivost to asi v zvyšuje.

Vilu jsem navštívila několikrát, ale teprve s kniha jí vdechla život a moje vzpomínky na krásnou architekturu zabarvila nostalgickým odrazem životů, které se v ní odehrávaly. Krásné spisovatelské dílo v krásných kulisách a velký čtenářský zážitek.

02.10.2018

Velmi zajímavý příběh jedné brněnské vilky..

01.10.2018

Úžasná kniha, která popisuje pravdivý příběh rodiny a vily.

29.09.2018

Nutně potřebuji navštívit Vilu Tugendhat. Tento čtivi příběh, který místy taji dech mi ještě víc tu touhu dodává. Díky kamarádovi Lukášovi N.za jeho skvělý překlad této knihy.

27.09.2018

Zase jedna dlouho odkládaná knížka, která dle četných ohlasů měla být jistotou dobrého čtenářského zážitku. Tak to ani náhodou. Začátek, slepá paní vnímající prostor, který býval jejím domovem, byl tak slibný. A dál už jen klišé na klišé, vztahy ala Ordinace v růžové zahradě, moderní architektura si říká o moderní literární postupy, takže sex na sto chutí a způsobů a hlavně každý s každým. Postavy mi připomínaly spíš marionety, ani ta šokující Hana (efekt nade vše) mě nepřesvědčila. Navíc ty neuvěřitelné náhody, kde sám autor cítí, že to přehnal, tak to přizná a jedním odstavečkem okecá. Duch doby nikde, první republika, nacistické nebezpečí, válka, socialismus, nic z toho nefungovalo. Když si jen vzpomenu na to, jak zachytil stejnou dobu Lustig v nedávno čtené Marii Navarové nebo jak popsal Paříž Benni v Časoskokanovi. Někdo asi bude oponovat, že to autor nezažil na vlastní kůži, to je polehčující okolnost. Bohužel celkově mám pocit, že zdrojem informací mu byla převážně Wikipedie. Jedině dojem z úžasné stavby je zachycen barvitě a láká k návštěvě.

26.09.2018

Poctivě se přiznám. O vile Tugendhat jsem před touto knihou nikdy neslyšela. Musela jsem si ji vygooglit a moc se mi nelíbila. Asi bych ji musela vidět naživo. Moderní architektura jde mimo mě. Příběh byl hodně o vztazích a nevěrách. Dějiny jdou jen tak kolem a na nic konkrétního se příliš nesoustředí. Chápu, že dědicové vily knihu nesnáší. Taky bych nechtěla číst lži o tom, jak se můj otec tahal s nějakou courou. Pro mě velmi rozporuplné.

17.09.2018

Kniha, v níž hlavní roli hraje brněnská vila Tugendhat, funkcionalistický skvost, který je zahrnut mezi památky UNESCO.
Simon Mawer sice román označuje za fikci, nicméně ve vile Landauer poznáváme vilu Tugendhat, v osobě architekta Rainera von Abta zase slavného Miese van der Rohe, některá jiná slavná jména zůstala nepozměněna, např. Bohuslav Martinů, Vítězslava Kaprálová.
Dá se říci, že unikátnost románu spočívá v tom, že stěžejní věci se odehrávají ve vile, týkají se tohoto funkcionalistického klenotu, vytváří se zde přátelství, lásky, nevěry, utváří, ale i deformují charaktery. Román je rozdělen do několika kapitol, které pojednávají o určitých věcech, tématech, osudech, ty ale spojuje v jedno jako dějová linka Skleněný pokoj – der Glasraum. Hlavní místnost ve vile a její onyxová stěna, kde se odvíjí příběhy hrdinů, dějová linka se zde sbíhá a zákonitě paprskovitě dělí. Vila Tugendhat zde vystupuje jako němý a chladný svědek, který tolik viděl a tolik toho ovlivnil svou strohostí. Dvacátá léta vystřídala léta třicátá a ta sebou přinesla mnoho stínů, které pronikly do Skleněného pokoje. Na řadu tak přichází zkouška charakteru a první lži. Viktor a Liesel jsou tak donuceni se svými dětmi opustit svůj dům, zatímco Vila Tugendhat je tak ponechána svému hořkému osudu.
Jako velké mínus hodnotím příběh samotný, ten je pak mírně řečeno plochý. V hlavní roli se neustále objevuje sexuální život manželů Landauerových, jejich mimomanželské styky (Viktor a Kata souloží ve strohé vile), je načrtnuta i lesbická láska paní Landauerové (opět zde hraje prim der Glasraum) s její nejlepší přítelkyní Hanou. A to je možná ta jediná postava z celé knihy, která stojí za zmínku. Hana Hanáková, blízká přítelkyně Liesel je zdaleka tou nejživočišnější a nejzajímavější postavou z celé knihy. Je inteligentní, pohotová, živočišná, porušuje společenská tabu, je bez zábran a předsudků, nebojí se projevit své pocity, taková je tato femme fatale. Je to zkrátka postava, o které si čtenář rád přečte, není statická, její charakter se vyvíjí, je vláčena událostmi a přesto bojuje. Bojuje sama se sebou, s nepřízní osudu a přesto pokaždé, co je sražena na kolena se s noblesou a hrdostí sobě vlastní postaví opět na nohy.
Kniha je v podstatě takovou sondou do života jedné rodiny, kterou ovlivnily nepříznivé okolnosti. Je to román o komplikovaných mezilidských vztazích, které se zpočátku zdají až příliš jednoduché. Jako jednohubka výtečné, ovšem jako hlavnímu chodu tomu hodně chybí a hodně přebývá.