Skleněný pokoj
Simon Mawer
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/285387/bmid_skleneny-pokoj-UQd-285387.png
4
2794
2794
Román inspirovaný skutečným osudem vily Tugendhat, který zaujme od první věty. Na pozadí příběhu majitelů vily zrcadlí tragédii celého českého národa.
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2013 , Kniha ZlínOriginální název:
The Glass Room , 2009
více info...
Přidat komentář
Kniha je čtivá, nicméně mi z ní až moc “čpí” prvoplánovitá snaha o senzaci. Plně souhlasím s komentářem Evaho73.
Proč si číst o vile, kterou mám cca 300km od domova a Brno vůbec neznám..? Ale tak proč se nedozvědět něco nového že? A musím říct, že jsem překvapená. Kniha velmi čtivě podána o výstavbě a životě ve vile Tugendhat. Zase jsem o kus chytřejší :) nejlepší pro mě asi pasáž za protektorátu a o místě, kde si Němci vytvořili ..
Skvělý, zajímavý i když vymyšlený příběh. Ale vila Tugendhat v Brně je skutečná a nadčasová stavba a její osud a historie Československa jsou v knize popsány pravdivě, za to smekám klobouk dolů autorovi, který je Angličan. Jsem zvědavá na film, už nepíšu, že se těším, protože kniha býva vždycky lepší a musím se objednat na prohlídku vily.....
Nebylo to vůbec špatné. A troufnu si tvrdit, že pro lidi z Brna to má ještě větší kouzlo, než pro ty, co Brno neznají. Je fajn znát osobně místa, kde se příběh odehrává, získá tak ještě jiný rozměr. Rozhodně se do vily Tugendhat musím podívat. Už během čtení jsem si hledala informace jak o domě, tak o rodině. Teď by bylo fajn si přečíst něco o té skutečné, jak moc jiné byly jejich osudy.
Mám ke knize pouze jednu výtku, na mne zbytečně moc "přemýšlivých" pasáží.
Čím je člověk starší, tím jsou mu povědomější cesty osudů jednotlivců z této výjimečné knihy...
Krásný opravdový příběh, přestože příběh rodiny z vily Tugendhat byl asi úplně jiný. Osudy vily i lidí v ní žijící jsou uvěřitelné a mě se román moc líbil.
Využil jsem příležitosti na Vltavě a poslechl jsem si online jako audioknihu. Možná není chyba u autora, ale celou dobu jsem měl pocit, že mne to nějak míjí. Postavy si mne moc nezískaly, situace mne nevtáhly, erotika mne moc nerozvášnila. To se tak někdy stane.
Krásně napsaný příběh, který se stále vrací ke skleněnému pokoji. Je inspirovaný skutečným osudem vily Tugendhat .
Chápu rozhořčení rodiny Tugendhat z toho, že je kniha napsaná bez jejich souhlasu, ale na druhou stranu ti, kteří se chtějí o příběhu něco dozvědět, si vždy přečtou také fakta a zjistí, co z toho je fikce a co se mohlo alespoň historicky držet pravdy. Pro mě jako pro čtenáře byla kniha velkým přínosem. O existenci této vily jsem věděla, ale neměla jsem žádný zájem se tam někdy podívat, nyní je vše jinak - autor tak barvitě zachytil dokonalost této stavby, světla a neobvyklého prostoru, že jsem přímo nedočkavá ji vidět a přesvědčit se o všem sama. Podle mě je celý příběh vymyšlen opravdu čtivě. Jediné za co bych ubrala body z hodnocení, bylo množství náhod, které postavy sváděly dohromady, na to moc nejsem - nicméně chápu, že by se příběhy jinak opravdu těžko spojovaly..
Můj komentář bude asi dost zaujatý díky poměrně nedávné návštěvě vily.
Vila Tugendhat je naprosto neuvěřitelné místo, vrcholné dílo architektury. Všechny místnosti jsou skvěle vymyšlené a navržené. A chvíle, kdy poprvé scházíte po zatočeném schodišti do “Skleněného pokoje” - neopakovatelný zážitek. Navíc příběh rodiny Tugendhatových mě velmi zasáhl, po návštěvě jsem si o nich četla, co jsem našla. Kniha byla věc, na kterou jsem se ohromně těšila.
Román je psaný velmi poutavě. Ačkoliv byla pasáž (doba socialismu, kdyz skleněný pokoj sloužil jako tělocvična), která mě moc nebavila. Nejvíc mě samozřejmě nadchla první část o návrhu, stavbě, životu i útěku z vily.
Knihu doporučuji, ale ještě víc doporučuji samotnou návštěvu vily Tugendhat - stojí to za to.
Knihu jsem si chtěla přečíst ze tří důvodů. Ten první byl, že zahraniční autor se pustil do českých reálií, což považuji za velmi odvážné. Ten druhý to, že předobrazem domu Landauerů byla Vila Tugendhat a ten třetí to, že potomci Tugendhatů proti knize vytrvale brojí s tím, že je plná lží. Ano, je - však je to beletrie, nikoliv literatura faktu! Na jednu stranu je chápu, také by se mi nelíbilo, kdyby si někdo vypůjčil můj dům, aby do něj zasadil cizí rodinku suplující osudy té mojí. Na druhou stranu znám několik lidí, kteří vilu speciálně navštívili jen proto, protože četli Skleněný pokoj a byli uchváceni. A nedivím se. Kniha je skvělá, skvěle napsaná a každému natolik inteligentnímu, který by pochopil že Landauerovi nerovná se Tugendhatovi, ji vřele doporučuji.
Jediným prínosom tejto knihy pre mňa bolo to, že som sa dozvedela o nadčasovom architektonickom skvoste - vile Tugendhat.
Plánovanie a realizáciu celej stavby, ako aj samotný opis budovy sa autorovi podarilo celkom reálne zachytiť. Slušne vyprofiloval aj mentalitu obyvateľov, ktorí menili svoje postoje v súlade s politickou situáciou.
Samotný fiktívny príbeh o obyvateľoch vily ma vôbec nezaujal a bolo mi až trápne, keď som čítala o tom, akoby jedinym zmyslom života pôvodných majiteľov bol iba sex a lesbická "láska".
Pochybujem, že v pohnutých časoch pred a počas druhej sv. vojny, keď sa matky báli o svoje deti, muži o svoje rodiny a každý o svoj holý život, bol niekto tak úchylný a myslel predovšetkým iba na sex...
Osobne si myslím, že je oveľa viac kvalitnejších literárnych diel...
Příběh čistý jako křišťál, ale ne průhledný. Osudy několika rodin přervané válkou, jejíž členové se scházejí v pokoji se stěnami čistějšími než sklo a přitom má každý z nich zde své tajemství. Kolik jich však pokoj dokáže ukrýt? Neobvyklé čtení, které není pro běžného čtenáře. Ale ke kterému se jistě vrátíte.
Na knize se mi líbí, že byl příběh zasažen do existujícího místa a domu. Musím se ale přiznat, že jsem ji krátce na začátku chtěla odložit, ale poté se příběh rozjel a líbil se mi. Až na sexuální scény, které do příběhu nic nepřidaly. Kvůli tomu a dalším věcem rozumím členům rodiny, kterým se tato vymyšlená kniha vůbec nezamlouvá.
[poslech přes Rozhlasovou četbu; momentálně na Vltavě ]
Já na ty promiskuitní příběhy nejsem, nezajímají mě sexuální životy lidí ani literárních postav. Abych mohla doposlouchat, začala jsem vnímat skleněný pokoj ve Skleněném pokoji jako metaforu - že soukromé je náhle veřejné, že je vše vidět a že právě to měla být myšlenka knihy, ne pouze jasný odkaz na vilu Tugendhat. Chápu, že rodina není spokojena s obrazem, který o ní autor podává. Já se zas cukala při zmínkách o české historii. Dvacáté století je citlivé místo, já zažila pouze jeho zlomek a on ho zažil zas v jiné zemi. Nemám ráda, když o naší historii píše, hodnotí ji a zdejší lidi, a bere si z ní, co se hodí, ten, kdo nebyl přímo u toho. Nemohu mu věřit. Samozřejmě se nedá věřit žádnému spisovateli, ale tohle je jeden z případů, které neodpouštím.
TEĎ TO POZITIVNÍ:
Rozhlasové zpracování je příjemné, s hezkou atmosférou a hudbou.
Autor má skvělý cit pro estetiku a architekturu a umí je předat, nenásilně, tak nějak zasunout do podvědomí a tím ovlivnit vaše vnímání okolí. Víc jsem si všímala světla, skla, hladkých ploch. To je um, kterého si vážím. Věřím, že dobré umění by mělo své příjemce měnit, i třeba jen na omezený čas. Většina mění náladu, ale ty lepší mění vnímání smyslů.
Hezké bylo také citlivé zpracování přátelství mezi ženami, které v knize dostalo docela dost prostoru. Ženské postavy nebyly vůbec ploché, každá zažívala jiné strasti, někdy si navzájem ubližovaly, ale byly v tom jakoby spolu. Tahle linka vznikla až v průběhu a postupně sílila. To bylo osvěžující a navíc na mě působilo přirozeně (rozhodně oproti až roubovaným historickým okamžikům, jako třeba příchod sovětské armády).
Štítky knihy
Brno architektura zfilmováno první republika, 1918-1938 vila Tugendhat Protektorát Čechy a Morava podle skutečných událostí
Autorovy další knížky
| 2013 |  Skleněný pokoj |
| 2010 |  Mendelův trpaslík |
| 2012 | Dívka, která spadla z nebe |
| 2018 | Pražské jaro |
| 2013 | Pád |
Kniha se četla dobre, měla spad. Nicméně jsem v průběhu četla rozhovor s dcerou Tugendhatu, která se proti ni silne vymezila a od te doby jsem se nemohla zbavit hořkeho pocitu, ze autor bazil po senzaci a prodeji. Také mi vadila hromada náhod, která dle mého běžne není úplně reálná. Nicméně jak jsem již psala, kniha se četla dobre a měla spad, tudíž komu až tak nezáleží na pravdě a reálném příběhu vily, jen do toho